3.4 Eozinofilie a klinické příznaky

Z klinických příznaků provázejí eozinofilii parazitárního původu často kožní, respirační nebo gastrointestinální příznaky. Na kůži mohou být kopřivkovité eflorescence (akutní fáze schistosomózy, strongyloidózy či ankylostomózy, trichinóza, larvální toxokaróza), podkožní uzlíky (onchocerkóza, drakunkulóza, cysticerkóza), prchavé edémy (loaóza, filariózy, gnathostomóza), svědivá dermatitida (onchocerkóza, svrab) anebo rychle se šířící klikaté proužky (kožní larva migrans u nákaz larvami zvířecích měchovců a larva currens u strongyloidózy).

Z respiračních příznaků provázejících eozinofilii nutno uvést Löfflerův syndrom. Vzniká v časné fázi především askariózy a méně často při ankylostomóze či strongyloidóze. U askariózy se rozvíjí za 7 až 20 dnů po nákaze vajíčky. Projeví se dráždivým suchým kašlem, pálením za hrudní kostí a bronchitickým nálezem na plicích. Na rentgenovém snímku jsou patrné prchavé nepřesně ohraničené ložiskové infiltráty. Eozinofilie vzniká již v prvém týdnu onemocnění, vrcholí kolem 21. dne po nákaze a pak se během několika týdnů normalizuje. Etiologii lze prokázat nálezem larev ve sputu či žaludečním aspirátu. Vajíčka škrkavek však jsou ve stolici až po uplynutí 7 týdnů od nákazy.