Základní kurz tropické a cestovní medicíny pro lékaře - kurz - bez autotestů

4.3 Průjmová onemocnění

Definice a výskyt cestovního průjmu

Průjem je nejčastější poruchou zdraví u osob cestujících do zahraničí. Postihuje především cestovatele, kteří z vyspělých zemí cestují do zemí oblasti teplého klimatu a s nedostatečnou úrovní hygieny. Onemocnění se nazývá cestovní průjem či průjem cestovatelů. Cestovní průjem není specifické onemocnění nýbrž syndrom označující průjmové onemocnění, které vzniklo v časové souvislosti s cestováním.

Syndrom charakterizují vyprázdnění 3 a více průjmových stolic za den a přítomnost alespoň jednoho z následujících příznaků: nauzea či zvracení, křečovité bolesti v břiše, tenezmy, příměs krve či hlenu ve stolici a horečka. Syndrom vzniká buď během cesty, nebo do 10 dnů po návratu. Postihuje v průměru 40 % cestovatelů do všech destinací.

Z hlediska rizika onemocnění lze země světa rozdělit do 3 skupin, jak je uvedeno v tabulce. Vysoce rizikové oblasti s incidencí někdy přesahující 70 % jsou Střední východ, jižní a jihovýchodní Asie, Afrika (s výjimkou Jihoafrické republiky), Jižní a Střední Amerika. Na některých lodích přepravujících návštěvníky Egypta po řece Nil onemocní až 90 % turistů. Zvýšenou vnímavost k onemocnění mají kojenci a malé děti, osoby vyššího věku, osoby se sníženou kyselostí žaludku, nemocní s chronickým onemocněním zažívacího ústrojí a osoby s imunodeficiencí.

Riziko onemocnění cestovním průjmem

Riziko (incidence) Zeměpisná oblast
Vysoké
(20 – 90 %)
Střední východ, jižní a jihovýchodní Asie (výjimka Singapur), Afrika, Jižní a Střední Amerika
Střední
(8 – 20 %)
Karibská oblast, turistická centra Pacifické oblasti, Japonsko, Rusko a země bývalého Sovětského svazu, Čína, jižní a východní Evropa, Izrael, Jihoafrická republika
Nízké
(< 8 %)
USA, Kanada, západní, severní a střední Evropa, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko