Klinická osteologie není mezi laickou veřejností tak známý obor jako jiné. Jak byste jí popsal člověku, který o ní slyší poprvé?

Jednoduše, zabýváme se hlavně problematikou osteoporózy. Tu už zná skoro každý. Odborněji řečeno, jde o metabolická onemocnění kostí, což zahrnuje i mnoho dalších chorob.

Lidé vnímají kostru spíš jako pasivní oporu těla. Co všechno se v kostech během života děje?

Možná je to překvapivé, ale kost je velmi živý metabolický orgán. Od narození až do smrti se v ní stále něco děje. V té první dětské fázi samozřejmě kost roste, získává pevnost, odolnost, kvalitu, délku a dosáhne maxima okolo 25 roku věku. To je takzvaná modelace, kdy se tvoří nová kost. Okolo toho 25. roku se to malinko zklidní a od té doby je neustále obnovována a opravována.

Zažitá představa je, že kost slouží výhradně k tomu, aby díky své pevnosti držela pohromadě skelet…

Jenže v kosti nejsou pouze minerální látky. Kdyby byla kost čistý minerál, hydroxyapatit a různé jiné sloučeniny vápníku, tak by byla sice velmi pevná, ale zároveň by byla velmi křehká. Čistý minerál je k příkladu křída. Když se s ní píše na tabuli, je velmi pevná, ale když se s ní klepne třeba o stůl, okamžitě se zlomí. Proto má kost dvě třetiny minerálních látek a jednu třetinu organických sloučenin. Vaziva, kolagenu, bílkovin jiného typu a množství buněk, a to nemluvím o kostní dřeni nebo o vlastních kostních buňkách.

K čemu všemu v ní slouží?

Ty se starají o to, aby se neustále obnovovala, opravovala se drobná poškození a mikrofrakturky, které vznikají z námahy nebo jiných důvodů a současně, aby se přizpůsobovala potřebám organismu. Když někdo hodně zatěžuje pravou nohu, například špičkový fotbalista kopající pravou nohou, tak v ní bude mít pevnější kosti než v levé noze.

Takže ji lze posilovat, jako například svaly?

Kost se přizpůsobuje, stejně, jako se přizpůsobují čelisti, když má někdo rovnátka. Kost je stále živý orgán, sice v pomalejším cyklu, není rychlá jako červená krvinka nebo ještě rychlejší bílá krvinka, ale obnovuje se stále.  To už je takzvaná remodelační fáze. Všechny fáze řídí a hodně ovlivňují hormony, ať už jsou to hormony příštítných tělísek, štítné žlázy, ale především u žen estrogeny. V jeden moment ale přijde menopauza – přechod, tedy období poklesu produkce estrogenů, které velmi chrání kost a udržují ji v dobrém stavu. Kost začne řídnout, ztrácí pevnost, odolnost, kvalitu a hrozí nebezpečí zlomenin. A osteoporóza, podobně jako hypercholesterolemie (stav, kdy je v krvi přítomno nadměrné množství cholesterolu – pozn. autora), nebolí, ale pak přijde zlomenina. A to už je pozdě stejně jako když při hypercholesterolemii přijde infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

Jak úzce souvisí zdraví kostí se zbytkem organismu?

To je v některých částech poměrně málo známá a málo prozkoumaná oblast. Pokud jde o souvislost s hormony, tak se toho ví hodně. Ovšem kost souvisí s mnoha, možná dokonce se všemi orgány těla. Některé se doslova nabízejí, typicky svalová soustava. U ní je to nepochybné. Bez svalů nejde hýbat kostmi, a naopak by se svaly neměly kde upínat. Je však mnoho dalších orgánů, které řídí metabolismus kostí. Jsou to do značné míry hormonální látky a imunitní systémy, které zasahují do metabolismu kostí. Dokonce se v poslední době hodně razí pojem imunoosteologie, jako úzké propojení mezi imunitou a osteologií, respektive spíše vlivu imunity na kost než opačně. Ukazuje se také, že i některé z bílkovin zmiňovaných jako součást kostní tkáně dokážou ovlivňovat některé procesy v jiných orgánech těla, kupříkladu dokonce i ve slinivce břišní a ovlivnit produkci inzulinu. Je to velmi málo prozkoumané téma, stává se hodně moderní a hodně se o něm mluví.

