Příručka pro školitele v oboru Všeobecné praktické lékařství (VPL)

„Pokud jste v oboru VPL našli to, co jste v něm hledali, je to Vaše největší odměna, podělte se o ni se svými školenci.“

doc. MUDr. Bohumil Seifert

Naší vizí je systematicky rozvíjet a kultivovat školitelské prostředí v České republice tak, aby bylo specializační vzdělávání vnímáno jako prestižní a přirozená součást lékařské praxe, která obohacuje školence i školitele a přináší jim nové příležitosti k profesnímu růstu.

Přítomnost mladého kolegy v ordinaci přináší školiteli nové podněty, podporuje jeho odborný rozvoj, pomáhá překonávat profesní rutinu a udržuje jej v kontaktu s aktuálními poznatky a trendy v oboru. Kvalitní školitelská spolupráce tak není přínosem pouze pro školence, ale také pro samotného školitele.

Rádi bychom vyjádřili uznání všem bývalým i současným školitelům. Vaše ochota otevřít dveře vlastních ordinací a věnovat mladším kolegům svůj čas, energii, zkušenosti i trpělivost zásadním způsobem přispívá k udržení a dalšímu rozvoji všeobecného praktického lékařství v České republice.

Tato příručka mohla vzniknout díky Vaší každodenní práci, pedagogickému nasazení a odborným zkušenostem a také díky podnětům, které sdílíte s ostatními školiteli na pravidelných setkáních.

I nejlépe navržený vzdělávací program totiž může naplnit svůj potenciál jen tehdy, když ho oživí Vaše osobní zapojení a příklad, který školencům dáváte každý den.

Děkujeme, že se podílíte na rozvoji všeobecného praktického lékařství, pomáháte utvářet jeho budoucnost a předáváte jeho hodnoty další generaci lékařů.

Všeobecné praktické lékařství prožívá v 21. století celosvětovou renesanci, WHO a mezinárodní organizace všeobecných praktických lékařů (WONCA) dlouhodobě zdůrazňují, že silná primární péče je základem zdravotnických systémů. Kvalitní primární péče prokazatelně snižuje úmrtnost, zlepšuje kvalitu života pacientů a efektivně nakládá se zdroji.

Všeobecní praktičtí lékaři jsou pacientům nejblíže nejen geograficky, ale i časově, ekonomicky a kulturně. Jejich péče je komplexní a otevřená všem typům zdravotních problémů a zohledňuje biologické, psychologické i sociální souvislosti i prostředí, v němž pacient žije a pracuje. Přínos primární péče přitom není jen ekonomický, řada mezinárodních studií potvrzuje, že dostupnost lékaře, kvalita a kontinuita péče pozitivně ovlivňují délku i kvalitu života obyvatel.

V České republice VPL v posledních letech prochází významnou proměnou. Rozšiřují se kompetence praktických lékařů, modernizuje se vybavení ordinací a obor získává prestiž mezi absolventy lékařských fakult. Abychom udrželi krok s moderními evropskými standardy, musíme změnit i způsob, jakým mladé lékaře vzděláváme.

Všeobecné praktické lékařství dnes čelí řadě významných změn a výzev, mezi které patří:

• Rostoucí komplexita oboru a zvyšující se nároky na odborné znalosti a flexibilitu praktických lékařů

• Zrychlující se technologický a společenský vývoj, který mění způsoby poskytování zdravotní péče

• Demografické změny a urbanizace, včetně přesunu obyvatelstva z venkova do měst, které ovlivňují dostupnost zdravotní péče

• Narůstající prevalence chronických onemocnění, jež zvyšuje nároky na dlouhodobou a koordinovanou péči o pacienty

• Proměňující se očekávání a chování pacientů, která vyžadují nové přístupy ke komunikaci a organizaci péče

• Rozvoj nových modelů péče, které reagují na měnící se potřeby pacientů i zdravotnického systému

• Digitalizace a nástup umělé inteligence, které přinášejí nové možnosti, ale také nové nároky na kompetence lékařů

• Nedostatek zdravotnického personálu a vysoká pracovní zátěž a riziko profesního vyhoření zdravotníků, související s dlouhodobým pracovním přetížením a rostoucími nároky na výkon

• Ekonomická udržitelnost zdravotní péče, která vyžaduje efektivní využívání dostupných zdrojů při zachování kvality a dostupnosti péče

• Ekologická udržitelnost zdravotní péče, představující snahu o snížení negativního dopadu zdravotnických zařízení na životní prostředí při zachování vysoké kvality péče o pacienty

V tomto dynamicky se proměňujícím prostředí nabývá kvalitní specializační vzdělávání a role školitele na stále větším významu. Připravit budoucího všeobecného praktického lékaře na současné i budoucí nároky praxe vyžaduje nejen vysokou odbornou erudici, ale také rozvinuté pedagogické dovednosti, schopnost předávat klinické uvažování, poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu a podporovat samostatnost školence.

Být zkušeným lékařem automaticky neznamená být dobrým školitelem. Školitelská role vyžaduje cílenou přípravu, průběžné rozvíjení pedagogických kompetencí a ochotu reflektovat vlastní přístup ke vzdělávání. Právě proto je důležité poskytovat školitelům metodickou podporu a praktické nástroje, které jim pomohou tuto roli naplňovat kvalitně a s jistotou.

Z dotazníkového šetření realizovaného v rámci kurzů Leonardo LEVEL 1, které proběhly v Praze v červnu 2025 a květnu 2026, vyplynulo, že mezi hlavní potřeby českých školitelů VPL patří:

• Dostupnost jasně strukturované metodiky vzdělávání

• Cílená pedagogická podpora

Ze všech výše uvedených důvodů vznikla Příručka pro školitele v oboru všeobecné praktické lékařství (VPL) s cílem poskytnout všeobecným praktickým lékařům/školitelům v terénu inspiraci, teoretické základy a praktické nástroje pro jejich pedagogickou roli, a tím jim pomoci se lépe zorientovat v široké a velmi rozsáhlé problematice specializačního vzdělávání v evropském kontextu 21. století.
Vznik tohoto dokumentu pro školitele reaguje na dlouhý časový odstup od vydání dosavadního jediného existujícího manuálu (Manuál praktického lékaře školitele – Libuše Válková et al., 2006), dále na brožuru katedry VPL IPVZ z roku 2016 Novelizace vzdělávacího programu oboru Všeobecné praktické lékařství (autor MUDr. Josef Štolfa) a zejména na potřebu zohlednit aktuální vývoj pedagogických přístupů, proměňující se požadavky na specializační vzdělávání a současné potřeby školitelů v oboru VPL.
Přináší ucelený a přehledně strukturovaný soubor informací potřebných pro specializační vzdělávání. Prostřednictvím interaktivních odkazů zároveň usnadňuje čtenářům přístup k podrobnějším informacím na webu a dalším zdrojům věnovaným souvisejícím tématům.
Příručka je koncipována tak, aby poskytla praktickou orientaci začínajícím školitelům a zároveň nabídla prostor pro reflexi a inovaci pedagogických metod i zkušenějším kolegům.
Svou roli však může plnit i pro samotné školence. Pomůže jim pochopit logiku vzdělávání a ukáže, co od specializační přípravy mohou očekávat. Zároveň je vede k tomu, aby své školitele inspirovali, aktivně si říkali o podněty a spoluvytvářeli tak vlastní specializační přípravu.

Předávání zkušeností v reálném prostředí ordinace je specifickou disciplínou.
Dobrá klinická praxe je jejím nezbytným základem, role školitele však vyžaduje další dovednosti:

• Schopnost inspirovat a vést

• Porozumění tomu, jak se učí dospělí a jaké jsou případné překážky učení

• Umění konzultace a kvalitní komunikace s pacienty i se školencem

• Schopnost správně zvolenými metodami předávat klinické uvažování, kompetence, hodnoty a profesní identitu VPL

• Umění poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu a vést školence k sebereflexi nad svou vlastní činností ve specializační přípravě

• Vytváření bezpečného prostředí, kde je školencova chyba vnímána jako přirozená součást profesního růstu

• Trvale prorůstové nastavení mysli („growth mindset“)

• Osvojený přístup zaměřený na neustálé zlepšování vlastní praxe krok za krokem

• Vedení k odpovědnosti vůči komunitě a k zapojení mezi kolegyně a kolegy VPL

• Schopnost otevřeně zasvětit školence do managementu praxe

Ať je Vám tato publikace inspirací a dobrým průvodcem ve světě školitelství v oboru VPL.

MUDr. Jáchym Bednář, MUDr. Ludmila Bezdíčková

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„VPL umí mezi desítkami drobných obtíží pacientů včas rozpoznat závažný stav.“

MUDr. Jáchym Bednář

Tato příručka vychází z Evropské definice VPL organizace WONCA, aktuálních světových a evropských standardů postgraduálního vzdělávání, které jsou popsány v dokumentu

• WONCA Global Standards for Postgraduate Medical Education

a z doporučení EURACTu, zejména z těchto dvou jeho dokumentů:

• Educational training requirements for GP specialty training,

• Framework for Continuing Educational Development of Trainers in General Practice/Family Medicine in Europe,

které poskytují rámec pro vzdělávání, plánování, organizaci a hodnocení vzdělávání v oboru VPL v evropském kontextu.

EURACT, založený v roce 1992, je evropská síť organizace WONCA Europe.
Hlavním posláním této odborné sítě WONCA zaměřené na vzdělávání VPL je:

• Podporovat a rozvíjet vzdělávání, výuku a výzkum v oboru všeobecného praktického lékařství

• Udržovat vysoké standardy primární péče v Evropě prostřednictvím podpory oboru jako samostatné vědecké a klinické disciplíny

• Propojovat učitele, lektory a školitele z celé Evropy a poskytovat jim metodickou podporu

Základní odbornou činnost EURACTu zajišťují jeho 3 výbory zaměřené na jednotlivé fáze kariéry všeobecného praktického lékaře:

• BME (Basic Medical Education)

  • Zaměření: Zlepšuje pregraduální výuku všeobecného praktického lékařství (rodinného lékařství) na lékařských fakultách

  • Cíl: Integrovat primární péči do studijních programů již od počátku studia a motivovat studenty k výběru tohoto oboru

• ST (Specialty Training)

  • Zaměření: Rozvíjí a zkvalitňuje postgraduální specializační přípravu (atestační přípravu) v oboru všeobecného praktického lékařství

  • Cíl: Sjednocovat a zvyšovat kvalitu školicích programů v evropských zeměmi na základě moderních poznatků z medicínské pedagogiky

• CPD/CME (Continuing Professional Development / Continuing Medical Education)

  • Zaměření: Zajišťuje kontinuální vzdělávání a profesní rozvoj praktiků po celou dobu jejich praxe

  • Cíl: Srovnávat systémy celoživotního vzdělávání v Evropě, identifikovat vzdělávací potřeby učitelů a poskytovat jim metodické nástroje a materiály pro zajištění kvality péče

Historii EURACTu představují webové stránky organizace. Je možné se seznámit i s osobnostmi, které historii EURACTu utvářely od roku 1992.
K 25. výročí existence EURACTu (2017) bylo vytvořeno video mapující 25 let činnosti této sítě.

Podle organizace EURACT by se lékaři zapojení do vzdělávání měli zaměřit na rozvoj následujících pedagogických kompetencí:

• Znalost výukových cílů a metod výuky

• Znalost principů hodnocení pokroku ve výuce

• Schopnost poskytování formující zpětné vazby

• Schopnost přizpůsobení učení různorodým potřebám a typům školenců

• Umění supervize

Viz: metodické materiály EURACTu jsou k podrobnějšímu prostudování v kapitole 1.7.

