5.1 Tetanus

Epidemiologie, patogeneze

Bakterie se běžně vyskytuje ve střevě koní, hovězího dobytka i člověka, odtud se dostává exkrementy do půdy a prachu. Na světě onemocní tetanem ročně okolo 1 milionu lidí, z toho jsou 4/5 v rozvojových zemích, především v tropickém pásmu. K nákaze dochází vniknutím infekčního agens poraněnou kůží (nejvíce rizikové jsou rány zhmožděné, s nekrózou tkání či přítomností cizího tělesa). V zemích s nízkým hygienickým standardem převažuje tetanus novorozenecký, způsobený nesterilním ošetřením pupečníku. Jeho smrtnost je až 85%, v řadě zemí je více než polovina případů novorozenecké úmrtnosti zapříčiněna právě tetanem.

C. tetani není invazivním patogenem. Klíčením spor  a jejich změnou na vegetativní buňky však vzniká TOXIN, jehož podjednotka tetanospasmin působí na úrovni míchy a mozkového kmene a vyvolává typické svalové spasmy.

Klinický obraz

Po inkubační době v trvání dnů až týdnů bývá většinou náhlý začátek se zvýšením napětí žvýkacích svalů (trismus), poté dochází k stahu mimických svalů (risus sardonicus), spasmu hltanu a postupně tuhnutí svalů šíje. Následují záchvaty generalizovaných tonických křečí s napínáním těla do oblouku (opistotonus) za plného vědomí nemocného, který je úzkostný a křeče jsou pro něj velmi bolestivé. Zástava dechu je následkem spasmu laryngu. Průvodním znakem jsou horečky a výrazné pocení nemocného. Během záchvatů může dojít až k rupturám svalů či frakturám obratlů.

Novorozenecký tetanus se rozvíjí během 4 - 7 dnů. Projevuje se odmítáním sání, záchvaty cyanosy a stahem mimických svalů. Smrt nastává obvykle v 7. dni života. Novorozenci matek očkovaných proti tetanu získávají od matky pasivní imunitu, která přetrvává několik týdnů po porodu.