Je to v jiných oblastech více prozkoumané?

Mohli bychom dlouze mluvit o nepříliš pozitivních vazbách mezi ostatními orgány těla a kostrou, jako jsou onkologická onemocnění, metastázy, tam je ta souvislost úplně jasná. Zásahy jsou mnohdy hluboké a někdy se na nich podílíme i my lékaři nepříliš dobře, přesto se snahou pomoci pacientovi, oprávněnou a potřebnou snahou, kupříkladu léčbou glukokortikoidy. Ty jsou sice velmi potřebné a velmi nutné pro některé pacienty, ale mají velmi negativní vliv na metabolismus kostí. Ta vazba je velmi úzká v mnoha oblastech.

Která onemocnění skeletu jsou v současné populaci nejčastější a mění se spolu s vývojem společnosti?

Klinické osteologii opravdu naprosto dominuje osteoporóza. Ta má dokonce vazbu na lidský vývoj života a styl života. Když byla dnešní starší generace v dětském věku, tak dítě přišlo ze školy domů, dostalo chleba s máslem a hrnek mléka a šlo běhat ven na sluníčko. Teď přijde domů, sedne si k počítači a nepije žádné mléko nebo ani nejí žádné mléčné výrobky, ve kterých je hrozně moc vápníku.

V čem přesně je to pro tělo negativní jev?

Nemá-li tělo vápník ani vitamin D, tak se kosti nevyvíjejí dobře. Kost musí být dobře živená bílkovinami, vápníkem, vitaminem D a podobně, ale také musí být přiměřeně zatěžována a zdravý pohyb, ještě k tomu na slunci, je velmi potřebný. U těch ostatních chorob z oblasti klinické osteologie, které nejsou tak časté, ten populační vliv tak výrazný není. Tam se spíše objevují geografické vlivy. Morbus Paget, neboli Pagetova choroba, což je jedno ze zvláštních onemocnění kostí, se daleko častěji vyskytuje ve Velké Británii a na Maltě než v jiných částech světa. Některé jiné choroby mají zase větší výskyt v Jižní Africe. Ale není tam tak dramatický vliv civilizačního vývoje.

Je osteoporóza závažné onemocnění?

Osteoporóza byla dlouho považovaná, a občas se takový názor stále ještě objevuje, i když je velice špatný, za doprovodný jev stáří. Ve stáří měly babičky osteoporózu, chodily shrbené, o holi a sem tam si zlomily krček stehenní kosti a pak to s nimi špatně dopadlo.

Osteoporóza se nevyskytuje jen ve stáří?

Je pravdou, že se vyskytuje častěji v pokročilejším věku, ale to už jsou její projevy. Jako onemocnění je však překvapivě velmi častá. Světové statistiky říkají, že osteoporóza postihuje přibližně 7 % obyvatelstva. V ČR máme zhruba 10 milionů obyvatel, to znamená 750 000 lidí, kteří mají osteoporózu a mnohokrát to ani nevědí. Když se projeví až v pozdějším věku, napadá je automaticky – je to projev stáří, stalo se. Chyba. Jde o jedno z nejčastějších metabolických onemocnění vůbec. Diabetiků je něco přes milion, ale osteoporotických pacientů je třičtvrtě milionu. Je to velmi časté nemocnění a jeho dopady mohou být velmi špatné.

V čem konkrétně?

