1.3 Poradenství a testování HIV/AIDS

VCT (voluntary testing a counseling), také známé jako HTC (HIV testing and counselling) je testování na vyžádání klienta, který přichází z nejrůznějších důvodů.

PICT (provider initiated testing and counseling) je testování na popud lékaře, který pacienta ošetřuje. Jestliže uzná za vhodné, poučí pacienta o možnosti testu na HIV a ten se rozhodne, zdali chce nebo nechce být testován. Ve výjimečných případech (když je pacient v bezvědomí) smí lékař s důvodným podezřením na HIV infekci a při potřebě zahájit odpovídající terapii, otestovat pacienta i bez jeho souhlasu.

PMTCT (mother to child transmission testing and couselling) je testovaní těhotných matek. V současnosti v důsledku preventivních programů je doporučeno testovat každou těhotnou ženu na přítomnost HIV. Prevalence tohoto testování se liší v jednotlivých zemích, je vysoká v rozvinutých, ale poměrně nízká v rozvojových zemích.

Při všech metodách testování je nutno pacienta ubezpečit o důvěrnosti, edukovat ho o HIV infekci, způsobu přenosu, o období diagnostického okna, diskutovat o důsledcích pozitivního a negativního výsledku testu, o pacientově zázemí a o nutnosti sdělit výsledek sexuálnímu partnerovi.

Cílem konzultace je:

1. Podat dostatečné informace o HIV infekci (včetně způsobu přenosu, prevence, diagnostiky a terapie).
2. Pomoci klientovi zvládnout pocity spojené s HIV infekcí (smutek, osamělost, úzkost, vztek, pocit viny, beznaděj).
3. Pomoci klientovi získat podporu rodiny, komunity, náboženské obce, zdravotních pracovníků a přátel.
4. Pomoci klientovi změnit způsoby chování tak, aby se snížilo riziko přenosu infekce, zabránit sebevraždě, násilí vůči jiným.
5. Pomoci klientovi vyrovnat se s myšlenkou smrti a připravit se na smrt.
6. Účinně a konstruktivně zasáhnout v případě klientových potíží (finanční problémy, ztráta blízkého člověka nebo práce, odmítnutí přáteli).

Samotné testování na přítomnost HIV viru v těle se liší v rozvojových a rozvinutých zemích. Rozlišujeme testy, které detekují protilátky proti HIV viru jako je ELISA nebo western blot, nebo testy pro přímý průkaz viru jako průkaz antigenu p24 nebo průkaz virové nukleové kyseliny (PCR). V rozvojových zemích jsou tyto testy většinou nedostupné, a pro průkaz infekce se používá jenom rychlotest, který se potvrdí dalším rychlotestem od jiného výrobce. Tak je možné podat klientovi výsledek během půl hodiny po testování. V současné době je tento postup kritizován zejména „Lékaři bez hranic“, jelikož se zjistilo, že testování pomocí rychlotestů často přináší falešně pozitivní výsledky, a to až v 10 %.

Rychlotesty jsou imunochromatografické testy detekující přítomnost protilátek proti jednomu nebo více antigenům HIV. Obvykle se testují protilátky proti antigenu p24.

Všechny testy mají tzv. diagnostické okno, to je asi 10 dní u PCR, 17 dní u detekce antigen p24 a 22 dní u ELISA testů 3. generace.