Nikoliv, do pětiletého VP již nemůžete být zařazen.

Ano, můžete se přihlásit a absolvovat jednodenní specializační kurzy. Po zařazení Vám budou uznány.

Ano můžete a budou uznány.

Ano, změna vzdělávacího programu možná je, samozřejmě s podmínkou zachování stejného oboru. Vzdělávací programy lze však měnit pouze směrem k později vydaným programům. Změnu nahlásíte na předepsaném tiskopise/žádosti. K atestační zkoušce musíte mít splněné veškeré požadavky kladené vybraným vzdělávacím programem.
V přihlášce k atestační zkoušce pak vyplníte, podle kterého vzdělávacího programu jste plnil(a) specializační přípravu.

Žádost o přestup ke stažení zde.

Ne, test již psát nemusíte.

V případě, že průprava probíhala na neakreditovaném pracovišti, bude možné z daného období započíst 3 roky. Jeden rok je třeba absolvovat na akreditovaném pracovišti. Žádost o započtení výkonu povolání na neakreditovaném pracovišti bude možné podat po dobu 1 roku od účinnosti aktualizovaného programu (tj. do 31.8.2025). Žádost o započtení výkonu povolání na neakreditovaném pracovišti žadatel podává pověřené organizaci IPVZ, a až po zařazení do specializačního vzdělávání.

Ano, bude.

Nový logbook není za potřebí. Stačí dodatek k starému logbooku, ke stažení zde.

Zákon č. 96/2004 Sb. říká: „Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví se získává absolvováním jednooborového studia akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazujícího na absolvování jednooborového studia akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie a absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu Psycholog ve zdravotnictví, který je prováděn vysokou školou podle zvláštního právního předpisu. Podmínka, aby jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazovalo na absolvované jednooborové studium akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie, neplatí, pokud bylo jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie zahájeno nejpozději v akademickém roce 2020/2021.“
Zjednodušeně to znamená, že do specializačního vzdělávání v klinické psychologii může vstoupit absolvent jednooborového magisterského studia psychologie a AKK Psycholog ve zdravotnictví.

Úvazek ve výši 0,5.

Odpověď je trochu složitější, proto se omlouvám za delší text. Tato věc je definována aktuálním zněním Zákona č. 96/2004 Sb. - Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
Ten v § 22, v odstavci 1 říká následující:
"Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví se získává absolvováním jednooborového studia akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazujícího na absolvování jednooborového studia akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie a absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu Psycholog ve zdravotnictví, který je prováděn vysokou školou podle zvláštního právního předpisu9d). Podmínka, aby jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazovalo na absolvované jednooborové studium akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie, neplatí, pokud bylo jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie zahájeno nejpozději v akademickém roce 2020/2021."
To znamená, že pokud splňujete takto definované podmínky, můžete být do specializačního vzdělávání zařazen.
Na druhou stranu Vám doporučujeme se zařazením příliš neváhat, protože konkrétně tento paragraf prošel již mnoha změnami, které podmínky střídavě zpřísňují a uvolňují, a i s ohledem na to nelze příliš předvídat, jak se bude situace vyvíjet dál.

Všichni, kdo vystudovali jednooborové pětileté magisterské studium psychologie a začali studovat v akademickém roce 2008/2009 a dříve, mohou být zařazeni do specializačního vzdělávání a AKK Psycholog ve zdravotnictví si dokončit v jeho průběhu. U všech ostatních (v praxi hlavně absolventů bakalářského a navazujícího magisterského studia) je AKK vstupní podmínkou, jejíž splnění je pro zařazení do specializačního studia vyžadováno. Tuto problematiku řeší Věstník MZ číslo 7 z listopadu 2013 (naleznete ho na tomto odkazu, hledejte na straně 30):

Musíte. Jako zdravotní sestra (lékař…) jste sice již zdravotník, ale jako psycholog nikoli. Proto musíte AKK PVZ absolvovat.

Ke specializačnímu vzdělávání se uchazeči přihlašují stejně jako zájemci z jiných nelékařských oborů, a to prostřednictvím formuláře v Evidenci zdravotnických pracovníků. Dle pokynů je třeba přihlášku poslat elektronickou i tištěnou formou na adresu IPVZ, Studijní oddělení, Ruská 85, 100 05 Praha 10.

