Jak dlouho už AI prostupuje do medicíny?

V první řadě je nutné si zopakovat, co to AI vlastně je. Definice nejsou úplně jednoduché a jednotné. Ta základní říká, že pokud stroj řeší nějaký problém tak, že kdybychom tento způsob řešení viděli u člověka, tak ho označíme za projev inteligence. To je celkem široké a asi i hůře představitelné. Lze říci, že algoritmy AI jsou v zásadě způsobem programování nějakého stroje, takovým způsobem, že pro řešení nějakých problémů nemá ve svých instrukcích pevně dané řešení. Toto řešení se musí v tréninkové fázi naučit. A pak se dále učí i při aplikaci těchto natrénovaných postupů.

AI tedy není zcela autonomní a v medicíně už vůbec ne?

Pro svůj výcvik stroj potřebuje dohled – dnes stále nejčastěji člověka, který mu řekne, co je správně
a co je špatně. Teoretické postupy, jak programovat AI známe zhruba od 50. let minulého století, tedy několik dekád. Většímu rozšíření do praxe a reálnému využití bránila ve většině případů nedostatečná výpočetní síla počítačů. V posledních letech se však jejich kapacita exponenciálně zvyšuje, objevují se nové programovací přístupy a optimalizace, tím se dříve nemožné stává realitou. Pokusy o zapojení AI do medicíny tedy byly i v historii, ale tempo a kvalita se významně zvýšily až v posledních cca 5–10 letech.

Byla na počátku medicína, jako obor, tím průkopníkem nebo spíše reaguje na daný trend až jako jedna z posledních?

V medicíně se do praxe AI dostává ve větší míře jako v jednom z prvních oborů lidské činnosti. Je to zčásti dáno ekonomickými tlaky, nedostatkem a finanční nákladností kvalifikované pracovní síly u zdravotníků a také určitou „vhodností“ aplikací pro AI. Jednou z prvních využití AI bylo strojové vidění – tedy rozpoznávání obrazu. A to je věc, která se v medicíně uplatňuje velmi často, ať už v radiologii, patologii nebo i při praktickém hodnocení stavu pacienta. Takže zejména oblast zobrazovacích metod je pole, kde zhruba od let 2017–2018 pozorujeme velmi dynamický vývoj a postupně přibývají reálné certifikované nástroje, které lze pořídit a skutečně využívat při denní péči o pacienty (hodnocení rentgenových snímků, mamografie, CT plic, mozku). Toto se postupně prolíná i do dalších odborností. V ČR již máme dostupné a schválené AI aplikace např. pro hodnocení EKG křivky, očního pozadí nebo asistenční nástroje pro koloskopii.

K 1. 6. 2025 bylo na IPVZ zřízeno nové pedagogické pracoviště s názvem Digitální technologie, virtuální realita a umělá inteligence ve zdravotnictví. Proč IPVZ k tomuto kroku přistoupil?

IPVZ správně vnímá, že umělá inteligence a ostatní zmíněná témata jsou trendem a budoucností. Respektive už jde vlastně o přítomnost. AI vstupuje do zdravotnictví a ovlivňuje ho, to je prostě fakt. Dříve jsme se ptali, kdy AI transformace zdravotnictví přijde a ona už přišla nebo právě přichází. Nyní se proto nabízí spíše otázka, jak moc, jak hluboko a v jakých oborech bude AI zdravotnictví ovlivňovat. Nejde samozřejmě pouze o zdravotnictví, ale o vstup AI do většiny oborů lidské činnosti.

Z čehož ale může mít mnoho lidí obavy.

Opět je třeba připomenout základní fakt – AI je nástroj. Není až tak důležité, že nějaký program či asistent je založený na AI, ale klíčové je, jak je nástroj používán a jak úspěšně funguje. A proto ho potřebujeme znát, umět ovládat, musíme mu rozumět a musíme umět kriticky hodnotit jeho výstupy. Z toho důvodu je i pro AI nutné hlubší porozumění a v oblasti AI vzdělávat lékaře i ostatní zdravotníky.

