Co vše tematicky obsahuje agenda elektronického zdravotnictví?

Elektronické zdravotnictví je velmi široký pojem. Jedna z interpretací je využívání informačních a komunikačních technologií při poskytování zdravotních služeb. První velkou oblastí je práce s informacemi. Správné nakládání s informacemi je nutnou podmínkou pro poskytování kvalitní a bezpečné zdravotní péče a současně pro efektivní využívání zdrojů, které máme k dispozici.

V současnosti se s informacemi nenakládá správně?

Pokud chceme poskytovat skutečně kvalitní a bezpečnou zdravotní péči, potřebujeme k tomu co nejvíce informací. Je důležité, aby pokud možno všechny existující informace byly k disposici na místě a v čase, kdy rozhodujeme o další zdravotní péči. Pokud máme k dispozici informace o péči, která byla provedena, o výsledcích vyšetření, předcházející léčbě, diagnózách našeho pacienta, vyvarujeme se zbytečného opakování již provedených vyšetření a rozhodneme rychleji – šetříme peníze a čas odborníků, tedy nejcennější zdroje, které máme.

Abychom měli informace ve správný čas na správném místě, musíme je mít v elektronické formě (= elektronická zdravotnická dokumentace) v takovém formátu, aby jim rozuměly optimálně všechny informační systémy zdravotnických zařízení (= interoperabilita) a musíme mít k dispozici služby, které zajistí přenos informací z jednoho do druhého místa (= komunikační infrastruktura). To vše za podmínky zabezpečení dat (= počítačová bezpečnost) a zachování soukromí (= ochrana osobních údajů).

Jaké další oblasti elektronické zdravotnictví zahrnuje?

Druhou oblastí elektronického zdravotnictví je distanční péče, nebo chceme-li telemedicína. Jejím předmětem je poskytování zdravotních služeb vzdáleně, bez bezprostředního kontaktu lékaře a pacienta. Distanční péče má mnoho podob. Není samostatným oborem, naopak je službou, kterou mohou využívat prakticky všechny lékařské obory. Patří sem ty nejjednodušší služby od telefonické konzultace a videokonzultace mezi lékařem a pacientem, přes řešení využívající jednodušší či komplikovanější technologie až po super sofistikované systémy pomáhající pečovat a nejtěžší pacienty v závažných situacích.

Své místo v elektronickém zdravotnictví mají i systémy podpory organizace zdravotní péče, například často citované systémy objednávání pacientů.

Prakticky všechny přístroje, i ty jednoduché, mají v sobě zabudován počítač a nějakým způsobem komunikují. Ať je to tonometr, glukometr, osobní váha nebo kardiostimulátor či magnetická rezonance. Všechny přístroje shromažďují data, komunikují, předávají informace, přijímají pokyny a další. I to je součástí elektronizace zdravotnictví.

Neměli bychom zapomínat na vzdělávání a zvyšování zdravotní gramotnosti. I zde hraje elektronizace klíčovou roli v přístupu k informacím, vyhledávání, třídění, učení. V době covidu mimořádně narostla, a nejen ve zdravotnictví, role distančního vzdělávání a distanční komunikace.

Nejnovější téma je umělá inteligence. Velké jazykové modely i další jednotlivá řešení nachází rychle své místo i ve zdravotnictví.

V zásadě se dá říci, že elektronizace zdravotnictví probíhá kolem nás, právě nyní, v přímém přenosu, stejně rychle jako elektronizace ve všech dalších oblastech našich pracovních i soukromých životů.

Proč jsou právě tato témata pro zdravotníky důležitá?

Elektronizace zdravotnictví je jednou z možností, jak se naše společnost může vypořádat s těmi největšími výzvami, které všichni dobře známe. Stárnutí populace, narůstající množství chronicky nemocných, nové technologie v diagnostice i terapii, nedostatek a nespokojenost zdravotníků, nedostatek zdrojů, nedokonalost systému poskytování a úhrady péče a další.

Elektronizace samozřejmě není samospasitelným řešením, současně ale není možné řešit problémy ve zdravotnictví bez elektronizace.

Pro koho je určeno vzdělávání na Výukovém pracovišti elektronického zdravotnictví IPVZ?

Na našem pracovišti nabízíme vzdělávací programy jak pro zdravotnické, tak pro nezdravotnické pracovníky zdravotnických zařízení. Některé kurzy jsou určeny zejména lékařům, jiné třeba informatikům, právníkům, pověřencům pro ochranu osobních dat. Máme také kurzy pro administrativní pracovníky ve zdravotnictví a připravujeme kurz pro koordinátory zdravotní péče.

