Významné klinické syndromy v tropech - kurz - bez autotestů

4.2 Rozdělení pneumonií

Pneumonie se v poslední době dělí na tři největší skupiny. Komunitní pneumonie vznikají v běžné populaci, mimo nemocniční prostředí a bez vztahu k zdravotnickým výkonům. Způsobují je běžné patogeny, zpravidla dobře citlivé na antimikrobiální léky.

Kromě komunitních pneumonií (Comunity Aquired Pneumoniea, CAP) rozeznáváme ještě pneumonie nozokomiální, jejichž vznik je vázán na pobyt ve zdravotnickém zařízení (etiologie St. aureus, Pseudomonádami či Proteus spp.) a specifickou skupinu ventilátorových pneumonií, jež se mohou rozvinout u pacientů na umělé plicní ventilaci (etiologiicky se uplatňují Pseudomonády, acinetobaktery, MRSA, případně střevní gramnegativní tyčinky).

Nejčastějšími původci CAP jsou Streptococcus pneumoniae, Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae, Haemophilus influenzae, dále se můžeme setkat s původci jako Moraxella catarrhalis, Staphylococcus aureus, ale také různé viry, včetně viru chřipky. U starších osob a u osob s přidruženými nemocemi jsou záněty plic častěji vyvolané i dalšími gramnegativními bakteriemi (Klebsiella pneumoniae, Legionella pneumophila, Escherichia coli, vzácněji Pseudomonas aeruginosa). Zvláštní problematiku mají pneumonie aspirační (patogeny jsou anaerobní a mikroaerofilní bakterie z dutiny ústní, enterobakterie nebo i Staphylococcus aureus) a tuberkulózní. Vzácnými agens jsou Chlamydophila psittaci a Coxiella burnetii.

Mezi vyvolavateli pneumonií v rozvinutých a rozvojových zemích není výraznější rozdíl. V podmínkách méně rozvinutého systému zdravotnictví, kde se děti plošně neočkují proti hemophilovým infekcím, je především u dětí do 2 let věku tento patogen velmi častý jako původce pneumonií. Po pneumokových pneumoniích zaujímá hned druhé místo.

Pneumonie l. dx., etiologie Str. pneumonieae

Zdroj: Archiv autorky - MUDr. Dory Tomíčkové.

I nadále se však používá termín typické agens pro klasické bakterie (nejčastěji Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis aj.) a atypické agens pro bakterie obtížně kultivovatelné, závislé na hostitelské buňce (nejčastěji Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae, event. Legionella pneumophila), v širším pojetí i viry. Toto rozdělení spíše zohledňuje mikrobiologické vlastnosti patogenů.

Další etiologická agens a patologické stavy je nutné zvažovat v širší diferenciální diagnostice.

Mycobacterium tuberculosis (plicní TBC) – onemocnění může probíhat subakutně, typické jsou protrahované febrilie, váhový úbytek, noční pocení a kašel, někdy hemoptýza. Na snímku hrudníku jsou typicky infiltráty v horních plicních lalocích, ale není to pravidlem. Velmi suspektním nálezem je nález pleurálního výpotku či kaverny. Tuberkulóza jako původce plicního onemocnění je v méně rozvinutých zemích mnohem častějším jevem než např. v ČR. V diferenciální diagnostice paří na čelní místa za komunitními pnemoniemi

Plicní TBC – kaverny vpravo i vlevo v horním plicním poli

Zdroj: Archiv autorky - MUDr. Dory Tomíčkové.