Těžké pro sociální péči, pro zdravotnictví, a především pro ty samotné pacienty. Osteoporóza je zákeřná v tom, že primárně nebolí a dlouho se vlastně ani nijak neprojevuje. Vysoký cholesterol také nebolí, ale všichni jsou si vědomi toho, že pokud s ním nebudou nic dělat, tak to může mít velmi vážné důsledky. Osteoporóza také nebolí, ale dlouho se vyvíjí a pak přijde zlomenina. Někdy bývá snadno řešitelná, jako je zlomenina v předloktí po pádu při chůzi, kdy si člověk chrání obličej, aby si ho nerozbil, tak dá ruce před sebe. To se dá odoperovat, sešroubovat, zasádrovat, zhojí se a je to zase dobré. Ovšem on už to bývá často první projev osteoporózy. Pak přijdou zlomeniny postihující obratlová těla v páteři. Obratlové tělo se zhroutí a vede k té shrbené postavě. To je typická osteoporotická postava. Všechny pohádkové babičky měly osteoporózu. Chodily shrbené, protože měly kompresivní zlomeniny obratlových těl, ale o těch zlomeninách nevěděly.

Jak je možné, že nevěděly o zlomenině?

Zlomenina obratlového těla je někdy velmi bolestivá, protože dochází k uskřípnutí nervů vycházejících z páteře. Přesto se stává, že se dá v uvozovkách přechodit. Opakovaně jsem se setkal se situací, kdy po roce přišla pacientka na kontrolu a jen tak mezi řečí si postěžovala, jak před třemi měsíci dělala něco na zahrádce a ruplo jí v zádech. Sice jí to strašně bolelo, ale nikam s tím nešla a ono to po třech až čtyřech týdnech trošku přešlo a naučila se s tím žít. Ale zlomeninu krčku stehenní kosti už nepřechodí.

O té jste ještě nemluvil.

Jde o třetí typickou osteoporotickou zlomeninou. Zlomenina krčků stehenních kostí neboli proximální části femuru je naopak dramatická událost, která je šokující, bolestivá a vyžaduje okamžité operační řešení. Česká medicína tohle zvládá naprosto perfektně. Operační výkon je rychlý, spolehlivý, velmi úspěšný, ať už se jedná o totální endoprotézu, Kirschnerovy dráty, které se používají k fixaci kostních úlomků, nebo cokoli jiného. Operační výkon je rychlý a po pěti až sedmi dnech může jít pacient z ortopedické a traumatologické JIPky na rehabilitace nebo do lázní a domů. Jenže tato zlomenina vede k velmi četným a velmi těžkým komplikacím, 30 % osob se zlomeninou krčku stehenních kostí v důsledku osteoporózy do roka umírá. Tato zlomenina má do jednoho roku třicetiprocentní mortalitu v důsledku komplikací!

O kolik takových pacientů v ročním součtu jde?

Zhruba 20–25 tisíc případů ročně. Z toho třetina je tedy přibližně 8 tisíc lidí, kteří ročně umírají na následky osteoporózy.  Někdy to někdo bohužel bere tak, že šlo staršího člověka a prostě zemřel. Ale mnoho z těch lidí přežije, jenže už nechodí dobře, chodí o berlích, s chodítkem, jsou na invalidním vozíku nebo zůstávají ležet a stanou se z nich dlouhodobě nemocní pacienti.

Což má důsledky nejen pro ně, ale i pro okolí.

Samozřejmě, ovlivní to zvýšenou zátěží i rodinu a sami ztrácejí kvalitu života. Důsledky jsou tudíž medicínské, sociální i ekonomické. Přitom na léčbu osteoporózy se vynakládají v Evropské unii miliardy eur ročně, ale bohužel jen malá část jde do prevence a léčby, protože dokážeme vyléčit zlomeninu. Ta však vůbec nemusela vzniknout.

Z jakého důvodu, z Vámi vyjmenovaných, se o osteoporóze mluví jako o závažném onemocnění?

Jsou to především vysoké počty zlomenin v populaci. Těch zlomenin je mnoho a v každém případě ovlivňují kvalitu života. Těžší zlomeniny vedou ke ztrátě kvality života totálně a mnohdy i ke komplikacím, které vedou k úmrtí. Například těžké zápaly plic.

Kvůli tomu může vlastně dojít i k záměně příčiny úmrtí a osteoporóza už není zohledňována.

