Nejprve bychom měli objasnit a trochu přiblížit samotný pojem veřejné zdravotnictví.

Předpokládám, že mnoha lidem není úplně jasné, co naše pracoviště zajišťuje, protože v České republice používáme pro anglický termín Public Health různé překlady do českého jazyka. Těmi jsou veřejné zdravotnictví, veřejné zdraví či ochrana veřejného zdraví, ale vše je ve své podstatě překladem anglického pojmu Public Health. Veřejné zdravotnictví je komplexní multidisciplinární na mezisektorové spolupráci založený obor, který by měl mít dosah především do primární a komunitní péče a zároveň jde o obor, který využívá mezinárodní spolupráci a mezinárodní doporučení pro systematické posilování národních zdravotnických systémů. Veřejné zdravotnictví integruje poznatky různých disciplín, např. demografie, biomedicínské statistiky a informatiky, legislativy, etiky, sociologie a psychologie, hygieny a epidemiologie, vědy o řízení i vědy ekonomické s důrazem na financování zdravotnictví, a to vše s cílem zlepšovat zdravotní stav populace. To jsou hlavní témata, která Škola veřejného zdravotnictví (ŠVZ) IPVZ pokrývá. Je to tedy o multidisciplinaritě
a mezisektorové spolupráci pro strategické řízení a systematické posilování našeho zdravotnického systému.  

Co konkrétně si lze představit pod názvem Škola veřejného zdravotnictví, která existuje v rámci IPVZ?

Jde o samostatné odborné pedagogické pracoviště, o jednu z kateder IPVZ.

Můžete popsat její historii i to, co bylo impulsem k jejímu založení v našich podmínkách?

Historie ŠVZ jako školy se datuje na začátek devadesátých let, konkrétně byla založena v roce 1992, kdy na základě původně existující Katedry sociálního lékařství a organizace zdravotnictví vznikla její transformací, po vzoru moderních zahraničních pracovišť zaměřujících se na moderní Public Health vzdělávání, výzkum i na tvorbu zdravotní politiky založené na důkazech, katedra s novým názvem Škola veřejného zdravotnictví. V zahraničí vznikala taková pracoviště dávno před tím, než vzniklo u nás. Aby bylo zdůrazněno, že ŠVZ spadající pod IPVZ bude spolupracovat s renomovanými, především evropskými ŠVZ a dalšími pracovišti vzdělávajícími v moderním evropském pojetí veřejného zdravotnictví, vstoupila do ASPHER (The Association of Schools of Public Health in the European Region – pozn. autora), což je Asociace škol veřejného zdravotnictví v evropském regionu. Jejími členy jsou instituce poskytující vzdělávání ve veřejném zdravotnictví, od oddělení veřejného zdravotnictví v rámci fakult, přes samostatné ústavy veřejného zdravotnictví a v některých zemích i samostatné fakulty veřejného zdravotnictví. Typickým příkladem je Fakulta verejného zdravotníctva na Slovenské zdravotnícké univerzitě v Bratislavě. Univerzita sama o sobě je od roku 2002 transformovanou Slovenskou postgraduální akademií medicíny, bývalým Institutem pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, tedy obdoba našeho IPVZ a fakulta je transformovanou ŠVZ.

Tím pádem je ale obor Veřejné zdravotnictví možné studovat nejen v postgraduálním studiu, ale
i v pregraduálním?

