4.1 Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léčba

Etiologie

Rickettsie jsou obligátně intracelulární mikroorganismy neschopné žít mimo živočišnou buňku. Dělí se na skupinu vyvolávající skvrnité tyfy a skupinu vyvolávající skvrnité horečky.

Epidemiologie

Přirozenými hostiteli rickettsií jsou různí obratlovci včetně člověka, přenašečem jsou členovci.

Patogeneze

Rickettsie mají afinitu k buňkám endotelu. Vaskulitida drobných cév postihuje kůži (exantém) i vnitřní orgány (meningoencefalitida, intersticiální pneumonitida, myokarditida).

Klinický obraz

Horečka, neuropsychické, kožní a kardiovaskulární projevy. U některých rickettsióz je exantém hemoragický, u jiných makulopapulózní. U některých purpurových horeček je patrná primární léze v místě přisátí klíštěte a regionální lymfadenitida (tache noire).

Diagnostika

Epidemiologická anamnéza (pobyt v rizikových oblastech, aktivity, při nichž dochází ke kontaktu s vektorem nákazy) a klinický obraz (horečka, exantém, regionální lymfadenitida). Sérologické vyšetření potvrdí diagnózu s odstupem, léčbu musíme zahájit časně dle klinických příznaků.

Léčba

Tetracykliny, fluorochinolony, u dětí makrolidy v běžných dávkách.

Přehled klinicky významných rickettsióz

skupina	nemoc	agens	vektor	rezervoár	geografický výskyt
skvrnité (purpurové) horečky	horečka Skalnatých hor	R. rickettsii	klíště	hlodavci, psi, vačice	Sev. a Střední Amerika
	Marseilleská horečka	R. conorii	klíště	hlodavci, psi	středozemí, Blízký Východ, východní a jižní Afrika, Indie
	africká klíšťová horečka	R. africae	klíště	dobytek, hroši, nosorožci	subsaharská Afrika, západní Indie
skvrnité tyfy	skvrnivka	R. africae	veš šatní	člověk	Asie,Afrika, Stř. a J Amerika
	murinní tyfus	R. typhi	blechy	hlodavci	Blízký Východ, JV Asie, Etiopie, Střední Amerika
	tsutsugamushi	R. tsutsugamushi	roztoči	hlodavci	Střední Amerika, Austrálie