A virtuální realita (VR)?

Ta je druhou oblastí zájmu naší katedry. Dnes nám pomáhá především jako nástroj vzdělávání. Lze ji využít v široké škále témat a patrně si ve větší míře najde svou cestu i do vlastního výkonu medicínské praxe.

Co konkrétně bude pracoviště dělat?

Potřebujeme učit a naučit lidi s AI pracovat a chápat její principy, omezení a znát možnosti, jak ji efektivně nasadit. Zároveň potřebujeme hledat a učit možnosti, jak dokáže lékaři AI pomoci v jeho práci.

Jak si definujete cílovou skupinu?

V počáteční fázi se budeme zaměřovat na kurzy pro lékaře, kteří nejsou tolik dotčeni tímto typem techniky, ale zároveň trend AI zachytili a chtějí se o něm něco dozvědět. Prvním krokem bude vytvoření vstupních kurzů jejichž náplní bude vysvětlení podstaty fungování AI, tedy náhled na to, jak funguje, kde se dá nasadit, jaké má limity a jak v celkovém pojetí pracuje. Následně se budeme bavit o oborově specifických kurzech v závislosti na tom, jak se budou objevovat AI aplikace schválené pro každodenní praxi. Po absolvování našich kurzů by měl lékař hlavně rozumět způsobu rozhodování AI, v jakých případech se může rozhodnout špatně, a v neposlední řadě mít povědomí o bezpečnosti a právním rámci využití AI v ČR.

Co je cílem katedry v dlouhodobém horizontu?

Pomoci při transformaci zdravotnictví do nové éry, která přichází a která bude ještě více technologická než dnes, bude ještě více digitální a bude mnohem intenzivněji využívat elektronické nástroje. Chceme připravovat i oborově specifické kurzy a oborové aplikace, které následně nabídneme do specializačního vzdělávání. A ruku v ruce s tím i rozvíjet a kultivovat využití virtuální reality. Budeme muset být maximálně ve střehu, protože potřeby se budou s vývojem a generační obměnou mezi zdravotníky měnit.

Počítáte s propojením vašeho vzdělávání napříč dalšími katedrami a subkatedrami IPVZ nebo budete působit a rozvíjet se samostatně?

Komunikace s ostatními katedrami IPVZ bude velmi důležitá a bude nutné, aby si i ony nadefinovaly, jestli v rámci svých oborů vidí konkrétní možnosti a přínosy výuky AI nebo využití VR. Všechno vzdělávání nemusí být pouze na naší katedře a pod hlavičkou naší katedry. Může to být i ve formě spolupráce. Například když jiná katedra bude realizovat předatestační kurz, kde se téma AI vyskytne, tak naše katedra nabídne zpracování daného tématu a lektora.

Půjde i o učení komunikace s jazykovými modely, typicky Chat GPT, Gemini nebo Copilot?

Pokud se podíváme na současný vývoj, tak zmíněné jazykové modely jsou AI nástroje dostupné prakticky každému. A každý má možnost je využívat. Pokud to udělá správně, mohou mu v řadě činností pomoci, včetně lékařské praxe. Pak je základ naučit uživatele to, jak modely správně, efektivně a bezpečně používat.

Co přesně znamená - správně a efektivně používat?

Ona postupně vznikla nová kompetence, či digitální schopnost, a tou je tzv. „promptování“. Jde o způsob, jak s těmito nástroji komunikovat a jak se jich ptát, aby uživatel dostal co nejlepší výsledek. Vidím v tom určitou analogii k programování volným jazykem, ale raději to neříkat, protože technicky a exaktněji založené kolegy to, pokud vím, dráždí a nesouhlasí s tím.

A také by zároveň mělo docházet i k šíření většího povědomí o bezpečném pohybu v digitálním světě.

