4.4 Klinické příznaky a diagnostika

Nejčastější příznaky již byly zmíněny dříve, patří mezi ně horečka, kašel, bolesti na hrudi, tachypnoe.

V praxi jsou užívány různé stratifikace k určení rizika těžkého průběhu a mortality, kdy s vyšším počtem bodů vzrůstá i riziko úmrtí (mortalita pneumonie od 0,7 % - při stupni 0 - ke 40 %).

K získání údajů v tabulce není nutné žádné přístrojové vybavení, stratifikace pacientů dle výše uvedeno systému je tedy možná i v basálních podmínkách.

Diagnostika

V diagnostice se opíráme o klinický obraz, v popředí příznaků je především horečka, kašel (ten může být produktivní, či suchý), a poslechový nález (chrůpky, krepitace, oslabení či vymizení dýchání atd.) U zánětů vyvolaných tzv. atypickými agens či u TBC může být však poslechový nález zcela němý.

Dalším krokem v diagnostice plicního zánětu je provedení zobrazovacích vyšetření, je-li toto možné, na prostém snímku hrudníku je možné hodnotit infiltraci, její rozsah, případně přítomnost výpotku atd.

V základní laboratoři elevace zánětlivých ukazatelů (CRP, leukocytóza s posunem doleva). Kauzálně je pak na řadě mikroskopické a kultivační vyšetření mikrobiologického materiálu (hemokultura, sputum, pleurální výpotek, materiál získaný z BAL). Průkaz pneumokokových a legionelových antigenů je možný v moči.