Pro ilustraci uvedu jeden konkrétní případ. Český král a císař římský Karel IV. roku 1378 upadl a zlomil si krček stehenní kosti. Bylo to v listopadu, byl na studeném hradě a za tři až čtyři týdny na konci listopadu umírá na zápal plic, jako na komplikaci zlomeniny krčku stehenní kosti. Kosterní pozůstatky jsou dochované, jsou na fotkách, je to prokázané.

Která část populace je tímto onemocněním nejvíce ohrožena?

Takzvaně primární osteoporózou, tou typickou osteoporózou, jsou ohroženy především ženy po přechodu, nazýváme ji postmenopauzální osteoporózou. To je nejtypičtější skupina populace, což je vyvoláno poklesem produkce pohlavních hormonů. Týká se i mužů, kteří mají zase svoji andropauzu. Sice o něco později, většinou rozloženou v delším čase, ale i mužů se týká pokles produkce pohlavních hormonů.

A v případě jiné než primární?

Vyskytuje se velké množství sekundárních osteoporóz. Ty vznikají v důsledku jiné choroby, typicky chronického zánětu, revmatoidní artritidy, která postihuje nejen drobné nebo větší klouby, ale systémově postihuje celou kostru. Osteoporotičtí pacienti ji mívají velmi často. Dále jde o poruchy vstřebávání. Pacienti nevstřebávají vápník, vitaminy, mají celiakii a podobně. Vzniká i v důsledku dlouhodobého podávání glukokortikoidů.

Jakým pacientům a proč se podávají glukokortikoidy?

Astmatikům, pacientům s revmatoidní artritidou nebo při léčbě dalších závažných zdravotních stavů.

Jaké jsou první varovné signály osteoporózy, které by lidé neměli ignorovat?

Osteoporóza v počátku nebolí, v tom je zákeřná. U pacientů je však typické snižování výšky těla, třeba o čtyři centimetry oproti mládí. Na jednu stranu poměrně častý jev, ale mnohdy i signál: pozor, tady může být osteoporóza, protože je to jeden z jejích typických znaků. A pak samozřejmě ty zmiňované zlomeniny.

Snižování své vlastní výšky si ale běžně člověk asi nevšimne?

My, pánové, si toho zase tak moc nevšímáme, zatímco dámy si všímají, protože sukni, kterou mívaly těsně pod kolena, mají najednou do poloviny lýtek a musí si ji zkrátit.

Jak probíhá diagnostika osteoporózy a dalších kostních onemocnění?

Speciálně u osteoporózy je diagnostika zcela nebolestivá, neinvazivní, vyšetření trvá jen několik minut a pacient si při něm klasicky lehne na vyšetřovací stůl. Hustotu kostního minerálu měříme přístrojem, který se jmenuje celotělová kostní denzitometrie. V principu se jedná o rentgenový přístroj. Vypadá jako běžný rentgen s C ramenem. Odlišnost je v tom, že využívá dvouenergiový princip, tedy přístroj vysílá paprsky o dvou různých energetických hladinách. Ty jsou tkáněmi pohlcovány odlišně, což umožňuje přesně změřit hustotu minerálů v kostech.

V jakém případě už přístroj naměřené hodnoty vyhodnotí jako rizikové?

Výsledky naměřených hodnot vyhodnocuje počítač a porovnává je s celosvětovou databází. Výsledek vyšetření řekne, jaké hodnoty by daný člověk měl mít a jaké skutečně má. Buď to znamená již přítomnost osteoporózy, nebo ještě ne. Dokonce to bývá považováno za decision limit, rozhodující limit, i pro plátce zdravotní péče. Pokud hodnoty poklesnou o nějakou míru, léčba bývá proplácena.

Co může pacient dělat v případě, že hustota nepoklesne dostatečně na to, aby byla proplácena léčba, přesto je problém už přítomný?

Je potřeba provést změnu životního stylu. Dobře se živit, dobře se hýbat, trávit čas na zdravém vzduchu, dostávat do sebe vitamin D a vápník.

Jak dlouho už se osteoporóza diagnostikuje a měnily se v průběhu let diagnostické metody?