Zároveň si je EURACT vědom a upozorňuje, že model školení, který funguje v jedné zemi, městě a v jednom typu praxe, nemusí být automaticky přenositelný jinam a musí být přizpůsoben potřebám a kontextu dané země, regionu a konkrétní praxe.
Tato příručka si klade za cíl nabídnout obecné principy, metody a nástroje, které lze použít a adaptovat v různých organizačních a systémových prostředích a kontextech.
Školitel by měl mít možnost dlouhodobě růst od znalostí základů výuky přes vyšší úrovně pedagogického mistrovství až po reflektivní rozvoj vlastní školitelské praxe. Tato myšlenka koresponduje s modelem kontinuálního vývoje školitele, jak jej formuloval a vyučuje EURACT skrze své výukové aktivity (Leonardo LEVEL 1,2,3, Assessment kurzy, Janko Kersnik EURACT Bled kurzy, EURACT výukové konference). Dobře vyškolený, aktivně působící a motivovaný všeobecný praktický lékař, vybavený maximem dostupných kompetencí, je schopen poskytovat vysoce kvalitní a zároveň efektivní péči, která je dostupná z hlediska geografického, časového, ekonomického i sociálního.
Kvalita vzdělávání je předpokladem a základem kvalitní lékařské péče ve VPL.
V českém kontextu příručka vychází z aktuálně platné legislativy a z platného vzdělávacího programu oboru Všeobecné praktické lékařství v České republice a snaží se propojit mezinárodní trendy moderní pedagogiky s reálnými možnostmi a podmínkami českých ordinací VPL.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Tato příručka by chtěla být praktickým interaktivním manuálem. Nemusíte ji číst lineárně od první do poslední stránky, je uzpůsobena k tomu, abyste v ní listovali podle toho, jakou situaci jako školitel právě v ordinaci řešíte.
Příručka je pro vyšší přehlednost strukturována do kapitol a podkapitol dvou úrovní. Všechny nadpisy kapitol a podkapitol fungují jako aktivní odkazy na příslušné části textu.
Příručka využívá hypertextové odkazy modré barvy odkazující na rozšiřující informace či použité zdroje, jež jsou v českém a v anglickém jazyce. Vzhledem k rychlému vývoji v oboru a např. v oblasti legislativy se budeme snažit obsah příručky i odkazované zdroje pravidelně aktualizovat. Nejdůležitější koncepty a myšlenky se v jednotlivých kapitolách příručky záměrně opakují a vzájemně prolínají. Cílem tohoto přístupu je podpořit jejich hlubší pochopení a upevnění.

Text je rozdělen do kapitol, na každou lze níže kliknout (event. klepnout na mobilním zařízení):

1. O této příručce a jejím využití

2. Všeobecné praktické lékařství v kontextu vzdělávání

3. Podoby a nástroje kompetenčního vzdělávání

4. Specializační vzdělávání v oboru VPL v České republice

5. Školitel, školenec, vzdělávací proces a prostředí

6. Formování identity VPL

7. Teorie výukového procesu ve specializačním vzdělávání

8. Poskytování zpětné vazby

9. Výuka komunikace ve specializační přípravě VPL

10. Venkovské lékařství a jeho specifika ve výuce VPL

11. Kvalita a bezpečnost poskytování primární péče

12. Věda a výzkum v oboru VPL

13. Mladí všeobecní praktičtí lékaři

14. Technologie v ordinaci VPL ve specializačním vzdělávání

15. Jak správně vést zdravotnickou dokumentaci

16. Výuka nelékařských rolí VPL ve specializačním vzdělávání

17. Vzdělávací akce pro školitele v Evropě a v ČR

18. Výzvy pro výuku VPL v 21. století

19. Příklady kurikul specializačního vzdělávání v Evropě

20. Doporučená literatura a výukové zdroje pro školitele

21. Poděkování

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Z důvodu přehlednosti a plynulosti textu používáme v celé příručce pro označení školitelek, školitelů, školenkyň, školenců, lékařek, lékařů generické mužské podoby (školitel, školenec, lékař). Všechna tato označení se vztahují stejnou měrou na muže i ženy. V oboru VPL působí školitelé i školenci obou pohlaví a příručka je určena všem bez rozdílu.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

V této příručce používáme tyto níže uvedené zkratky a specifické pojmy, abychom zamezili zbytečnému opakování celých často dlouhých názvů a pojmů.
Nejčastěji v příručce zmiňovanou zkratku VPL (všeobecné praktické lékařství / všeobecný praktický lékař) používáme nejen v českém prostředí, ale pro zjednodušení často také v evropském kontextu, kde se však náš obor označuje jako General Practice / Family Medicine.

Přehled odborných termínů a zkratek, které příručka obsahuje:

360° MSF (Multi-source feedback) – vícezdrojová zpětná vazba ze všech stran
AI (artificial intelligence) – umělá inteligence
AGI (artificial general intelligence) – obecná umělá inteligence
ACGME (Accreditation Council for Graduate Medical Education) – Akreditační rada pro postgraduální lékařské vzdělávání – nezisková organizace, která odpovídá za akreditaci programů specializačního vzdělávání (rezidentur a fellowships) pro lékaře v USA
Agenda Setting – nastavení agendy nebo stanovení programu konzultace, komunikační dovednost v ordinaci VPL, společné stanovení priorit rozhovoru hned na začátku konzultace
AIS – ambulantní informační systém
AKT (Applied knowledge test) – písemný počítačový test ověřující odborné znalosti, řešení klinických problémů a základy organizace primární péče ve Velké Británii
ANIOS (Arts Niet In Opleiding Tot Specialist) – lékař mimo specializační výcvik v Nizozemí
APN (Advanced practice nursing in primary care) – označuje vysoce kvalifikovanou ošetřovatelskou praxi, v níž všeobecné sestry se specializovaným magisterským nebo doktorským vzděláním přebírají rozšířené klinické pravomoci
Appraisal – hodnocení zaměřené na formování a správné vedení školence (analogicky jako když šéfkuchař ochutnává polévku), slouží k povzbuzení a růstu; hodnotí školitel a může konstatovat, že je vše na dobré cestě, ale je třeba ještě „dosolit či dopepřit“
Assessment – hodnocení, které zahrnuje největší míru reflexe, posudku a bodového hodnocení (analogicky jako když polévku v restauraci ochutnává host); provádí jej zkoušející
AWaRe – klasifikační systém Světové zdravotnické organizace (WHO), který dělí antibiotika do tří skupin podle jejich důležitosti a rizika vzniku antibiotické rezistence, jehož cílem je zefektivnit léčbu a chránit účinnost antibiotik
Backward design – pedagogický přístup, který obrací tradiční plánování výuky tím, že začíná stanovením konkrétních cílů a výsledků, jichž mají studenti dosáhnout
Benchmarking – metoda řízení a hodnocení, při které organizace porovnává své vlastní procesy, výsledky, kvalitu nebo efektivitu s nejlepšími standardy v oboru nebo s výsledky konkurenčních a srovnatelných pracovišť
Best practice – dobrá praxe / osvědčený postup označuje postup, metodiku nebo léčebný koncept, který na základě důkazů a reálných zkušeností dosahuje nejlepších možných výsledků
Blended learning (kombinované vzdělávání) – představuje propojení e-learningu (příprava online) s prezenční výukou a praktickým výcvikem v ordinaci, se systematickou prací s e-portfoliem, peer learningem, mentorským vedením a průběžným reflektováním vlastní praxe
BMA– British Medical Association
BME (Basic Medical Education) – základní pregraduální lékařské vzdělávání

BOZP – bezpečnost a ochrana zdraví při práci
BTK – bezpečnostně technická kontrola
Carry over efekt – přenos dojmu z jednoho výkonu na následující, vzniká v situaci, kdy komisař hodnotí několik lékařů za sebou
CBD (Case-based discussion) – diskuse nad kazuistikou
CCT (Certificate of Completion of Training) – osvědčení o absolvování odborné přípravy na základě proběhlé zkoušky, která se skládá ze tří hlavních částí: AKT (test znalostí), SCA (hodnocení rozhovorů s pacienty) a WPBA (hodnocení na pracovišti), je organizována Royal College of General Practitioners (RCGP) a vede ke členství v RCGP ve Velké Británii
CMAPs (College of Medical Associate Professionals) – profesní organizace ve Velké Británii, která zastupuje a obhajuje zájmy tzv. Medical Associate Professionals (MAPs) – nelékařských klinických pracovníků ve zdravotnictví
CPD/CME (Continuing medical education/Continuing professional development) – celoživotní lékařské vzdělávání/kontinuální profesní rozvoj
CSA (Clinical Skills Assessment) – byla zkouška praktických a komunikačních dovedností britské RCGP, jednalo se o hodnocení klinických dovedností a v rámci britského systému MRCGP byla nahrazena novějším formátem SCA (Simulated Consultation Assessment) v roce 2023
Cure and care – léčba a péče jsou dva navzájem se doplňující základní kameny zdravotní péče, s tím, jak populace stárne a přibývá chronických nemocí, nabývá složka care stále většího významu, důraz se přesouvá na péči (care), řízení symptomů a podporu kvality života
ČMI – Český metrologický institut
ČPZP – Česká průmyslová zdravotní pojišťovna
Delphi metodika – metodika strukturovaného expertního konsenzu, cílem je dosáhnout spolehlivého konsenzu mezi nezávislými experty na základě několika kol anonymního dotazování
Dialogic feedback culture – moderní pedagogický a organizační přístup, kde zpětná vazba není jednosměrným předáváním informací (od učitele ke studentovi nebo od manažera k podřízenému), ale obousměrným, kontinuálním dialogem
Digital burden v primární péči – označuje negativní dopad nadměrné administrativy, zahlcení technologiemi a složitých digitálních systémů na zdravotnický personál.
Direct Observation & Feedback – přímé pozorování a zpětná vazba, strukturovaný proces, kdy školitel přímo sleduje školence při reálné klinické práci s pacientem a následně s ním toto vyšetření či zákrok detailně rozebere
Doctor Health and Well-being Group – Skupina WONCA World pro zdraví a životní pohodu samotných lékařů
DOPS (Direct Observation of Procedural Skills) – přímé pozorování praktických dovedností
EACCME (The European Accreditation Council for Continuing Medical Education) – Evropská komise pro akreditaci se mimo jiné věnuje vývoji, předávání a standardizaci druhů výuky a studijních procesů v rámci CME. Tato komise zavedla evropské vzdělávací kredity, v roce 2009 definovala kritéria pro akreditaci e-výuky
EBM (Evidence based medicine) – medicína založená na důkazech
ECE (early clinical exposure) – časná expozice studentů medicíny praxi
EGPRN (European General Practice Research Network) – odborná skupina v rámci WONCA Europe, zaměřená na výzkum, vědecké projekty a metodologie výzkumu přímo v ordinacích VPL
eHealth – označuje využití moderních informačních a komunikačních technologií ve zdravotnictví pro podporu péče, řízení procesů a výměnu dat, zahrnuje oblasti jako elektronická zdravotnická dokumentace, telemedicína či bezpečné sdílení pacientských záznamů
EHK (Externí hodnocení kvality) – systém posuzování a porovnávání přesnosti výsledků
EIDAS –  nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce
eIndex – elektronický průkaz odbornosti, který nahrazuje papírový průkaz odbornosti pro lékaře zařazené do specializačního vzdělávání po 1. 1. 2026 a stejně tak po tomto datu nahrazuje obdobným způsobem také papírový skillsbook/logbook
EMA – Evropská agentura pro léčivé přípravky
Entrustment decisions – rozhodnutí o udělování důvěry k samostatné činnosti lékaře v kontextu EPAs
Entrustment threshold – práh důvěry v kontextu EPAs je v lékařském a odborném vzdělávání bod, kdy školenec prokáže dostatečnou způsobilost k tomu, aby mohl danou činnost vykonávat sám bez odborného dozoru či dohledu
EPA (European Practice Assessment) – Evropské hodnocení praxe je celoevropský projekt či koncept zaměřený na řízení a zvyšování kvality v primární zdravotní péči
EPAs (entrustable professional activities) – Svěřitelné profesionální činnosti
E-portfolio ve specializační přípravě všeobecných praktických lékařů – elektronický vzdělávací deník, který slouží k systematickému sledování, evidenci a vyhodnocování celého průběhu předatestační přípravy
EPCCS (European Primary Care Cardiovascular Society) – WONCA Europe skupina pro kardiovaskulární péči
ERS (Evidence Record Syntax) – standardizovaný formát pro dlouhodobou archivaci a ověřování integrity digitálních dokumentů a dat
Equality – rovnost v primární péči znamená, že každý pacient má spravedlivý a rovný přístup ke stejné standardní zdravotní péči, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, vyznání, majetek nebo zdravotní postižení
EQuiP (European Association for Quality and Patient Safety) – odborná skupina v rámci WONCA Europe, zaměřená na kvalitu a bezpečnost, vytváření standardů kvality péče a zvyšování bezpečnosti pacienta
Equity – v primární péči znamená zajištění spravedlivého přístupu ke zdravotním službám pro každého člověka bez ohledu na jeho majetek, původ, bydliště nebo sociální situaci. Na rozdíl od pouhé rovnosti (equality), která dává všem lidem úplně stejně, equity poskytuje větší podporu a zdroje těm, kteří mají větší zdravotní či sociální potřeby
ESPCG – European Society for Primary Care Gastroenterology – WONCA Europe skupina pro gastroenterologii
EURACT (European Academy of Teachers in General Practice/Family Medicine) – Evropská akademie učitelů ve VPL
EUROPREV (European Network for Prevention and Health Promotion) – odborná skupina v rámci WONCA Europe, zaměřená na prevenci, evidence-based preventivní postupy a podporu zdraví v primární péči
EURIPA (European Rural and Isolated Practitioners Association) – odborná skupina v rámci WONCA Europe, zaměřená na venkovské lékařství, specifika, výzvy a rozvoj péče v odlehlých a venkovských oblastech
EURIPA Rural Health Forum – každoroční mezinárodní odborná konference a pracovní setkání, které pořádá EURIPA
EV (EudraVigilance) – jednotný evropský systém a databáze pro hlášení, shromažďování a vyhodnocování podezření na nežádoucí účinky léků
Evaluation – vyhodnocení a posouzení kvality konkrétního úkolu nebo zadání, obvykle prováděné školitelem
EYFDM (European Young Family Doctors Movement) – odborná skupina v rámci WONCA Europe zaměřená na mladé lékaře, podpora školenců a lékařů do 5 let po atestaci (stáže, networking)
EZD – elektronická zdravotnická dokumentace, představuje digitální podobu zdravotních záznamů pacienta vedenou a uchovávanou v informačních systémech poskytovatelů zdravotních služeb

