Článek převzat z časopisu České lékařské komoryTempus Medicorum 2/2015.

Začátkem prosince jsme vyhlásili internetovou anketu na téma Postgraduální vzdělávání lékařů. Chtěli jsme pro jednání o změnách systému postgraduálního vzdě- lávání získat co nejširší přehled o tom, co si lékaři přejí a které problémy v oblasti vzdělávání cítí jako nejpalčivější.

Při novelizaci zákona, který stanovuje podmínky pro postgraduální vzdělávání lékařů, se budeme snažit vaše názory prosazovat. Doufám, že novela, na jejímž návrhu se intenzivně v tyto dny pracuje, splní naše společné přání: umožní kultivaci systému postgraduálního vzdělávání tak, aby tento systém nebyl již důvodem odchodů našich mladých kolegů do zahraničí. Bylo pro mne milým překvapením, že se průzkumu zúčastnilo téměř šest a půl tisíce kolegů. Dva a půl tisíce kolegů přidalo k anketě svůj slovní komentář. Děkuji všem kolegům, kteří anketu vyplnili, a těm, kteří mi poslali své názory osobně, se omlouvám, pokud jsem jim nestačil odpovědět.

Zdeněk Mrozek, viceprezident ČLK

Shrnutí výsledků průzkumu mezi lékaři

Ankety mezi lékaři se zúčastnilo celkem 6480 respondentů, z toho 2804 mužů a 3664 žen. Vyřazeno bylo 12 odpovědí bez dat. 

Výběr z názorů respondentů:

• Je třeba zavést osobní odpovědnost školitele za školence, která se týká edukace. Je třeba, aby byl dodržován edukační program a školenec byl převáděn na jiné pracoviště až po souhlasu školitele. Musí být definována práva i povinnosti školitele, školence a také zaměstnavatele ve vztahu k edukaci a rovněž musí být definovány možné postihy vůči těmto třem subjektům. Musí být definovány vzorové smlouvy mezi zaměstnavatelem a školencem, aby se ze školence nestal otrok.
• Současný model postgraduálního vzdělávání lékařů je téměř likvidační jak pro samotné lékaře, tak i pro nemocnice, především pak pro nemocnice nefakultní. Změny v systému postgraduálního vzdělávání však nelze provést beze změn v ostatních sférách celého zdravotního systému České republiky (například nejen povinnosti, ale také řádné finanční ohodnocení školitelů, restrikce ze strany ZP vůči pojištěncům v případě zneužívání pohotovosti, zbavení nemocničních lékařů „existenční závislosti“ na pohotovostních službách atd.). l Osobní zkušenost: fakulty nemající zkušenosti s organizová- ním vzdělávání a kurzů základních kmenů nepodávají dostatečné informace, možná ani samy nejsou dobře informovány.
• Nelíbí se mi absolutní závislost lékařů bez specializované způsobilosti na libovůli školicího pracoviště. Školicích pracovišť je málo, proto si mohou diktovat podmínky, za jakých dovolí lékaři bez specializace atestovat. Není výjimkou, že lékaři mají praxi splněnou,ale k atestaci nemohou jít, protože zaměstnavatel (nebo vedoucí pracoviště) si to nepřeje, je pro něj výhodnější, aby za nižší plat nadále pracovali a čekali, až dostanou příležitost.
• Současný systém postgraduálního vzdělávání zneužívá lékaře v přípravě na atestaci a je diskriminující pro ženy lékařky a některé muže lékaře, kterým rodinné poměry neumožňují absolvovat dlouhé stáže (několikaleté nesmyslné pobyty na pracovištích vyššího typu). Cena stáží a kurzů by měla být pevně stanovena a garantována. Mnoho mladých lékařů je nuceno si tyto stáže hradit ze svých prostředků. Příprava k atestaci by se měla odehrávat optimálně na půdě zaměstnavatele lékaře. Bylo by vhodné, aby každý lékař bez ohledu na zvolenou specializaci začínal pracovat v nemocnici (okresního typu, fakultní, univerzitní), atestační příprava by proběhla z 90 % na půdě zaměstnavatele. Teprve například po 1–2 letech, podle zvoleného oboru, by mohl odejít napří- klad do ambulantní sféry apod. Příprava k atestaci by měla být kratší, maximálně 3 roky. Bylo by vhodné rozšířit spektrum nadstavbových atestací. Dále navrhuji více propracovat a kontrolovat celoživotní vzdělávání lékařů a lékaře lépe ke vzdělávání motivovat. Což by mělo být hlavní doménou působnosti pro lékařskou komoru.
• Vzhledem k tomu, že pracuji v malé nemocnici, která má v mém oboru jen akreditaci I. stupně a jiné obory v mé nemocnici taktéž, po kmeni, který jsem kvůli stážím absolvovala za 4 roky, potřebuji strávit ve fakultních nemocnicích 31 měsíců; každý měsíc nemocnici stojí 5 tisíc plus výdaje na můj plat, na oddělení je nás lékařů nedostatek, takže mě pouštějí každý rok na stáže celkem na 2 měsíce, znamená to, že doba od splnění kmene k atestaci bude pro mě asi 15 let. Ano, tento systém není vyhovující.  
• Vzdělávání je naprosto chaotické, největší problém vidím v tom, že není dostatek kvalifikovaných lékařů s praxí v nemocnicích, většina odešla do soukromého sektoru, proto není od koho se učit. Na pracoviště vyššího typu není snadné se dostat, neboť většina periferních nemocnic své školence na stáže nechce uvolňovat a nelze se toho jakkoli domoci. Vloni jsem absolvovala atestaci po 8 letech nepřetržité praxe, stáží jsem se velice těžko domáhala i uvolňování na ně. Po základním kmeni mi na mateřském pracovišti nebyl dán v normální pracovní době prostor pro můj obor, který jsem 4 roky provozovala nad rámec normální pracovní doby a služeb za minimální tabulkový plat. Jsem z toho vyčerpaná a velice zhnusená.
• Rozhodla jsem se odejít do Anglie, kde se mi plně věnují, vzdělávám se v průběhu dne a zaměstnavateli záleží na tom, aby se dodržely podmínky vzdělávacího programu. Chci mít podobný aktivní přístup ke svým studentům, až se vrátím do Čech.
• Dřívější dvouatestační systém pod gescí IPVZ, dominantně se odehrávající na kmenovém pracovišti, plně vyhovoval. Odborná stáž na krátkou, přesně definovanou dobu či za účelem provedení či asistence jasně daných specializovaných výkonů, jež se na domovském pracovišti neprovádějí. Superspecializované výkony nemohou být náplní požadavků k atestaci, počty některých výkonů (například v chirurgii) jsou zcela nereálné. Dlouhodobý pobyt školence na specializovaném pracovišti vede k jeho využívání k administrativním účelům, takže k výkonům, k nimž je primárně odeslán, se většinou ani nedostane… Levná pracovní síla pro vyšší pracoviště, přičemž chybí na domácím pracovišti, kde mnohdy pod dobrým odborným vedením naplní cíl svého předatestačního vzdělávání mnohem lépe. Větší důvěra v primáře domovských pracovišť, kteří by měli za erudici svého školence nést zodpovědnost, nejlépe za povinné účasti při atestační zkoušce. Žádný primář nepodepíše souhlas s atestací a neodešle svého lékaře k atestaci nepřipraveného, pokud bude sedět při atestaci (byť pasivně) s tímto v jedné místnosti ( jak to bývalo dobrým zvykem kdysi). Jeho nepřipravenost a ostuda padne na jeho hlavu, a to si nikdo nedovolí.
• Současný stav vzdělávání není dobrý. Chtěl bych upozornit na nemravné jevy: 1. placené stáže na vyšších pracovištích, kdy školenec za tzv. školení platí a přitom vykonává normální sekundářskou práci. 2. řada oborů vyžaduje až více než roční stáže na klinikách v Praze, Brně atp. Opět převážně sekundářská práce, ale hlavně významný zásah do rodinného života, rozpočtu atd. rodiny, zejména jde-li o matky malých dětí a dětí v základní škole. Přitom nevěřím, že třeba krajské nemocnice nebo větší nemocnice by adepty nevy- školily stejně dobře. l Vzhledem k tomu, že jsem čerstvě po atestaci, můžu říct, že celý systém je dost tragický. Za odborné stáže se platí fakultním nemocnicím, ale nikdo vám nezaručí, že tam i něco odborného uvidíte. Využívají nás jako levnou pracovní sílu, zažila jsem i absurdní situaci, že se po mně chtělo, ať se vě- nuji medikům! Dále přehnaná administrativa, která je kolem toho všeho. Nesmyslný logbook s ještě nesmyslnějšími výkony. A v neposlední řadě několik povinných předatestač- ních kurzů, bez významu pro praxi, jako například radiační ochrana.

Soubor(y) ke stažení