Významné klinické syndromy v tropech - kurz - bez autotestů

Významné klinické syndromy v tropech

Informace o e-kurzu

Ikony použité v textu

Informační zdroje

1. Diferenciální diagnostika horečnatých stavů v tropech

1.1 Základní otázky a důležité anamnestické údaje

1.1.1 Inkubační doba vybraných infekčních onemocnění

1.2 Fyzikální vyšetření u pacienta s horečkou po návratu z tropů

1.3 Laboratorní vyšetření

1.4 Diferenciální diagnostika horečky vzhledem k nálezu fyzikálního vyšetření

1.4.1 Rozhodování u exantému

1.4.2 Rozhodování u ikteru a lymfadenopatie

1.4.3 Rozhodování u hepatosplenomegalie, přítomnosti kožních afekcí a u horečky neznámého původu

1.4.3.1 Přítomnost eschary - obrazová dokumentace

1.4.3.2 Nejčastější příčiny horečky s fokálními příznaky, bez fokálních příznaků

1.4.3.3 Nejčastější příčiny horečky trvající víc než 7 dní

2. Diferenciální diagnostika průjmových onemocnění v tropech

2.1 Úvod do problematiky

2.2 Anamnéza u průjmových onemocnění

2.2.1 Nejčastější příčiny prudké bolesti břicha (bez známek obstrukce) v tropech

2.3 Fyzikální vyšetření u průjmových onemocnění

2.4 Diferenciální diagnostika průjmových onemocnění

2.4.1 Chronické průjmové onemocnění

2.5 Laboratorní vyšetření

2.6 Terapie průjmového onemocnění

2.6.1 Terapeutický plán A: Léčba průjmu doma

2.6.2 Terapeutický plán B: Nemocný s mírnou dehydratací

2.6.3 Terapeutický plán C: Těžká dehydratace

3. Diferenciální diagnostika postižení CNS

3.1 Nejčastější důvody vyhledání lékařské péče I.

3.1.1 Nejčastější infekce CNS v oblastech tropů a subtropů

3.2 Nejčastější důvody vyhledání lékařské péče II.

3.2.1 Možné příčiny neuropatie v tropech a subtropech

3.2.2 Parézy jako projevy infekčních onemocnění

3.3 Vyšetření u onemocnění CNS

3.4 Terapie vybraných onemocnění CNS

3.4.1 Symptomy a terapie vybraných aseptických meningitid a meningoencefalitid

4. Diferenciální diagnostika plicních syndromů v tropech

4.1 Epidemiologie, patogeneze

4.2 Rozdělení pneumonií

4.3 Ostatní původci pneumonií

4.4 Klinické příznaky a diagnostika

4.5 Terapie vybraných pneumonií

5. Diferenciální diagnostika eosinofilie

5.1 Hodnocení eozinofilie

5.2 Příčiny eozinofilie

5.2.1 Klinické stavy doprovázené eozinofilií

5.3 Eozinofilie a doprovodné příznaky u cestovatelů I.

5.4 Eozinofilie a doprovodné příznaky cestovatelů II.

5.5 Eozinofilie a doprovodné příznaky u cestovatelů III.

5.6 Eozinofilie a doprovodné příznaky u cestovatelů IV.

5.7 Eozinofilie a doprovodné příznaky u cestovatelů V.

5.8 Terapie vybraných infekčních příčin eozinofilie

6. Sexuálně přenosná onemocnění

6.1 Vybrané diferenciální diagnostiky u sexuálně přenosných onemocnění

6.1.1 Nejčastější příčiny: uretritidy, vaginitidy, vaginózy a cervicititidy

6.1.1.1 Diagnostika: Bolest v podbřišku

6.1.1.2 Diagnostika: Otok varlete

6.1.1.3 Diagnostika: Inguinální lymfadenopatie

6.1.1.4 Diagnostika: Vřed na genitálu

6.2 Vybrané druhy sexuálně přenosných onemocnění a jejich terapie

6.2.1 Přehled terapie sexuálně přenosných onemocnění - II. část

6.2.2 Syfilis (Příjice)

6.2.3 Ostatní bakteriální sexuálně přenosné infekce

6.2.4 Virové a parazitární sexuálně přenosné infekce

7. Závěr e-kurzu

2.6.2 Terapeutický plán B: Nemocný s mírnou dehydratací

Podávat orální rehydratační roztok po lžičkách po 1 - 2 minutách. Když dítě zvrací, počkat 5 - 10 minut, poté podávat ORS po lžičkách s nižší frekvencí (2 - 3 minuty).

Množství ORS k podání v prvních 4 hodinách

Věk	< 4 měsíce	4 - 11 měsíců	12 - 23 měsíců	2 - 4 roky	5 - 14 let	> 15 let
Váha	< 5 kg	5 - 7,9 kg	8 - 10,9 kg	11 - 15,9 kg	16 - 29,9 kg	> 30 kg
Množství ORS	200 - 400 ml	400 - 600 ml	60 - 800 ml	800 ml - 1,2 l	1,2 - 2 l	2,2 - 4 l

Zdroj: CLINICAL GUIDELINES. Diagnosis and treatment manual [online]. 2010 [cit. 2013-01-16]. ISBN 2-906498-81-5. Dostupné z: http://apps.who.int/medicinedocs/documents/s17078e/s17078e.pdf

Sledovat výsledek terapie, známky dehydratace.
Kromě mateřského mléka se nedoporučuje podat v prvních 4 hodinách jídlo.

Při zlepšení stavu po 4 hodinách dále postupujeme dle plánu A. Když přetrvává mírná až střední dehydratace, zopakujeme postup plánu B. Při známkách těžké dehydratace postupujeme dle plánu C.