4.1 Epidemiologie, patogeneze

Pneumonie, neboli zápal plic, je akutní zánětlivé onemocnění plicní tkáně v oblasti respiračních bronchiolů, alveolárních struktur a plicního intersticia. Klinicky je pneumonie charakterizována nálezem čerstvého infiltrátu na skiagramu hrudníku a minimálně dvěma dalšími příznaky infekce respiračního ústrojí (horečka, kašel, dušnost, tachypnoe, poslechový plicní nález, bolest na hrudi v souvislosti s dýcháním).

V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou mortality, umírá 3 až 5 milionů lidí ročně. Častější výskyt pneumonie bývá v dětství do 5 let života a potom ve stáří, dále u kuřáků a nemocných závislých na alkoholu (či jiných návykových látkách). Větší riziko vzniku je u nemocných s vleklým onemocněním respiračním a kardiálním, u diabetiků, u nemocných s malignitou a dalšími poruchami imunity (např. u HIV positivních pacientů).