Bakteriální infekce - kurz - bez autotestů

6.2 Pneumokokové nákazy

Epidemiologie, patogenese

Streptococcus pneumonie je grampositivní nepohyblivý kok, který má tendenci se shlukovat do dvojic (diplokoky). Základem virulence je polysacharidové pouzdro, na základě jeho antigenních vlastností rozlišujeme více než 90 sérotypů. Bakterie žije jako komensál v horních dýchacích cestách člověka, izolovat jej lze až u 20-40 % zdravých dětí, přičemž se kolonizující sérotypy postupně obměňují. Různé typy se svou virulencí liší, infekce se přenáší z osoby na osobu kapénkovou infekcí. S. pneumonie vyvolává lokální infekce, snadno však přechází i do krevního řečiště a způsobuje bakteriemii či sepsi.

V rozvojových zemích je S. pneumoniae jedním z nejdůležitějších patogenů  především v nemocnosti dětí. Odhaduje se, že je odpovědný za 2,6 milionů úmrtí dětí ve věku do 5 let. U gambijských dětí je odhadována největší nemocnost především v prvním roce života, dle studií z Latinské Ameriky jsou nejvíce ohrožené děti do 6 měsíců věku.

Klinické příznaky

U pneumokokové pneumonie bývá většinou náhlý začátek s třesavkou, zimnicí a následně vysokou horečkou, při klinickém vyšetření se zjistí tachykardie, tachypnoe a poslechový nález chrůpků nebo vymizelého dýchání nad postiženou plicní tkání. U starých osob může horečka zcela chybět. Kašel bývá zprvu mírný, postupně se mění v produktivní. Na snímku hrudníku je obraz lobární pneumonie. Téměř polovina pacientů může mít současně pleurální výpotek. Empyém se vyvine nyní jen asi v 5 % případů, v rozvojových zemích může být toto číslo vyšší.

Mesotitida a sinusitida často nasedá jako sekundární infekce na virové respirační onemocnění. Mesotitida se projevuje bolestí středouší a není-li řádně léčena, může se komplikovat spontánní perforací bubínku a případně i poruchou sluchu.

Purulentní sinusitida i komplikující mesotitida mohou vést ke vzniku sekundární purulentní meningitidy. Purulentní meningitida začíná rychle horečkou, cefaleou, zvracením a progredující poruchou vědomí.  

Pneumokoková sepse vede často k rozvoji multiorgánového selhání i při adekvátní antibiotické terapii. Hematogenní cestou může dojít ke vzniku hnisavé artritidy, či peritonidity.