FD (family doctor) – praktický lékař (významový překlad)
Feedback – zpětná vazba
Frailty – křehkost je klinický syndrom charakterizovaný sníženou fyziologickou rezervou a zvýšenou zranitelností vůči stresovým zátěžím, který u starších lidí vede k vyššímu riziku pádů, závislosti, hospitalizací a úmrtí
Gatekeeper a gatekeeping – role praktického lékaře jako „strážce brány“, kdy pacient musí nejprve navštívit VPL, který rozhodne, zda je nutná návštěva specialisty nebo další vyšetření
GMC – General Medical Council je státní registr a kontrolní úřad pro všechny lékaře ve Velké Británii
GP/FM – General practice/Family medicine – Praktické lékařství/Rodinné lékařství (v příručce často pro zjednodušení nahrazeno zkratkou VPL
GP STAT (General Practice Standardised Teaching Assessment Tool for Small Group Learning) – standardizovaný hodnoticí nástroj navržený pro evaluaci a zkvalitňování výuky v malých skupinách v oboru všeobecného praktického lékařství
GRIN (General Practice Research on Infections Network) – WONCA Europe skupina pro výzkum infekcí
Haló efekt – podlehnutí prvnímu nebo nejsilnějšímu dojmu, který zkoušejícího ovlivní při celkovém hodnocení
Healthspan – aktivní a zdravá část lidského života
Hidden curriculum – skryté kurikulum, které označuje nepsané, neoficiální a často nezamýšlené poznatky (či lekce)
Hindsight bias – kognitivní kreslení zpětného pohledu nebo také „vždycky jsem to věděl“
Chemistry meeting – ve světě profesního rozvoje a vzdělávání jde o nezávaznou úvodní schůzku mezi školitelem a školencem
ICE (Ideas, concerns, expectations) – komunikační rámec v medicíně, zaměřený na komunikaci orientovanou na pacienta
ICGP (Irish College of General Practitioners) – je hlavní odborná a profesní organizace pro všeobecné praktické lékaře v Irsku
Impact Factor (IF) – vědecký ukazatel (metrika), který měří průměrnou citovanost článků publikovaných v daném vědeckém časopise za určité časové období. Slouží jako hlavní měřítko prestiže, vlivu a odborné váhy vědeckých časopisů.
IPCRG (International Primary Care Respiratory Group) – WONCA skupina pro respirační onemocnění
IPL (Interprofessional Learning) – mezioborové vzdělávání, probíhá tehdy, když se lékaři a další pracovníci ze dvou nebo více profesí učí o sobě, od sebe navzájem a společně, aby si osvojili schopnost efektivně spolupracovat
IPVZ – Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví
ISHK – interní systém hodnocení kvality a bezpečí
ISQua – Mezinárodní společnost pro kvalitu ve zdravotnictví
JCI (Joint Commission International) – významná globální organizace, která působí v oblasti hodnocení kvality a bezpečí ve zdravotnictví

Just culture – bezpečnostní a manažerský koncept, který staví na tom, že se při chybách v práci nehledá okamžitý viník k potrestání, ale zkoumá se, proč k chybě došlo
Kaizen – (japonsky kai = změna, zen = k lepšímu) je japonská filozofie a manažerský přístup zaměřený na neustálé a postupné zlepšování
KPP – koeficient poměru počtu pojištěnců

KPPokres – hodnota tohoto koeficientu pro konkrétní okres
Learning outcomes – v kontextu specializačního kompetenčně orientovaného vzdělávání představují konkrétní, měřitelné a ověřitelné výstupy
LIC (Longitudinal Integrated Clerkship) – pokročilý model klinické výuky lékařů, při kterém studenti tráví delší souvislé období (obvykle 6–12 měsíců) na jednom pracovišti místo krátkých rotací po jednotlivých odděleních. Během této doby se učí ve všech základních oborech současně a poskytují péči stejným pacientům v průběhu celého jejich onemocnění. Tento přístup podporuje budování dlouhodobých vztahů se školiteli i pacienty a klade důraz na komplexní, na pacienta orientovanou péči
Lifestyle medicína – obor, který využívá cílenou úpravu faktorů životního stylu jako primární nástroj pro předcházení, léčbu a zvrat civilizačních chorob
Lifestyle Medicine Group – WONCA Europe skupina pro medicínu životního stylu
LLM (Large Language Model) – typ umělé inteligence, který rozumí lidskému jazyku, zpracovává ho a dokáže ho sám vytvářet
Longevity – je medicínský a preventivní koncept zaměřený na prodloužení aktivní a zdravé části lidského života (healthspan) s důrazem na zpomalení biologického stárnutí a včasnou prevenci chronických onemocnění
LONGLOOK program – lékařský výukový program v Queenslandu v Austrálii, zaměřený na výchovu a udržení lékařů v regionálních a venkovských oblastech („train to retain“)
MAKO – Manuál kódů, které lze vykazovat nad rámec kapitační platby v ordinaci VPL, dokument vypracovaný SVL ke zpřehlednění a ulehčení vykazování jednotlivých výkonů 
MCQ (Multiple Choice Questions) – otázky s výběrem odpovědí, v lékařském vzdělávání se dnes kladou přísné nároky na to, aby MCQ otázky netestovaly jen mechanickou paměť, ale i klinické uvažování, např. formou krátkých kazuistik v zadání
MEDLINE – prestižní bibliografická databáze americké Národní lékařské knihovny, která indexuje prověřené biomedicínské časopisy na základě přísných odborných kritérií. Slouží jako zlatý standard pro vyhledávání odborné medicínské literatury a využívá k přesnému vyhledávání řízený slovník pojmů MeSH (Medical Subject Headings)
MENTI dotazníky – interaktivní online dotazníky, které umožňují přednášejícím zapojit publikum v reálném čase pomocí jejich mobilních telefonů, posluchači odpovídají zcela anonymně na různé typy otázek a jejich odpovědi se okamžitě zobrazují na hlavní prezentaci
MeSH (Medical Subject Headings) – slovník standardizovaných odborných výrazů, který vytvořila a spravuje americká Národní lékařská knihovna
Mini-CEX (Mini-Clinical Evaluation Exercise) – mini klinické hodnocení
MRCGP (Membership of the Royal College of General Practitioners) – členství v Královské koleji praktických lékařů ve Velké Británii, označuje odbornou britskou kvalifikaci a atestaci pro všeobecné praktické lékaře. Je to tedy současně odborný titul, např. Dr. M. Novák, MRCGP, který se uděluje lékařům ve Spojeném království po složení závěrečných zkoušek a dokončení specializační přípravy v oboru všeobecného praktického lékařství, v České republice je to ekvivalent odborné atestace nebo diplomu v oboru všeobecného praktického lékařství. Označuje plně kvalifikovaného a registrovaného všeobecného praktického lékaře v britském zdravotním systému (NHS), celá paleta testů k dosažení MRCGP zde (MRCGP exams)
NCEZ – Národní centrum elektronického zdravotnictví
Near miss –skoro pochybení nebo „těsně vedle“ je bezpečnostní incident, při kterém mohl být pacient poškozen, ale díky náhodě, štěstí nebo včasnému zásahu k poškození nakonec nedošlo.
NFGP (Nordic Federation of General Practice) – Severská federace praktických lékařů
NIA (Národní identitní autorita) – státní systém, který zajišťuje bezpečnou a ověřenou elektronickou identifikaci uživatelů pro online služby veřejné správy
NRPZS – Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb
NÚ – nežádoucí účinek
Nurse Practitioner (NP) – sestra s rozšířenou působností je sestra s vysokoškolským vzděláním magisterského nebo doktorského stupně, která má oprávnění provádět řadu úkonů navíc
NZIS – Národní zdravotnický informační systém
OBE (Outcome-Based Education) – vzdělávání zaměřené na výstupy
OECD (Organization for Economic Co-operation and Development) – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Onboarding – přijetí „na palubu“ (plánovaný a strukturovaný proces přijetí školence do týmu ordinace, který má  jasně vymezit role a očekávání školence i školitele)
OOPP –  osobní ochranné pracovní prostředky
Open Access (OA) časopis – vědecký nebo odborný časopis s otevřeným přístupem, jehož obsah je zcela zdarma a bez omezení dostupný online komukoliv na světě.
OPZ+ – projekt Podpora vzdělávání v oblasti primární péče zaměřené na všeobecné praktické lékaře a praktické lékaře pro děti a dorost spolufinancovaný ze státního rozpočtu a EU
ORP (Osobní rozvojový plán školence) – nástroj profesního růstu
OSCE (Objective Structured Clinical Examination) – objektivní strukturované klinické zkoušení je zlatým standardem pro zkoušení klinických dovedností
Overdiagnosis – přediagnostikování označuje situaci, kdy je pacientovi diagnostikováno onemocnění, stav nebo odchylka, které by mu za jeho života nikdy nezpůsobily žádné potíže, příznaky ani smrt
Overtreatment – přeléčení nebo nadměrná léčba je přímým a velmi častým důsledkem overdiagnosis, overtreatment představuje samotné nasazení léků, zákroků či operací, které pacientovi nepřinesou žádný zdravotní užitek, ale vystavují ho reálným rizikům a vedlejším účinkům
PCDE (Primary Care Diabetes Europe) – WONCA Europe skupina pro diabetes
PDCA (Plan – Do – Check – Act) – nástroj neustálého zlepšování kvality (kaizen)
PDP (Personal Development Plan) – osobní plán rozvoje, slouží školiteli či školenci pro reflektivní učení
Peer appraisal – hodnocení mezi kolegy z oboru, např. mezi školiteli, podobné pojmu Peer review, kdy oba pojmy označují kolegiální hodnocení bez nadřízeného, ale liší se rozsahem, cílem a formátem
Peer review – proces, při kterém je práce, postup nebo dokumentace odborníka hodnocena jiným odborníkem ze stejného oboru (kolegou na stejné úrovni = peer)
Person-centred care – péče zaměřená na člověka v primární péči je přístup, který staví jednotlivce s jeho potřebami, hodnotami, zázemím a prioritami do středu veškerého rozhodování
PO – požární ochrana
POCUS (Point-of-Care Ultrasound) – ultrazvukové vyšetření v ordinaci VPL, zaměřené na problém, jehož cílem je odpověď na jasnou klinickou otázku