Proto je další velmi důležitou součástí, kterou v rámci AI musíme učit a neustále na ni upozorňovat cyber security, digitální bezpečnost. Musíme neustále opakovat, že AI je úžasný nástroj a lidé by ho měli používat. Zároveň je ale potřeba myslet na to, že v současnosti se vše napsané do promptovacího řádku webových jazykových modelů ukládá a zůstává v historii konverzace.

Systémy ale přece nabízí možnost tu historii mazat nebo pracovat v nějakém anonymním režimu.

My jako běžní uživatelé nevíme, kam se to ukládá, jak to bude využito a jestli lze věřit smazání dat po našem pokynu. Nejsem paranoik, ale je potřeba být obezřetný, zejména v oblasti osobních nebo citlivých dat. A s nimi v medicíně pracujeme na denní bázi.

Lze virtuální realitu využít i k demonstraci výkonů nebo simulaci událostí?

Určitě lze. Například bychom si mohli po nasazení brýlí v předem definovaném scénáři vyzkoušet pohyb na chirurgickém sále. Aby školenec viděl, kde leží jaké nástroje, v jaké sekvenci se použijí, kam pro ně sáhnout. Ideálně i s nějakou formou hmatové odezvy.

Což je ale zatím spíše hudba budoucnosti?

Už dnes existují ve virtuální realitě zpracované simulace operačních výkonů nebo třeba hromadných neštěstí k nácviku postupů urgentní medicíny a medicíny katastrof. Tyto scénáře se v „opravdové“ realitě složitě a nákladně připravují. Ve virtuální realitě lze nasimulovat cokoli a v jakémkoli rozsahu dané katastrofy. Sice to dotyčného člověka asi nenaučí přímo zasahovat, ale pomůže mu to zorientovat se v prostředí, prioritizovat úkony, vyzkoušet postupy, a je to úplně jiná rovina osobní zkušenosti, než kdyby si o těch postupech pouze četl či pasivně sledoval prezentace. Jistě pak přijde i na nezastupitelné nácviky v realitě lépe připraven a více si z nich odnese. Roli má VR i v péči o pacienty, využívá se např. při rehabilitaci.

Mají digitální inovace přispět k nákladové efektivitě v medicíně?

To se dokonce očekává a úspora drahé lidské práce je jeden z hlavních motivátorů její současné expanze. Cílem však primárně není snižovat počet lékařů. AI by se spíše měla stát nástrojem, který zefektivní jejich práci a mohla by jí i udělat pro toho lékaře zábavnější. Všichni víme, že práce lékaře zahrnuje mnoho rutinních, banálních činností. Jde o hodně administrativy a vyplňování papírů. A v tom již dnes dokáže AI pomoci.

Cílem ale není, aby AI nahradila lékaře absolutně?

AI lékaře zatím nenahradí v tom smyslu, že by pacient přišel do ordinace a místo lékaře by se v ní o něj staral robot či expertní počítačový systém. Ale může ho nahradit zčásti, v konkrétních úkolech. Například v oblasti zobrazovacích metod může nějaký úkon prováděný člověkem trvat 45 minut. Když na něj vycvičíme AI a výsledek následně lékař validuje, tak to bude trvat třeba minut 15. To znamená, že lékař udělá ve stejném čase třikrát více práce.

Pracoviště se bude zaměřovat jen na vybrané segmenty zdravotnictví, nebo obsáhne všechny obory?

První rovina je nadoborová, tedy vysvětlovat obecné fungování, digitální bezpečnost a limitace AI. Potom podle toho, kam půjde vývoj, kam a jak hluboko bude AI penetrovat a jak bude potřeba lékaře vzdělávat, bychom se věnovali jednotlivým oborům.

Co například takové obory jako všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost? Dá se aplikovat i do nich?

V těchto oborech lékaři čelí obrovskému množství administrativní práce, a právě proto v nich může mít AI obrovský smysl. Na letošním kongresu AdvanceMed, zaměřeného na umělou inteligenci, zazněla přednáška praktického lékaře, který ve své praxi AI používá už rutinně právě k usnadnění administrativy. Takže AI může být nápomocná i v těchto základních oborech.