Zároveň je potřeba zaplatit logbook a průkaz odbornosti (průkaz není povinný, pouze doporučený) doklady o zaplacení zaslat studijnímu oddělení IPVZ. Informace o poplatcích naleznete zde.

Podrobnější informace jsou zde.

Do přihlášky napište ten delší úvazek. Splnění povinností se prokazuje v přihlášce k atestaci, takže buďte klidná, počítat se Vám bude vše, co skutečně splníte a budete schopná prokázat.

Specializační vzdělávání se řídí hlavně Zákonem 96/2004, platným   Vzdělávacím programem a Metodickým pokynem. Zařazení do oboru od 1.9.2024 se řídí Vzdělávacím programem zveřejněným ve Věstníku MZ č. 9/2024 zde.

Podmínky specializačního vzdělávání v klinické psychologii jsou definovány a přesně popsány ve vzdělávacím programu.

Ve stručnosti specializační vzdělávání trvá 60 měsíců (10 semestrů). Z toho minimálně 12 měsíců musí preatestant pracovat na akreditovaném pracovišti. V každém semestru musí souběžně splnit tři podmínky: praktickou část (samotný výkon zdravotnického povolání), teoreticko-praktickou část (deset kazuistických seminářů) a teoretickou část (jednodenní seminář v IPVZ). V průběhu celého vzdělávání je potřeba splnit další podmínky definované vzdělávacím programem (povinné praxe a kurzy). Preatestant musí pracovat alespoň v úvazku 0,5 a musí mít svého školitele, který pracuje v akreditovaném zařízení.

Datum zařazení je den, kdy jste byl do specializačního vzdělávání administrativně zařazen, datum zahájení je den, kdy začnete reálně plnit všechny požadavky, které stanoví vzdělávací program. Případné rozdíly mezi těmito daty či dokonce datem nástupu do zaměstnání lze řešit pomocí žádosti o zpětné započtení praxe.

Samozřejmě to možné je. Předmětem posouzení je pak to, zda praxe, kterou chcete uznat, splňuje podmínky dané příslušným vzdělávacím programem. Informace o podání žádosti a formulář naleznete zde.

Specializační vzdělávání (SV) teoreticky začíná dnem, kdy jste do něj zařazen(a). Nicméně v praxi je často datum reálného zahájení SV jiné. Je to kvůli tomu, že SV vyžaduje souběh několika povinných podmínek – a k tomu, aby skutečně probíhalo, musí být splněny všechny. Těmito podmínkami jsou:

• Práce ve zdravotnickém zařízení jako „psycholog ve zdravotnictví“
• Školitel (psycholog ve zdravotnictví bez atestace pracuje pod odborným dohledem klinického psychologa, školitele – školitel musí být z akreditovaného zařízení)
• Vzdělávání – povinné kazuistické semináře (10 za semestr) a povinné teoretické semináře (1 za semestr).

V realitě tak často nastávají dvě možnosti: (a) Psycholog plní podmínky dříve, než je do SV zařazen a pak má možnost si po zařazení do SV požádat o zpětné uznání praxe. (b) Psycholog je sice do SV zařazen, ale protože některou z podmínek neplní, jeho SV vlastně neprobíhá (při závěrečném hodnocení praxe po podání přihlášky k atestaci mu doba, kdy nebyly všechny zmíněné podmínky splněny, nebude uznána).

Povinná praxe činí minimálně 60 měsíců (v úvazku 1,0). Ta začíná běžet dnem, kdy psycholog splní podmínky zahájení specializačního vzdělávání (SV). Vzdělávací program hovoří o semestrech, když stanovuje počet povinných seminářů v každém z nich, ale nikde nedefinuje, kdy „semestr“ začíná. Pro školence je tedy první den prvního semestru jeho SV den, kdy byl do SV zařazen. V IPVZ jsou to období leden až červen a červenec až prosinec, nicméně toto rozdělení je dáno organizační přehledností a zvyklostmi školního roku. Ostatní akreditovaná zařízení mohou rok dělit jinak.

Vzdělávací program dále říká, že „... školitel ... provádí pravidelně v šestiměsíčních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku...“ Zda se tyto půlroční cykly kryjí s výše uvedenými semestry IPVZ, nebo zda mají rozložení dle systému používaného daným akreditovaným zařízením, či zda vycházejí z data zařazení do SV, je věcí domluvy školitele a školence.