Přesně tak. Ale je nutné zůstat ještě na začátku devadesátých let, kdy jsem se začala podrobněji zabývat moderním veřejným zdravotnictvím tzv. „New Public Health“. To se rozvíjí v Evropě od poloviny osmdesátých let minulého století, kdy kolegové z Velké Británie publikovali ve spolupráci s WHO dokument představující tzv. „New Public Health“, kde jsou zdůrazněny nové důležité aspekty – determinanty zdraví a sociální determinanty zdraví, systematicky studované a aktualizované, kdy až od konce roku 2021 se kromě klasických sociálních a socioekonomických determinantů zdraví zdůrazňujích například i komerční determinanty, tedy vše to, co ovlivňuje populační zdraví. Zároveň je zdůrazňována otázka spravedlnosti neboli ekvity, přístupu ke zdravotní péči a zdravotním službám. Je tím míněno vše, co obsahuje podpora zdraví, ochrana zdraví a různé typy prevence. Původně jsem se zabývala především prevencí vrozených vývojových vad a onkologických onemocnění. S cílem rozšířit si své znalosti jsem se rozhodla pro absolvování kurzu v rozsahu 120 hodin v letní mezinárodní škole Public Health, který byl součástí studia Master of Public Health (MPH – pozn. autora). Tohoto kurzu, který byl pořádaný konsorciem institucí s názvem „European Training Consortium in Public Health” (ETC-PH), jsem se zúčastnila v Göteborgu na Nordic School of Public Health v létě 1992. Na kurzu jsem v rámci studia zpracovávala projekt zaměřený na vzdělávání ve veřejném zdravotnictví v ČR na pregraduální úrovni. Začít tedy pregraduální výukou moderního veřejného zdravotnictví a následně pokračovat ve vzdělávání postgraduálním. V té době bylo zároveň v IPVZ schváleno, že ŠVZ bude vzdělávat ve dvouletém specializačním vzdělávacím programu veřejné zdravotnictví na postgraduální úrovni a tomu jsem se začala intenzivněji věnovat. Sama jsem v roce 1994 složila nástavbovou atestaci z veřejného zdravotnictví a v prosinci 1995 jsem ŠVZ IPVZ převzala jako její vedoucí. 

Můžete definovat základní nosné cíle ŠVZ?

Cílem je podílet se na postgraduálním vzdělávání zdravotnických pracovníků lékařských i nelékařských povolání v oboru veřejné zdravotnictví, podílet se jak na celoživotním vzdělávání, tak i na specializačním vzdělávání s důrazem na moderní komplexní pojetí veřejného zdravotnictví. Intenzivně se připravujeme na realizaci specializačního vzdělávání v oboru veřejné zdravotnictví pro lékaře, což je nástavbová atestace. Na rozdíl od nástavbové atestace v minulosti, která byla v rozsahu 2 let, je nyní obor nástavbový na všechny základní obory a studium je v rozsahu 12 měsíců.

Opírá se obor a vlastně i celé téma veřejného zdravotnictví o nějakou legislativu, nebo jde o princip na úrovni mezinárodní domluvy a metodiky a teprve na základě domluv vznikají kvůli implementaci národní předpisy?

Primárně celé vzdělávání a jednotlivá témata Public Health vycházejí z dokumentů Světové zdravotnické organizace (WHO) a ASPHER s názvem Rámec kompetencí WHO-ASPHER pro pracovníky v oblasti veřejného zdravotnictví – „WHO-ASPHER Competency Framework for the Public Health Workforce“. Oba dokumenty se postupně rozvíjejí. WHO ve spolupráci s ASPHER pravidelně aktualizuje doporučení pro vzdělávání v oboru veřejné zdravotnictví v evropském regionu. Poslední aktualizované verze jsou z roku 2020 a 2022, byly zpracovány ve spolupráci s Evropským centrem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a obsahují rovněž doporučení toho, co by měly pregraduální
i postgraduální programy v oboru veřejné zdravotnictví pokrývat v oblasti vzdělávání.

Můžete definovat rozdíl ve studiu pro posluchače oboru veřejného zdravotnictví v pregraduálním vzdělávání na vysoké škole v lékařských a nelékařských oborech?

Kostra toho, co patří do veřejného zdravotnictví, je stejná. Ale pokud jde o studium na lékařské fakultě a témata pro mediky, učí se etika a komunikace s důrazem na jejich budoucí lékařskou praxi, ve vyšších ročnících základy zdravotnického systému, systém veřejného zdravotního pojištění,a zdravotnická legislativa, zkrátka to základní, co potřebují vědět a znát pro výkon své budoucí lékařské praxe. V pregraduálním vzdělávání se medici naučí to, co budou potřebovat ihned, jakmile získají absolvováním lékařské fakulty odbornou způsobilost pro výkon povolání lékaře. Navazující magisterská studia tzv. zdravotnických oborů zaměřených na veřejné zdravotnictví jsou postavena tak, aby pokryla komplexitu multidisciplinární a mezioborové spolupráce. Proto se v jedné studijní skupině mohou setkat bakaláři s laboratorní praxí, s ošetřovatelskou praxí nebo bakaláři pracující ve zdravotních pojišťovnách a podobně. Důraz je při jejich výuce kladen právě na praktickou výuku a simulace komplexních přístupů a mezioborové spolupráce.

Lze najít rozdíl v navazujícím magisterském studiu a v nástavbovém postgraduálním studiu na ŠVZ?

