5.8 Terapie vybraných infekčních příčin eozinofilie
Eozinofilii je důležité vyšetřit u všech symptomatických pacientů a u osob s rizikem infekce tkáňovými helminty v anamnéze: kontakt se sladkou vodou, chůze naboso, konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa, ryb, krabů, poštípání hmyzem v endemických oblastech apod. Až u 50 % případů eozinofilie, navzdory intenzivnímu vyšetřování, zůstává příčina neznámá. V těchto případech zvažujeme empirickou léčbu albendazolem nebo ivermektinem. Albendazol se podává v dávce 400 mg tbl. 2x denně po dobu 3 - 5 dnů. Ivermectin (Stromectol) se užívá perorálně v dávce 150 - 200 μg/kg jednorázově. Většina studií však prokázala, že ve většině nejasných případů eozinofilie dochází k jejímu poklesu v průběhu 3 - 6 měsíců s léčbou i bez léčby antihelmintiky. U pacientů s počtem eozinofilů nad 1500/mm3, kde existuje riziko poškození postižených orgánů přítomností nerozpoznané helmintické infekce, je nutno po příčině intenzivně pátrat. V případech vysoké protrahované eozinofilie je třeba pátrat po neinfekčních příčinách, zvl. myeloproliferativních onemocněních. Infekční příčiny protrahované eozinofilie jsou uvedeny v tabulce.
Helmintózy vyvolávající protrahovanou (déle než 2 roky) eozinofilii
Relativně časté |
Vzácné |
Velmi vzácné |
Larva migrans |
*Cysticerkóza |
Mansonelózy |
Schistosomóza |
Onchocerkóza |
Loáza |
*Echinokokóza |
Fasciolóza |
Paragonimóza |
Strongyloidóza |
Ankylostomóza |
Opistorchióza, clonorchióza |
Filariózy lymfatické |
|
Gnathostomóza |
* Intermitentní eozinofilie způsobená únikem tekutiny z cyst |
Zdroj: Archiv autora - RNDr. MUDr. F. Stejskal, PhD.