Vzdělávací program(y) hovoří o tom, že školitel v šestiměsíčních cyklech hodnotí svého školence. Z toho plyne, že povinnosti v každém semestru je třeba vždy splnit. Podmínky specializačního vzdělávání školenec plní tehdy, pokud plní všechny předepsané povinnosti. Pokud tedy školenec neabsolvuje předepsaných deset kazuistických seminářů (při úvazku 1,0) a jeden seminář v IPVZ za semestr, znamená to, že v daném semestru nesplnil své povinnosti a tento semestr mu nelze započíst do specializační vzdělávání.

I v případě, že máte zkrácený úvazek, musíte absolvovat jeden seminář v IPVZ za semestr – těchto seminářů se redukce dle výše úvazku netýká.

Zákon 96/2004 v § 57, odstavci 3 říká, že: „Do doby specializačního vzdělávání akreditované zařízení započte též dobu pracovní neschopnosti a dobu mateřské a rodičovské dovolené, pokud tato doba přerušení výkonu zdravotnického povolání nečinila v úhrnu více než 14 týdnů v kalendářním roce; o započtení vydá potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. Vojenská činná služba se započítává, byla-li vykonávána v příslušném oboru specializačního vzdělávání.“

Na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Konkrétně zde.

Nezapočítá. Zákon a Vzdělávací program říkají, že specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání. Model, který popisujete, výkonem povolání není.

Tuto problematiku řeší zvláštní Metodický pokyn MZ, který je k nalezení zde.

Úvazek ve výši 0,5.

Musíte plnit povinnosti stanovené vzdělávacím programem – adekvátně výši úvazku, přičemž minimální uznatelný úvazek je 0,5.

V praxi to tedy znamená:

• být zaměstnán(a) jako psycholog ve zdravotnictví pod vedením školitele.
• účast na kazuistických seminářích v rámci teoreticko-praktické části vzdělávání – adekvátně k výši úvazku. Standardně je to deset seminářů za semestr, při úvazku 0,5 je to 5 seminářů, při úvazku 0,6 pak 6 seminářů atd.
• jednou za semestr účast na semináři v IPVZ. Tato povinnost zůstává nezměněna. I při zkráceném úvazku je zachována povinnost jednoho semináře za semestr.

Požadavky vzdělávacího programu musí být snadno realizovatelné. Pravidelné vzdělávací aktivity jsou vzdělávacím programem předepsány vždy za semestr (šest měsíců). Ve stejném intervalu má školitel provádět hodnocení školence a zapisovat mu ho do indexu. V případě zaměstnání na celý úvazek je vše jednoduché. Ale při úvazku zkráceném se musí pravidla nějak upravit. Doba vzdělávání se tedy prodlužuje adekvátně ke zkrácení úvazku. Tam je to jednoduché. Ale semestr zůstává vždy šestiměsíční. Nechceme vytvářet (a ani vzdělávací program to nepředpokládá) různě dlouhé semestry podle výše úvazku. To znamená, že při zkráceném úvazku studujete více semestrů. Počet vzdělávacích povinností za semestr se tedy musí upravit podle výše úvazku. U kazuistických seminářů to je vcelku snadné – základní počet deseti seminářů se upravuje snadno. Ale u teoretických seminářů v IPVZ to tak lehké není. Vzdělávací program požaduje jeden za semestr. Ovšem nelze absolvovat např. polovinu či osm desetin semináře. Počet seminářů musí být logicky z oboru přirozených čísel, takže výše zmíněné zlomky je třeba zaokrouhlit na nejbližší přirozené číslo. A to je ve všech případech 1. Jen tak je možné, aby váš školitel mohl na konci semestru zhodnotit, zda řádně plníte podmínky stanovené vzdělávacím programem.

Ano, úvazky se sčítají, ale jen do maximální výše 1,0. Zatímco úvazek nižší než 1,0 dobu vzdělávání prodlužuje, úvazek vyšší než 1,0 dobu specializačního vzdělávání nijak nezkracuje. Takže musíte absolvovat celých 60 měsíců.

Vzdělávací program říká, že „….Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní vzdělávání v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.) a zákoníkem práce, pod odborným dohledem klinického psychologa, školitele, formou celodenní průpravy..."

Zákon říká, že: „…Specializační vzdělávání probíhá jako celodenní průprava v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době a je odměňována…“ A odkazuje na Zákoník práce.

Z toho vyplývá, že pro to, aby Vám byla praxe započtena, musíte být na daném pracovišti v nějakém pracovně-právním vztahu.