Nástavbové postgraduální studium veřejného zdravotnictví pro lékaře se liší od klasického vysokoškolského navazujícího magisterského studia jak formou, tak obsahem. Formu jsme volili tak, aby byla flexibilní, aby modulový systém odpovídající evropskému standardu obsahoval moduly povinné a zároveň moduly povinně-volitelné, a to proto, aby se studující zaměřili už podle svého profesního zaměření a své perspektivy. Ty směry jsou různé. Směr ochrany a podpory zdraví, směr manažerský, směr pro práci ve veřejné správě a směr zaměřený na integraci zdravotní
a sociální péče s důrazem na primární a komunitní péči.

Jaká je obecně role ŠVZ v postgraduálním vzdělávání?

Zjednodušeně lze říci, že studium na ŠVZ je více zaměřeno na praktické využití získaných teoretických znalostí a informací s důrazem na rozbor konkrétních situací z praxe, například v kurzech medicínského práva na konkrétní příklady z praxe včetně rozboru již existujících judikátů.
ŠVZ připravuje a realizuje jak prezenční vzdělávací akce, tak online kurz. Například pro zdravotnické pracovníky nelékařských povolání pořádáme v prezenční formě dle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních jednodenní seminář „Základy zdravotnické legislativy – nelékařská zdravotnická povolání“, povinný pro uchazeče o složení atestace. Pro lékaře pak máme v naší nabídce „Specializační kurz – Základy zdravotnické legislativy, etiky a komunikace“ v rozsahu 12 hodin, povinný dle platné legislativy pro všechny lékaře před zkouškou z kmene nebo před atestační zkouškou, který nabízíme jak ve formě prezenční, tak ve formě e-kurzu.

V tomto kurzu je v přehledu probrána zdravotnická legislativa, ekonomika a financování ve zdravotnictví s důrazem na úhrady a veřejné zdravotní pojištění, stručně lékařská etika, a komunikace včetně krizové komunikace. Na základě kvalifikovaných odhadů se totiž předpokládá, že zhruba 75 % stížností na zdravotní péči, z nichž některé skončí i u soudu, vychází z nespokojenosti pacienta nebo rodiny s komunikací při poskytování zdravotních služeb. Systematicky se v rámci evaluace kurzů velmi důkladně zabýváme náměty a doporučeními účastníků, vyhodnocujeme je, zohledňujeme a dále s nimi pracujeme. Kurzy průběžně aktualizujeme, samozřejmě v rámci schváleného
a akreditovaného vzdělávacího programu.

Dále pořádá ŠVZ kurzy celoživotního vzdělávání na aktuální témata, a to především online ve formě webinářů či webcastů.  

Má studium na ŠVZ reflektovat transformaci zdravotnického systému v kontextu mezinárodních snah o zkvalitnění péče?

Vzdělávací aktivity ŠVZ samozřejmě operativně reflektují aktuality v našem zdravotnickém systému. Primárním cílem našich vzdělávacích aktivit v rámci specializačního i celoživotního vzdělávání je změnit obecné vnímání toho, co je veřejné zdravotnictví, a jaký význam má pro náš zdravotnický systém a jeho další posilování. Část zdravotnických pracovníků si pod pojmem veřejné zdravotnictví představuje pouze zdravotnický management a leadership, jiná skupina zdůrazňuje epidemiologii a hygienu, další část odborníků zdůrazňuje ekonomické vnímání zdravotnictví a jeho financování. K systematickému posilování zdravotnického systému s důrazem na zkvalitnění zdravotní péče i její bezpečí a se strategickým cílem zlepšování zdravotního stavu naší populace dle Strategického záměru „Zdraví 2030“ je třeba komplexní přístup a samozřejmě dostatečné personální kapacity vybavené potřebnými kompetencemi pro realizaci v praxi. Základem je tedy nebrat Public Health po jednotlivých částech, ale v komplexním multidisciplinárním pojetí.

Z jakého důvodu je ale veřejné zdravotnictví důležité jako obor, když nevede primárně k transformaci systému?