Kdy plánujete, že by měly být pro zájemce otevřeny první kurzy?

Chceme začít vzdělávat na podzim nebo na začátku zimy letošního roku.

V jaké formě bude vzdělávání probíhat?

Předpokládáme, že těžištěm budou prezenční kurzy. Chceme je koncipovat dle zásad moderní pedagogiky – tedy vyučovat ke zvládnutí konkrétních předem definovaných kompetencí, interaktivně a prakticky. Nabídnout také účastníkům možnost přímo si práci s AI vyzkoušet, popřípadě konkrétně předvést dostupná řešení a demonstrovat jejich silné a slabé stránky.

Kolik lidí plánujete ročně proškolit? Pokud takový plán v tuto chvíli existuje.

Nyní se těžko odhaduje poptávka. Umím si představit, že začneme s kurzy o frekvenci jednou měsíčně pro zhruba 25 účastníků. Pokud bude o kurz zájem a bude obsazen rychle po zveřejnění termínu, uvidíme, že poptávka existuje a kapacity navýšíme.

Je pro rozvoj digitálních technologií v medicíně nutné, aby byli lékaři spíše z mladších generací a na ně se zaměříte nebo mají význam pro úplně všechny?

Mladší generace mají k tématu AI o něco blíže. Nástup všech technologií je vždy snazší a rychlejší u mladších kolegů. Čím jsme starší, tím jsme konzervativnější, dogmatičtější a méně ohební. Také méně věříme novinkám. Naše zažité postupy fungují desítky let, jsme na ně zvyklí. Inovace vyžadují změnu přemýšlení, vynaložení energie při nácviku používání a vždy je riziko, že nebudou fungovat. Jsou tedy určitým úkrokem z naší bezpečné zóny. Mladí toto přirozeně tolik nemívají, rychleji vnímají benefity novinek. Je pak důležité se ptát, proč se někdo novinkám brání a věcně argumentovat výhody, ukazovat přínosy a vysvětlovat, že benefit převažuje nad mírou rizika.

I když se jedná o konzervativní lékaře s mnohaletou praxí?

Často je to jen otázka ty možnosti jim ukázat, představit a vysvětlit. I to by mělo být tématem našeho vzdělávání. Ale možná je k tomu používání přesvědčí i sami pacienti, tedy trh. V podstatě přirozený tlak společnosti. Jedna z frází, která se u AI používá a která už zavání klišé je: „AI nenahradí člověka, ale lidé, kteří AI používají nahradí ty, kteří AI nepoužívají.“

Česká společnost pro umělou inteligenci a inovativní digitální technologie v medicíně ČLS JEP definuje jako cíl „racionální zavádění umělé inteligence a digitálních technologií do českého zdravotnictví“. Co si pod tím má laik i odborník představit?

To, že trend zde existuje, že AI nástroje přinášejí kvalitativní zlepšení a ekonomické úspory. Ono to funguje i na mezistátní úrovni. Státy, které se tomuto trendu přizpůsobí a naučí se maximálně využívat výhod, budou mít v globálním konkurenčním boji rozhodně navrch oproti ostatním. Nejde jen
o zdravotnictví, ale bavíme se o ekonomii, právu, obraně apod. Zdravotnictví je jen jednou z oblastí, kterou není možné opomenout.

Takhle to vypadá, že chcete v krátkém horizontu úplně otočit kormidlem české medicíny…

V té dotazované tezi se však objevuje velmi důležité slovo – „racionální“. Nesmíme podlehnout představě, že vše, co je založeno na AI je automatickou zárukou kvality. To pravda není. AI je nástroj a jeho fungování závisí na jeho konstrukci, naprogramování, na jakých datech je naučený, jaká byla jejich kvalita, jaká byla supervize a jak robustně byl testován. Vždy je potřeba se dívat na výsledek, nikoli pouze na nástroj, kterým jsme výsledku dosáhli.