Vzdělávání probíhá při výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví. To znamená nějakou formu pracovně-právního vztahu. Nejčastější formou pracovně-právního vztahu je klasická pracovní smlouva. Je samozřejmě možná i dohoda o pracovní činnosti, ta je však omezena ve svém rozsahu. Pokud jde o dohodu o provedení práce, čistě teoreticky je to také možné, protože to je jedna z forem pracovně-právního vztahu. V praktické rovině ale s DPP bývá problém v tom, jak bývají formulovány. Musí být napsány tak, že z nich je možné dovodit, na jaký úvazek reálně pracujete. Tzn. že formulace např. 

Pracovník bude konat práci dle potřeby zaměstnavatele, v rozsahu do 10 hodin týdně..." může znamenat, že odpracujete reálně jednu hodinu. A pak musí být zřejmé, že tam pracujete jako psycholog ve zdravotnictví. A samozřejmě u DPP je omezení počtu hodin.

Spolupráce na živnostenský list možná není, protože to jednak není pracovně-právní vztah a navíc neexistuje žádná živnost v oboru "Psycholog ve zdravotnictví".

Jako psycholog ve zdravotnictví můžete pracovat jen ve zdravotnickém zařízení, které má oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru klinická psychologie (má odborného garanta – klinického psychologa, který nad vámi bude vykonávat odborný dohled) a ze smlouvy musí být patrno, že tam jste zaměstnán jako psycholog ve zdravotnictví. 

Pokud jde o to, kdo může být školitelem, to řeší zákon 96/2004, konkrétně § 59, odstavec 2, který říká:
„Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru…“
Tedy se musí jednat o klinického psychologa pracujícího na akreditovaném zařízení.

Samozřejmě, školitele Vám může dělat i někdo z jiného zařízení, než ve kterém pracujete. Vzhledem k tomu, že školitel musí být z akreditovaného zařízení, je to v případě, že pracujete v nařízení neakreditovaném, dokonce nutnost.

1. Odborný zástupce – tato funkce je upravena v ustanovení § 14 zákona č. 372/2011 Sb. Zákon nevyžaduje, aby odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb měl kvalifikaci ve všech oborech, ve kterých jsou zdravotní služby poskytovány, vyžaduje pouze, aby to byla osoba způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, plně svéprávná, bezúhonná, s povoleným trvalým pobytem v ČR. Funkce odborného zástupce musí být vykonávána v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli zdravotních služeb a odborný zástupce nesmí být v této funkci pro více než dva poskytovatele zdravotních služeb. To je třeba odlišit od nositele výkonu, kdy vyhláška o minimálním personálním zajištění zdravotních služeb č. 99/2012 Sb. stanoví, jak musí být například obsazená ordinace klinického psychologa (povinnost, aby zde pracoval alespoň jeden klinický psycholog oprávněný k samostatnému výkonu povolání), což je jinou záležitostí než odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb. Postavení odborného zástupce poskytovatele zdravotních služeb se zpravidla přirovnává k postavení bývalého náměstka ředitele nemocnice pro léčebně preventivní péči.

2. Odborný dohled – někdo, kdo garantuje výkony (a jejich kvalitu) kolegů bez oprávnění k práci bez odborného dohledu (většinou tedy bez atestace) směrem k pacientům, ke zřizovateli, ke zdravotním pojišťovnám. Se všemi forenzními důsledky, které z toho plynou. Pokud jde o odborný dohled plně kvalifikovaného klinického psychologa způsobilého k samostatnému výkonu povolání nad psychology ve zdravotnictví, kteří nejsou oprávněni k samostatnému výkonu povolání, řeší tuto otázku ustanovení § 4 odstavec 4 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů tak, že za výkon povolání pod odborným dohledem se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Minimální úvazek klinického psychologa, který vykonává odborný dohled nad psychologem ve zdravotnictví zákonem stanoven není. 

3. Školitel – ten, kdo garantuje a vede vzdělávání psychologa v průběhu specializačního vzdělávání. Jeho roli obecně upravuje § 59 zákona č. 96/2004Sb. a pak blíže specifikuje Vzdělávací program, který říká (mimo jiné) následující: 

• "Minimální pracovní úvazek školitele na pracovišti, kde bude poskytována praktická výuka, činí 0,4." 
• "Pokud je na pracovišti zaměstnán pouze 1 psycholog ve funkci školitele, uvede pracoviště v žádosti o akreditaci jméno osoby, která přebírá funkci školitele po dobu nepřítomnosti školitele na pracovišti, přesáhne-li tato doba 1 měsíc."
• "školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání, provádí pravidelně v šestiměsíčních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku." 

