3.1 Etiologie a patogeneze

Nejčastější příčinou průjmových onemocnění bývá alimentární intoxikace nebo infekce, která primárně postihuje zažívací trakt. Průjem však může být i projevem některých celkových nebo orgánových infekcí jako jsou sepse, malárie, viscerální leishmanióza aj. (parainfekční průjmy).

Příčinou vzniku akutní gastroenteritidy bakteriálního původu mohou být enterotoxiny přítomné v potravě, která není řádně skladována (Staphylococcus aureus, Bacillus cereus) nebo které jsou tvořeny v lumen střeva (V. cholerae, enterotoxické kmeny E. coli (ETEC), Clostridium perfringens, C. difficile). Otrava botulotoxinem do tohoto výčtu nepatří, protože botulotoxin nevyvolává střevní projevy.

Enteroagregativní kmeny Escherichia coli (EAggEC) podobně jako enteropatogenní E. coli (EPEC) adherují k enterocytům a kolonizují sliznici tenkého střeva bez výraznější invaze do submukózy.  Podobně se chová i Vibrio cholerae.

Salmonely, Campylobacter jejuni a Yersinia enterocolitica jsou schopny invadovat do submukózy tenkého střeva a případně i do hlubších tkání. Tato potenciálně invazivní bakteriální agens mohou u malých dětí, oslabených a imunosuprimovaných osob diseminovat do krevního oběhu a vyvolat septický stav.

Shigely a enteroinvazivní E. coli (EIEC) pronikají do stěny tlustého střeva, kde působí rozsáhlé podslizniční vředy, přičemž jejich specifické toxiny (shiga toxin) jsou zodpovědné za mimostřevní komplikace.