Position paper – odborný text, který prezentuje oficiální názor, postoj nebo doporučení určité organizace, instituce či odborné skupiny k palčivému problému, nové metodě nebo oblasti, která dosud nebyla jednotně upravena
PRAC – Farmakovigilanční výbor
Primary Care Allergy and Immunology Group – WONCA Europe skupina pro alergologii a imunologii v primární péči
PSQ (Patient Satisfaction Questionnaire) – dotazník spokojenosti s péčí pro pacienta
PubMed – volně dostupné webové rozhraní a vyhledávač, který umožňuje bezplatný přístup k celému obsahu databáze MEDLINE. Kromě MEDLINE obsahuje i nejnovější dosud neindexované články, citační záznamy a odkazy na plné texty v digitálním archivu PubMed Central (PMC)
RBC – Resortní bezpečnostní cíle, vyhlašuje je MZČR, jde o závazný soubor pravidel a doporučení pro zvyšování kvality a bezpečí pacientů
RBP – Revírní bratrská zdravotní pojišťovna
RCGP (Royal College of General Practitioners) – odborná profesní organizace praktických lékařů ve Velké Británii
Red flags – výraz pro varovný symptom v medicíně
Reverse feedback – ve vzdělávání označuje proces, při kterém příjemci vzdělávání poskytují zpětnou vazbu těm, kteří je vyučují či vedou
Rezilience – duševní odolnost v primární péči představuje schopnost VPL zvládat vysokou zátěž
RM – Rezidenční místo(a)
Role modeling – působení vlastním příkladem je proces, kdy člověk svým chováním, postupy a postoji slouží jako vzor pro ostatní, kteří se jej snaží napodobovat
Role-modelling consciousness (vědomý role modeling) – školitel (role model) si plně uvědomuje, že je pozorován, a předváděné postupy se školencem aktivně reflektuje a rozebírá
RPAP (Rural Physician Associate Program) – vzdělávací program na lékařské fakultě University of Minnesota, který připravuje studenty medicíny na výkon lékařské praxe na venkově
Safety Netting – strukturovaná informace a dohoda mezi lékařem a pacientem na závěr konzultace o tom, co dělat, pokud se zdravotní stav vyvine jinak, než se očekává
SCA (Simulated Consultation Assessment) – hodnocení simulovaných konzultací, což je závěrečná praktická zkouška pro budoucí všeobecné praktické lékaře ve Velké Británii
Scopus – největší multidisciplinární citační a abstraktová databáze na světě, kterou provozuje komerční vydavatelství Elsevier
ScotGEM (Scottish Graduate Entry Medicine) – čtyřletý postgraduální magisterský program lékařství ve Skotsku, určený pro absolventy vysokých škol, kteří chtějí získat lékařský titul
SEA (Significant Event Analysis) – analýza závažných událostí, strukturovaná metoda řízení rizik, jejímž cílem je přezkoumat konkrétní událost, vytěžit z ní zkušenosti a zlepšit budoucí praxi
SET-GO (Saw, Else, Think – Goals, Offers) – metoda strukturovaného podávání zpětné vazby
Shadowing – stínování a pozorování, v kontextu lékařské praxe jde o situaci, kdy „stín“ – školenec doslova „chodí v patách“ školiteli
SMART (specific, measurable, achievable, relevant, timely) – plán výuky, který má být specifický, měřitelný, dosažitelný, relevantní a časově ohraničený
Social Prescribing and Community Orientation Group – WONCA Europe skupina pro sociální preskripci a komunitní orientaci
Soft skills – komunikační, vztahové a sociální dovednosti
SOP – standardní operační postup
SRL (Self-regulated learning) – proces, kdy se student/školenec stává aktivním tvůrcem vlastního vzdělávání/autonomní učení
ST (Specialty Training) – specializační vzdělávání
SVL ČLS JEP – Společnost všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
SPL ČR – Sdružení praktických lékařů ČR
Teach back – komunikační technika, při které předávající (např. lékař, lektor) požádá příjemce (pacienta, studenta, školence), aby nově získané informace či instrukce zopakoval vlastními slovy

VoZP – Vojenská zdravotní pojišťovna
VPL – Všeobecné praktické lékařství / všeobecný praktický lékař
VSV – Vlastní specializovaný výcvik (součást specializační přípravy spolu s kmenem)
VZP – Všeobecná zdravotní pojišťovna
Watchful waiting – schopnost bezpečného vyčkávání lékaře při diferenciální diagnostice symptomu
Web of Science (WoS) – nejstarší a vysoce selektivní mezinárodní citační databáze, na základě dat z této databáze se vypočítává oficiální IF, který slouží k hodnocení prestiže vědeckých periodik
Well-being – duševní a tělesná pohoda všeobecného praktického lékaře představuje zásadní předpoklad pro poskytování bezpečné a kvalitní péče o pacienty
WFME (World Federation for Medical Education) – mezinárodní nevládní organizace, která se celosvětově zabývá kvalitou vzdělávání lékařů ve všech jeho fázích (BME, ST, CME)
WONCA (World Organization of National Colleges, Academies and Academic Associations of General Practitioners/Family Physicians) – celosvětová profesní organizace, která sdružuje praktické a rodinné lékaře
WONCA Europe – Evropská profesní organizace VPL a rodinných lékařů
Work-life balance – rovnováha mezi pracovním a osobním životem
WPBA (Workplace-Based Assessment) – systém hodnocení a posuzování praktických dovedností, chování a kompetencí školence přímo na pracovišti. Sleduje, jak si pracovník (např. lékař v přípravě) vede při každodenní práci s pacienty nebo kolegy
WRITE program (WWAMI Rural Integrated Training Experience) – specializovaný klinický výukový program na Lékařské fakultě University of Washington (UW School of Medicine)

ZP – zdravotnický prostředek
ZP MV ČR (ZPMV) – Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky

ZZ – zdravotnické zařízení

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

1. EURACT

EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. [Webové stránky organizace]. Online. Dostupné z: www.euract.eu. [cit. 2026-11-02].

EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. A brief history of EURACT and description of activities. Online. Dostupné z: https://www.euract.eu/page/a-brief-history-of-euract-and-description-of-activities. [cit. 2026-11-02].

EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Publications. Online. Dostupné z: https://www.euract.eu/resources/index/publications. [cit. 2026-11-02].

EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT scientific publications. Online. Dostupné z: https://www.euract.eu/resources/index/euract-scientific-publications. [cit. 2026-11-02].

2. Leonardo kurzy pro školitele ve VPL

EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Leonardo Teachers Courses. Online. Dostupné z: https://www.euract.eu/page/leonardo-teachers-courses. [cit. 2026-11-02].

3. WONCA EUROPE. WONCA Tree. Online.

Dostupné z: https://www.woncaeurope.org/page/wonca-tree. [cit. 2026-11-02].

4. ROYAL COLLEGE OF PHYSICIANS AND SURGEONS OF CANADA. CanMEDS. Online.

Dostupné z: https://www.royalcollege.ca/en/standards-and-accreditation/canmeds.html. [cit. 2026-11-02].

5. Evropské hodnoty oboru VPL

WONCA EUROPE. [Core Values]. Online, PDF. Dostupné z: https://www.woncaeurope.org/file/3e3fa988-e330-49db-abc1-0ba2f3f108d4/Core%20Values.pdf. [cit. 2026-11-02].

6. KATIĆ, Milica; ŠVAB, Igor et al. Family Medicine. Zagreb: Medicinska naklada, 2017. ISBN 978-953-176-758-3.

Dostupné z: https://www.medicinskanaklada.hr/family-medicine. [cit. 2026-11-02].

7. SEIFERT, Bohumil; BÝMA, Svatopluk et al. Všeobecné praktické lékařství. 4., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Galén, 2024. ISBN 978-80-7492-713-3.

Dostupné z: https://e-kompas.cz/z9260-vseobecne-prakticke-lekarstvi. [cit. 2026-11-02].

8. WASS, Val a NG, Victor (ed.). Family Medicine in the Undergraduate Curriculum: Preparing medical students to work in evolving health care systems. Online. Boca Raton: CRC Press, 2023. ISBN 978-1-003-32573-4. DOI: 10.1201/9781003325734.

Dostupné z: https://www.globalfamilydoctor.com/News/Open_access_Education_Book.aspx. [cit. 2026-11-02].

9. WORLD ORGANIZATION OF FAMILY DOCTORS [WONCA]. WONCA Global Standards for Postgraduate Medical Education. Online, PDF. 2025.

Dostupné z: https://www.globalfamilydoctor.com/site/DefaultSite/filesystem/documents/Groups/Education/WONCA%20Global%20Standards%20for%20Postgraduate%20Medical%20Education%202025.07.20.pdf. [cit. 2026-11-02].

10. HARDEN, Ronald M.; HARDEN, Jeni a LILLEY, Pat. Creating a Curriculum for Student Engagement: Key Ideas for Health Professions Education. Elsevier, 2026. ISBN 978-0-443-12800-4.

Dostupné z: https://shop.elsevier.com/books/creating-a-curriculum-for-student-engagement/harden/978-0-443-12800-4#full-description. [cit. 2026-11-02].

11. WONCA WORKING PARTY ON RURAL PRACTICE. Rural Medical Education Guidebook. Online, PDF. 2. vydání. 2021.

Dostupné z: https://ruralwonca.org/assets/documents/RMEG-2021.pdf. [cit. 2026-11-02].

12. Bradford VTS: A site for GP trainees, their trainers and other health professional learners and their educators in primary care. Online.

Dostupné z: https://www.bradfordvts.co.uk/. [cit. 2026-11-02].

13. WORLD FEDERATION FOR MEDICAL EDUCATION [WFME]. Standards for Postgraduate Medical Education. Online, PDF. 2023.

globální metodická příručka pro specializační přípravu lékařů po celém světě

Dostupné z: https://wfme.org/wp-content/uploads/2023/03/WFME-STANDARDS-FOR-POSTGRADUATE-MEDICAL-EDUCATION_2023.pdf. [cit. 2026-11-02].

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

1. WONCA EUROPE. The European Definition of General Practice / Family Medicine. Online, PDF. 2005. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/84386aab-6b81-4092-9958-9232c45c619b/europeandefinitionofgeneralpracticefamilymedicine-shortversion2005.pdf. [cit. 2026-11-02].

2. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT Statement on Assessment in Specialty Training for GP/FM. Online, PDF. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/4c44da27-faf3-4ab8-ad8a-945b6511d231/EURACT%20Statement%20on%20Assessment%20in%20Specialty%20Training%20for%20Family%20Medicine.pdf. [cit. 2026-11-02].

3. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. European Education Requirements for the Undergraduate General Practice/Family Medicine Curriculum. Online, PDF. 2020. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/0c939377-3ef2-4e92-9692-7712bb4b7f5b/bmeeducation-requirements-151220finalwith-we.pdf. [cit. 2026-11-02].

4. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Educational training requirements for GP Specialty Training. Online, PDF. 2018. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/3f90e605-bd09-443b-bab5-98a91545713d/educational-training-requirements-general-practice-family-medicine-specialty-training-education.pdf. [cit. 2026-11-02].

5. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. European Requirements for GP/FM Continuous Medical Education (CME). Online, PDF. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/290be230-5126-4239-b1c2-84ec70356616/european-requirements-gpfmcmedef-converted.pdf. [cit. 2026-11-02].