Lze umělou inteligenci zavádět do všech oborů medicíny nebo má nějaká specifika?

Můj osobní názor je, že v nějaké míře prakticky do všech. Jde o pokročilou práci s informacemi a medicína je postavena na práci s informacemi.

I do operačních oborů?

U chirurgických oborů to bude asi trvat déle. A plně autonomní robot-chirurg, či „medicínská buňka“, které známe ze sci-fi, jsou asi představy vzdálené. Ale již dnes se AI může uplatňovat v tzv. robotické chirurgii (jde o systémy typu daVinci – robotické paže, které chirurg ovládá z místa úplně mimo těla pacienta a operační pole sleduje prostřednictvím kamer – pozn. autora). Zde AI nabízí možnosti vizuální asistence (pomáhá identifikovat struktury v zorném poli) či tzv. haptické podpory (vytváří dojem hmatové odezvy). Postupně vede k určitému stupni autonomie a automatizaci operačních kroků. Může pomoci eliminovat třes ruky lékaře. A jistě se spolu s VR může uplatnit v chirurgickém vzdělávání či analýze velkých dat nasbíraných při operacích.

Nemusí jít asi jen o operace ale i o běžnou dlouhodobou péči při sledování pacienta.

Skutečně si umím představit, že v budoucnosti položíme pacienta, píchneme do něj 2–3 digitální senzory, které budou kontinuálně měřit mnoho parametrů nonstop. Takže nebudeme muset každých 6 hodin nabírat krev pro laboratoř. Data budou online, systémy je budou průběžně analyzovat a tím budou mít zcela jistě převahu nad lidským faktorem. Zejména v možnostech predikce vývoje stavu pacienta.

Můžete být i zcela konkrétní?

Věřím, že třeba bude jednou možné z kontinuální datové analýzy rychleji zachytit nastupující sepsi a reagovat na ni dříve. Nebo průběžně přizpůsobovat složení infuzních roztoků aktuálním biochemickým parametrům. Automatické medicínské buňce, ztvárněné např. ve filmu Elysium, se možná jednou skutečně přiblížíme. I když to je vědecko-fantastická tvorba, na problematiku AI se nesmíme dívat optikou „toho, co je dnes“. Vývoj je neuvěřitelně dynamický a dříve nemožné se poměrně rychle stává každodenní samozřejmostí.

Bude umělá inteligence prospěšná spíše lékařům nebo spíše pacientům?

Já myslím, že oběma skupinám. My ji lékařům představujeme, učíme je s ní pracovat a používat proto, abychom lépe, rychleji, efektivněji a za méně peněz prospěli pacientům. Proto děláme medicínu. My si jen tak z nudy nevymýšlíme drahé hračky pro zdravotníky, my jsme tu stále v první řadě pro pacienty.

Dramatický vstup umělé inteligence do oblasti medicíny je očekáván a částečně už i realizován. Je to náhoda, že se umělé inteligenci věnujete právě Vy, jakožto lékař nukleární medicíny, nebo k tomu má Váš obor nejblíže?

Nukleární medicína je hodně technologický obor, takže přitahuje lidi, kteří by při jiné konstelaci okolností skončili například jako odborníci v IT. Což byla částečně i moje osobní linka. Nukleární medicína je z velké části zobrazovací metodou. A zobrazovací metody byly jednou z prvních oblastí nasazení AI. Více a dříve z různých důvodů v radiologii než v nukleární medicíně.

Měla by být umělá inteligence a další digitální technologie vyučovány už na lékařských fakultách?

Počítáme s tím. To se sice netýká postgraduálního vzdělávání a katedry na IPVZ, ale v rámci výboru naší odborné společnosti se snažíme naformulovat koncepci vzdělávání už na úrovni pregraduální. Celkově bychom ve výsledku měli postihnout všechny tři úrovně vzdělávání, tedy pregraduální na úrovni fakult, postgraduální v rámci specializační přípravy a pak i celoživotní vzdělávání. Na tyto všechny fáze odborného života cílíme.

