|
|
|
5.3.1 Diagnostika, léčba, prevenceDiagnostikaPodezření na pertussi by mělo vzniknout při trvání kašle déle než 14 dnů anebo dříve na základě typického charakteru kašle. V krevním obrazu je možno pozorovat leukocytosu s lymfocytosou. Průkaz mikroba je možný kultivací na Bordetově-Gengouvě půdě z výtěru z nosohltanu, kultivace je však nyní nahrazována vyšetřením materiálu PCR metodou. Sérologie je v počátku neprůkazná, diagnostika je možná jen dodatečně, vyšetřením dvou párových sér odebraných nejprve na počátku nemoci a potom s odstupem 2-3 týdnů. LéčbaAntibiotická terapie bohužel nemění průběh paroxysmálního stadia, neboť toxin bakterií již byl vytvořen a je fixován v dýchacích cestách. Antibiotická terapie je však i v této fázi indikována k zabránění dalšího šíření nákazy v populaci. Lékem volby jsou makrolidy (klarithromycin, azithromycin), popřípadě tetracycliny, cotrimoxazol či chloramfenikol. Léčba by měla trvat 14 dnů. Snížení závažnosti kašle a zkrácení trvání mohou přinést kortikoidy. U výrazného kašle se doporučuje podání sedativ, běžná antitusika či antihistaminika mají minimální efekt. PrevencePři očkování proti pertussi se v současné době používá acelulární vakcína. Po vakcinaci však protilátky klesají již po pěti letech a po 12 letech je protekce nulová. Celoživotní imunitu nezajistí ani prodělané onemocnění, také tam po letech dochází k poklesu protektivní hladiny protilátek. |