6. BEDNÁŘ, Jáchym; BUCHANAN, Josephine; MICHELS, Nele R.; KALDA, Ruth; VAJER, Péter et al. Current state of the evidence-base for effective continuous medical education for family medicine and general practice. Online, PDF. EURACT. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/824e19a4-6241-4b50-8e62-2dcf790516e5/cme-cpd-backup-document-final.pdf. [cit. 2026-11-02].

7. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Framework for Continuing Educational Development of Trainers in General Practice/Family Medicine in Europe. Online, PDF. 2012. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/fe079695-ff2d-48e1-be5c-7c7ba9fa7f8f/euractframeworkforcontinuingeducationaldevelopmentoftrainersingeneralpracticeineuropecedingp.pdf. [cit. 2026-11-02].

8. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT Educational Agenda. Online, PDF. Leuven: EURACT, 2005. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/b82a0522-aa7c-4e1a-af0b-030d0e26b58e/EURACT%20Educational%20Agenda.pdf. [cit. 2026-11-02].

9. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]; EUROPEAN SOCIETY FOR QUALITY AND SAFETY IN FAMILY PRACTICE [EQuiP]. EURACT-EQuiP Policy Document – Integration of Formal CME and Quality Improvement Initiatives. Online, PDF. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/d8dbac1a-53a8-4d69-9ddc-c423b3537f80/Integration%20of%20Formal%20CME.pdf. [cit. 2026-11-02].

10. EUROPEAN SOCIETY FOR QUALITY AND SAFETY IN FAMILY PRACTICE [EQuiP]. European Teaching Agenda on Quality and Safety in Family Medicine. Online, PDF. 2019. Dostupné z: https://www.qualityfamilymedicine.eu/file/5977201e-a6cb-409e-a089-6fc0a7d5b175/European-Teaching-Agenda-Final.pdf. [cit. 2026-11-02].

11. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT Statement on Hospital Posts used for Training in General Practice / Family Medicine. Online, PDF. Graz, 2013. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/5bdc0290-96d7-4b90-8ef4-eb5f55a492ea/EURACT%20Statement%20on%20Hospital%20Posts%20used%20for%20GPFMTraining.pdf. [cit. 2026-11-02].

12. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Report on the current status of General Practice/Family Medicine in Basic Medical Education in EURACT countries in 2024. Online, PDF. 2026. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/2ba02a4d-13df-4336-a2e7-165a437b0ac1/2026-03-23_Basic%20Medical%20Education_EURACT.pdf. [cit. 2026-11-02].

13. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Report on Licensing, Continuous medical education, Continuous professional development and Quality Assurance in General Practice and Family Medicine. Online, PDF. 2025. Dostupné z: https://www.euract.eu/file/1be3e0c5-2f39-46f6-b999-6bfa83f4751b/Report%20CME%202025.pdf. [cit. 2026-11-02].

14. HOMAR, Vesna; MICHELS, Nele Roos; KUČERA, Marek; BEDNÁŘ, Jáchym; ORTEGA, Yolanda et al. Point-of-care ultrasound teaching in general practice and family medicine: EURACT position paper. Online. European Journal of General Practice. 2026, roč. 32, č. 1, 2666751. DOI: 10.1080/13814788.2026.2666751. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13202702/. [cit. 2026-11-02].

15. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT 2026 Educational Conference Abstract Book. Online. 2026. Dostupné z: https://www.euract.eu/resources/view/abstract-book-for-the-4th-euract-educational-conference. [cit. 2026-11-02].

16. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. EURACT Statement on Selection of Trainers and Teaching Practices. Online, PDF. 2002. Dostupné z: https://www.euract.eu/download/c1238da9-8a6f-4b34-bc8c-30d5e2153d78/EURACT%20Statement%20on%20Selection%20of%20Trainers%20and%20Teaching%202002.pdf. [cit. 2026-11-02].

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„O něco důležitější je vědět, jaký člověk nemoc má, než jakou nemoc člověk má.“

parafráze dle Dr. Williama Oslera

Obor VPL je samostatnou akademickou a vědeckou disciplínou s vlastním vzdělávacím programem a výzkumnou agendou. Jeho klinická praxe je zaměřena na poskytování primární péče opírající se o důkazy. Tato definice je prezentována evropskou organizací praktických a rodinných lékařů (GP/FM) WONCA Europe.
WONCA World jako globální organizace pro všeobecné praktické a rodinné lékaře podporuje a prosazuje vysoké standardy vzdělávání, výzkumu a kvality v oboru.
V rámci Evropské definice všeobecného/rodinného lékařství (2023) se náš obor vymezuje nejen klinicky, ale také kontextově a celospolečensky. Obor zahrnuje odpovědnost nejen za zdraví jedince, jeho rodiny, komunity, ale i životního prostředí (Jedno zdraví – One Health).
VPL je základní lékařský obor primární péče, který zajišťuje léčebnou i preventivní péči pro populaci dospělých nebo v některých zemích i pro děti a dorost.
Obor VPL je otevřen všem kategoriím zdravotních problémů, které se týkají zdraví. Primární péče je v tomto oboru nejblíže pacientovi z hlediska geografické, časové, ekonomické i kulturní dostupnosti. Integruje znalosti a dovednosti z různých lékařských disciplín tak, aby je uplatňoval ve funkcích preventivních, diagnostických, léčebných, rehabilitačních a posudkových.
Základní charakteristiky oboru VPL, s nimiž se pacienti setkávají v každodenní praxi a které školitelé vštěpují budoucím lékařům oboru VPL, zahrnují:

• Dlouhodobá a soustavná péče, s možností ovlivňování životního stylu jedince, rodiny či komunity

• Orientace na prevenci a snižování individuálních rizik

• Spolupráce s dalšími obory zdravotní péče – koordinace, mezioborová spolupráce, referování, integrace péče

• Holistický přístup k pacientovi, zvažující biologické, psychologické, sociální a někdy i spirituální aspekty

• Poskytování péče v prostředí blízkém pacientovi v jeho domově, v komunitních podmínkách nebo v jeho regionu

VPL představuje pro pacienty první kontakt se zdravotnictvím. Úkolem lékaře oboru VPL je citlivě a zodpovědně rozhodnout o dalším postupu péče (zda zvládnout stav v primární péči nebo pacienta odeslat ke specializované péči) a koordinovat péči v případě chronických onemocnění. Hlavním cílem oboru je zajistit občanům přístup k lékařské péči, která odpovídá vědeckým poznatkům a současným standardům, poskytovanou způsobem vhodným pro společenský a kulturní kontext, a to buď přímo v rámci primární péče, nebo prostřednictvím efektivní spolupráce se službami sekundární či terciární péče.
Příznivý dopad primární péče na zdraví populace lze objasnit prostřednictvím následujících šesti mechanismů, které působí samostatně, ale často i synergicky:

• Snazší přístup k potřebným službám

 Usnadňuje vstup do zdravotnického systému, zejména pro sociálně či geograficky znevýhodněné skupiny. Fyzická dostupnost ordinací, nižší finanční bariéry a flexibilita jsou zásadní. V České republice respondenti v mezinárodním průzkumu OECD/PaRIS hodnotili primární péči jako dostupnou a koordinovanou. Stabilní vztah s jedním VPL má u nás více než 75 % osob s chronickými onemocněními (více než 5 let se stejným lékařem).

• Vyšší kvalita péče

Dostupnost kvalifikovaných lékařů praxe VPL, kontinuální vztah mezi lékařem a pacientem, dobře fungující koordinace s dalšími zdravotnickými i sociálními službami zvyšují přesnost diagnóz, efektivitu léčby a spokojenost pacientů. V rámci projektu PaRIS 96 % českých pacientů uvedlo, že byli spokojeni s kvalitou péče v primární péči, což je významně nad průměrem OECD (87 %). Péče byla přiměřená individuálním potřebám pacientů (90 %).

• Větší důraz na prevenci

Prevence (včetně očkování, screeningu, včasného záchytu rizikových stavů) v rámci primární péče výrazně přispívá ke snížení výskytu chronických nemocí, komplikací i úmrtí, a tím i snížení zátěže zdravotního systému.

• Včasná péče, včasná diagnostika a intervence

Když primární péče zachytí zdravotní problémy v raném stádiu, je možné rychle zasáhnout, minimalizovat rozsah onemocnění či komplikace, což vede k lepšímu výsledku léčby a nižším nákladům. Screeningová činnost (např. kolorektální karcinom) v primární péči umožňuje zachytit onemocnění v raných stádiích, což významně ovlivňuje prognózu a snižuje nároky na intenzivní léčbu.

• Kumulativní účinek hlavních charakteristik primární péče

Charakteristiky jako kontinuita péče u stejného lékaře, komplexnost péče (řešení širokého spektra zdravotních problémů), koordinace a personalizace péče se sčítají.
Čím silnější jsou všechny tyto prvky, tím větší je dopad na zdraví populace. Kombinace faktorů – dostupnost, kvalita, koordinace – přispívá k efektivnějšímu řízení chronických onemocnění, což je zvlášť důležité vzhledem ke stárnutí populace a rostoucí prevalenci chronických onemocnění.

• Role primární péče při omezování zbytečné či potenciálně škodlivé specializované péče
  Všeobecní praktičtí lékaři mohou zabránit nadměrnému či nevhodnému nadužívání specialistů, nepotřebným výkonům a hospitalizacím tím, že zvládnou mnoho problémů sami nebo pacienty vhodně nasměrují

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

WONCA World představuje hlavního celosvětového zástupce praktických/rodinných lékařů (GP/FM), který udává globální směr celému oboru.
Zastřešuje přibližně 130 národních organizací a reprezentuje tak přes 600 000 lékařů z celého světa. Pro dosažení globálního dosahu se rozděluje na 7 regionálních větví, mezi něž patří i WONCA Europe. Na celosvětové úrovni udržuje WONCA World úzké partnerství s WHO.
WONCA Europe funguje jako autonomní evropská pobočka s vlastními stanovami, rozpočtem i výkonným výborem. Sdružuje 47 národních organizací a zastupuje tak přibližně 120 000 praktických a rodinných lékařů (GP/FM) v Evropě. Pod svými křídly integruje specializované evropské sítě, z nichž každá rozvíjí jiný aspekt primární péče.

Přehled všech 6 základních sítí WONCA Europe a jejich zaměření:
EURACT (European Academy of Teachers in General Practice/Family Medicine)
Vzdělávání – výuka VPL, metodika a kurzy pro školitele
EGPRN (European General Practice Research Network)
Výzkum – vědecké projekty a metodologie výzkumu přímo v ordinacích VPL
EQuiP (European Association for Quality and Patient Safety)
Kvalita a bezpečnost – vytváření standardů kvality péče a zvyšování bezpečnosti pacienta
EYFDM (European Young Family Doctors Movement)
Mladí lékaři – podpora školenců a lékařů do 5 let po atestaci (stáže, networking)
EUROPREV (European Network for Prevention and Health Promotion)
Prevence – evidence-based preventivní postupy a podpora zdraví v primární péči
EURIPA (European Rural and Isolated Practitioners Association)
Venkovské lékařství – specifika, výzvy a rozvoj péče v odlehlých a venkovských oblastech

Tyto skupiny úzce spolupracují a propojují vzdělávání, výzkum, kvalitu péče, podporu mladých lékařů, prevenci a specifika venkovského lékařství. Jednotliví členové výše uvedených skupin se pravidelně potkávají a pracují na mnoha společných projektech.

