4.3 Ostatní původci pneumonií

Pneumocystis carini, jiroveci (PCP pneumonie u imunokompromitovaných jedinců, např. HIV pozitivních osob).

Franciscela tularensis (plicní forma tularemie) - většinou doprovázena vysokými horečkami, na zobrazovacích vyšetřeních může imitovat tumor.

Virová agens – kromě viru chřipky se především v nižších věkových skupinách (novorozenci, kojenci) uplatňuje RSV, dále metapneumovirus. U cestovatelů přijíždějících z rizikových oblastí je nutné vzít v úvahu i SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome), u turistů přijíždějících z USA nutno pomýšlet na Hantavirový plicní syndrom. CMV pneumonie jsou zase časté u imunokompromitovaných nemocných.

Specifickým oddílem v diferenciální diagnostice plicních procesů je tzv. plicní eozinofilie. Nejčastější nosologickou jednotkou je Löfflerův syndrom vznikající migrací larválních stádií helmintů (filariózy, schistosomóza, migrační fáze střevních nematodóz, aspergilóza, syst. mykózy). Klinicky se projevují febríliemi, suchým paroxysmálním kašlem, dušností (noční), bolestí na hrudi, popřípadě hemoptýzou. Na snímku hrudníku bývají migrující zastínění, v laboratoři je signifikantním nálezem eozinofilie a elevace IgE. Podobné příznaky mohou vyvolat lékové reakce a vzácné idiopatické hypereozinofilní syndromy (chronická eozinofilní pneumonie, Churg-Straussova vaskulitida).

Plicní absces je lokalizovaný hnisavý proces v plicním parenchymu spojený s nekrózou tkáně, nejčastějšími průvodci jsou anaerobní bakterie, St. aureus, Klebsiella pneumonie. V antibiotické terapii je proto vhodné kombinovaná léčba s přidáním preperaátu zaměřeného na anaeroby.

Atelektáza – vzniká při uzavření segmentálního bronchu hlenovou zátkou, či při jeho stlačení zvětšenými uzlinami. Často je komplikací pneumonie, příznaky se proto od zápalu plic neliší.

Pleuritida a empyém hrudníku – často doprovází pneumonie, pokud je ložisko zánětu lokalizováno periferně. Vyskytnout se může u pneumonií pneumokokových, stafylokokových, gramnegativních, tuberkulózních či aspiračních. Diferenciálně diagnosticky je nutno pomýšlet na transudát při kardiální levostranné dekompensaci, hypalbuminemické výpotky při jaterní cirhóze, či výpotek při malignitách. Hrudní punkci diagnostickou či terapeutickou je většinou možno provést i v poměrně provizorních podmínkách.