4.2.2 Hemoragická Horečka Dengue (DHF)

Rozšíření a význam

První případy hemoragické formy dengue (DHF) byly popsány v 50. letech minulého století z Filipín a Thajska, ale onemocnění se rozšířilo i do ostatních endemických oblastí. Ročně postihne asi 0,5 milionů osob, z nichž kolem 2,5 % umírá. Typicky se vyskytuje u dětí mladších než 15 let, které dlouhodobě pobývají v endemických oblastech, kde dochází k současné cirkulaci více různých typů viru. U cestovatelů tvoří hemoragická forma pouze přibližně 3 % případů. Podle definice WHO je DHF charakterizována vysokou horečkou, hemokoncentrací (vzestup hematokritu o 20 %), oběhovým selháním a krvácivými projevy.

Klinika

Počáteční příznaky DHF jsou podobné jako u klasické formy nákazy. K rozvoji hemoragické symptomatologie a oběhového selhání dochází typicky mezi 2. až 9. dnem od počátku příznaků, přibližně ve stejné době, kdy dochází k poklesu teploty. Často je začátek těchto komplikací doprovázen vzestupem hematokritu, významným poklesem počtu trombocytů (< 100 tisíc/µl), který je vždy špatným prognostickým ukazatelem. Ještě před nástupem krvácivých projevů bývá pozitivní turniketový test (viz obrázek níže). Může být přítomna cirkumorální cyanóza, studená mramorovaná kůže, mělký pulz s tachykardií. Hemoragická forma dengue se projevuje horečkou, hepatomegalií (49 %), bolestmi břicha (45 %), zvracením (45 %), ale může být přítomen i kašel (23 %), zácpa (16 %) či nauzea (15 %). Krvácivé poruchy se manifestují nejčastěji jako petechie až sufúze, ekchymózy, méně často pak jako epistaxe, krvácení z dásní nebo hemateméza či meléna. WHO podle závažnosti onemocnění DHF  dělí na čtyři stupně: 1. stupeň hemoragické horečky - horečka a pozitivní turniketový test (viz obrázek níže); 2. stupeň hemoragické horečky – horečka a jeden nebo více z výše uvedených krvácivých projevů (viz obrázek níže); 3. stupeň hemoragické horečky - počínající šokový stav a 4. stupeň hemoragické horečky – plně rozvinutý šokový stav. U mírné první formy je prognóza příznivá, k úpravě stavu může dojít i spontánně, případně po parenterálním dodání tekutin. Naopak u vyšších stupňů mnohdy dochází k rychlému multiorgánovému selhání a úmrtí i do několika hodin od začátku nákazy. Smrtnost při rozvoji šokového stavu dosahuje až 40 %.

Komplikace

Popisovány jsou i atypické formy a komplikace nákazy, jako encefalopatie (křeče, poruchy vědomí, spastické parézy, myoklonus, meningeální příznaky, poruchy chování), polyneuropatie, syndrom Guillain-Barré, retinitida, hepatitida až akutní jaterní selhání, akalkulózní cholecystitida, akutní pankreatitida, akutní parotitida, hemolyticko-uremický syndrom, renální selhání, myokarditida, perikarditida, poruchy převodního systému srdečního, myozitida, rhabdomyolýza, ruptura sleziny, plicní krvácení a ARDS. Vzhledem k tomu, že onemocnění může rychle vyústit ve smrtelné komplikace, je důležitá časná diagnóza a hospitalizace na pracovištích, které mají s léčbou těchto komplikací zkušenosti.

Pokračovat