V rámci WONCA Europe existuje i řada dalších specializovaných zájmových skupin, které se zaměřují na hlavní oblasti primární péče.
Mezi hlavní skupiny patří:

EPCCS – European Primary Care Cardiovascular Society (kardiovaskulární péče)
ESPCG – European Society for Primary Care Gastroenterology (gastroenterologie)
IPCRG – International Primary Care Respiratory Group (respirační onemocnění)
PCDE – Primary Care Diabetes Europe (diabetes)
GRIN – General Practice Research on Infections Network (výzkum infekcí)
Lifestyle Medicine Group – Skupina pro medicínu životního stylu
Primary Care Allergy and Immunology Group – Alergologie a imunologie v primární péči
Social Prescribing and Community Orientation Group – Sociální preskripce a komunitní orientace
Doctor Health and Well-being Group – Zdraví a životní pohoda samotných lékařů

Tyto odborné sítě a zájmové skupiny představují platformu pro sdílení osvědčených postupů vjednotlivých evropských státech. Aktivní zapojení do jejich činnosti umožňuje VPL držet krok s nejnovějšími vědeckými poznatky v úzkých klinických specializacích, přičemž spolupráce v těchto strukturách usnadňuje tvorbu mezinárodních doporučených postupů šitých na míru primární péči. Mnoho z těchto skupin pravidelně pořádá specializované workshopy zaměřené na kontinuální profesní rozvoj, vzájemnou provázanost výzkumu, vzdělávání a klinické praxe, a tak přímo přispívá k vývoji a ke zvyšování kvality celého oboru.

Pro začínající lékaře představují tyto sítě ideální příležitost k navázání cenných mezinárodních kontaktů a zapojení do vědeckých projektů. Tyto sítě vytvářejí silný a jednotný hlas oboru VPL na evropské i globální scéně. Díky tomu má každý lékař v primární péči možnost aktivně ovlivňovat směřování svého oboru a podílet se na utváření budoucích standardů zdravotní péče.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Strom všeobecného praktického lékařství WONCA je vizuální definicí či kognitivním modelem oboru VPL, který byl přijat komunitou VPL po celém světě.
Slouží jako koncepční rámec pro vysvětlení podstaty naší specializace, popisuje, čím se VPL odlišuje od ostatních specializací a proč je tak komplexním oborem.
Spojuje listy – charakteristiky, větve – kompetence, kmen – dovednosti, kořeny a půdu, do které je strom zasazen a ukazuje, že teprve souhra všech částí stromu vytváří identitu našeho oboru.

Listy stromu všeobecného praktického lékařství WONCA představují 12 charakteristik (atributů) oboru VPL, které dohromady popisují, co tento obor činí specifickým.
Každý školenec ve specializační přípravě by si měl postupně tyto charakteristiky osvojit a začlenit je do své každodenní praxe, aby se staly přirozenou součástí jeho profesní identity, lékařského myšlení, rozhodování a interakce s pacienty, rodinami i komunitou, v které VPL působí.

12 charakteristik oboru VPL:

1. Vztah lékař–pacient
VPL staví na dlouhodobém osobním vztahu založeném na vzájemné důvěře a respektu. Lékař přistupuje k pacientovi jako k rovnocennému partnerovi. Tento dlouhodobě budovaný vztah vzájemné důvěry umožňuje efektivnější diagnostiku i dlouhodobé vedení léčby.

2. Zaměření na pacienta a kontext
Lékař se nesoustředí pouze na samotnou nemoc, ale vnímá pacienta v celé jeho jedinečnosti. Při hodnocení zdravotního stavu bere v úvahu rodinné, pracovní i životní prostředí jedince. Diagnostika i léčebný plán jsou vždy přizpůsobeny konkrétnímu životnímu kontextu pacienta a jsou konsensuální. Péče zaměřená na pacienta bere v úvahu celý život člověka, jeho hodnoty, preference, sociální, emoční, psychické i duchovní potřeby. Jejím cílem je smysluplný život ve zdraví i v nemoci. Tento koncept musí být integrován na všech úrovních studia od pregraduálního po postgraduální, protože zájem o tento přístup během studia atrofuje, není-li zdůrazňován.

3. VPL podporuje aktivní přístup pacientů
Vede pacienty k tomu, aby přijali spoluzodpovědnost za své vlastní zdraví. Podporuje edukaci a posiluje pacientovu schopnost dělat informovaná rozhodnutí o léčebném postupu. Společně vytvářejí plán péče, který odpovídá pacientovým reálným možnostem a cílům. Pacient je pro něj partnerem.

4. Kontinuita péče
Kontinuita péče VPL je královskou charakteristikou oboru VPL a naší největší devizou, existuje mnoho důkazů o tom, že je vysoce efektivním, vědecky podloženým medicínským nástrojem, který současně zlepšuje zdravotní výsledky pacientů, snižuje zátěž lékařů a šetří prostředky zdravotního systému. Podrobněji o této charakteristice hovoříme v kapitole 2.3.1

5. Odpovědnost za zdraví celé komunity
VPL neřeší pouze jednotlivce, ale vnímá i zdravotní potřeby širší komunity. Lékař reaguje na specifická rizika a sociální faktory v daném regionu. Sleduje veřejné zdraví a pomáhá efektivně chránit celou komunitu, kde působí jako vzor (role model)

6. Rozhodování na základě incidence a prevalence nemocí
VPL v ordinaci prvního kontaktu pracuje s odlišnou pravděpodobností výskytu chorob než specialisté v nemocnicích. Potkává se s populací, která je neselektovaná. Svá diagnostická rozhodnutí zakládá na znalosti reálného výskytu (incidence a prevalence) nemocí v běžné populaci. To zabraňuje zbytečnému vyšetřování a usnadňuje racionální diagnostický postup 

7. Schopnost rozeznat časná stádia nemocí
VPL často vídá pacienty s velmi nespecifickými a zpočátku nenápadnými příznaky. Jeho principiální dovedností je umění diferenciální diagnostiky a schopnost včas odhalit závažné onemocnění ještě před plným rozvojem klinických symptomů. Včasná záchytná diagnostika zásadně zvyšuje úspěšnost následné léčby a prognózu

8. Akutní a chronické zdravotní problémy
VPL je schopen řešit široké spektrum zdravotních stavů. Dokáže poskytnout rychlou pomoc u akutních stavů a zároveň dlouhodobě pečovat o pacienty s chronickými nemocemi.

9. Podpora zdraví a všeobecné pohody
VPL se nevěnuje pouze léčbě nemocí, ale aktivně prosazuje prevenci a zdravý životní styl. Usiluje o dosažení celkové fyzické, psychické i sociální pohody pacienta. Pomáhá pacientům předcházet rizikovým faktorům a rozvíjet zdravé návyky. V ideálním případě jde sám příkladem

10. Koordinace péče a hájení zájmů pacienta
VPL působí jako průvodce pacienta zdravotním systémem. Propojuje péči různých ambulantních specialistů, nemocnic i sociálních služeb. Chrání pacienta před neúčelnými vyšetřeními a prosazuje jeho zájmy

11. Medicína prvního kontaktu, nízký práh, neselektivní přístup
Ordinace VPL je pro pacienty nejsnáze dostupným místem, kde se jim dostane zdravotní péče. Přístup je neselektivní, VPL přijímá pacienty bez ohledu na věk, pohlaví, druh problému či sociální status. Takto nízko nastavený vstupní práh zajišťuje, že se k péči dostane každý, kdo ji potřebuje

12. Psychologický, sociálně-kulturní, existenciální přístup
Obor VPL uplatňuje komplexní biopsychosociální model zdraví. Zohledňuje, jak na fyzické zdraví působí psychika, sociální zázemí, kultura či existenciální otázky pacienta

V Evropské definici oboru VPL z roku 2023 je těchto 12 charakteristik uspořádáno do 6 domén kompetencí VPL:

Těchto šest domén tvoří propojený celek. Péče zaměřená na člověka a celostní přístup určují, jak lékař se zdravotním problémem pracuje, orientace na komunitu a management primární péče vytvářejí podmínky, v nichž péče probíhá, a specifické dovednosti při řešení problémů spolu se všeobecným přístupem zajišťují odbornou kvalitu rozhodování.

1. Péče zaměřená na člověka – hlavní kompetence VPL, je jí věnována kapitola 2.3.2

Péče je vedena potřebami konkrétního pacienta, nikoli pouze diagnózou. Doména zahrnuje čtyři charakteristiky – listy stromu: zaměření na pacienta a jeho kontext, vztah lékař–pacient, kontinuitu péče a podporu aktivního přístupu pacienta.

Praktické uplatnění

• U každé konzultace zjistit, co pacient považuje za problém, jaké má obavy a co od návštěvy očekává

• Plán léčby formulovat společně s pacientem, včetně alternativ a jejich rizik

• Využívat dlouhodobou znalost pacienta a jeho rodiny; v dokumentaci vést údaje o rodinné a sociální situaci

• Podporovat sebepéči: srozumitelné instrukce, zpětná vazba, stanovení reálných cílů

2. Péče orientovaná na komunitu

Lékař odpovídá nejen za registrované pacienty, ale i za zdraví populace, ve které působí. Zdraví jednotlivce je ovlivněno místními podmínkami, například prací, bydlením, dostupností služeb či vzdělávání.

Praktické uplatnění

• Sledovat vlastní populaci: věkové složení, nejčastější diagnózy, účast v preventivních programech

• Spolupracovat s obcí, školami, sociálními službami, domovy pro seniory a neziskovými organizacemi

• Zapojovat se do screeningových a očkovacích programů a vyhledávat osoby, které se do systému péče nedostávají

3. Specifické dovednosti při řešení problémů

V primární péči se potíže často vyskytují v počátečním, nediferencovaném stadiu. Rozhodování proto vychází z toho, jak časté jsou které nemoci v dané populaci (incidence a prevalence), a zároveň musí zachytit vzácné, ale závažné stavy.

Praktické uplatnění

• Při hodnocení symptomu nejprve zvážit nejčastější příčiny a poté aktivně vyloučit nebezpečné diagnózy

• Využívat čas jako diagnostický nástroj: kontrolní návštěva s jasně stanovenými kritérii návratu

• Znát prediktivní hodnotu symptomů a testů v primární péči; vyhnout se zbytečné nadměrné diagnostice

• Dokumentovat úvahy při nejistotě a sdílet je s pacientem

4. Všeobecný přístup

Rodinný lékař řeší současně akutní i chronické problémy téhož pacienta a podporuje zdraví a pohodu prostřednictvím prevence a včasné intervence. Nepracuje s jedním orgánovým systémem, ale s celým člověkem a s jeho více diagnózami.

Praktické uplatnění

• Při akutní návštěvě využít příležitost ke kontrole chronických onemocnění a rizikových faktorů

• U polymorbidních pacientů pravidelně přezkoumávat medikaci a stanovit priority léčby

• Zařazovat krátké intervence k podpoře zdraví: kouření, alkohol, pohyb, výživa, očkování

5. Management primární péče

Lékař je zpravidla prvním kontaktem pacienta se zdravotním systémem. Poskytuje otevřenou a neselektivní péči s nízkým prahem dostupnosti a zároveň koordinuje péči o pacienta v systému a hájí jeho zájmy

Praktické uplatnění

• Nastavit objednávání tak, aby byla zachována dostupnost pro akutní případy

• Indikovat vyšetření a odborná konzilia cíleně a s jasnou otázkou; vyžadovat zpětnou vazbu a zprávy

• U pacientů s komplexními potřebami určit jednoho koordinátora péče a vést přehled všech zapojených služeb

• Efektivně využívat zdroje: tým praxe, sdílené nástroje, doporučené postupy

6. Celostní přístup

Celostní přístup uvažuje o zdravotních problémech v rovině psychologické, sociálně-kulturní a existenciální. Tyto roviny nejsou doplňkem biomedicínského pohledu, ale často určují, zda se léčba osvědčí. Opakované návštěvy s neurčitými potížemi, špatná adherence nebo chronická bolest mívají příčiny právě v nich.

Na kmeni stromu VPL jsou popsány 3 základní dovednosti VPL spojující kořeny s větvemi a listy:

1. Klinické dovednosti

2. Komunikace s pacienty

3. Management praxe

1. Klinické dovednosti

Schopnost získat relevantní informace, správně vyšetřit pacienta a dospět k rozumnému závěru i při nejasném nebo nespecifickém obrazu potíží.

