1.1.4 Terapie – léky druhé linie, prevence

Léčba během těhotenství

Před zahájením léčby je vhodné pacientky poučit o metodách kontracepce a doporučit vyhnout se otěhotnění (účinky některých přípravků hormonální antikoncepce mohou být sníženy interakcí s antituberkulotiky, vhodnější jsou proto bariérové metody). V případě již probíhajícího těhotenství v době diagnózy TBC není gravidita kontraindikací k léčbě, protože neléčená TBC /MDRTBC je riziková jak pro ženu, tak pro plod.

Koinfekce s nákazou HIV/AIDS

U osob nakažených virem HIV je pravděpodobnost rozvoje aktivní tuberkulózy 21-34x vyšší než v non-HIV populaci. Zhruba 1/3 všech hlášených HIV-positivních lidí je infikována i tuberkulózou, jen za rok 2010 zemřelo 350 000 HIV-positivních osob se současnou TBC.  Z celkového počtu pacientů s HIV a TBC žije 82 % v Africe. Onemocnění TBC u pacientů navíc zkracuje čas progrese HIV-infekce k rozvoji AIDS.

Diagnostika TBC u HIV-positivních pacientů je obtížnější než u HIV-negativních. Jedinci s velmi nízkým počtem CD4+ lymfocytů nemusejí vykazovat výrazné nálezy na RTG, přestože u nich bývá postižení plic rozsáhlejší nežli u non-HIV osob (často např. miliární TBC s minimálním nálezem na RTG snímku, TBC uzlin bez výraznější lymphadonetopathie). Mikroskopické vyšetření sputa může být u těchto osob negativní i při aktivním plicním onemocnění. Mikroskopické vyšetření sputa i v případě probíhající aktivní infekce bývá u těchto osob positivní jen v malém procentu případů, pravděpodobnost mikroskopického záchytu mycobakterií  ve sputu je ještě mnohem nižší než u non-HIV pacientů.

Prevence

Rodinní příslušníci mikroskopicky positivních pacientů jsou poučeni o nutnosti pobytu na čerstvém vzduchu (větrání) a o nutnosti likvidace infekčního materiálu (kapesníky atd.).

Ochrana personálu ve styku s infekčními pacienty je zajištěna rouškami či respirátory, v socioekonomicky silnějších zemích jsou nemocní izolováni na uzavřených odděleních s podtlakovým systémem, který zabraňuje šíření nákazy.

pokračovat