Věnujete se pouze dobrovolnému typu vzdělávání nebo jde i o povinnost?

Nabízíme vzdělávání v oblastech, ve kterých stát prostřednictvím zákonů a dalších norem určité činnosti nařizuje. Cítíme to jako naši povinnost. Pokud stát od zdravotníků cosi žádá, měl by jim dát šanci se v této oblasti vzdělat. Sem patří například kurzy GDPR, kurzy o elektronické zdravotnické dokumentaci, elektronických receptech neschopenkách a další.

Vedle toho nabízíme kurzy na aktuální témata, která se rozvíjí nebo dokonce chystají. Sem patří například cyklus kurzů o telemedicíně nebo o Evropském zdravotním datovém prostoru. Bude sem patřit i cyklus seminářů k tématu umělé inteligence ve zdravotnictví. Tyto kurzy se často z roviny vzdělávání posunují do roviny diskusních skupin či seminářů. I ty podle mě do práce IPVZ patří.

Proč by se měli zdravotníci vzdělávat v agendě elektronického zdravotnictví?

Zdravotníci se vzdělávají celý svůj profesní život. Vzdělávají se v tom, co je nové, co patří k jejich práci. Služby elektronického zdravotnictví bezpochyby k práci zdravotníků patří, jsou její nedílnou součástí, a proto je logické, že se i v této oblasti zdravotníci vzdělávají.

My všichni, kteří působíme v praxi, víme, že není vše černobílé a není všechno zlato, co se třpytí. Stejně jako v jiných oborech, i v našem najdeme zdravotníky, kteří se vzdělávají aktivně, soustavně a pilně, a bohužel také zdravotníky, kteří se vzdělávají jen málo nebo vůbec. proto se neustále v IPVZ zamýšlíme nad tím, jak zlepšit motivaci zdravotníků ke vzdělávání, zejména celoživotnímu.

Není s ohledem na širokou oblast elektronického zdravotnictví forma v podobě celoživotního vzdělávání málo?

Využívání služeb elektronického zdravotnictví by mělo být kromě celoživotního vzdělávání také předmětem studia jak pregraduálního, tak i postgraduálního. IPVZ se zabývá vzděláváním postgraduálním, proto usilujeme o to, aby se alespoň minimální vzdělávání v oblasti elektronického zdravotnictví stalo součástí specializační přípravy lékařů před atestací.

Využije každý zdravotník nabyté znalosti v praxi?

Jsem přesvědčen, že určitě ano. Nenapadá mne žádná oblast poskytování zdravotních služeb, kde by se pracovník, ať již lékař, sestra nebo nezdravotník, nesetkávali se službami elektronického zdravotnictví. Pokládám za neuvěřitelný paradox, když slyším některé lékaře, kteří práci s počítačem odmítají nebo dokonce prohlašují, že s počítačem pracovat neumí. Dovedete si představit jiný obor, kde by přijali do práce vysokoškoláka, který neumí s počítačem?

Upřímně řešeno, moc si to představit nedovedu…

Nároky na dovednosti ve využívání informačních a komunikačních technologií nejen ve zdravotnictví rychle stoupají. Hodnota pracovníka, který tyto dovednosti má, roste.

Na jakých pozicích nebo v jakých odbornostech nejčastěji?

Nejen zdravotníci, ale i nezdravotníci pracující ve zdravotnických zařízeních využijí znalosti a dovednosti z oblasti elektronického zdravotnictví ve své každodenní práci. My klademe důraz na vedení zdravotnické dokumentace, ochranu osobních údajů, na využívání existujících služeb, jako je elektronický recept, neschopenka, evidence očkování, chystající se ošetřování člena rodiny a další.

Některé kurzy jsou zaměřeny více na lékaře, jiné na vedoucí pracovníky zdravotnických zařízení, další potom na řadové administrativní pracovníky. Svůj kurz si najde každý.

Co je základním cílem vašeho vzdělávání?

Naše kurzy mají dva cíle. Prvním z nich je nabídnout zájemcům ucelené a užitečné informace o tématech a aplikacích, které již existují, vychází z legislativy, jejich využívání je povinné nebo běžné. Vnímáme to jako povinnost instituce, jakou je IPVZ.

Druhým cílem je vytvářet prostor pro diskuse a přinášet informace o věcech, které přijdou, které se chystají, plánují, o kterých se hovoří.

Je vzdělávání pro studenty vysloveně něčím přínosné, nebo je pouze nutné ho absolvovat a tím se seznámit s povinnými standardy?

V současné situaci není vzdělávání v elektronickém zdravotnictví pro žádnou skupinu pracovníků ve zdravotnictví povinné. Není tedy nutné ho absolvovat z nějakého formálního důvodu.