Co do nich patří

• Cílená anamnéza a fyzikální vyšetření

• Rozlišení banálního stavu od varovných příznaků (red flags), které nelze přehlédnout

• Rozhodování s využitím znalosti incidence a prevalence nemocí v dané populaci

• Práce s několika diagnózami najednou, s nejistotou a s časnými stadii nemocí

• Indikace vyšetření a léčby s ohledem na přínos, riziko a náklady

2. Komunikace s pacienty

Rozhovor poskytuje většinu informací potřebných k diagnóze a zároveň je jedním z nejúčinnějších léčebných nástrojů. Kvalita komunikace přímo ovlivňuje spolupráci pacienta a výsledky péče.

Co do ní patří

• Otevřené otázky, nepřerušování, zjištění obav a očekávání pacienta

• Srozumitelné vysvětlení diagnózy, plánu a rizik bez odborného žargonu

• Společné rozhodování o dalším postupu

• Sdělení nepříznivé zprávy, práce s emocemi, stanovení hranic

• Budování dlouhodobého vztahu a kontinuity péče

3. Management praxe

Organizace a řízení ordinace patří k nejméně vyučovaným, ale denně využívaným dovednostem. Dobře vedená praxe šetří čas, zvyšuje bezpečnost péče a chrání zdraví lékaře i týmu.

Co do ní patří

• Objednávání, délka konzultací, rozdělení akutních a plánovaných návštěv

• Přehledná, úplná a včasná dokumentace, ochrana osobních údajů

• Jasné rozdělení úkolů mezi lékaře, sestru a administrativu

• Srozumitelná doporučení specialistům, zpětná vazba, sdílení informací

• Základy ekonomiky praxe, smlouvy se zdravotními pojišťovnami

• Audit, sledování chyb a událostí, průběžné zlepšování

Klinické dovednosti zajišťují správné rozhodování při nejistotě.

Komunikace umožňuje získat informace, vytvořit důvěru a dosáhnout spolupráce.

Management praxe vytváří prostředí, ve kterém lze péči poskytovat bezpečně a dlouhodobě.

Všechny tři dovednosti se rozvíjejí především praxí, zpětnou vazbou a reflexí, nikoli pouhým studiem literatury.

Kořeny stromu VPL zobrazují hodnoty a zázemí, z nichž obor VPL vychází:

• Postoje, věda a kontext představují tři základní charakteristiky, které podporují uplatnění 12 charakteristik oboru a 6 hlavních kompetencí VPL a zdůrazňují, že specializace VPL není pouze souborem dovedností, ale vychází z profesních hodnot, vědecky podloženého přístupu a z citlivého porozumění konkrétnímu prostředí, v němž VPL svou praxi vykonává

  • Postoje se týkají profesionálních hodnot, etiky a přístupu lékaře k pacientovi a jeho práci. Odráží to, jakým způsobem lékař uplatňuje hodnoty oboru VPL, kterými jsou respekt k osobě pacienta, etické chování, profesionalita. Tento prvek stromu všeobecného praktického lékařství WONCA zdůrazňuje, že kvalitní VPL se neprojevuje pouze dovednostmi, kompetencemi, ale také správným nastavením postojů, které ovlivňují každodenní klinické rozhodování a vztahy s pacienty.

  • Věda v kontextu stromu všeobecného praktického lékařství WONCA znamená vědecký a výzkumný přístup v praxi VPL. Jde o schopnost lékaře kriticky číst, hodnotit a aplikovat důkazy z lékařské literatury, epidemiologie, metod klinického výzkumu a prevence. Důraz je kladen na kontinuální vzdělávání, zvyšování kvality a na inovace, které zajišťují, že péče o pacienty je podložená aktuálními poznatky a zlepšování praxe probíhá systematicky

  • Kontext označuje porozumění prostředí, ve kterém lékař pracuje, tedy vlivům komunitního, kulturního, sociálního, ekonomického a regulačního rámce na poskytování zdravotní péče v dané zemi a regionu. To zahrnuje znalost místní populace, zdravotního systému, pracovních podmínek a kulturních determinant zdraví, které ovlivňují potřeby pacientů a rozhodování lékaře. Tento aspekt zdůrazňuje, že péče není izolovaná, ale úzce spojená s okolním prostředím a realitou, ve které pacienti žijí

Podrobněji hovoříme o kořenech stromu VPL v kapitole 2.3.4. Kompetence a charakteristiky našeho oboru nejsou statické, strom praktického lékařství WONCA se stejně jako koncepce oboru VPL vyvíjí od roku 2005, byl revidován v letech 2011 a 2023, aby lépe reflektoval výzvy 21. století (např. environmentální aspekty, udržitelnost, zdravotnictví v širších souvislostech).

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„In general practice, the people stay and the diseases come and go.“

Dr. Eric Cassell

WHO považuje primární péči za základ všech udržitelných systémů zdravotní péče. Hlavním poskytovatelem primární zdravotní péče je praktický lékař/rodinný lékař (GP/FM).
WONCA Europe definovala všeobecné praktické/rodinné lékařství jako klinickou specializaci a zároveň i samostatnou disciplínu s vlastním kurikulem a výzkumnou základnou.
VPL může být praktikováno v různých kontextech různě v závislosti na charakteru konkrétního zdravotního systému, země nebo komunity, ale základem oboru VPL jsou bez ohledu na konkrétní kontext hlavní hodnoty oboru VPL, které jsou uvedeny níže.

Tyto hlavní hodnoty oboru VPL jsou zcela nezbytné pro zajištění vysoké kvality oboru VPL a tvoří stabilní referenční rámec naší profesní identity, jejíž osvojení je přirozenou součástí specializační přípravy v oboru VPL.

Internalizace těchto hodnot během specializační přípravy umožňuje budoucímu lékaři:

• Vytvořit si profesní autonomii: Získat schopnost samostatného rozhodování v komplexním a často nejednoznačném prostředí primární péče

• Rozvinout klinický a etický úsudek: Schopnost nahlížet na pacienta v bio-psycho-sociálně-spirituálním kontextu

• Zajistit kontinuitu péče: Pochopit roli praktického lékaře jako dlouhodobého průvodce pacientovým zdravotním příběhem

Internalizace je proces, během něhož lékař přejímá hodnoty za své vlastní a činí je přirozenou součástí svého vnitřního přesvědčení. Právě tato internalizace hodnot transformuje teoretické znalosti v profesní identitu VPL, která lékaři slouží jako vnitřní kompas.

Hlavní hodnoty oboru VPL:

Péče zaměřená na člověka
VPL praktikují medicínu orientovanou na člověka, s důrazem na dialog, kontext a nejlepší dostupné důkazy. VPL vždy zohledňují vliv biologických, psychosociálních a kulturních činitelů na zdraví jednotlivce. VPL se profesionálně zabývají současnou životní situací pacienta, životními příběhy, přesvědčením, obavami a nadějemi. To pomáhá identifikovat souvislosti mezi sociálními faktory a nemocí a prohloubit porozumění tomu, jaké následky zanechaly život a životní události na lidském těle a mysli. VPL podporují schopnost pacientů využít své vlastní i komunitní zdroje.

Rovnost péče
VPL upřednostňují pacienty s nejvyšší potřebou zdravotní péče. VPL poskytují spravedlivou zdravotní péči. Rovnost je zásadním faktorem kvality zdravotní péče. Cílem je minimalizovat nerovnosti v poskytování zdravotních služeb. Své praxe si organizují tak, aby věnovali čas a úsilí těm, kdo potřebují podporu a léčbu nejvíce. VPL považují za svou povinnost veřejně hovořit o společenských faktorech, které ovlivňují dostupnost zdravotní péče, a o nerovnosti v jejích výsledcích. VPL jsou si obzvláště vědomi zdravotních problémů, kterým čelí určité skupiny lidí v souvislosti s jejich věkem, pohlavím, sexuální orientací, etnickou příslušností, socioekonomickým postavením a náboženskou orientací.

Kontinuita péče
VPL podporují jako ústřední organizační princip kontinuitu vztahů mezi lékařem a pacientem. Vztah mezi lékařem a pacientem je založen na osobní angažovanosti a důvěrnosti. Kontinuita péče pomáhá budovat vzájemnou důvěru a umožňuje vysoce kvalitní péči zaměřenou na člověka. VPL usilují při organizaci své praxe o zachování této kontinuity bez ohledu na velikost, složení a charakter týmu primární péče.

Péče orientovaná na vědu
VPL poskytují péči založenou na nejlepších dostupných důkazech, při současném respektování pacientových hodnot a preferencí. Nadměrné vyšetřování, diagnostika a léčba mohou pacienty poškodit, spotřebovávat zdroje a nepřímo vést k nedostatečné diagnostice a léčbě. Pokud jsou k dispozici stejně účinné zákroky, zvolí VPL zákrok na základě nákladové efektivity a bezpečnosti pacienta.

Spolupráce při péči
VPL spolupracují s jinými profesemi a obory, zatímco současně dbají na udržení jasných hranic odpovědnosti. VPL integrují různé programy a služby a aktivně se zapojují do vývoje a implementace efektivních způsobů spolupráce s ostatními zdravotnickými a sociálními pracovníky. VPL pomáhají pacientům orientovat se ve zdravotním systému a usnadňují komunikaci s dalšími zdravotnickými pracovníky.

Profesionalismus v péči
VPL se nadále věnují vzdělávání, výzkumu a rozvoji kvality. VPL se aktivně zapojují do odborné přípravy budoucích kolegů a usnadňují zapojení mladých lékařů do organizačních a zásadních rozhodnutí týkajících se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání lékařů. VPL provádějí a podporují výzkum související s potřebami VPL a kriticky, konstruktivně a s akademickým postupem hodnotí nové poznatky a pokyny.

Péče orientovaná na komunitu
VPL poskytují zdravotní péči jednotlivcům a zlepšují zdraví na úrovni komunity. VPL se v komunitně orientované podpoře zabývají politickými a sociálními aspekty, které ovlivňují zdravotní výsledky. Cílem komunitní orientace a sociální odpovědnosti VPL je ovlivňovat zdravotní politiku, která řeší zdravotní rozdíly integrací klinické péče, veřejného zdraví a sociálních služeb na komunitní úrovni.

Severské země (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko a Island) mají svébytně modifikovaný systém hodnot, který vychází ze společných evropských a WONCA World principů, ale klade ještě větší důraz na sociální hodnoty, rovnost a specifický model sociálního státu.
Toto video vysvětluje severské hodnoty oboru VPL podrobně, stejně jako tento plakát.

Hodnoty a principy severského všeobecného lékařství:

• Podporujeme kontinuitu vztahu mezi lékařem a pacientem jako ústřední organizační princip. Tento vztah je založen na osobním přístupu a důvěrnosti. Kontinuita péče pomáhá budovat vzájemnou důvěru a umožňuje poskytovat vysoce kvalitní, na člověka zaměřenou péči.

• Poskytujeme včasnou diagnostiku a vyhýbáme se zbytečným vyšetřením a nadužívání péče. Prevence nemocí a podpora zdraví patří k našim každodenním činnostem. Provázíme naše pacienty celým jejich životem, pečujeme o ně v nemoci a utrpení a zároveň je povzbuzujeme na cestě ke zdraví. Pomáháme pacientům porozumět jejich vlastnímu zdraví, čelit jejich omezením a zvládat je, zlepšovat a udržovat si pohodu. Nadměrné vyšetřování, nadměrná diagnostika a nadměrná léčba mohou pacientům uškodit, spotřebovávat zdroje a nepřímo vést ke škodlivému zanedbání péče jinde.
  Pokud jsou k dispozici stejně účinné zákroky, vybíráme ty levnější.

• Upřednostňujeme ty, jejichž potřeby zdravotní péče jsou největší. Naším cílem je minimalizovat nerovnosti v poskytování zdravotních služeb. Chod svých ordinací organizujeme tak, abychom nejvíce času a úsilí věnovali těm, jejichž potřeby léčby a podpory jsou největší.

