4.5.1 Japonská encefalitida

Japonská encefalitida je nejvýznamnější arbovirovou encefalitidou v oblasti východní a jihovýchodní Asie a na indickém subkontinentu. Původcem je flavivirus, počet onemocnění se odhaduje na 50 tisíc ročně a nákaze podlehne přibližně 15 tisíc osob. K cirkulaci viru v přírodě dochází v zoonotickém cyklu, který zahrnuje komáry, vepře a vodní ptactvo. V endemických oblastech se onemocnění vyskytuje zejména u dětí mezi 3 a 6 lety. Nákaza probíhá ve většině případů jako nespecifické chřipkové onemocnění nebo asymptomaticky. Většina symptomatických nákaz začíná jako chřipkové onemocnění, doprovázené horečkou, intenzivní bolestí hlavy, svalovou ztuhlostí. Inkubační doba je 5 až 15 dnů. Po 2 až 4 dnech dochází k rozvoji postižení CNS, které se projevuje meningeálním drážděním, poruchami chování a vědomí, křečemi, rozvojem mozečkové symptomatologie nebo hemi- až kvadruplegií. Letalita kolísá od 20 do 40 % a u přibližně 50 % přeživších se vyskytnou těžké neurologické následky. Diagnostika je obdobná jako u ostatních arboviróz, léčba pouze symptomatická. K prevenci infekce jsou k dispozici inaktivované vakcíny: 1) JE-Vax (Biken) byla připravena kultivací viru na myších mozcích; 2) Ixiaro (Novartis) je nově registrovaná inaktivovaná celovirionová vakcína připravená kultivací na Vero buňkách.