Samotná diagnóza má historii několik desítek let, kdy se našly metody, jak ji zjistit a změřit, protože nelze organismus člověka preventivně zatěžovat biopsií kostí. Před více než 30 lety vznikl právě přístroj celotělové kostní denzitometrie, který dokáže měřit neinvazivně. To byl ten diagnostický boom, kdy se řeklo, ano, teď to dokážeme bezbolestně a bez trápení pacienta zjistit. My díky tomu víme, že když poklesne kostní minerální hustota, tak se zvýší riziko zlomeniny tolikanásobně.

Historicky tedy osteoporóza existovala, ale nebyla pojmenována a nikdo ji neřešil?

Stojí za to se podívat na obraz Gustava Klimta z roku 1905 s názvem Tři věky ženy, který visí v Národní galerii moderního umění v Římě. Na něm jsou namalované tři ženské postavy, malé dítě, matka, jak ono dítě drží v náručí a vedle stojí stará paní. V tu dobu žádná osteoporóza, jako medicínský pojem, neexistovala, přesto ta třetí žena je typicky osteoporoticky shrbená.

Posouvají se dnes možnosti diagnostiky díky novým technologiím, nebo umělé inteligenci nebo vám pořád dostačuje to, co bylo před těmi 30–50 lety?

Posouvají, byť ne tak dramaticky jako v jiných medicínských oblastech, pokud jde o diagnostiku. Osteoporóza je definičně dána třemi charakteristikami. Poklesem kostní minerální hustoty, porušením mikroarchitektury kostí uvnitř těch trámečků, jejich struktury a propojení uvnitř, a za třetí snížením kvality kostního minerálu, což se týká především bílkoviny. Kostní hustotu dokážeme krásně změřit. Mikroarchitekturu jsme nikdy neuměli měřit jinak než kostní biopsií. Nyní už existují softwary, které ze zobrazení dokážou odhadnout takzvané trabecular bone score, skóre kostní trámčiny, tedy jestli je skóre husté, nebo není, protože mikroarchitektura hraje velkou roli. To byl jeden z velkých posunů.

Jaké byly ty ostatní?

Další posuny se týkají vysoko rozlišovacího CT končetin a podobně. I ostatní techniky jsou velmi přínosné a velmi cenné. Nejen CT vyšetření, ale i magnetická rezonance, kterou velmi rádi používáme. Díky ní můžeme například rozlišit, jestli je zlomenina obratle čerstvá, nebo už proběhla před nějakou dobou. Díky CT zjistíme, zda se v kosti vyskytují cysty nebo metastázy, ale diagnosticky stále dominuje celotělová kostní denzitometrie.

S jakými mýty kolem zdravých kostí se setkáváte nejčastěji?

Nejtypičtější mýtus říká, že osteoporóza je prostě fyziologickou součástí stáří. To je, jako bych řekl, že infarkt je také fyziologickou součástí stáří, a proto jednou zákonitě člověk musí zkolabovat, nebo že stařecká demence je součástí stáří. Ale nemusela by být! Můžeme s tím něco dělat! Druhý mýtus je to, že muži nemají osteoporózu. Mají, jen méně často.

Chybují pacienti i v přístupu k diagnóze?

To nejhorší, co pro sebe mohou pacienti dělat, když jim řekneme, že mají osteoporózu a hrozí jim vysoké riziko zlomenin, je, když řeknou: „od teď už jen sedím doma v křesle, nikam nebudu chodit, ať neupadnu“. Jenže, když nebudou kosti i nadále zatěžovat, tak ony prořídnou daleko dramatičtěji.

Co vás na komunikaci s pacienty někdy překvapuje?

Já nevím… (smích) Po tolika letech v oboru už by mě asi máloco mělo překvapit, ale není to tak. Nejčastěji stále překvapí to, že pacienti přicházejí a nevědí, co osteoporóza je, i když už za sebou mají třeba screeningové vyšetření.

Dá se osteoporóze nějakou prevencí úplně vyhnout?

Dá se výrazně snížit riziko jejího vzniku a jejího rozvoje. Tak jako není možné říct, že se zdravou výživou lze vyhnout riziku rakoviny. Lze snížit pravděpodobnost. Výživou, pohybem a dostatečným příjmem vápníku a vitaminu D, ale vysloveně zamezit ji nejde.

