Co pro Vás projekt TRIDEM znamená?

Projekt považuji za velice důležitý z několika hledisek. V první řadě v něm vidím důležitou příležitost pro podporu problematiky péče o asi nejvíce vulnerabilní pacienty v našem zdravotnickém systému – geriatrické pacienty v akutních situacích a pacienty se syndromem demence. Pravděpodobnost, že se náš zdravotnický systém, respektive jednotliví poskytovatelé zdravotní péče, setkají právě s těmito pacienty, narůstá v důsledku stárnutí populace. Starší pacienti v současné době představují naprostou většinu pacientů ve zdravotnictví a jejich procento se stárnutím populace ještě v následujících letech výrazně vzroste. Měli bychom se na to tedy připravit – a to zejména vzděláváním zdravotníků. V tom je myslím náš projekt docela výjimečným přínosem.

Myslíte, že je náš systém vzdělávání zdravotníků na tyto demografické změny připraven?

Je a není. V průběhu let dochází samozřejmě k určitému posunu. Geriatrie po urputném usilování odborné společnosti zůstala samostatným oborem a nyní s radostí pozorujeme stoupající počty zájemců o tento obor. Na výuce a odborné přípravě zdravotníků se podílejí mnohé fakulty. Geriatrické a gerontopsychiatrické sekce různých kongresů, které nebývaly příliš navštěvované a populární, se nyní těší stále většímu zájmu stejně jako jiné odborné akce zaměřené na problematiku stárnutí. To jsou tedy ta pozitiva.

A ta negativa?

Na druhou stranu musíme přece jen vidět, že výše zmíněné jsou spíše příklady dobré praxe a zájem jednotlivců či osvícených institucí. Sem patří určitě také náš IPVZ, kde funguje nejen Katedra geriatrie, ale také Katedra medicíny dlouhodobé péče, což je u nás zatím výjimečné. Jinak mi ale připadá, že výuka zdravotnických pracovníků v naší zemi tyto demografické změny příliš nereflektuje, zejména specifickou problematiku, kterou přinášejí jako například problematiku demence. Také proto doufám, že náš projekt může být významným přínosem.

Komu je určená část věnovaná demenci?

Jedná se o komplexní vzdělávací program zejména pro všeobecné sestry a také pro lékaře, kteří se ve své praxi setkávají s pacienty s demencí. Program pro lékaře začne poněkud později, protože zájemci měli možnost absolvovat už některé vzdělávací akce připravené naší katedrou, tak to podle našeho názoru tolik nespěchá.

Program pro sestry, říkáme mu pracovně „kogni-sestry“, je tedy určen všeobecným sestrám, které se ve své praxi setkávají s pacienty s demencí.

To je ale, kromě sester, které pracují s dětmi a vysloveně mladými lidmi, asi většina z nich, ne?

To máte naprostou pravdu. Takovou všeobjímající ambici zase nemáme, i když náš projekt velké ambice má. Chtěli bychom pozvat sestry, které se s pacienty s demencí nejen setkávají ve své praxi, ale které situace související s demencí musí řešit. To se týká nejen zdravotních problémů pacientů, ale také komunikace s nimi, řešení konfliktních situací, komunikace s jejich rodinnými příslušníky. Dále jde i o vedení celých týmů k tomu, aby uměly o pacienty s demencí lépe pečovat.

Takže by se mělo jednat o jakési lídry v této péči?

Ano, to jste řekl naprosto přesně. Měli by to být profesionálové, kteří problematice demence rozumějí a umí vést své týmy k dobré péči o lidi s demencí. Také jim pracovně říkáme lídři, to je ta správná role. Při přípravě tohoto programu jsme se snažili poučit v zahraničí, což bylo snazší i díky mému letitému angažmá v Alzheimer Europe a spolupráci s University of the West of Scotland. A právě ten skotský příklad je myslím hodný následování, nehledě na to, že Skotsko je země, která je nám velmi kulturně blízká.

Čím je skotský model zajímavý?

Tam byla příprava sester na nové role v oblasti péče o lidi s demencí přímo součástí Národních akčních plánů řešících problematiku Alzheimerovy nemoci a podobných onemocnění. Dokonce pojmenovali tuto roli jako „dementia champions“ – lidé, kteří problematice demence rozumějí a přinášejí ta správná a potřebná řešení do svých týmů. A v praxi k tomu došlo a péče o lidi s demencí se výrazně posunula k lepšímu.

