7.6.1 Diagnostika, terapie, prevence

Diagnostika

Je založena na klinických příznacích, které jsou poměrně typické u ulceroglandulární formy. V základních odběrech se objevuje mírná leukocytosa s lymfocytosou, jaterní testy bývají normální. Hemokultury jsou většinou negativní, navíc je manipulace s materiálem poměrně riziková pro laboratorní personál, suspekce z tularémie musí být na vzorcích jasně vyznačena. Serologie bývá positivní až v druhém či třetím týdnu onemocnění, diagnosu verifikuje 4násobný vzestup titrů. Falešně positivní reakce mohou být zkřížené se salmonelou, brucelou, yersinií, či legionelou. Histologické vyšetření vzorků z uzlin či jiných ložisek vykazuje fokální nekrosu, v okolí jsou neutrofily a makrofágy, může být přítomen i granulomatosní kaseosní zánět.

Terapie

U septických forem se používají s úspěchem aminoglykosidy (gentamicin – u dospělých 1,5 - 2 mg/kg po 8 hodinách, u dětí 2,5 mg/kg  po 8 hodinách, max. 300 mg denně, případně amikacin nebo streptomycin v dávce 7,5 - 10 mg/kg 2x denně). Léčbu je vhodné kombinovat s doxycyclinem 200 mg/den po dobu 10 - 14 dnů (děti nad 8 let dostanou 2 - 4 mg/kg ve dvou rozdělených dávkách, u mladších dětí lze tetracykliny nahradit azitromycinem v dávce dle váhy). U ulceroglandulárních forem bez známek sepse zvažujeme terapii fluorochinolony (ciprofloxacin).

Prevence

Vyhnout se manipulaci s rezervoárovými zvířaty či jejich výkaly holýma rukama - ochranné pomůcky a oděvy, mytí rukou, v laboratoři označování vzorků a opatrná manipulace.

Existuje atenuovaná vakcína, která však nenabízí kompletní ochranu, u vakcinovaných se však předpokládá nižší závažnost případné infekce. V ČR vakcína není registrována, v USA je doporučena pouze u osob ve vysokém riziku (veterináři či biologové pracující s divokými zvířaty, někteří laboratorní pracovníci).