Existují nějaké preparáty obsahující vitamin D, které jsou adekvátní náhradou jeho přirozeného zdroje?

Vitamin D je zvláštní látka, která se jmenuje vitamin a všechny vitaminy definičně znamenají to, že organismus je nedovede vyrobit a musí je přijímat zvenku. Ani vitamin C si není tělo schopno vyrobit samo. Vitamin D je trochu atypický. Částečně si ho dokáže lidský organismus vyrobit sám. Konkrétně účinkem ultrafialového slunečního záření z kůže, z cholesterolových prekurzorů.

To mají ovšem lidé v některých zemích výhodu a v jiných naopak značnou nevýhodou?

V naší zeměpisné šířce to zrovna jde hůře než jinde, navíc pouze v létě. Navíc dermatologové upozorňují, abychom nechodili na sluníčko a neměli melanom. Tedy s rozumným přístupem ke slunci lze tělu trochu pomoci. Druhý způsob je potravinový příjem, především v podobě tučných ryb nebo obecně ryb. Jenže ty také nejsou pro naši lokalitu úplně typické, nejsme přímořský národ, kde jsou běžně k dostání a běžně je zvykem je konzumovat. Do značné míry se toto vše dá nahradit potravinovými doplňky nebo léky.

Každoročně probíhají po světě i různé odborné kongresy a konference pořádané Světovou osteoporotickou organizací nebo různými evropskými organizacemi. Jeden takový proběhl i v ČR. Jak se Vám to podařilo?

Byl pořádán letos v květnu v Praze, dokonce poprvé v historii a po mnoha letech vyjednávání. Šlo o obrovský čtyřdenní kongres s velkým počtem naprosto špičkových odborníků z celého světa a s 8530 účastníky, proto byl ostatně pořádán v O2 Universum. Odborně, společensky i lidsky byl velmi úspěšný, přinesl nové poznatky v léčbě i v nových lékových přípravcích a jsme velmi rádi, že proběhl v ČR. Historicky jsme zatím pořádali jen evropský kongres.

Byl něčím zásadní i přínos českých odborníků?

Světoví odborníci se velmi zajímali o náš skvělý populační screeningový program časného záchytu osteoporózy, protože ten opravdu v pozitivním směru vybočuje ze světového průměru. My jsme dlouho usilovali o to, aby se povědomí o osteoporóze, a především její časný záchyt zlepšil. Abychom předešli rozvoji té choroby a zachytili lidi dříve, než se choroba rozvine a než dojde k těm komplikacím, zlomeninám nebo třeba i úmrtím.

Co to znamená v praxi?

Osteologů není příliš mnoho. Řada klinických osteologů jsou kmenově internisté, endokrinologové, revmatologové. V malém počtu specializovaných lékařů nemůžeme zajistit diagnostiku a léčbu třičtvrtě milionu lidí, to není možné. Po mnoha letech úsilí jsme dosáhli, a jsem tomu velmi rád a jsem za to velmi vděčný, dohody s všeobecnými praktickými lékaři a s ambulantními gynekology, kteří se do projektu zapojili. To už se najednou bavíme o jiných číslech odborníků a lékařů. Společně jsme přesvědčili zástupce zdravotních pojišťoven, že to je nejen správné, ale že se jim spuštění screeningového programu dokonce vyplatí.

Jak dlouho projekt trvá?

Probíhá už tři roky. Screeningový program byl spuštěn v roce 2023 a umožňuje diagnostiku, včetně provozování diagnostických přístrojů, nejenom osteologům, ale i praktickým lékařům a gynekologům v jejich ambulancích. Počet kostních denzitometrů od té doby stoupl na více než 3,5násobek. Zároveň jsme velmi dbali na to, aby byl program geograficky rozmístěn plošně, aby v každém okrese byl nejméně jeden nebo lépe dva kostní denzitometry. Jde o zajištění dostupnosti vyšetření, protože pacienti jsou vyššího věku, tak aby nemuseli cestovat více, než je nutné.

