Významné klinické syndromy v tropech - kurz - bez autotestů

5.8 Terapie vybraných infekčních příčin eozinofilie

Eozinofilii je důležité vyšetřit u všech symptomatických pacientů a u osob s rizikem infekce tkáňovými helminty v anamnéze: kontakt se sladkou vodou, chůze naboso, konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa, ryb, krabů, poštípání hmyzem v endemických oblastech apod. Až u 50 % případů eozinofilie, navzdory intenzivnímu vyšetřování, zůstává příčina neznámá. V těchto případech zvažujeme empirickou léčbu albendazolem nebo ivermektinem. Albendazol se podává v dávce 400 mg tbl. 2x denně po dobu 3 - 5 dnů. Ivermectin (Stromectol) se užívá perorálně v dávce 150 - 200 μg/kg jednorázově. Většina studií však prokázala, že ve většině nejasných případů eozinofilie dochází k jejímu poklesu v průběhu 3 - 6 měsíců s léčbou i bez léčby antihelmintiky. U pacientů s počtem eozinofilů nad 1500/mm3, kde existuje riziko poškození postižených orgánů přítomností nerozpoznané helmintické infekce, je nutno po příčině intenzivně pátrat. V případech vysoké protrahované eozinofilie je třeba pátrat po neinfekčních příčinách, zvl. myeloproliferativních onemocněních. Infekční příčiny protrahované eozinofilie jsou uvedeny v tabulce.

Helmintózy vyvolávající protrahovanou (déle než 2 roky) eozinofilii

Relativně časté Vzácné Velmi vzácné
Larva migrans *Cysticerkóza Mansonelózy
Schistosomóza Onchocerkóza Loáza
*Echinokokóza Fasciolóza Paragonimóza
Strongyloidóza Ankylostomóza Opistorchióza, clonorchióza
Filariózy lymfatické   Gnathostomóza
* Intermitentní eozinofilie způsobená únikem tekutiny z cyst

Zdroj: Archiv autora - RNDr. MUDr. F. Stejskal, PhD.