3.4 Infekce virem Herpes simplex

Lidský virus herpes simplex (HSV) existuje ve dvou antigenních typech jako HSV-1 a HSV-2. Typ 1 je znám také jako orální virus, postihující tělo od pasu nahoru, zatímco typ 2 poškozuje hlavně sliznici genitální.

Onemocnění: K primoinfekci HSV-1 dochází již v raném dětství. Po vymizení příznaků virus putuje do regionálních nervových ganglií, kde přetrvává doživotně. Z nejrůznějších důvodů pak v průběhu života jedince dochází k jeho reaktivaci a znovuvzplanutí onemocnění.
Zdrojem infekce je člověk s klinickými známkami infekce, zřídka asymptomatický jedinec vylučující virus. Inkubační doba je 3 - 12 dnů. Nejčastější manifestací onemocnění je herpetická gingivostomatitida. Projevující se výsevem drobných papulek, které se záhy mění ve vezikuly (puchýřky), svědí a výsev bývá doprovázen regionální lymfadenopatií.

K reaktivaci onemocnění dochází z řady důvodů, jako je slunění, psychický a fyzický stres, horečka, trauma, alergie nebo také menstruace. Jeho nejčastější manifestací je opar na rtu. Předchází mu svědění a bolest v místě výsevu.

Komplikace: Výsev v místech postižených ekzémem se nazývá ekzema herpeticatum. Jedná se o vzácné onemocnění postihující zejména kojence. Většinou se jedná o postižení rozsáhlé, které provází horečka, únava, nechutenství.

U herpetické encefalitidy je onemocnění provázeno horečkou, bolestmi hlavy, křečemi, poruchou čichu nebo chuti, poruchami chování nebo hemiparézami. K množení viru dochází zejména v temporálním laloku, kde se objevují k rozsáhlé nekrózy. Onemocnění je nezřídka smrtelné nebo vede k vzniku těžkých následků. Sliznice a kůže není obvykle postižena. V likvoru jsou známky serózního zánětu a agens můžeme prokázat pomocí PCR.

Genitální opar (HSV-2)

Genitální opar se přenáší pohlavním stykem. Typický vezikulární výsev postihuje vagínu, vulvu, předkožku, penis nebo zadnici.

Někdy se vezikuly objevují také v perianální oblasti. Dochází k zvětšení regionálních uzlin. Onemocnění je bolestivé a může být provázeno horečkou. Podobně jako u infekcí HSV-1, může docházet k recidivám onemocnění.

Diagnostika: Kromě encefalitidy, kde je nutno vyšetřit mozkomíšní mok a prokázat specifické agens metodou PCR, diagnostikujeme infekce způsobené virem HSV obvykle klinicky.

Terapie: Lokální postižení léčíme lokální aplikací acykloviru většinou v podobě masti.

Při recidivách onemocnění podáváme acyklovir perorálně 5x denně 200 mg s noční pauzou po dobu 5 dnů, při komplikovaném průběhu, u imunosuprimovaných nebo při encefalitidě se aplikuje 10 mg/kg každých 8 hodin intravenózně po dobu 10 - 21 dnů.