|
|
|
3.2. Individuální očkovací plánVýběr konkrétní očkovací látky a její aplikace před cestou do zahraničí by se měly řídit odhadem rizika pro cestovatele = jeho rizikovým chováním. Jako dva extrémní příklady, pro které by se vybíraly různé vakcíny, lze uvést obchodníka, který cestuje v první třídě letadlem do Asie. Tam pobývá jen několik dní v hotelu, stejnou cestou se vrací nazpátek. Druhým případem je mladý student, který do Asie cestuje jako baťůžkář převážně autostopem. U prvního z nich je třeba se zaměřit na očkování proti hepatitidám a případně proti břišnímu tyfu. Naproti tomu u studenta je třeba zvážit navíc očkování proti vzteklině, meningokokové meningitidě a třeba i choleře. Bude se mu muset doporučit i antimalarická profylaxe, tedy léky, které se užívají preventivně proti vzniku malárie. Obecně platí pravidlo: Neexistují na světě „rizikové“ oblasti, jen do světa jezdí „rizikoví“ klienti. Proto je při prvním kontaktu s klientem-cestovatelem před cestou do zahraničí v centru cestovní medicíny prováděn odhad rizika vzniku infekčního onemocnění (a samozřejmě dalších zdravotních problémů jako je např. trombóza hlubokých žil) a jsou stanoveny priority očkování. Na jejich základě se zpracuje individuální očkovací plán (viz následující tabulka). Základní informace potřebné pro sestavení individuálního očkovacího plánu
|