Musejí si pacienti o vyšetření speciálně žádat?

Vůbec ne, screening osteoporózy se u těchto ambulantních specialistů stal automatickou součástí preventivní prohlídky. My jsme nikoho ani nenutili, ale postupně se zapojili sami. V současné době jde asi o dvě třetiny všech všeobecných praktických lékařů a asi o 70 % gynekologů. Obě skupiny jsou velmi aktivní, a navíc pozitivně dychtivé po vzdělávání.

Veškeré vzdělávání realizuje Vaše Katedra klinické osteologie?

Ano, my v rámci IPVZ děláme obrovské množství vzdělávacích akcí. Zájem dokonce přesahuje naše původní představy a očekávání, protože řada z těch všeobecných praktických lékařů i gynekologů za námi chodí a dožadují se dalších kurzů, protože chtějí vědět více nebo větší podrobnosti. Vzděláváme proto i o víkendech.

Pro koho je principiálně určeno vzdělávání v oboru a co vše lze kromě znalostí vzděláním získat?

Klinická osteologie je jeden z nástavbových oborů a my jsme dlouho usilovali o to, aby byl co nejpřístupnější ostatním odborníkům, kteří o něj mají zájem. Aktuálně si naši nástavbovou atestaci může udělat každý lékař se základní atestací z kteréhokoli klinického oboru.

Veškeré vzdělávání probíhá pouze prezenčně?

V dnešní době už není nutné čas trávit v posluchárnách. Značná část vzdělání, které podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví musí trvat nejméně 12 měsíců, by prezenčně nemohla proběhnout. Žádný terénní lékař nezavře svou ambulanci na 12 měsíců a nepůjde se vzdělávat v osteologii. Značná část vzdělávání probíhá distančním způsobem konzultacemi na dálku a probíráním kazuistik. Pochopitelně vzdělávání obsahuje i nějaký čas strávený na školícím pracovišti.

Máme v České republice dostatek osteologů?

Výhradně osteologů je pořád málo, pouze něco přes sto. Ti mají atestaci z klinické osteologie.  Ale díky zapojení i těch dalších odborností už jde souhrnně o velká čísla.

V jakém věku nebo v jaké situaci se podle Vás začíná rozhodovat o kvalitě kostí ve stáří?

Jeden ze zakladatelů našeho oboru, profesor Havelka (Prof. MUDr. Stanislav Havelka – pozn. autora), říkal, že osteoporóza je choroba dětství, která se projeví ve stáří. Je to víceméně bonmot, ale faktem je, že je potřeba si vybudovat dobrou kostru v mládí a stále o ní pečovat celý život. Je nutné zdravě s rozumem cvičit, mít dostatek vápníku, vitaminu D, dostatek pohybu a bílkovin, nekouřit a vůbec žít zdravým životním stylem. Je to péče celoživotní, ale začíná to skutečně už s tím dobrým vývojem kosti v dětství, protože nejlepší hustota kosti je okolo 25. roku věku. A když někdo v tomto věku nedojde až do úplně ideální hodnoty a je někde níže, tak i komplikace hrozí daleko dříve.

Vidíte v dnešní době nějaké nové rizikové faktory pro zdraví kostí?

Vídáme sekundární osteoporózy u těch chorob, kterých přibývá jako takových. Přibývá imunologických a onkologických onemocnění. Onkologická onemocnění zhoršují kvalitu kostí sama o sobě a mnohdy navíc i na ně aplikovaná terapie. Ať už radiační terapie nebo i mnohé modernější způsoby. Z toho důvodu spolupracujeme s onkology, abychom vyvažovali přínos léčby a současně riziko poškození kostí.

Má na kostru podobně negativní dopad sedavý způsob života, stejně jako například na srdce nebo metabolismus obecně?

Jednoznačně. Jak sedavý způsob života, tak malý pohyb je špatně. Netrvám na deseti tisících krocích denně, ale každodenní pohyb je velmi dobrý. Alespoň 20 minut souvislé bystré chůze denně, nejlépe na lesní cestě, která má měkký došlap, aby člověk nechodil po betonu. 20–30 minut chůze je nejlepší cvičení na kosti, jaké vůbec existuje a může ho provádět skoro každý.