Protože se v celém komplexu zabývá zdravotnickým systémem. Zdravotnický systém, byť jsme členy Evropské unie, až na výjimky, které nám určuje unijní legislativa, si každý členský stát staví podle sebe, podle svých priorit a podle finančních možností. O obor by měli mít zájem všichni ti, kteří již vykonávají nebo se připravují na činnosti související s managementem poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb na různých úrovních řízení, včetně krizového řízení a přípravy na aktuální hrozby pro lidské zdraví, včetně aplikace doporučení mezinárodních organizací pro oblast veřejného zdravotnictví, aby věděli, co mají dělat ve své pozici a ve svém oboru a co na jiné úrovni má dělat někdo jiný. V našich vzdělávacích aktivitách i ve výzkumné činnosti se zaměřujeme na priority, které popisuje již zmíněný strategický dokument Ministerstva zdravotnictví „Zdraví 2030“.

Proč by se měl člověk ke studiu na ŠVZ přihlásit?

Protože by se ke svým širokým stávajícím teoretickým, praktickým i strategickým znalostem našeho zdravotnického systému díky odborně připraveným simulacím připravil na ten skutečný reálný svět s důrazem na aktuality pro poskytování zdravotních služeb a jejich využití ve své každodenní praxi.

Jaké existují konkrétně typy programů, do kterých se nyní mohou zájemci přihlásit?

V první řadě jde o možnost v rámci celoživotního vzdělávání. Do něj se může přihlásit zájemce o danou problematiku bez ohledu na předchozí dosažené vzdělání, obor nebo věk a jde o model samostatných kurzů. Pokud je účastníkem kurzu celoživotního vzdělávání lékař, tak navíc jako bonus získává kredity za studium od České lékařské komory. Druhou variantou je aktuálně připravovaný specializační nástavbový obor Veřejné zdravotnictví pro lékaře, který vyšel ve Věstníku MZ ČR č. 3/2023 a IPVZ připravuje předložení tohoto vzdělávacího programu Ministerstvu zdravotnictví k akreditaci. Plánujeme ho zahájit od září letošního roku.

Přibližte, prosím, jak bude program vypadat.

Půjde o jednoletý nástavbový program, sestavený ze 4 povinných a z 8 povinně-volitelných modulů, s výběrem minimálně 4 povinně-volitelných modulů dle pracovního zaměření lékařů zapsaných do nástavbového oboru veřejné zdravotnictví, který bude po splnění podmínek daných vzdělávacím programem ukončen složením atestační zkoušky. Ta bude mít teoretickou a praktickou část. Teoretická část zkoušky bude mít 3 okruhy otázek, které se budou týkat a) zdravotní a sociální politiky, zdravotnické legislativy, b) ekonomiky a financování zdravotních služeb zdravotnického managementu, a c) posledním okruhem je ochrana a podpora zdraví a zdravotní gramotnost. Pro praktickou část atestační zkoušky si uchazeč o atestaci připraví strukturovanou kazuistiku z vlastní praxe a její rozbor. Obsahem této strukturované kazuistiky budou informace, kdy daný lékař ve své konkrétní praxi, ve svém oboru využil znalosti z veřejného zdravotnictví.

Co se vše studenti naučí a jak to následně v praxi uplatní?

Lékař se zvláštní specializovanou způsobilostí v oboru veřejné zdravotnictví bude způsobilý k samostatné činnosti v rozsahu dosaženého vzdělání, bude schopen vykonávat činnosti související s managementem poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb na různých úrovních řízení, včetně krizového řízení a přípravy na aktuální hrozby pro lidské zdraví, včetně aplikace doporučení mezinárodních organizací pro oblast veřejného zdravotnictví čili onoho Public Health. Bude způsobilý navrhovat, realizovat a řídit preventivní programy, programy podpory zdraví s cílem zvyšování zdravotní gramotnosti a programy ochrany veřejného zdraví. Bude zároveň schopen aplikovat i základní právní normy EU v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb, dokonce se bude moci relevantně podílet na vzdělávání dalších specialistů v oboru veřejné zdravotnictví.

Znamená to tedy, že tímto způsobem bude ŠVZ vychovávat další lektory veřejného zdravotnictví?

Přesně to bych chtěla zdůraznit. Počítáme s tím, že ti, kteří úspěšně ukončí studium na ŠVZ atestační zkouškou a tím pádem budou mít prokazatelnou kvalifikaci, tj. zvláštní specializovanou způsobilost v oboru Veřejné zdravotnictví, se sami zapojí do vzdělávání dalších odborníků, ať již na svých domovských fakultách, kde učí nebo ve zdravotnických zařízeních, kde pracují.

Jak si stojí veřejné zdravotnictví v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi?