Všechny tři zmíněné role může samozřejmě vykonávat (a často tomu tak je) jeden člověk, nicméně je třeba mít na paměti, že jde o rozdílné role (které sice někdy splývají), z nichž každá má svůj specifický účel a vyžaduje jiné činnosti a znalosti předpisů.

Do průkazu odbornosti by vám měl váš školitel na konci každého semestru (šestiměsíčního intervalu) tento semestr uzavřít – napsat, zda jste v uplynulém období plnil či neplnil požadavky dané vzdělávacím programem. A dále by vám do něj měl potvrdit splnění podmínek základního kmene.
Pokud jde o logbook – do něj zapisujete provedené diagnostické a terapeutické výkony provedené dle požadavků vzdělávacího programu, povinné stáže a účast na kazuistických seminářích.

V logbooku nesmí být žádné údaje umožňující identifikovat konkrétního pacienta, ale zároveň je alespoň teoreticky umožnit kontrolu (např. z MZ), že jste dané výkony skutečně provedl Vy. K tomu slouží paralelně vedený druhý seznam, kde máte uvedeny konkrétní údaje o pacientovi (jméno, rodné číslo, číslo chorobopisu...), které umožní danou dokumentaci vyhledat. Formát zmíněného evidenčního čísla je čistě na Vás, jde o to, aby když by Vám případná kontrolní komise řekla, abyste jim sdělil podrobnosti o vyšetření, které máte v logbooku vedeno např. pod evidenčním číslem 25, Vy se podíváte do svého druhého seznamu a řeknete jim, ve kterém ZZ a po jakým číslem (jménem) tam naleznou konkrétní kartu. Tu by si komise vyžádala a zjišťovala by, zda je v ní skutečně Vámi provedené vyšetření.

Samozřejmě, logbook máte postupně "plnit" v průběhu celých pěti let vzdělávání. 

Platnost výkonů provedených v rámci specializačního vzdělávání v klinické psychologii není (dle aktuálně platných předpisů) nijak omezena.

Smysl logbooku spočívá v tom, že účastník specializačního vzdělávání povinně udělá nějaké minimální penzum diagnostických a terapeutických výkonů. A samozřejmě se předpokládá, že co řádek v logbooku, to jiné vyšetření. Kdyby bylo možné připustit Vaši interpretaci, ztratil by logbook svůj smysl. Odpověď je tedy "ne". Jedno vyšetření můžete uvést pouze v jednom řádku. (S jedinou výjimkou, a to jsou objektivní posuzovací škály. U těch se nepředpokládá, že byste je dělala samostatně, takže pokud u pacienta, kterého uvádíte v jiném řádku logbooku, použijete zároveň objektivní posuzovací škály, můžete stejného pacienta uvést i v tabulce posuzovacích škál.)

Týká se to následujícího bodu:
Aktivní účast minimálně na 20 skupinových a/nebo komunitních sezeních vedených kvalifikovaným psychoterapeutem.
Pokud chodíte do výcviku, kde je součást kurikula (např. ve formě stáže) účast na terapeutické skupině, tak je-li vedena kvalifikovaným psychoterapeutem (ve zdravotnickém významu toho slova) dá se použít do logbooku. Nicméně znamená to, že jde skutečně o skupinu terapeutickou, prováděnou ve zdravotnickém zařízení, nikoli o sebezkušenostní.

Odpověď na tuto otázku naleznete přímo ve vzdělávacím programu, který jednoznačně říká, že ano.

Zaměstnavatel mi v tom také nebrání, jen jsem na toto byla upozorněna, a tak se raději informuji.

Pokud absolvujete stáž v jiném zařízení, než které není smluvním zařízením akreditovaného zařízení, v němž se vzděláváte, problém to může být. Pro Katedru klinické psychologie IPVZ nikoli. My v rámci kontroly logbooku před atestací pouze kontrolujeme, zda jste stáž absolvovala v akreditovaném zařízení. Kontrolovat detaily toho, kdo s kým má smlouvu, je nad naše možnosti. Problémem to ale může způsobit vašemu zaměstnavateli. Pokud to totiž zjistí kontrola MZ, bude to považovat za porušení podmínek akreditace – a to může mít za následek pokutu, až odnětí akreditace.

