Virové tropické infekce - kurz - bez autotestů

2.3 Vzteklina: profylaxe

Postexpoziční profylaxe

Vakcinaci v průběhu prvních dnů po expozici má 100% účinnost. Nutnost vakcinace a podání imunoglobulinu stanovujeme dle rizika expozice (viz tabulka).

Riziko vztekliny dle WHO

Postexpoziční profylaxe (aplikace dvou dávkách ve dnech 0 a 3 po poranění) se podává také u osob očkovaných proti vzteklině preexpozičně, pasivní imunizace v tomto případě není nutná.

Postup při ošetření rány:

  1. Vyčistit ránu mýdlem a detergentem a omývat pod tekoucí vodou více než 5 minut. Aplikovat virucidní látky jako 40 - 70 % alkohol nebo jodové dezinfekční prostředky.
  2. Podat tetanický toxoid, nebyl-li postižený očkován vůbec, nebo od posledního přeočkování uplynulo více než 5 let.
  3. Dle charakteru poranění zvážit profylaktické podání antibiotik.
  4. Podat antirabický imunoglobulin (heterologní koňské sérum, např. Favirab  40 IU/kg nebo homologní lidské sérum). Sérum se musí podat co nejdříve, nejpozději do 7 - 10 dnů po expozici. Koňské sérum se aplikuje frakcionovaně a sleduje se kožní reakce, aby se předešlo anafylaktické reakci.
  5. Podat postexpoziční profylaxi vakcínou vyrobenou na tkáňových kulturách: např. Verorab ve dnech 0, 3, 7, 14 a 28 do deltoidového svalu nebo stehna u malých dětí, nikdy ne do hýždě.

Kromě zmíněného standardního postupu existují další, WHO doporučené postupy, shrnuté v tabulce.

Možné doporučené postupy postexpoziční profylaxe dle WHO

Vedlejší účinky vakcinace: lokální reakce (erytém, otok, bolest, parestézie) nebo systémové reakce (chřipkovité příznaky, bolesti hlavy, horečka, únava, myalgie, nauzea, zvracení, vyrážka. Vzácně se může objevit syndrom Guillaina-Barrého).

Na našem území při kousnutí neznámým zvířetem (kromě netopýrů) postiženého člověka automaticky neočkujeme, jelikož se vzteklina u nás od roku 2002 nevyskytla. Výjimkou může být pokousání divokým zvířetem v příhraničních oblastech s Polskem a Slovenskem. Turistům pokousaným v zahraničí se postexpoziční vakcinace doporučuje dle výskytu vztekliny v dané zemi.

Účinnost postexpoziční profylaxe je prakticky 100 %, v případě, že je vakcinace včas a správně aplikovaná. Selhání vakcíny může nastat v důsledku:

  1. opožděného podání první dávky (více než osm dnů po poranění)
  2. nepodání pasivní imunizace (antirabické sérum)
  3. vakcína byla podána do hýždě místo do deltoidového svalu
  4. přítomnost chronického onemocnění, které ovlivní imunitní odpověď (HIV, cirhóza) nebo terapie steroidy

Preexpoziční profylaxe

Doporučuje se všem potenciálně exponovaným jednotlivcům jako např. cestovatelům, veterinářům, zdravotníkům, biologům. Žádné úmrtí na vzteklinu nebylo popsáno u vakcinovaných lidí s  postexpoziční vakcinací.

Očkování se provádí třemi dávkami vakcíny ve dnech 0, 3 a 21 (popř. 28).  1. booster se podává za 1 rok, další za 3 - 5 let. 

Pokračovat