|
|
|
5.2.3 Komplikace a laboratorní diagnostika chřipkyMezi primární komplikace chřipky vyvolané samotným virem patří nejčastěji intersticiální pneumonie a myozitida, dominujícím příznakem těchto nemocných byla především tachypnoe a hypoxie. Dalšími komplikacemi jsou myokarditida, perikarditida, encefalitida, encefalopatie (u dětí Reyův syndrom, proto je kontraindikována kyselina acetylsalicylová), polyradikuloneuritida a u kojenců akutní stenozující laryngotracheobronchitida. Sekundární komplikace představují bakteriální superinfekce, jako jsou bronchopneumonie, exacerbace chronické bronchitidy, sinusitida a u dětí otitis media. Nejčastějšími původci jsou Streptococcus pneumoniae, Staphylococcus aureus a Haemophilus influenzae B. Bakteriální komplikace se projeví opětovným vzestupem teploty, schváceností, expektorací hnisavého sputa, hnisavou sekrecí z nosu apod. Laboratorní diagnostika chřipky
|
Zlatým standardem laboratorní diagnostiky chřipky je „real-time“ RT-PCR vyšetření materiálu z nazofaryngeálního výtěru nebo výplachu, u komplikovaných případů bronchiálního sekretu nebo bronchoalveolární laváže. Pro rychlou diagnostiku lze použít imunochromatografické testy, které jsou dostatečně specifické, jejich citlivost je však významně nižší v porovnání s RT-PCR. Tyto testy rovněž neumožní subtypové rozlišení, lze pouze diagnostikovat chřipku typu A či B. Sérologické vyšetření protilátek nemá příliš velkou výpovědní hodnotu. Vždy je třeba vyšetřit párová séra. Vyšetření párových sér (s odstupem minimálně 14 dnů, lépe 21 – 35 dnů) a vzestup specifických neutralizačních protilátek má význam pro retrospektivní potvrzení infekce a epidemiologické přehledy. Izolační průkaz viru jeho kultivací v buněčných liniích je finančně nákladný a časově náročný a lze jej provádět pouze v laboratořích kategorie BSL-3.
