Pane doktore, chtěl bych být dobrovolníkem v nějaké nemocnici, ale nemám zdravotnické vzdělání, je to překážka?

Dobrovolnictví ve zdravotnictví je vědomá, svobodně zvolená činnost ve prospěch druhých, poskytovaná ve zdravotních službách lidmi, kteří však sami nejsou zdravotníky. Překážka to tedy není. Dobrovolníci ve zdravotnickém zařízení v žádném případě nenahrazují práci odborného zdravotnického a pomocného personálu, přesto významně pomáhají jiným způsobem, který přispívá k uzdravení.

Pokud tedy nejsem zdravotník, ale přesto chci pomáhat, tak k jakým činnostem a na jakých odděleních vlastně mám šanci pracovat? A nemohu jako laik něco pokazit?

Typická oddělení, kde k dobrovolnické činnosti dochází a kde se dobrovolníci reálně vyskytují, jsou geriatrická a dětská, tedy ta, kde je poskytována dlouhodobá léčba a pacienti jsou tam hospitalizovaní delší čas. Velmi často jde právě o seniory nebo děti. Může jít ale i například o oddělení onkologická, paliativní nebo hospicová. K tomu, aby nedocházelo k pochybením a činnost byla vykonávána správně, slouží právě koordinátoři dobrovolnictví a na jejich proškolení se také zaměřuje náš projekt.

Jakým způsobem samotné dobrovolnictví ve zdravotnictví probíhá?

Dobrovolnictví ve zdravotnictví může probíhat formou individuální nebo skupinovou a je realizováno buď pravidelně nebo pomocí jednorázových akcí. Dá se říct, že ta činnost je zaměřena zejména na volnočasové aktivity, kdy jde o podporu psychické pohody pacientů. Typicky se jedná o četbu, rozhovory, hraní společenských her, výtvarné a hudební dílny, literární nebo divadelní večery, promítání filmů, podpůrná aktivita za přítomnosti zvířat nebo činnosti přispívající k rehabilitaci a samostatnosti jakkoli to nenahrazuje práci rehabilitačních pracovníků. To vše, a mnohé další, jsou činnosti, při kterých dochází k napomáhání návratu pacientů do života nebo udržování jejich aktivity v průběhu léčby.

Jaká je pak v takových případech role koordinátorů dobrovolnické práce? Jsou vůbec nutní?

Jejich role je naopak nezastupitelná. Buď můžete nějakou práci vykonávat a pomáhat, a nebo ji můžete vykonávat dobře a pomáhat efektivně. Cílem je to, aby dobrovolnictví nebyla záležitost nadšení jednotlivce a aby tyto programy nezačínaly a nekončily s jednou osobou, ale aby se v tom nebyrokratickém slova smyslu profesionalizovalo. Cílem není vybudovat další byrokracii a oficiální strukturu, ale funkční systém.

Jednou z aktivit v rámci projektu tedy byla tvorba vzdělávacího programu a realizace školení?

Touto vzdělávací aktivitou byla koordinace dobrovolnictví poprvé uchopena systematicky a zprofesionalizována. Byl zároveň kladen obrovský důraz na výběr lektorů, aby to dělali lidé, kteří mají s dobrovolnictvím mnoho společného. V rámci projektu je to připraveno velmi komplexně a doposud nikdo neměl možnost na jednom místě takto recentně projít vzděláváním v dané oblasti. Jedná se o profesně zaměřený vzdělávací program, který není akademický. Nejde však o zájmové vzdělávání, ale o kvalifikační, protože zvyšuje kvalifikaci. Jde o získání dalších dovedností v nové odbornosti.

V tuto chvíli je také velmi nutné, abych zmínil kolegyni PhDr. Helenu Hnilicovou, Ph.D., která měla na starosti přípravu a realizaci vzdělávacího obsahu a bez jejíž odborné a obětavé práce by kurz nevznikl v této podobě, stejně jako bez dalších členek realizačního týmu, ať už odborných garantek jednotlivých klíčových aktivit projektu nebo kolegyň z Ministerstva zdravotnictví, které projekt vedou.

Jak samotné vzdělávání probíhalo?

