6.1.1 Klinické příznaky

Náhlému vzestupu teploty mohou předcházet příznaky respiračního infektu, často se však vážné symptomy rozvíjejí velmi rychle během několika hodin. Dostavuje se slabost, myalgie, nauzea či zvracení. U pouhé bakteriemie chybí specifická symptomatologie, typická  pro  následující případy. V případě meningitidy je typická bolest hlavy, váznutí šíje, prohlubující se porucha vědomí vedoucí do delirantního stavu, občas s agresivitou. U velmi malých dětí meningeální příznaky mohou v úvodu chybět a onemocnění se tak projevuje iritabilitou, neustupující horečkou, případně zvracením, mohou se objevit i křeče jako příznak postižení CNS. U meningokokové sepse se na kůži objevuje často netypický makulosní prchavý exantém, později petechie, které progredují do sufusí, mnohdy splývajících, během desítek minut. Jedná se o nejzávažnější formu, smrtnost je u meningokokové fulminantní sepse, kde přesahuje i 50 %, v rozvojových zemích může dosáhnout i 70 %. Dochází k rozvoji DIC a septického šoku s hypotensí, tachykardií a případným polyorgánovým selháním.  U smíšené infekce jsou příznaky meningitidy i sepse kombinovány, převládat mohou symptomy jedné či druhé jednotky, prognosa je v tomto případě lepší než u samotné sepse.

Postižení kloubů (artritida), či srdce (perikarditida) se může objevit samostatně či jako doprovodný příznak sepse a meningitidy. Postižení plic (meningokoková pneumonie) způsobená sérotypem Y je v USA zodpovědná cca za 5 % pneumonií.