6.1.2 Diagnostika, terapie, prevence
Diagnostika
Vzhledem k rychlému rozvoji symptomů je úvodní diagnostika založena především na klinickém obraze. Podpoří ji výsledky mikrobiologických odběrů, především odběr krve na hemokultivaci. K vyšetření lze kromě krve odeslat i jiný materiál, zejména mozkomíšní mok, případně výpotky z kloubů či perikardu. V těchto materiálech mohou být meningokoky prokázány kromě kultivace i přímou mikroskopií nebo pomocí PCR.
Základní laboratoř vykazuje změny korelující se zánětlivým bakteriálním onemocněním, tj. leukocytosu (při těžké sepsi i leukopenii) s posunem doleva a trombocytopenii, ev. další známky disseminované intravazální koagulopatie (DIC). Vstupní hodnoty CRP při rychlém průběhu nemoci mohou být normální nebo jen málo zvýšené.
Terapie, léčba
Léčba kromě podání ATB zahrnuje i adekvátní podpůrnou terapii, mnohdy je nutná hospitalizace na monitorovaném/JIPovém lůžku. Z ATB se doporučuje G-penicilin (20 - 30 MIU ve 4 - 6 dávkách), v praxi se obvykle preferují cefalosporiny 3. generace, které vykazují lepší penetraci především přes hemato-encefalickou bariéru - cefotaxim (3 g po 6 hodinách) či ceftriaxon (2 - 3 g po 12 hodinách). Alternativou zůstává i choramfenicol (1,5 - 3 g po 6 hodinách).
Prevence
K disposici jsou polysacharidové i proteinové konjugované vakcíny.
Tabulka vakcín proti meningokokovým onemocněním
Typ vakcíny |
Obsah antigenů |
Název |
Polysacharidová |
Bivakcína A+C |
Meningococcal Polysacharide A+C vaccine |
Konjugovaná (s proteinem) |
Monovakcína C |
Menjugate, Nesivac - C |
Tetravakcína A,C,Y,W135 |
Menveo |
Popis: Přehledná tabulka vakcín proti infekcícm způsobeným meningokoky.
Zdroj: Upraveno autory e-kurzu dle Beneš J. Infekční lékařství, Galén 2009.
Postexpoziční profylaxe
Je určena pro rizikové kontakty s nemocnou osobou (děti, mladiství a osoby nad 65 let věku, lidé s respiračním onemocněním, či zdravotníci po blízkém kontaktu). Podává se V-PNC v obvyklých dávkách dle váhy po dobu 7 dnů. Alternativou jsou orální cefalosporiny nebo fluorochinolony.