Je pravda, že kost potřebuje zátěž, aby zůstala silná?

Ano, je to naprosto nezbytné. Bez zátěže kosti nemohou dobře fungovat. Položíte-li staršího člověka kvůli zápalu plic na tři až čtyři týdny na lůžko, tak když nebude cvičit, bude mít těžce postiženou kostru. Zátěží mám na mysli třeba právě tu chůzi, není nutné skákat přes švihadlo.

Je možné do vysokého věku udržet kostru ve velmi dobré kondici?

Je to možné. Trochu hraje roli i genetika, takže ti, kteří v dětství dobře začali a zároveň měli dobré genetické podklady, jsou na tom ve startovacích pozicích o něco lépe. Ale když o sebe bude člověk pečovat a žít zdravě, tak kosti také lépe a déle vydrží a budou kvalitnější.

Genetika tedy nemá vliv tak zásadní, aby se na ní dalo onemocnění svést?

O genetice se ví na jednu stranu poměrně hodně a na druhou stranu poměrně málo, protože metabolismus kosti ovlivňuje nejméně stovka genů, z nichž některé jsou up-regulovány, některé down-regulovány. Je to velmi složité a nedá se říct, že vyšetříme nějaký konkrétní gen, abychom věděli, jestli člověk onemocní nemocí kostí nebo ne. Ale velmi dobře víme, že jestliže je v rodině zátěž osteoporózou, především v ženské rodové linii, kdy maminky a babičky měly zlomeniny krčku stehenní kosti, tak riziko je daleko a daleko vyšší. Genetika tedy hraje roli, ale i ta se dá do značné míry ovlivnit zdravým životním stylem a pohybem.

Existuje nějaký objev nebo vývoj posledních let, který významně změnil osteologii?

Historicky ji významně změnila diagnostická technika. V současnosti ji významně mění způsoby léčby. Na začátku byly léky, o nichž jsme si mysleli, že zlepšují kosti, ale nebyla to úplně pravda. Pak přišly velké objevy léků, které tlumí odbourávání kosti. Teď přicházejí léky osteoanabolické, podporující tu novou tvorbu kosti a pomáhající dohnat ztrátu. Ty jsou velmi účinné. Nemohou se sice podávat dlouhodobě nebo celý život, jen rok nebo maximálně dva. Pak je potřeba na ně navázat těmi léky blokujícími odbourávání, aby se stav udržel. K tomu ještě velmi prosazujeme individualizovaný přístup k pacientům.

Kam se podle Vás osteologie bude v následujících letech posouvat?

Albert Einstein říkal: „nikdy nemluvme o budoucnosti, ona sama přijde dostatečně rychle.“ Já si netroufám odhadovat. Nabídnu alespoň směry ubírání. Pokud jde o naše domácí prostředí v ČR, tak si myslím, že díky našemu screeningovému programu se dostaneme k tomu, že budeme včas diagnostikovat lidi, kteří jsou ohroženi rozvojem osteoporózy. Navíc myslím, že uděláme i druhý krok, který bude pečovat o ty, kteří už si něco zlomili. Tomu říkáme sekundární prevence. Zlomenina totiž zvyšuje riziko dalších zlomenin. Časem se jistě posuneme i do oblasti primární prevence a budeme žít zdravěji s přiměřenou přirozenou zátěží, čímž snížíme vůbec riziko vzniku zlomenin.

Je kost po zlomenině v místě srůstu pevnější, než byla?

Ne, to tak není. Ne vždy se dokonce podaří úplně perfektně zhojit, ale pokud ano a kostní metabolismus funguje dobře, tak se většinou vrací do původní pevnosti.

Co vás na lidské kostře i po letech praxe stále fascinuje?

Jak je to strašně živý metabolický orgán, zasahující do ostatních orgánů těla. Někdo říká, že kostra je pouze věšák na svaly, ale opravdu to tak není.