Nestojíme si právě dobře. Problém je zejména ve zdravotní gramotnosti obyvatelstva, která v evropském srovnání není vůbec dobrá. Při hodnoceních jsme dlouhodobě spíše v té horší polovině evropských zemí. Je proto potřeba neustále všemi dostupnými prostředky zvyšovat zdravotní gramotnost populace. Ale pokud toto chceme dělat, tak v podstatě musíme mít kvalitní a vzdělané odborníky jak lékaře, tak nelékařské zdravotnické pracovníky, kteří tuto osvětu budou dále šířit a samozřejmě i zavádět v praxi. Jsou to spojené nádoby a obě skupiny spolu musí spolupracovat. Public Health není jen management nebo jen zdravotnická legislativa či epidemiologie a ochrana veřejného zdraví, ale je nutné nahlížet na tento obor komplexně. Já pevně věřím, že se nám to díky tomuto novému vzdělávacímu programu podaří a postupně se v ČR dostaneme na standardní evropskou úroveň v Public Health, a to jak ve vzdělávání a ve výzkumu, tak i v realizaci zdravotní politiky vycházející z relevantních informací a založené na důkazech tedy Evidence Based Public Health Policy a Evidence-informed decision-making.

Mohou nám v té cestě pomoci i nějaké mezinárodní organizace nebo mezinárodní komunikace?

IPVZ je od začátku devadesátých let členem ASPHER, ale je nutné zmínit i podíl v dalších mezinárodních institucích, jakými jsou například kanceláře Světové zdravotnické organizace, a to především Regionální úřadovna WHO pro Evropu a samozřejmě i její zastoupení v ČR. Musí existovat snaha spolupracovat mezinárodně a díky tomu k nám přivést odborníky a zaktivovat takzvaný znalostní management nebo přenos znalostí z jiného do našeho prostředí (Knowledge management, knowledge transfer a information sharing – pozn. autora). S tím samozřejmě souvisí i náš plán zvát na naše vzdělávací aktivity konkrétní zahraniční odborníky. Na nás potom je cíleně využívat nástroje znalostního managementu pro to, abychom do nejrůznějších úrovní zdravotnictví i populace dostali komplexitu tématu a problematiky Public Health.

Vzdělávání ovšem zabírá mnoho času a už nyní odborníci často poukazují na to, že na prevenci nemají dostatek času. Mohou si něco podobného vůbec dovolit?

V souvislosti mimo jiné s ekonomickou situací a s časovými možnostmi zdravotnických pracovníků už prokazatelně víme, že preferují online vzdělávání. Možností můžeme nabídnout opět několik, typicky jde o webináře nebo webcasty, což je plnohodnotná cesta k informacím, navíc časově i ekonomicky efektivní.

Máte s Public Health velké zkušenosti a jistě mnoho nezapomenutelných zážitků. Můžete si ještě krátce vzpomenout na nějakou zajímavost?

Veřejnému zdravotnictví se věnuji více než 30 let. Motivovalo mne právě absolvování již zmiňované třítýdenní letní školy, odkud jsem si přivezla nejenom certifikát o absolvování části MPH (Master of Public Health – pozn. autora) programu, ale také projekt vzdělávání v Public Health v ČR a cenné mezinárodní kontakty. O rok později, v létě 1993, jsem již jako lektor ETC-PH absolvovala další letní školu, která se ze severu Evropy přesunula na jih do španělské Valencie. A v létě 1996 uspořádal Evropskou letní školu veřejného zdravotnictví IPVZ v prostorách Hotelu ILF. Úzká spolupráce s mezinárodními experty v Public Health mne motivovala pro práci v této oblasti v mezinárodních organizacích, proto jsem se rozhodla zkusit práci ve Světové zdravotnické organizaci a období mezi lety 1999-2014 jsem strávila v mezinárodních organizacích, v roce 2009 jsem vyměnila WHO a Ženevu za Evropskou komisi a přesunula se na 5 let do Stockholmu do Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí. Získala jsem cenné mezinárodní zkušenosti, organizovala jsem řadu mezinárodních vzdělávacích aktivit, vedla projekty zaměřené na zvýšení připravenosti zdravotnických systémů na rizika pro lidské zdraví, absolvovala jsem různá simulační cvičení. Vzpomínek je mnoho, jsou motivem pro pokračování v této práci. Dodnes v tématu vidím smysl, a i proto jsem od letošního roku opět začala se Světovou zdravotnickou organizací úzce spolupracovat.