AKK Psycholog ve zdravotnictví je vstupním požadavkem k zařazení do specializačního vzdělávání. To se však dále řídí svým Vzdělávacím programem. Ten absolvování kurzů první pomoci a legislativy nařizuje. A jsou tím myšleny kurzy pořádané v rámci IPVZ. Nelze je proto nahradit žádným odkazem na cokoli (byť v zásadě stejného) absolvovaného dříve. Tyto kurzy tedy absolvovat musíte.

Musíte. Tento kurz je předepsán vzdělávacím programem a nelze ho ničím nahradit či zaměnit.

Vzdělávací program definuje dvě možnosti splnění psychoterapeutického minima:
a) absolvování akreditovaného certifikovaného kurzu v psychoterapii v rozsahu 140 hodin, z toho 80 hodin sebezkušenostní a nácviku základních psychoterapeutických dovedností a 60 hodin supervize, 
nebo
b) absolvování 200 hodin zahájeného komplexního akreditovaného psychoterapeutického vzdělávání.
Jiná možnost tedy není přípustná. Certifikovaný kurz je specifický druh vzdělávání zdravotnických pracovníků. Je definován tak, že: "Absolvováním certifikovaného kurzu zdravotničtí pracovníci nebo jiní odborní pracovníci získávají zvláštní odbornou způsobilost pro úzce vymezené zdravotnické činnosti, které prohlubují získanou odbornou nebo specializovanou způsobilost". A protože jde o vzdělávání zdravotníků, akreditaci uděluje Ministerstvo zdravotnictví.
Druhou možností je pak zahájení akreditovaného psychoterapeutického vzdělávání. Tím je myšleno takové psychoterapeutické vzdělávání, které má akreditaci pro zdravotnictví. Tu dříve udělovala Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP, konkrétně její komise pro schvalování výcvikových programů pro zdravotnictví, nyní tuto komisi zřizuje IPVZ. Jinými slovy, musíte zvolit jednu z výše popsaných možností. Jiné psychoterapeutické vzdělávání Vám nebude uznáno. 
Zde je ještě třeba říci, že současné době výše zmiňovaný certifikovaný kurz nikde neprobíhá. Takže jedinou reálně dosažitelnou možností je psychoterapeutický výcvik.

Žádosti o uznání praxe vyřizuje Studijní oddělení IPVZ. Žádost o posouzení odborné praxe pro nelékařská zdravotnická povolání naleznete na stránkách IPVZ. Na základě vyjádření vedoucího Katedry klinické psychologie IPVZ obdržíte oficiální písemné vyjádření IPVZ.

Na této stránce zcela dole, si stáhněte Žádost o odklad / ukončení / přerušení specializačního vzdělávání / změnu akreditovaného zařízení, vyplněnou žádost zašlete na studijní oddělení paní Renatu Mesršmídovou (renata.mesrsmidova@ipvz.cz).

Z pohledu Katedry klinické psychologie IPVZ s tím žádný problém není, ale dle stanoviska MZ musíte semináře absolvovat ve "svém" akreditovaném zařízení nebo ve smluvním zařízení, které je uvedeno v akreditaci. Je tedy třeba, abyste vše zkonzultoval se svým školitelem, v opačném případě mu můžete přivodit potíže při ministerské kontrole. V rámci jednání s MZ se nám podařilo najít kompromisní řešení, které je realizováno formou dodatku ke vzdělávacímu programu. Tento dodatek naleznete zde.

Přihlášku je nutné poslat neméně 50 dní před termínem atestace.

Přihlášku najdete zde.

Přihláška se vyplňuje elektronicky, následně je nutno ji vytisknout a odeslat na IPVZ.

Logbook se posílá spolu s kazuistikou. Kazuistické semináře máte potvrzeny v logbooku. Vzdělávací aktivity, které jste absolvoval v IPVZ dokládat nemusíte, najdeme si je sami v systému. Potvrzení o absolvování AKK Psycholog ve zdravotnictví je třeba poslat spolu s přihláškou.