Vzdělávání probíhalo v květnu 2021. Délka jednoho kurzu byla 10 dnů, tedy 5 dnů teoretické výuky a následně pak proběhla 5denní praxe ve dvou vybraných nemocnicích v Praze, konkrétně ve Fakultní nemocnici v Motole a ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Závěrečná část kurzu, kterého se celkem účastnilo 30 osob, proběhla prezenčně ke konci června, kdy byla věnována pozornost rizikovým faktorům v dobrovolnictví a prevenci a osobnostním předpokladům pro práci koordinátora. Realizace celého vzdělávání probíhala pod záštitou IPVZ, který také nechal kurz akreditovat, což znamená, že na závěr proběhlo v říjnu ukončení vzdělávací akce zkouškou a získáním osvědčení pro absolventy. Nikdo jiný kromě 28 osob, kteří kurz úspěšně zakončili, se u nás v republice takovým osvědčením nemůže prokázat a díky tomu lze u těchto absolventů garantovat, že mohou velmi dobře vykonávat práci koordinátora dobrovolnictví ve zdravotnických zařízeních.

K čemu je v praxi využitelné takové osvědčení?

Osvědčení mimo jiné potvrzuje to, že absolventi této vzdělávací akce umí dobře koordinovat dobrovolnictví v rozsahu a způsobem, v jakém si to představuje Ministerstvo zdravotnictví a jak to vyplývá ze schváleného a realizovaného projektu. Tito absolventi následně mohou nejen koordinovat, ale zároveň i sami školit další dobrovolníky. Všichni absolventi byli totiž zaměstnanci nějakého zdravotnického zařízení. Zajímavé na tom je ještě to, že se sice účastnilo 30 osob, což by se někomu mohlo zdát jako malý počet, avšak z těchto 30 účastníků byl každý z jiného zdravotnického zařízení z celé republiky a současně se jednalo zejména o velké nemocnice s velkým objemem poskytované péče s ohledem na počty pacientů.

Proč se ale k tématu dostáváme až nyní, po necelém roce od ukončení té vzdělávací akce?

Na vzdělávání samotné totiž byla navázána rozsáhlá a hluboká evaluace, jak ta obvyklá v rámci IPVZ, tak speciálně vytvořená právě pro tento projekt a konkrétní kurz. Byla samostatně hodnocena jak teoretická, tak praktická část. Byla zpracována podrobná zpětná vazba, mimo jiné v tématech – dobrovolnictví v době pandemie, následně právní, ekonomické a etické aspekty dobrovolnictví, systém řízení kvality a bezpečí, typy dobrovolnické činnosti, typy pacientů a několik dalších. Kladně bylo hodnoceno zejména to, že kurz byl přínosný v oblasti nových informací a dovedností a nešlo pro účastníky jen o potvrzení jejich dosavadních zkušeností a praxe. Bylo třeba evaluovat také v praxi, proto bylo nutné počkat několik měsíců, až se konkrétní parametry a úspěchy prokážou. Aktuálně již existují prokazatelné informace o tom, že činnosti, které se účastníci v rámci kurzu naučili a informace, které získali, reálně používají v praxi a vedly už ke zlepšení dobrovolnických programů.

Jakým způsobem bude projekt dále probíhat a jaké případně další úkoly v něm jsou obsaženy?

Projekt pokračuje minimálně ještě po celý rok 2022. Těmi dalšími aktivitami jsou zejména finalizace nové metodiky, spolupráce se zdravotními pojišťovnami a analýza fungování. Tento typ výzvy a projektu nemá žádnou formální udržitelnost do budoucna, nevyžaduje ji, ale je zde jednoznačný zájem Ministerstva zdravotnictví, aby tato aktivita pokračovala. Je proto připravena a zahájena komunikační kampaň směrem k odborné i laické veřejnosti, která má za cíl zvýšit počet dobrovolníků, intenzitu jejich práce, ale také zájem dalších zdravotnických zařízení, která prozatím nebyla podpořena.

Kurzy pro koordinátory dobrovolnictví tedy budou pokračovat i v dalších termínech?

V rámci tohoto projektu již nepoběží žádný další kurz, byl to pouze ten loňský pilotní. Ale protože je vytvořen unikátní vzdělávací program, s vysokou kvalitou lektorů i obsahu, bylo by škoda ho dále nerealizovat a z průběhu dosavadní komunikace s vedením IPVZ vím, že tento kurz je možné do budoucna dále nabízet a díky tomu proškolit další řadu lidí. Projekt mimo jiné v době pandemie Covid- 19 ukázal, že ve zdravotnických zařízeních, kde bylo již dobrovolnictví realizováno, velmi napomohlo ke krizovému řízení a celkovému lepšímu zvládnutí situace.