7.1 Mor

(Pestis, plague, peste, peste)

Primárně je Y. pestis patogenem pospolitě žijících hlodavců. Přírodními ohnisky jsou oblasti pouští, polopouští, stepí a lesostepí. Endemicky se mor vyskytuje ve střední Asii od Kaspického moře po Mongolsko, v Africe v okolí pouští Sahary a Kalahari, v USA na jihozápadě země, značné množství případů je každoročně hlášeno ze zemí jako Mozambik, Namibie, Tanzanie, ale i Vietnam a další. Mezi samotnými zvířaty se onemocnění šíří buď přímým kontaktem či blechami, na člověka je většinou přeneseno synantropně žijícími krysami a jejich blechami.

Inkubační doba onemocnění je 2 až 7 dnů, nákaza je zanesena z místa průniku do spádových lymfatických uzlin, kde se množí a vyvolává hemorrhagickou nekrosu a destrukci tkáně. Při mírnějším průběhu léze hnisají za vzniku píštělí.

U nemocného se náhle objeví horečka až k 40 °C s třesavkou, závratěmi, bolestmi v kloubech a kříži. Pacient může být apatický, nebo naopak neklidný. Velmi rychle nastupuje prostrace, výrazné zrychlení pulsů a dechové frekvence, kůže bývá suchá a horká, spojivky zarudlé, jazyk povleklý a posléze tmavý, pacient deliruje. Téměř současně s prvními celkovými příznaky se objevuje i postižení regionálních mízních uzlin, plně se bubon rozvine během 1 až 5 dnů a může dosahovat až velikosti slepičího vejce s hrbolatým povrchem. Výjimkou nejsou ani ulcerace či nekrosy postižených tkání. Nejčastější lokalisace bubonů je inguinální (55 až 70 %), ve čtvrtině případů v axile, málokdy na krku či vzácně pod klavikulou. Palpačně jsou uzliny výrazně bolestivé, jejich otok trvá obvykle 7 - 10 dnů, pakliže zhnisají tak déle.

Generalizace infekce se manifestuje jako sepse, agitovaností, křečemi, hepatosplenomegalií, septickým šokem a orgánovým selháváním.

Plicní forma moru se rozvijí buď jako následek hematogenního rozsevu bubonické formy či primárně inhalací Y. pestis od pacienta s  plicním postižením. Fyzikální nález na plicích je až do pokročilých stadií zcela minimální, lze zachytit chrůpky, které však nekorelují s nálezem na snímku hrudníku, kde je většinou rozsáhlé postižení plicní tkáně se skvrnitými infiltráty, homogenními zastřeními či známkami rozpadu.

Vzácně může probíhat pod obrazem meningitidy, tonsilitidy, gastroenteritidy, či kožních ulcerací.

Diagnoza se opírá o podrobnou epidemiologickou anamnesu pacienta, výskyt v endemické oblasti spolu s některým z výše zmíněných klinických obrazů by měl vést k podezření z onemocnění morem.

Diagnozu potvrdí izolace agens v hemokultuře nebo jiné tělní tekutině pacienta, možno je taktéž stanovení yersiniových antigenů pomocí ELISA, či průkaz bakteriální DNA metodou PCR.