Jaká je představa o takovém vzdělávání v rámci pregraduálního studia, ať jde o rozsah znalostí nebo časovou dotaci?

Mým snem je sjednocení. Formulace jednotného kurikula, aby se problematika učila moderně podle již zmíněných zásad kompetenční výuky. Měla by být odlišena výuka v preklinické a v klinické fázi studia na LF. V preklinické by mělo jít zejména o obecné principy fungování a rizika. Neměli bychom učit jen o AI, ale také učit s využitím AI. A učit studenty, jak s pomocí AI efektivněji studovat. Jak používat AI jako nástroj vzdělávání. V klinické fázi už bychom měli v praxi ukazovat nasazení AI pro jednotlivé obory, kde se studenti seznámí s konkrétními nástroji pro konkrétní odbornosti.

Jaký je už dnes poměr využití umělé inteligence v české medicíně případně přímo v praxi, v jednotlivých oborech nebo nemocnicích?

Z mé osobní zkušenosti jsou nemocnice, které jsou agilnější a jiné rezervovanější. U agilních jde často o privátní subjekty. Mají jednodušší a rychlejší rozhodovací řetězce a nejsou tolik svázány regulacemi jako nemocnice veřejné.

Máte srovnání i se situací v zahraničí?

Mám povědomí o tom, že si nevedeme špatně a že jsme jako ČR trend zachytili včas. Neměli bychom to ale promeškat a zaspat globální vývoj. Aktuálně víme, že USA, Čína a Indie již mají vydefinováno téma AI jako jednu z priorit a budou ji vyučovat už na základních školách. V součtu se bavíme o miliardách lidí, které se budou o AI učit od základní školy. A my přemýšlíme, jestli ji začneme učit mediky…

Jak umělá inteligence změní zdravotnictví? Budou vznikat i nové obory a specializace? Jako tomu před lety bylo například v oblasti biomedicínského inženýrství.

AI principiálně nejspíše nebude nahrazovat odborníky, ale spíše bude měnit jejich roli. To očekávám průřezově celou medicínou, celým zdravotnictvím.

Znamená to, že se změny týkají a budou týkat i nelékařských profesí?

Bezpochyby. Už nyní jsou AI systémy pro polohování pacientů, systémy detekce pádu, administrativních činností ve zdravotnictví, kontrola lékových interakcí a jiné.

Existuje potenciál ve využití AI u personalizované medicíny, kdy se stanoví či naplánuje léčba přesně podle daného pacienta a například jeho genetické výbavy a anamnézy?

Určitě a zároveň je to potřeba. Například tak, že z analyzovaných dat dokáže AI přesně predikovat úspěšnost léčby. To pak může zabránit nasazování drahé léčby pacientům, u kterých by nedošlo k efektu. To terapii zefektivní a uspoří prostředky pro rozvoj dalších léčebných modalit.

Což tedy bude mít dopad nebo přímo souvisí i s využitím umělé inteligence ve farmacii?

V experimentální farmacii se již dnes na designu nových molekul může podílet AI. Nebude potřeba dělat všechny pokusy a všechny formulace molekul pouze cestou laboratorního pokusu, ale cestou modelů. Bude existovat simulovaný pacient, nebo simulovaná tkáň a na ní se budou testovat jednotlivé koncepty. Pokud bude AI vyškolena dobře, tak se tím bude eliminovat 50 molekul, u kterých by při biologických či technologických pokusech došlo k selhání. Vybere se jen jedna modelem ověřená molekula, která bude posunuta už na živou tkáň nebo do dalších kroků klinického hodnocení.

Existují i nějaké konkrétní a již známé překážky širší implementace AI ve zdravotnictví?