Kazuistika je praktickou částí atestační zkoušky. Vyhláška říká, že: „Uchazeči, který úspěšně vykonal pouze část zkoušky k vydání osvědčení, je tato část zkoušky uznána, pokud k úspěšnému vykonání zbývající části této zkoušky dojde do 2 let ode dne úspěšně vykonané části této zkoušky….“

Splnění všech studijních povinností bylo podmínkou, abyste vůbec byl k atestaci připuštěn. To, že jste při zkoušce neuspěl, na tomto faktu nic nemění. Protože podmínky stanovené vzdělávacím programem máte splněné, žádné vzdělávací aktivity už pro Vás nejsou povinné. Pokračovat v účasti na vzdělávacích akcích tak "pouze" doporučujeme, ale vyžadovat ho již nemůžeme.

Proto pokud o zkrácení specializačního vzdělávání jednáte, chci vás poprosit o laskavé zvážení varianty zkrácení specializačního vzdělávání i nám, kdo jsme vstoupili do 5letého specializačního vzdělávání, a máme splněny všechny podmínky.

V prvé řadě bych rád ocenil, že se ptáte a nešíříte nepodložené fámy dál. Skutečnost je taková, že délka specializačního vzdělávání v klinické psychologii kopírovala délku specializačního vzdělávání lékařů. Takže v době, kdy se prodlužovalo ze tří na pět let, prodloužilo se i vzdělávání klinických psychologů. Nyní je u lékařů trend zkracování a klinická psychologie se časem určitě přidá. V tuto chvíli zvažujeme zkrácení na čtyři roky. Nicméně není to tak jednoduché. Jednak pětiletá délka SV v klinické psychologii je dána zákonem, takže jakékoli zkrácení bude vždy podmíněno změnou zákona. Dále je třeba říci, že vzdělávací program není formalita a vždy vychází formou vládního nařízení. Takže v případě jakékoli změny bude mít jiné "číslo" než ten současný. To znamená další související konsekvence. Pro akreditovaná nařízení vyvstane nutnost získat novou akreditaci. To s sebou nese administrativní zátěž. A samozřejmě jakákoli změna s sebou nutně přinese i jistou nespravedlnost. To jsou důvody, proč na celou věc příliš nespěcháme a chystáme ji spíše uvážlivě. Navíc máme v úmyslu připravit nový vzdělávací program skutečně nově. Ten stávající svou stavbou pochází z osmdesátých let a v mnoha ohledech se již "přežil". Je hodně orientovaný "psychiatricky" a nerespektuje zcela současný trend, kdy klinická psychologie proniká i do jiných medicínských oborů. V současné době tedy pracujeme na zcela novém konceptu. Ten samozřejmě následně předložíme AKP ČR a její Odborné radě k posouzení, úpravám a schválení; je samozřejmě nutné, aby v tomto ohledu panovala v odborné veřejnosti shoda. Ve chvíli, kdy by tento program byl schválen, bude mít samozřejmě každý možnost do něj "přestoupit". Protože ale přestup do jiného vzdělávacího programu znamená nutnost splnit jeho požadavky a protože předpokládáme, že se bude od toho stávajícího podstatně lišit, myslím si, že těm, kdo budou v pokročilé fázi vzdělávání, se takový přestup již nevyplatí, protože by pro ně znamenal spíše prodloužení vzdělávání.

Psycholog je považován za zdravotníka tehdy, pokud má ukončené vzdělání v psychologii a AKK Psycholog ve zdravotnictví.

Je to jasně stanoveno v zákoně 96/2004, který říká následující:

§ 4a Přerušení výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka

(1) Získaná odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a odborná způsobilost k výkonu povolání jiného odborného pracovníka zůstává přerušením výkonu povolání nedotčena.

(2) Za přerušení výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka se považuje pro účely tohoto zákona i výkon povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka v rozsahu nižším, než je jedna pětina stanovené týdenní pracovní doby souhrnně ze všech základních pracovněprávních vztahů, kde je druhem vykonávané práce povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka.

(3) Pokud zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník přerušil výkon povolání na dobu, která za posledních 7 let činila v celkovém součtu více než 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dnů na pracovišti poskytovatele zdravotních služeb, poskytujícího zdravotní služby v oboru povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka. Doškolení probíhá pod vedením zdravotnického pracovníka způsobilého pracovat bez odborného dohledu, který vydá o průběhu a ukončení doškolení potvrzení.

(4) Doškolení probíhá jako celodenní průprava v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době 6). Doškolení může probíhat i jako rozvolněná příprava v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby; celková délka, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.

(5) Poskytovatel zdravotních služeb, u kterého doškolení probíhá, vede pro potřeby doškolení dokumentaci o docházce.