My se pochopitelně snažíme, aby bylo vzdělávání, které nabízíme, pro posluchače přínosné a věřím, že se to daří velmi dobře. Osobně nejsem spokojen se situací, kdy je využívání nástrojů elektronického zdravotnictví povinné, případně je nutnou součástí každodenní práce, a současně pracovníkům nikdo nepomůže naučit se s nimi pracovat.

Připravujeme návrhy k tomu, aby alespoň základní vzdělávání v elektronickém zdravotnictví bylo povinnou součástí specializačního vzdělávání. Já osobně mimo svou práci v IPVZ usiluji o zlepšení pregraduálního vzdělávání v této oblasti na vysokých a středních školách.

Probíhá vzdělávání v oblasti elektronizace zdravotnictví i v zahraničí, nebo jde o české specifikum?

Ve všech zemích je digitalizace jedním z předních témat zdravotní politiky, realizují se desítky projektů, jejich běžnou součástí je také komunikace a vzdělávání.

Kolik ročně proškolíte osob?

Naše vzdělávací pracoviště nabízí v každém semestru několik desítek kurzů pro řádově stovky posluchačů. S vedením IPVZ pracujeme na tom, jak situaci zlepšit.

Jakou máte ambici do budoucna s proškolením osob ročně a proč?

Pokud se podaří prosadit naše plány, budeme v každém semestru nabízet kurzy v kapacitě mezi 200–⁠⁠⁠⁠⁠⁠300 posluchačů a vedle toho pro všechny účastníky i specializační přípravy. Navíc diskutujeme možnost otevření distančního vzdělávání alespoň pro ta nejdůležitější a nejvíce frekventovaná témata, aby se zvýšila jejich dostupnost pro více zájemců.

Naše plány hodně ovlivní další vývoj, který přinese jednak očekávaný rozvoj telemedicíny a začlenění telemedicínských služeb do pravidelné zdravotní péče včetně rozhodnutí o tom, zda je taková péče hrazená či nehrazená z veřejného zdravotního pojištění a současně již schválené evropské nařízení EHDS (evropský zdravotní datový prostor), které vstoupí během několika málo let v účinnost.

Existuje nebo bude existovat nějaká standardizace nebo jednotné evropské databáze?

Standardizace je nutnou podmínkou interoperability, tedy podmínkou pro to, abychom si mohli vyměňovat a sdílet zdravotní informace, tedy abychom mohli lépe, bezpečněji a efektivněji poskytovat zdravotní služby a aby péče byla pro občany lépe dostupná.

Již nyní existuje mnoho datových, komunikačních a dalších standardů, protokolů, doporučení, průmyslových vzorů a další. Vedle toho se mnoho dalších vyvíjí a Češi se na tomto vývoji podílí.

Budou nebo jsou jednotlivé rejstříky mezi lékaři ke sdílení, tedy nastane někdy doba, že nebude muset pacient od lékaře k lékaři chodit s papírovou žádankou, ale lékaři si pro informace sáhnou do nějakého systému?

Sdílení zdravotních informací mezi lékaři a také mezi lékařem a pacientem je přirozeným cílem a současně nejtěžší disciplínou, kterou řeší všechny země a také Evropská unie. V České republice již před lety jeden rozsáhlý projekt sdílení a předávání zdravotních informací fungoval, ale byl ukončen. Aktuálně se znovu intenzivně pracuje na národním řešení sdílení a předávání zdravotních informací. V Evropské unii jsou nejen projekty, ale existuje i závazné nařízení, legislativa, která sdílení zdravotních informací nařizuje.

Kdy bude celý systém fungovat v praxi?

Aktuálně v praxi zatím existují pouze částečná a proprietární řešení. Z evropských řešení, která již fungují, je potřeba zmínit tzv. pacientský souhrn, kdy si lékaři vyměňují zdravotní informace mezi různými zeměmi. Toto řešení je zakotveno v zákonech, technicky funguje, ale v praxi je využíváno minimálně a dle mého soudu proto, že je značně nedokonalé. I na toto téma nabízíme diskusní kurzy na IPVZ.

Jiným tématem jsou lokální, proprietární řešení, která fungují běžně, bez problémů a jsou velice užitečná. Sem patří například známé komerční řešení eZpráva, předávání zpráv mezi ordinacemi a laboratořemi, předávání a sdílení RTG snímků a dalších obrazových informaci známé jako PACS, předávání informací mezi praktickými lékaři a nemocnicemi a mnoho dalších.

Je přínosné pro pacienta a případně jak, když jeho lékař je vzdělán v oblasti eHealth?

