5.3 Pertusse (černý, dávivý kašel)

B. parapertussis je antigenně i jinak podobná výše zmíněnému mikrobu, neprodukuje však pertussový toxin, takže onemocnění bývá méně závažné. Nicméně u podvyživených a jinak oslabených dětí v rozvojových zemích může také způsobit letální průběh.

Epidemiologie, patogeneze

V řadě zemí Afriky a Asie je tento patogen stále pokládán za významnou příčinu kojenecké úmrtnosti. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, který šíří nákazu kapénkovou cestou. Maximální vnímavost je ve věkové skupině dětí a kojenců do 3 měsíců věku. Inkubační doba je 7- 21 dnů, vylučování mikroba může trvat týdny.

Faktorů virulence je u B.pertussis několik, kromě adhezinů je za projevy onemocnění zodpovědný především  PERTUSSOVÝ TOXIN.

Klinický obraz

Onemocnění probíhá v několika stádiích. V prvním katarálním stádiu jsou příznaky podobné viróze, s kýcháním, subfebriliemi a mírným kašlem. V následném paroxysmálním čili konvulzivním stádiu je kašel výrazný a sdružený do záchvatovitých epizod, kterých může být až 20 za den. Epizody kašle bývají ukončeny typickým kokrháním při hlubokém nadechování nemocného. Během takové ataky může docházet k hypoxii a cyanose, občas i s možností kolapsu. U dětí bývá kašel doprovázen zvracením. Po záchvatu bývá pacient značně vyčerpán. Toto stadium trvá obvykle měsíc a přechází do stádia rekonvalescentního, kdy se frekvence i intensita kašle snižuje. U očkovaných osob má onemocnění mírnější průběh, i takoví jedinci však šíří nákazu dále ve svém okolí.

Toxická forma pertusse se projevuje horečkou, křečemi, bezvědomím a krvácením do kůže i mozku. Prognoza je špatná, onemocnění končí fatálně.

Komplikace mohou být méně závažné, jako např. epistaxe, hernie, traumatické defekty na jazyku či prolaps rekta. Mezi ty závažnější patří vznik rozsáhlých atelektás, lokalizovaného emphysemu, či sekundární pneumonie vyvolané Haemophilus influensae či Staphylococcus aureus. Vzácně se vyskytují komplikace postihující CNS, jako obrny, bezvědomí, křeče či serosní meningitida.