Významné klinické syndromy v tropech - kurz - bez autotestů

5.2 Příčiny eozinofilie

Příčiny eozinofilie jsou shrnuty v tabulce 1. Nejčastější jsou alergie, lékové reakce, tkáňové helmintózy (tabulka 2.), systémové mykotické infekce (aspergilóza, kokcidiodomykóza), kolagenózy, hemoblastózy a vzácněji některé solidní nádory (Grawitzův tumor, karcinom tlustého střeva). Vysoká eozinofilie je charakteristická zvl. pro akutní schistosomózu (horečka katayama), filariózy, trichinelózu, cysticerkózu a jaterní fasciolózu. Eozinofilie může být přítomna též během migrační, larvální fáze askariózy, ankylostomózy a strongyloidózy. U nás je nejčastější příčinou larvální toxokaróza, jíž je promořeno kolem 20 % obyvatel. Pozitivní sérologie na toxokarózu u pacienta s eozinofilií tedy nemusí znamenat její příčinu. Je třeba stanovit index avidity specifických protilátek a vyšetření s odstupem opakovat. Je-li avidita vysoká a hladina protilátek stabilní, je nutno pátrat po jiné příčině.

Helmintické infekce spojené s eozinofilií

TREMATODA (motolice) Střevní a močová schistosomóza
Jaterní fasciolóza, klonorchióza, opistorchióza
Paragonimóza
CESTODA (tasemnice) Cysticerkóza
Hydatidóza - eozinofilie je asi u 20 % jaterních cyst
NEMATODA (hlístice) Lymfatické filariózy
Loaóza
Onchocerkóza
Trichinelóza
Strongyloidóza
Larvální toxokaróza
Angiostrongyloidóza
Migrační fáze askariózy, ankylostomózy

Zdroj: Archiv autora - RNDr. MUDr. F. Stejskal, PhD.

Eozinofilie je typicky spojena s migrací dospělců nebo larev helmintů tkáněmi hostitele a vyvolává systémovou imunní odpověď. V akutní fázi se může projevit horečkou se zimnicí a třesavkou, nevolností, bolestmi svalů, kloubů a hlavy. Někdy jsou přítomny dýchací potíže (kašel, dušnost a bolesti na hrudi) a kožní exantémy. V laboratoři mohou být mimo eozinofilie zvýšené celkové hladiny IgE a dalších imunoglobulinů a přítomny imunokomplexy. Na RTG nebo CT plic mohou být oboustranné, difúzní, popř. nodulární infiltráty (Löfflerův syndrom). Závažnou komplikací tkáňových helmintóz je ektopická lokalizace migrujících červů nebo jejich larválních stádií do oka, CNS a další vnitřní orgánů.

Jednobuněční parazité (protozoa) ani helminté osidlující dutinu střeva v dospělosti (roupi, škrkavky, tasemnice) obvykle výraznější eozinofilii nevyvolávají.

Akutní bakteriální, mykotické a virové infekce obvykle způsobují snížení počtu eozinofilů (eozinopenii), jak to známe u břišního tyfu. Výjimkou jsou některé systémové mykózy (kokcidioidomykóza, aspergilóza) a chronická tuberkulóza, kde může být nízká až střední eozinofilie, podobně jako u spály a v rekonvalescenci některých virových infekcí (spalničky). Příčinou eozinofilie může být i HIV infekce vyvolávající přímou dysregulaci imunitního systému. Sekundárně se může eozinofilie objevit při přecitlivělosti na antiretrovirální a další léky, při hypoadrenalizmu nebo doprovodné eozinofilní pustulární folikulitidě a chronické pruritické dermatitidě u rozvinutých forem HIV infekce.

pokračovat