4.6.4 Krymská-konžská hemoragická horečka

Onemocnění bylo poprvé popsáno v roce 1944 ve stepní části Krymu, kde při epidemii onemocnělo kolem 200 osob, v roce 1956 byl identický virus izolován v DR Kongo. Onemocnění je rozšířeno na rozsáhlém území v Africe, jihovýchodní Evropě, Středním Východě a západní Asii. Nejvíce případů je každoročně hlášeno z Turecka (v letech 2003-06 bylo 1103 případů s 59 úmrtími). Rezervoárem infekce jsou divoká (zajíci) i hospodářská zvířata (kozy, ovce, dobytek, pštrosi). Infekci může přenášet více než 30 druhů klíšťat, zvl. rodu Hyalomma, u nichž je možný transovariální i transstadiální přenos viru, a proto představují i významný zdroj infekce. K přenosu infekce na člověka dochází při sání klíšťat, manipulací s hospodářskými zvířaty s virémií, popřípadě nozokomiálně, přímo z nakaženého nemocného pacienta při manipulaci s jeho krví, tělními tekutinami a tkáněmi. Většina infekcí je symptomatických, inkubační doba je 1 - 3 dny při přenosu klíšťaty a 5 - 6 dnů při přenosu krví, onemocnění začíná náhle horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy a svalů. Krvácivé komplikace se objevují po 3 - 5 dnech, mortalita se pohybuje v rozmezí 3 - 30 %. Diagnostika je založena na průkazu RNA pomocí RT-PCR, izolaci viru, popř. detekci antigenu nebo specifických IgM protilátak. S vyšetřovaným materiálem je nutno manipulovat v laboratořích BSL-4. Terapie pacientů je symptomatická, ale na tuto skupinu virů má určitý léčebný efekt ribavirin.