|
|
|
4.6.3 LassaHorečka Lassa je vyvolána arenavirem a byla popsána v roce 1969 v nemocnici v Lasse v severovýchodní Nigérii. Rezervoárem infekce je myšovitý hlodavec krysa malá (Mastomys natalensis), který se vyskytuje v blízkosti lidských obydlí a u něhož dochází k chronické inaparentní infekci s dlouhodobou virémií a možností horizontálního přenosu. Nákaza je rozšířena v západní Africe, významné epidemie byly hlášeny z Nigérie, Guiney, Libérie a Sierra Leone. Odhaduje se, že virem se ročně nakazí kolem 200 tisíc lidí, z toho asi kolem 3 tisíc nákaze podlehne a 30 tisíc v důsledku onemocnění ohluchne. Člověk se nejčastěji nakazí inhalací infekčního aerosolu, případně požitím kontaminované potravy, možný je i nozokomiální přenos při poranění infikovanou jehlou nebo přímým kontaktem s tělními tekutinami nemocného. Horečka Lassa má relativně dlouhou inkubační dobu (obvykle 7 - 14 dní, ale až 21 dní), je široce rozšířena v západní Africe, a proto představuje nejčastěji importovanou hemoragickou horečku do vyspělých zemí. Onemocnění začíná pozvolným vzestupem tělesné teploty, únavou až fyzickou vyčerpaností, bolestmi svalů, nástřikem spojivek, bolestmi v krku, kašlem, bolestmi na hrudi, bolestmi břicha, průjmem a zvracením. Hrdlo je většinou výrazně zarudlé, na tonzilách nacházíme žluté povlaky, časté jsou i ulcerace. Pacienti nemohou pro silnou bolest polykat. Diagnóza je potvrzena izolací viru z krve, krku nebo moči, detekcí antigenu metodou ELISA, průkazem virové RNA metodou RT-PCR nebo záchytem anti-Lassa IgM protilátek metodou ELISA. U arenavirů bylo prokázáno, že kromě podpůrných léčebných opatření, podávání vysokých dávek ribavirinu v prvních šesti dnech od začátku nákazy výrazně snižuje riziko úmrtí. V roce 2008 bylo zaznamenáno v Zambii v okolí Lusaky smrtelné onemocnění několika osob příbuzným virem Lujo.  |
