4.2 Nejrozšířenější arbovirózy

Dengue: rozšíření, význam infekce a klinické příznaky

Rozšíření a význam infekce

Horečka dengue je nejrozšířenější a nejvýznamnější arboviróza, vyskytuje se v tropech a subtropech v širokém pásu mezi 30° s.š. a 40° j.š. Význam dengue v posledních desetiletích výrazně vzrostl, v riziku infekce žije více než 2,5 miliardy obyvatel, což je asi 40 % světové populace. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) se onemocnění vyskytuje ve více než 100 zemích, ročně proběhne 50 – 100 milionů infekcí, přičemž jsou nejvíce postiženy oblasti jihovýchodní Asie a západního Pacifiku. Infekce je vyvolána čtyřmi typy virů dengue (typ 1, 2, 3, 4) ze skupiny flavivirů. Klinický průběh onemocnění vyvolaných různými typy viru je identický, ale imunita není zkřížená, a proto jsou možné opakované infekce odlišným typem viru. Předpokládá se, že právě opakované infekce různými typy viru dengue vedou k hemoragické formě nemoci (DHF). K jejich pandemiím dochází především v jihovýchodní Asii, v Jižní, Střední Americe a v Karibiku, ale případy DHF  byly popsány i z Afriky a Indie. Právě přítomnost čtyř odlišných typů viru má vliv na vývoj vakcíny, která musí být dostatečně účinná na každý z nich. Vakcína zatím není dostupná.

Onemocnění se vyskytuje ve dvou epidemiologických formách:

1. virus cirkuluje v pralesním (sylvatickém) cyklu; rezervoárem infekce jsou opice a přenašečem různé druhy pralesních komárů rody Aëdes;
2. městská forma; rezervoárem infekce jsou nemocní lidé ve viremické fázi (v epidemiích onemocní především neimunní děti a imigranti) a přenašeči synantropní komáři Aëdes aegypti a A. albopictus, kterým stačí k rozmnožování i malé rezervoáry vody (kaluže, květináče, vázy, pneumatiky apod.).

Klinické příznaky

Inkubační doba horečky dengue je obvykle 3 – 7 dnů, maximálně 14 dnů. Začátek je náhlý s vysokou horečkou (až 41 °C), která může mít dvě vlny a je doprovázena bolestmi hlavy (v oblasti čela a za očima), svalů a kloubů, hlavně v oblasti beder („breakbone fever“). Pacient je unavený až schvácený, trpí nevolností a může i zvracet. Při fyzikálním vyšetření můžeme zaznamenat mírnou hepatomegalii, zvětšení lymfatických uzlin a relativní bradykardii. V prvních dnech onemocnění se může objevit přechodné zarudnutí kůže, především ve tvářích, způsobené překrvením kůže při horečce („flush“). Ve druhé fázi, za 3-6 dní od začátku infekce, se může objevit makulopapulózní exantém (morbiliformní či scarlatiniformní), který obvykle začíná na končetinách a rychle se rozšíří na celé tělo. Po několika dnech (2-5 dnů) mizí, kůže deskvamuje a mohou svědit plosky rukou a nohou. Horečka obvykle spontánně ustoupí do 10 dnů, v rekonvalescenci může být přítomna tachykardie a protrahovaná únava. V laboratorním nálezu je leukopenie s relativní lymfocytózou, trombocytopenie, nízké CRP a mírná elevace jaterních aminotransferáz. Krvácivé komplikace u nekomplikované horečky dengue u cestovatelů jsou vzácné. Terapie je symptomatická, specifické virostatikum účinné na flaviviry známo není.