5.1 Poliomyelitida

Poliomyelitida neboli dětská obrna je onemocnění, které bylo známo již za časů starých Faraonů. První vakcíny proti poliomyelitidě byly v USA licencovány postupně v letech 1955 a 1957. V roce 1988 vyhlásila Světová zdravotnická organizace program celosvětové eradikace tohoto onemocnění. Od té doby počet případů klesl o 99 % a Evropa, Amerika a severní Pacifik jsou považovány za země prosté poliomyelitidy. Díky globálním vakcinačním programům se počet infikovaných z roku na rok snižuje i v rozvojových zemích. Poliomelitida ale pořád zůstává endemickou nemocí v Nigérii, Indii, Pakistánu a v Afganistánu.

Původcem onemocnění mohou být tři enteroviry: 1., 2. a 3. Typ 1 je nejčastějším původcem epidemií a také paralýz. V endemických oblastech postihuje nemocnění zejména děti do 5 let, v neendemických oblastech s nízkým pokrytím vakcinace jsou nejčastěji postižení mladí dospělí.

Přenáší se:

• fekálně-orálně (jídlo nebo voda kontaminovaná stolicí)
• respiračně
• pasivně – hmyz