Bakteriální infekce - kurz - bez autotestů

1.1 Tuberkulosa - etiologie, epidemiologie, způsoby přenosu

Onemocněním, které je způsobeno bakterií Mycobacterium tuberculosis, se v roce 2010 dle WHO nakazilo 8,8 milionů lidí. Více než 1,4 milionů lidí zemřelo, z toho cca 70 000 dětí.

Přestože se onemocnění vyskytovalo nejspíše již v předkolumbovské době a infekční povaha onemocnění byla zřejmá již za doby Hippocrata, izolace bakterie se podařila až v roce 1882 Robertu Kochovi. V současné době patří mezi nejvíce postižené oblasti Afrika, západní Tichomoří a východní Evropa.

WHO mapa TBC

Popis: Mapa výskytu TBC dle četnosti v jednotlivých regionech.

Zdroj: WHO: Programmes and Projects. Global Health Observatory Map Gallery [online]. Tuberculosis, estimated new cases, 2010. c2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://gamapserver.who.int/mapLibrary/Files/Maps/Global_EstimatedTB_ITHRiskMap.png .

Onemocnění se přenáší kapénkovou cestou z osoby na osobu, tedy kašláním a kýcháním nakažené osoby, kdy zdravý jedinec vdechne infekční aerosol. Infekční osoba může během jednoho roku nakazit desítky dalších lidí.

U imunokompetentního jedince následuje většinou latentní (dormantní) fáze infekce (odhaduje se, že zhruba 1/3 světové populace se nachází právě v této fázi). Pouze u zhruba 5 % těchto osob se později (během týdnů, měsíců, výjimečně i let) rozvine některý z příznaků klinického onemocnění. Nejvíce rizikovou skupinou pro vznik infekce jsou mladí lidé, těhotné ženy, a jakkoliv imunokompromitovaní pacienti (HIV, sekundární imunosuprese léky, lidé s malnutricí, diabetici atd.). U kuřáků je riziko vyšší cca o 20 % než u nekuřáků.

Cílovým orgánem tuberkulosních mykobakterií jsou plíce. Cca 85 % pacientů má právě plicní formu TBC. Krevní cestou se však může infekce rozšířit do jiných orgánů. Postižen může být jakýkoli orgán, čímž vzniká tuberkulosa mimoplicní (extrapulmonální). K mimoplicním formám se řadí již i postižení pohrudnice, tento typ se vyskytuje u více než poloviny mimoplicních forem. Dalšími poměrně často postiženými orgány a tkáněmi jsou uzliny, především krční (skrofulosa), kosti (obratle - Pottova nemoc), ledviny, střevo, popřípadě mozek a mozkové pleny.

Scrofulosa

Popis: Pacientka se scrofulosou, viditelné kaseosní hmoty v centru kolikvovaných uzlin.

Zdroj: Archiv autorky e-kurzu - MUDr. Tomíčkové.

Klinické příznaky

Mezi typické příznaky při postižení plic patří samozřejmě kašel. Ten je výrazně produktivní, někdy s krví, není to však podmínkou. K podezření na možnou TBC by měl vést kašel trvající déle než 3 týdny a kašel nereagující na léčbu běžnými antibiotiky. Dalšími symptomy jsou zvýšená teplota či horečka nad 38 st. C, noční pocení, váhový úbytek (ve většině jazyků se pro TBC používá řada synonym, které jasně vystihují postupné chátrání pacientů – např. v češtině „souchotě“ nebo „úbytě“, anglické „ consumption“, či starý řecký název "phthisis" (phthinein, seschnout, zchátrat). U dětí, kde je častá mimoplicní forma s postižením uzlin, kašel zcela chybí a onemocnění se může projevovat pouze neprospíváním a opožďováním růstu.

Při postižení dalších orgánů se příznaky odvíjejí v závislosti na jejich poškození (patologické zlomeniny se zborcením obratlových těl při postižení páteře, neurologické příznaky při postižení mozkových plen - tzv. „basilární meningitida“ atd.).