Regulace, legislativní prostředí a právní debaty o zavádění, kdy mezi nemocnicemi v tuto chvíli neexistuje jednotný přístup. Výrobci AI nástrojů se potýkají také s problémem certifikace zdravotnických prostředků, který v posledních letech v evropských podmínkách významně nabral na složitosti. Aplikace AI v medicíně jsou zdravotnické prostředky vyšší rizikové třídy. To znamená, že mají náročnější prokazování bezpečnosti a efektivity k získání certifikátu umožňujícího užití v běžné praxi u člověka. Další Pandořinou skříňkou je ekonomika a systém úhrad. Využívání AI aplikací ve zdravotnictví by s sebou mělo také přinést nějakou finanční bonifikaci. Aby zdravotnická zařízení na pořizování a provozování AI nástrojů vůbec měla prostředky. A aby i tuzemští výrobci byli ekonomicky motivováni k dalšímu rozvoji a zlepšování produktů.

Je pro existenci AI v medicíně potřeba i nějak zásadně měnit legislativu?

Legislativa sama o sobě je další oblastí, kterou je nutné vyučovat. Zatím se do současných předpisů umíme vejít. Platí, že AI je nástroj a odpovědnost za realizované kroky stále nese lékař. O legislativních úpravách, zejména s ohledem na odpovědnost a případné následné odškodňování bude nutné se bavit v okamžiku, kdy lékař nebude ten, kdo kontroluje a garantuje výstupy AI do péče, ale bude jen přijímat rozhodnutí tohoto systému. Ale to je zatím budoucnost.

Právní rámec lze asi případně usměrnit daleko jednodušeji než etický rozměr. Má být nějak definován nebo je jeho definování zvažováno? V současné době neexistují žádné přesně definované předpisy, které by řešily právě etické problémy, které mohou nastat v důsledku používání umělé inteligence ve zdravotnictví.

Etický rozměr využití AI v medicíně je také velmi důležitý. A etických otázek je celá řada. AI nesmí diskriminovat, nesmí škodit. Pokud bude péče s jejím využitím efektivnější, pak by měla být zaručena ekvita v její dostupnosti. Diskutuje se i o míře zapojení pacientů – mají mít možnost volby využití AI v péči o jejich zdravotní stav? Mají být o jejím využití informováni? Má být AI hrazenou součástí zdravotní péče?

Chatboty a aplikace – je to pomoc nebo cesta při komunikaci s pacienty?

Dnes jsou chatboty založené převážně na psaném textu, mluvit a poslouchat už ale umí. Do budoucna bude asi čím dál častější varianta plné hlasové komunikace přirozeným jazykem. Pacienta by mělo spíše zajímat ne to, kdo mu odpovídá na jeho dotaz, zda živý člověk nebo chatbot, ale jaký je výstup a jestli je pro něj prospěšný. Mimochodem existují studie, které ukázaly, že při anonymizované komunikaci – když pacient neví, zda mu odpovídá člověk nebo AI – nemocní mají tendenci preferovat AI. Paradoxně prý umí být empatičtější než lidský lékař…

Poté, co vše jsme si řekli a co vše zaznělo, tak je umělá inteligence v medicíně příležitost nebo hrozba?

Obojí. Je to nástroj a záleží na jeho použití. Stejně jako je třeba nůž. To je nástroj, kterým si můžeme zajistit potravu, nakrájet jídlo či něco vytvořit. Anebo nůž vezmu a někoho jím zraním či usmrtím. Dva radikálně odlišné výstupy. A přitom pořád jde o jeden a tentýž nástroj. A role AI ve zdravotnictví? Měla by být pomocník, nikoli náhradník.

Jste tedy AI optimistou?

Při správném nastavení systému a lidí v AI vidím především příležitost. Zároveň však citlivě vnímám její hrozby. Tohle dilema bylo spojeno s každým nástupem nové disruptivní technologie v lidské historii. Zatím jsme si s tím jako lidstvo vždy dokázali nějak poradit, tak snad si můžeme dovolit i u AI opatrný optimismus.