|
|
|
7.2 Anthrax(uhlák, sněť slezinná, pustula maligna, charbon, Woolsorter´s disease)Onemocnění způsobuje gram-positivní aerobní či fakultativně anaerobní nepohyblivá tyčinka Bacillus antracis, tvořící spory. Aerobní podmínky umožnují vytvořit polypeptidové pouzdro, které chrání bakterii před fagocytózou. Pouzdro spolu s toxiny představuje hlavní faktor virulence. Antrax je zoonotické onemocnění, které se na člověka přenáší kontaktem s nemocnými zvířaty či jejich tkáněmi a produkty (vlna, kožešiny, ale i maso a masné produkty atd.). Nejčastěji se vyskytuje u skotu, buvolů, ovcí, koní, koz, velbloudů. Přenos onemocnění z člověka na člověka není znám. Spory antraxu jsou poměrně odolné a mohou v přírodě přežívat desítky let. Nemoc se vyskytuje především v Asii, dále v Severní a Jižní Americe a v Africe. V Evropě je výskyt antraxu hlášen z některých balkánských republik (Albánie, Makedonie). Inkubační doba a příznaky závisejí od způsobu a cesty vniknutí infekce. Nejčastěji (až v 90 % případů) se člověk nakazí kožní oděrkou, pak se během 1-12 dnů rozvíjí kožní forma. V místě proniknutí infekce se objeví svědivá papula s perifokálním otokem, posléze dochází k nekrose. Vzniká tak tmavý nebolestivý příškvar s možnou mírnou regionální lymphadenopathií. Pokud nedojde ke komplikacím, během 2 týdnů se příškvar odhojí a nemocný je za další 4 týdny vyléčen. Při méně příznivém průběhu vzniká v místě prvotní papuly antraxový karbunkl, jež je provázen i celkovými příznaky, jako je horečka a zvětšení regionálních mízních uzlin, s možností disseminace a vzniku sepse. Větší sklon ke generalisaci má lokalisace na obličeji. Letalita neléčeného kožního antraxu dosahuje cca 20 %. Antrax
Popis: Obrázek kožního antraxu Zdroj: Medscape Reference: Drugs, Diseases & Procedures. Infectious Diseases: Multimedia Library of Anthrax. [online]. 09-27-2011 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: http://emedicine.medscape.com/article/212127-overview . Po požití infekčního agens může dojít v době mezi 2 hodinami až 6 dny ke gastrointestinální formě, která má dvě varianty. Při postižení horní části GIT dochází k oropharyngeální variantě s obrazem tonsilitidy, zarudnutím a otokem tonsil i celého hltanu, cervikální lymphadenopathií, dysfagií, chrapotem. V místě vstupu infekce se nachází ulcerace s nekrotickou spodinou a bělavými povlaky. Při střevní variantě gastrointestinální formy dochází k edému postiženého úseku střeva, rozvoji mezenterické a ileocekální lymphadenopathie a ascitu. Nemocný si nejdříve stěžuje na zvýšenou teplotu a nevolnost, poté se objevuje zvracení a krvavý průjem, potíže rychle progredují do šokového stavu. Úmrtnost této formy je 20 až 60 %. Velmi těžký průběh a více než 50% mortalitu má inhalační forma antraxu. Onemocnění se rozvíjí perakutně po 2-60 dnech inkubace. Postižený má vysokou horečku, suše kašle a velmi rychle narůstá dušnost. Na snímku hrudníku bývá patrné rozšíření mediastina, brzy poté se objevují ložiska pneumonie, která mohou být mnohočetná, a případně i pleurální výpotek. V případě hematogenního rozsevu infekce může dojít k hemorhagické meningoencephalitidě, tato klinická jednotka je však extrémně vzácná. |
