4.6 Hemoragické horečky

Jako virové hemoragické horečky se označují akutní systémová virová horečnatá onemocnění, která mají podobný klinický obraz a obvykle závažný průběh s krvácivými projevy, zhroucením oběhu a rozvojem šokového stavu s multiorgánovým selháním, jež často vede k úmrtí nemocného. Termín „hemoragická horečka“ byl poprvé použit ve 30. letech minulého století pro označení epidemie vyvolané hantaviry ve východní Asii. Hemoragické horečky vyvolávají obalené RNA viry, které patří do čtyř různých čeledí (Arenaviridae, Filoviridae, Bunyaviridae a Flaviviridae) a vyskytují se na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy (tabulka níže). Virové hemoragické horečky patří mezi typické zoonózy a nákazy s přírodní ohniskovostí. Jejich rozšíření je vázáno na výskyt zvířecího rezervoáru a vektoru nákazy, většina původců hemoragických horeček koluje v přírodě v enzootických cyklech a k nákaze lidí nejčastěji dochází náhodným kontaktem s rezervoárovým zvířetem. Výjimku tvoří horečka dengue, u níž jsou rezervoárem osoby ve viremické fázi onemocnění. Přenos přímým těsným kontaktem s nemocným člověkem nebo jeho tělesnými tekutinami je možný zejména u horeček Lassa, Ebola, Marburg a krymsko-konžské hemoragické horečky. Přenos kapénkovou infekcí prokázán nebyl.