2.2 Vzteklina: klinické příznaky, diagnóza a terapie

Klinické příznaky

Po inkubační době obvykle 20-90 dní (s rozptylem 4 dny až 19 let) se objeví prodromální příznaky jako svědění, bolest, parestézie v oblasti léze a později i horečka, zimnice, únava, slabost, bolesti hlavy.

Excitační stadium vztekliny: Typickým příznakem je charakteristický hydrofóbický spasmus, tj. reflexní kontrakce inspiračních svalů vyvolané pokusem o pití vody a později také zvukem tekoucí vody nebo zmínkou o vodě. Může být zakončeno křečemi a srdeční nebo respirační zástavou. Dále se objevuje hyperestézie, období plného vědomí se střídá s divokým, agresivním obdobím, kdy má pacient halucinace. K dalším příznakům patří samovolné pohyby, hypersalivace, lakrymace, zvýšený nebo snížený krevní tlak a teplota, poruchy sekrece adiuretinu.

Paralytické stadium vztekliny: Navazuje na excitační nebo přímo prodromální stadium. Projevuje se chabými parézami, které postupují symetricky ascendentně z oblasti postiženého místa. K dalším příznakům patří bolest, fascikulace, paraplegie, ztráta kontroly sfinkterů, meningismus, parézy hlavových nervů a paralýza polykacích či respiračních svalů.

Diagnóza

Diagnóza vychází z anamnestických údajů (pokousání savcem včetně netopýrů) a přítomnosti charakteristické neurologické symptomatologie.

Přímý průkaz viru: imunofluorescenční detekce virového antigenu ve  vlasovém folikulu při biopsii kůže, izolace virů z tělesných tekutin v průběhu 1. týdne infekce.

Terapie

Existují dva případy přežití vztekliny (pravděpodobně infekce méně patogenním druhem). Obecně platí, že po objevení se prvních příznaků neexistuje účinná kauzální terapie. V této situaci je možná jenom symptomatická léčba s dostatečnou analgezií a sedací k potlačení bolesti a strachu. Experimentálně se zkouší převést nakažené pacienty se vzteklinou do hypotermie.