1.1.1 Diagnostika

Diagnostika, klasifikace

Při klinickém vyšetření může být i plicní TBC poslechově zcela němá, již ve starých učebnicích je TBC popisována jako onemocnění, které není slyšet, ale vidět (na RTG snímcích). Nemoc se tedy může manifestovat jako horečka a váhový úbytek, popřípadě mohou být hmatné zvětšené krční a nadklíčkové uzliny.

Vyšetření sputa patří mezi základní diagnostické úkony. Vykašlané sputum, nejlépe ranní (u mimoplicních forem jiné vzorky či tělní tekutiny - pleurální výpotek, moč atd.) se barví speciálním Ziehl-Neelsenovým barvením. Následně se preparát prohlíží v mikroskopu, kde se mykobakteria jeví jako sytě červené tyčinky. Dle jejich množství se může nálož jednoduše ohodnotit křížky (+, ++, +++). Ziehl-Neelsenovo barvení je možné provést i ve velmi spoře vybavené laboratoři, vyšetření stejnou metodou prováděl sám R. Koch v 19. století. Záchyt je však pouze 40-60 %, přibližně polovina nemocných je hodnocena jako falešně negativní. V moderně vybavených laboratořích se provádí fluorescenční mikroskopie a dále samozřejmě kultivace sputa na speciálních půdách, jež trvá 6 až 8 týdnů. Urychlení diagnostiky je možné dosáhnout genetickými metodami (např. M-GIT).

Snímek plic je u plicní formy většinou signifikantní. K typické lokalisaci TBC patří postižení plicních vrcholů s nálezem infiltrací či kaveren, výjimkou však není ani postižení jiných plicních segmentů. U pokročilých forem může být postižena většina plicní tkáně s rozsáhlými zastřeními, mnohočetnými kavernami, spontánním pneumothoraxem apod.

Kožní tuberkulinový test (v ČR modifikace tzv. Mantoux II) – spočívá v intrakutánním podání čištěného tuberkulinu, obvykle do dorsální strany pravého předloktí. Výsledek testu (velikost vzniklého pupenu) se odečítá za 72 hodin. Indurace do 5 mm se považuje za negativní reakci. Indurace o velikosti 6-15 mm je pozitivní, může být projevem úspěšné vakcinace, ale i TBC infekce.  Reakce nad 15 mm je s vysokou pravděpodobností způsobena aktivní TBC infekcí.

Pravděpodobnou (latentní) nákazu Mycobacterium tuberculosis lze určit pomocí testu zvaného Quantiferron Gold (QFT). Další možností je T-spot, novější krevní test s 95% udávanou specificitou a sensitivitou, měřící specifické antigeny T- lymfocytů  proti M. tuberculosis. Oba testy jsou založeny na průkazu tvorby interferonu gama v leukocytech po kontaktu s mykobakteriemi. Testy jsou však vázány na dobře vybavenou laboratoř, jsou finančně poměrně dosti náročné. QFT navíc po prodělaném onemocnění zůstává doživotně positivní, nehodí se proto pro diagnostiku případné reaktivace či reinfekce. Závislost na počtu lymfocytů také omezuje jejich využitelnost u HIV positivních pacientů s těžkým imunodeficitem (výrazně sníženým počtem CD4 lymfocytů).

PCR metody (sputum či jiný materiál) slouží k rychlému určení komplexu M. tuberculosis, nerozliší však aktivní infekci od přítomnosti fragmentů již usmrcených bakterií. Neumožňuje rovněž testování citlivosti na antituberkulotika.