5.3 Jaké jsou zásady léčby cestovního průjmu?

Zásady léčby (samoléčby) akutního průjmu jsou uvedeny v následující tabulce Léčba akutního cestovního průjmu. Cílem léčení je zmírnit a zkrátit trvání příznaků onemocnění tak, aby průjem nenarušil plánovanou činnost cestovatele. V léčbě lehkých průběhů postačí rehydratace případně doplněná některým z protiprůjmových prostředků (střevní adsorbencia tj. léky s velkým aktivním povrchem, které se ve střevě nevstřebávají), dezinficiencia (léky používané k zneškodnění patogenních mikroorganismů) a antimotilikum (lék způsobující zpomalení střevní pasáže).

Ze střevních dezinficiencií se v ČR užívají cloroxin (Endiaron) a nifuroxazid (Ercefuryl), z adsorbencií aktivní uhlí (Carbocit, Carbosorb) a diosmektit (Smecta). Z antimotilik je k dispozici loperamid (Imodium), který zpomaluje střevní pasáž, snižuje počet stolic a zmenšuje ztráty vody i solí stolicí. Dospělý užije 4 mg loperamidu a dále 2 mg po každé průjmové stolici do celkové denní dávky 16 mg.  Pokud je onemocnění vyvoláno invazivními střevními patogeny, mohou antimotilika průběh onemocnění zhoršit, neboť usnadňují průnik bakterií ze střeva do krve. Proto jsou nevhodná u horečnatých průjmů s příměsí krve ve stolici. Podávají se nejdéle 1 až 2 dny a pokud se průjem nezastaví, v léčbě se nepokračuje.