Samozřejmě. Každý lékař se službami eHealth pracuje. Pokud je v této oblasti vzdělaný, využívá tyto služby lépe a tím pádem nabízí svým pacientům lepší, kvalitnější a bezpečnější péči. Správně využívaná aplikace lékaři šetří čas, který potom může věnovat pacientovi nebo jiným pacientům, tedy se zlepší i dostupnost péče.

Je výstupem z kurzů Výukového pracoviště elektronického zdravotnictví nějaký validovaný nebo k něčemu opravňující certifikát, případně atestace nebo „pouze“ nabyté znalosti?

Elektronické zdravotnictví není v žádném případě samostatným oborem nebo specializací, není ani něčím mimořádným, co by vedlo k jakési výjimečné způsobilosti, „funkční specializaci“. Využívání nástrojů elektronického zdravotnictví je a mělo by být každodenní rutinní součástí práce lékařů, zdravotníků a dalších pracovníků ve zdravotnictví.

Výstupem z našich kurzů je zlepšení znalostí a dovednost jejich účastníků. Jednak tím nahrazujeme nedostatečné pregraduální a jiné předchozí vzdělávání, jednak nabízíme posluchačům příležitost vzdělávat se v oblastech, které jsou nové, aktuální, vznikají, rychle se stávají součástí naší práce a nikdy předtím jsme neměli možnost se s nimi seznamovat.

Jak moc se musí nebo bude muset v důsledku eHealth měnit národní legislativa nebo kompetence jednotlivých zdravotníků nebo zdravotnických pozic?

Zdravotnictví se vyvíjí rychle jako celá společnost. Součástí tohoto vývoje jsou nové technologie, a elektronické zdravotnictví mezi ně zcela jistě patří. Na novinky logicky musí legislativa reagovat, společnost potřebuje zařadit nové činnosti do zvyklých, případně nových legislativních rámců.

Velká část zákonných úprav je koordinována na úrovni Evropské unie, tedy lidově k nám „přichází z Bruselu“. Ač nejsou rozhodně osobně příznivcem předávání národních kompetencí evropským úředníkům, zde vidím velký smysl. Pro členské země EU i jejich občany je užitečné, když ve zdravotnictví, v elektronickém zdravotnictví, podobně jak v oblasti ochrany osobních dat a podobných platí v celé EU stejná pravidla.

Mělo by to být tedy centrálně nařízeno?

Dlouho slyšíme nejen od lékařů volání po tom, aby byla například práce se zdravotními informacemi „nařízena“, potom ji budou dělat. Pokládám to za nemoudré. Nicméně právě jsme v době, kdy nám všem naše společné předpisy na evropské úrovni nařídí něco, co jsme již řadu let mohli udělat ze své vůle. Nařízení EHDS je již přijato a diskuse o tom, zda například zpřístupnit elektronickou zdravotní dokumentaci pacientům je již bezpředmětná.

Aktuálně jsou dalšími předměty měnící se legislativy oblasti elektronické zdravotní dokumentace, telemedicína, národní databáze, komunikační rozhraní a další.

Přinese elektronizace zdravotnictví i nové kompetence pro zdravotníky?

Elektronické zdravotnictví přináší mnoho nových možností. Podobně jako další novinky v medicíně, respektive v celé společnosti. Zdravotnictví je oblastí, do které se promítá většina nových poznání lidstva. Technické vynálezy otevřely medicíně v relativně nedávné budoucnosti nevídané obzory. Rentgen, ozařování, implantáty, nové léky, antibiotika, cytostatika, očkování, genetika, biochemie a mnoho dalších. Stejně tak elektronizace otevírá nové oblasti – práce s informacemi, přenos a sdílení informací, zpracování velkých dat, přenos biometrických dat, široká dostupnost záznamu a přenou zvuku a obrazu, uměla inteligence, a kdo ví, co přijde zítra.

Všechny tyto nové možnosti, tedy jejich užíváním vyžaduje od zdravotníků nové kompetence, byť nejde o formální kompetence.

Kdy nejdříve a nejpozději v rámci své kariéry by se měl zdravotník setkat s elektronickým zdravotnictvím?

Budoucí zdravotník se musí setkávat s jednotlivými komponentami elektronického zdravotnictví již od počátku svého vzdělávání, tedy ideálně na střední, a rozhodně však nejpozději na vysoké škole. Na IPVZ usilujeme o zařazení základních znalostí a dovedností v oblasti elektronického zdravotnictví do specializační náplně jednotlivých oborů. Díky rychlému vývoji poznání nejen v této oblasti je i celoživotní vzdělávání všech zdravotníků v elektronickém zdravotnictví stejně nezbytné, jako v jiných oblastech.