5.1.1 Diagnostika, léčba, prevence

Diagnostika

Diagnosa je postavena v první řadě na rozvoji klinických příznaků a souvislosti s úrazem. Vyšetřování hladiny antitetanických protilátek je nespolehlivé, kultivace anaerobně rostoucího C. tetani je poměrně obtížná.

Léčba

U rozvinutého tetanu je nutná komplexní intensivní péče, s možností provedení tracheostomie a zajištění umělé plicní ventilace. Vhodná je i symptomatická léčba křečí s podáváním benzodiazepinů. Během prvních 24 hodin po rozvoji příznaků je nutné podání jednorázové dávky hyperimunního lidského antitetanického imunoglobulinu (HTIG) a současně zahájení aktivní imunizace tetanickým anatoxinem (TAT).

Chirurgické ošetření rány je taktéž nezbytností. Podávání antibiotik je sporné, v současné době je před penicilinem doporučován metronidazol pro lepší průnik do tkáně.

Prevence

Očkování proti tetanu třemi dávkami tetanickým anatoxinem zanechává spolehlivou imunitu na dobu minimálně 12 až 15 let. Hladinu protilátek je možné běžně vyšetřovat, dostatečná protektivní hladina je 0,5 UI/ml. Při hladině 0,02-0,5 UI/ml je nutné podat booster dávku a při nálezu hladiny pod hodnotu 0,02 UI/ml je indikováno kompletní přeočkování třemi dávkami.

Profylaxí novorozeneckého tetanu je imunisace gravidní ženy dvěma popř. třemi dávkami vakcíny ve zkráceném schématu v 2. a 3. trimestru gravidity.