5.1.1 Klinické projevy, diagnostika, terapie a prevence
Jediným zdrojem infekce poliomyelitidou je člověk vylučující virus ve stolici (několik měsíců) nebo v aerosolu (několik týdnů). Inkubační doba poliomyelitidy je 5 - 35 dní. 90 – 95 % infekcí probíhá asymptomaticky nebo subklinicky. Abortivní infekce (neparalytická forma) postihuje 4 – 8 % lidí a je nerozeznatelná od běžné virózy. Postižený trpí horečkou, bolestmi hlavy, bolestmi v krku, anorexií, zvracením, bolestmi břicha. Při neparalytické poliomyelitidě jsou pozitivní známky meningeálního dráždění, jinak je onemocnění klinicky nerozeznatelné od jiných aseptických meningitid.
Pouze 1 infekce z 200 se projeví jako tzv. spinální poliomyelitida. Virus se po lokálním namnožení ve střevě nebo faryngu šíří do regionálních lymfatických uzlin a poté do CNS, kde selektivně ničí přední rohy míšní. Vzniklá paralýza je permanentní, i když rehabilitace může vést k zlepšení stavu.
Spinální poliomyelitida má typicky bifázický průběh. V průběhu prvních 1 - 3 dnů po infekci dochází ke zvýšení virémie, což se projeví podobně jako abortivní infekce. Klinický stav se poté na 2 - 5 dnů zlepší. Potom následuje hlavní fáze infekce, při které dochází k postižení CNS. K typickým projevům patří cefalea, únava, zvracení, opozice šíje, svalové spasmy a fascikulace. Nástup paralýzy je rychlý: ke kvadruplegii může dojít v průběhu několika hodin. Na začátku onemocnění bývá přítomna horečka, která po rozvoji symetrické paralýzy (do 72 hodin) odezní. Poliomyelitida zasahuje spíše svaly proximální než distální. Při tzv. bulbárním paralytickém poliu, který se častěji vyskytuje u dospělých, jsou postiženy zejména hlavové nervy, což se projeví jako dysfagie, huhňavá řeč, dyspnea.
Typické paralýzy u poliomyelitidy

Diagnostika
Poliomyelitidu v tropech vylučujeme u každé chabé parézy. Důležité je odebrat anamnézu včetně vakcinace a provést důkladné fyzikální vyšetření.
Diagnózu potvrdíme detekcí viru ve stolici. Typicky se odebírají 2 vzorky stolice v průběhu 48 hodin, minimálně 10 g. Virus je intermitentně vylučován ve stolici až několik měsíců. Vzorky stolice by měly být skladovány a transportovány při teplotě 0 – 8 °C.
Terapie
Kauzální terapie poliomyelitidy neexistuje. Pacientovi podáváme analgetika, při potřebě podporujeme ventilaci a snažíme se o prevenci dekubitů. Po akutním onemocnění by měla následovat fyzioterapie.
Prevence
Při podezření na výskyt onemocnění by se měla provést vakcinace všech dětí do 5 let, které žijí v dané oblasti bez ohledu na očkování aplikovaná v minulosti. Při potvrzení diagnózy se organizuje masivní vakcinační kampaň.
Existují dva typy vakcín:
-
IPV – injekční inaktivovaná polio vakcína
-
OPV – orální atenuovaná polio vakcína
V rozvojových zemích se při eradikaci onemocnění doporučuje používat OPV, která rychle navodí intestinální imunitu a protekci celé skupiny obyvatelstva (sekundární vylučování vakcinačního viru do prostředí). WHO doporučuje podat 4 dávky vakcíny do věku 1 roku dle tabulky.
Vakcinace polia
Primární vakcinace |
Booster |
Narození |
OPV-0 |
Jeden rok po podání poslední dávky a poté ve věku 6 let |
6. týden |
OPV-1 |
10. týden |
OPV-2 |
14. týden |
OPV-3 |
Zdroj: Clinical Guidelines: Diagnosis and Treatment manual for curative programmes in hospitals and dispensaries, Medecins Sans Frontieres, 2010. ISBN 2-906498-81-5.