Které sestry se budou moci programu zúčastnit

Program je určen pro všeobecné sestry, to znamená, že se jedná o všechny sestry, které se s pacienty s demencí setkávají. Jde o sestry pracující vlastně ve všech segmentech zdravotní péče. V první řadě bychom rádi pomohli sestrám, které pracují přímo v zařízeních, kde je procento lidí s demencí nejvyšší, tedy v zařízeních dlouhodobé péče a pobytových zařízeních pro seniory, kde právě všeobecné sestry musí řešit převážnou většinu problémů souvisejících s demencí. Dále bychom nabídku rádi rozšířili i pro sestry a lékaře v zařízeních následné péče. Může však jít i o sestry agentur domácí péče, sestry všeobecných praktických lékařů nebo sestry v nemocnicích a ve všech dalších zdravotnických zařízeních, které mají o danou problematiku zájem, případně chtějí získat další znalosti a zkušenosti. Tam by to měly být jakési „konziliární sestry pro demenci a prevenci deliria“.

Jak bude vzdělávání probíhat?

Vzhledem k tomu, že časová dotace je relativně vysoká, rozhodli jsme se rozdělit kurz do tří částí. Bude to online výuka, prezenční výuka a praxe.

Můžete přiblížit obsah jednotlivých částí?

Online výuka (webcasty či webináře) poskytne základní a aktuální informace o problematice demencí tak, aby byly tyto informace co nejdostupnější i z domova či z pracoviště. Na tyto základní teoretické informace naváže prezenční výuka, celkem 20 hodin rozdělených dle potřeb posluchačů a domluvy s jejich pracovišti. Tuto prezenční výuku považujeme za jádro celého kurzu, budou přednášet renomovaní přednášející z řad lékařů, sester, ale i dalších profesí a budou se zabývat praktickým řešení situací, se kterými se v péči o pacienty s demencí setkáváme. Půjde zejména o komunikaci s pacienty s demencí, ale i o komunikaci s rodinami. Dále půjde o řešení problémových situací a chování pacientů i pečujících, se kterým se v praxi setkáváme. Za významnou považujeme také koordinaci péče, a to nejen v rámci zdravotní péče, ale také v rámci komunikace s dalšími aktéry, sociálními službami a podobně. Na tyto dvě části výuky pak naváže praxe. I v ní se budeme snažit o to, aby šlo o vzájemnou výměnu dobrých zkušeností a dobré praxe mezi jednotlivými účastníky kurzu a doplnění tam, kde to bude třeba.

V celkovém kontextu se tedy jedná o relativně obsáhlý vzdělávací program.

Ano, je tomu tak. Chápeme ovšem, jak příliš jsou sestry na jednotlivých pracovištích zaneprázdněny. Budeme se proto snažit, abychom výuku přizpůsobili jejich možnostem a jsme ochotni se individuálně domluvit s jejich zaměstnavateli na členění výuky, například zda půjde o celý den či několik výukových bloků, eventuálně na tom, aby se prezenční část uskutečnila v daném městě či regionu, pokud bude dostatek zájemců a samozřejmě také pokud budou pro výuku k dispozici prostory.

To vypadá nejen zajímavě ale i dost náročně.

To je sice pravda, ale na IPVZ je skvělý koordinující tým a také přednášející jsou velmi nadšeni a odhodláni pomoci s tím, aby šlo skutečně o užitečný program, který samozřejmě nejvíce pomůže pacientům s demencí, ale který také usnadní práci všeobecným sestrám, na jejichž bedrech v převážné většině tato péče spočívá.

A co lékaři?

Máte pravdu, trochu jsme je v rozhovoru zanedbali. Nabídka pro ně bude obdobná, ale přijde o něco později, kdy už budeme mít i první a věřím, že dobré zkušenosti z programu pro sestry. Ten začne promítáním skvělého filmu „Tancuj Matyldo“, který je asi nejlepším představením problému demence z pohledu lidí, kteří se s ním v životě potkají.

Aktualizované informace o kurzu najdete na webu IPVZ:
www.ipvz.cz/vzdelavaci-projekt-tridem