• Praktikujeme medicínu zaměřenou na člověka, s důrazem na dialog, kontext a nejlepší dostupné důkazy. Profesionálně se zapojujeme do aktuální životní situace našich pacientů, jejich životních příběhů, přesvědčení, obav a nadějí. To nám pomáhá rozpoznat souvislosti mezi sociálními faktory a nemocí a prohloubit naše chápání toho, jak život a životní události zanechávají stopu v lidském těle. Podporujeme schopnost pacientů využívat jejich vlastní individuální a komunitní zdroje. Abychom ochránili svou dlouhodobou odolnost jako pečujících osob, dbáme i na vlastní duševní pohodu.

• Zůstáváme oddáni vzdělávání, výzkumu a rozvoji kvality. Aktivně se podílíme na školení našich budoucích kolegů. Provádíme a podporujeme výzkum, který odpovídá potřebám znalostí ve všeobecném lékařství a rodinné medicíně. Na nové poznatky a přístupy v oblastech naší specializace nahlížíme konstruktivně kriticky.

• Uvědomujeme si, že sociální zátěž, strádání a traumatické zkušenosti zvyšují náchylnost lidí k nemocem, a proto se k těmto tématům vyjadřujeme a mluvíme o nich. Respekt k lidské důstojnosti je předpokladem uzdravení a zotavení. Uvědomujeme si, že k nerovnostem ve zdraví přispívá mnoho okolností: zážitky z dětství, bydlení, vzdělání, sociální podpora, příjem rodiny / nezaměstnanost, struktura komunity, přístup ke zdravotním službám atd. Uvědomujeme si svou povinnost veřejně upozorňovat na specifické faktory, které způsobují nebo zhoršují nemoc, zvětšují nerovnost ve zdravotních výsledcích nebo znesnadňují přístup určitých lidí ke zdrojům.

• Spolupracujeme s jinými profesemi a obory. Aktivně se zapojujeme do vývoje efektivních způsobů spolupráce a přizpůsobujeme se jim.

Celý severský model je pevně zakotven ve společenském konsensu o rovnosti, solidaritě a udržitelnosti zdravotnictví, což z něj činí významnou inspiraci pro řešení současných výzev evropské primární péče. Jeho základy a výše uvedené hodnoty, jejichž udržování je i finančně náročné, čelí celé řadě náročných zkoušek, které vyžadují nové přístupy.

Budoucnost tohoto modelu primárně závisí na zvládnutí postupujícího stárnutí populace, které s sebou nese nárůst chronických onemocnění vyžadujících navýšení kapacit, rozvoj nových typů péče, zejména silnější provázání se sociálním sektorem a posun od cure ke care.

S tím úzce souvisí i nutnost velmi racionálně a efektivně hospodařit s veřejnými prostředky v situaci, kdy moderní medicína a inovativní léčebné postupy přinášejí stále vyšší finanční nároky.

Trendem v severských zemích je posun k aktivnímu zapojování pacientů do péče o vlastní zdraví, což vyžaduje posilování jejich zdravotní gramotnosti a partnerský přístup ze strany lékařů.

Výzvou pro severské země zůstává udržení vysoké dostupnosti a sociální rovnosti v péči pro všechny vrstvy obyvatelstva v době, kdy se zdravotnické systémy potýkají s nedostatkem personálu, rostoucí administrativní zátěží a ekonomickým tlakem.

Chcete-li se lépe seznámit se severským všeobecným lékařstvím a prostředím, ve kterém působí, navštivte Nordic Congress of General Practice.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

CanMEDS je mezinárodně uznávaný kognitivní model lékařských kompetencí, který se stal základem moderního vzdělávání lékařů všech odborností. Popisuje 7 kompetencí či rolí, které by měl lékař jakékoliv specializace ovládat.
Zatímco CanMEDS je univerzální model, strom všeobecného praktického lékařství WONCA, popisovaný v kapitole 2.3, byl vytvořen výhradně pro obor VPL.

Zkratka CanMEDS znamená Canadian Medical Education Directives for Specialists.

Původně tento název odkazoval na kanadský projekt z 90. let 20. století. Cílem projektu bylo definovat, jaké vlastnosti a dovednosti musí mít moderní lékař, aby poskytoval tu nejlepší možnou péči. Ačkoliv má zkratka v názvu slovo „Canadian“ a původně cílila na specialisty, model se stal tak úspěšným a univerzálním, že se dnes používá po celém světě pro všechny lékařské obory (včetně VPL) a slovo CanMEDS se již vnímá spíše jako zavedená značka než pouhá zkratka.

7 kompetencí lékaře v CanMEDS modelu:

Každá z těchto níže uvedených 7 rolí představuje dovednost, kterou by měl lékař systematicky a celý život rozvíjet bez ohledu na specializaci, ve které se vzdělává.

1. Lékařský expert

Jedná se o ústřední roli, která integruje všechny ostatní. VPL musí mít přehled o všech oborech. Jeho expertní role nespočívá v úzké specializaci (jako např. u kardiochirurga), ale v komplexním klinickém uvažování, diagnostice v raných stádiích nemocí, managementu chronických onemocnění (diabetes, hypertenze) a včasném rozpoznání varovných příznaků (red flags), které vyžadují urgentní odeslání ke specialistovi

2. Komunikátor

VPL efektivně komunikuje s pacienty a jejich rodinami, buduje si s nimi důvěrný vztah. V primární péči je komunikace mimořádně důležitá. VPL komunikuje s pacienty různých věkových kategorií. Musí umět srozumitelně vysvětlit složité diagnózy, motivovat pacienta ke změně životního stylu a zvládat emočně náročné situace (např. sdělování nepříznivých diagnóz)

3. Spolupracovník

VPL efektivně pracuje v multidisciplinárních týmech, je koordinátorem péče o pacienta. Spolupracuje se zdravotními sestrami v ambulanci, s ambulantními specialisty, nemocnicemi, ale také se sociálními pracovníky, domácí péčí a lékárníky

4. Manažer/leader

Většina VPL provozuje vlastní ordinaci jako soukromou firmu. Tato role pro ně znamená každodenní řízení týmu (sestry, administrativní pracovníci), management, efektivní alokaci zdrojů a zajištění bezpečnosti provozu ambulance

5. Advokát zdraví

VPL využívá své odbornosti k prosazování zdraví a práv pacientů i celé komunity, kde působí. Tato role je vidět nejvíce při prevenci nemocí, kdy aktivně zve pacienty na preventivní prohlídky a screeningové programy. Funguje jako obhájce pacienta v sociálně-zdravotním systému

6. Kontinuálně se vzdělávající lékař

VPL musí neustále sledovat nové lékařské postupy v jiných oborech
Ve výuce a hodnocení často působí jako školitel, který učí školence, předává jim své znalosti, zkušenosti, postoje, které by měly být aktuální a moderní

7. Profesionál

VPL se zavazuje k vysokým etickým standardům, vysoké osobní integritě a odpovědnosti vůči své profesi i společnosti, zná často rodinné zázemí a osobní tajemství svých pacientů. Profesionalita zde znamená striktní dodržování lékařského tajemství, etický přístup k pacientům bez ohledu na jejich sociální status a také péči o vlastní duševní zdraví (prevence syndromu vyhoření), aby mohl dlouhodobě poskytovat bezpečnou péči

V této příručce Vám postupně ukážeme všech 7 výše vyjmenovaných rolí CanMEDS a předvedeme, kdy a jak je školitel ve specializační přípravě používá či používat může.

Ačkoliv v oboru VPL využíváme spíše strom všeobecného praktického lékařství WONCA, diskuse o použití modelu CanMEDS rozhodně není zbytečná. Oba modely se skvěle doplňují, a proto dává smysl je ve výuce představovat společně.

Jaký přínos má model CanMEDS pro VPL v roli školitelů?

• Společný jazyk s ostatními specialisty

  • Internisté, chirurgové či gynekologové mluví v rámci atestačního vzdělávání jazykem CanMEDS

• Větší důraz na neklinické dovednosti u CanMEDS (např. manažer a kontinuálně se vzdělávající lékař)

  • Strom všeobecného praktického lékařství WONCA se soustředí na vztah lékař–pacient a na komunitu, CanMEDS klade důraz na role, které lékař pro přežití v realitě nutně potřebuje

• CanMEDS dává nástroje pro hodnocení a je velmi prakticky zaměřen

• Role CanMEDS jsou úzce propojeny s tzv. EPAs, s kompetenčním vzděláváním a se vzděláváním zaměřeným na výstupy

Strom všeobecného praktického lékařství WONCA popisuje kompetence a charakteristiky práce VPL, ale neříká, jak tyto dovednosti objektivně zkoušet a hodnotit v každodenní praxi.

CanMEDS model přichází s propracovaným systémem hodnocení na pracovišti v reálném provozu (WPBA/workplace-based assessment).

Metodika hodnocení WPBA, jejíž součástí jsou metody mini-CEX, CBD, DOPS, CEPS, MSF – 360° zpětná vazba, které ve výuce používáme, byla primárně vyvinuta právě pro 7 rolí/kompetencí CanMEDS.
Podrobné vysvětlení těchto metod nabízí kapitola 8.3 této příručky.
Hodnoticí nástroje, které vznikly v propojení s modelem CanMEDS, umožňují školitelům sledovat rozvoj svěřenců přímo v reálném provozu ordinace bez nutnosti umělých zkoušek.
Metoda mini-CEX poskytuje rychlou, avšak vysoce cennou zpětnou vazbu na samotné vyšetření pacienta a komunikaci s ním. Case-based discussion (CBD) se naopak zaměřuje na hlubší rozbor kazuistik a prověření klinického myšlení mladého lékaře.
Praktické procedurální dovednosti lze objektivně ověřit pomocí standardizovaného nástroje DOPS. Zpětná vazba metodou MSF – 360° zohledňuje pohled celého týmu včetně sester a kolegů, což komplexně mapuje chování lékaře v praxi.
Díky pravidelnému využívání těchto metod má školenec i školitel přehled o silných stránkách i prostorech ke zlepšení ve výkonu školence.
Formující charakter těchto hodnocení netrestá chyby, ale mění chyby v „aha momenty“ pro efektivní učení a profesní růst školence.
Propojení každodenní práce s těmito standardy může dát specializačnímu vzdělávání řád.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Svěřitelné profesionální činnosti (EPAs – Entrustable professional activities) představují samostatné jednotky lékařské praxe, konkrétní pracovní úkoly či odpovědnosti, které lze školenci v ordinaci svěřit k samostatnému vykonávání bez přímého odborného dohledu, jakmile prokáže potřebnou úroveň odborné způsobilosti.
EPAs jsou pevně ukotveny v klinické realitě. To znamená, že jejich nácvik a hodnocení probíhá přímo v běžném provozu v ordinaci při péči o pacienty.
EPAs propojují znalosti s pozorovatelným výkonem a definují, co bude školenec muset umět na konci specializačního vzdělávání, již na jeho začátku.
EPAs rámcově a dle typu potíží pacienta v různých kontextech pokrývají níže uvedené kompetence a schopnosti školence, jak je stanovila Joint Commission of Swiss Medical Schools (v dokumentu od strany 16):

1. Odebrat anamnézu

2. Zhodnotit fyzický / duševní stav pacienta

3. Stanovit diferenciální diagnózu

4. Doporučit a interpretovat diagnostické testy

5. Provést obecné výkony

6. Rozpoznat urgentní stav a red flags

7. Sestavit plán péče

8. Dokumentovat a prezentovat klinické setkání

9. Přispívat ke kultuře bezpečnosti pacienta

Propojení EPA s dalšími koncepty moderního specializačního vzdělávání

Společně s EPA vytváří následujících pět konceptů smysluplný a ucelený rámec kompetenčního vzdělávání v 21. století:

• CanMEDS

• Strom všeobecného praktického lékařství WONCA

• Hodnoty VPL

• Vzdělávání zaměřené na výstupy

• Klinické situace jako startovní body

Cílem EPAs je poskytnout školitelům i školencům jasný a strukturovaný nástroj pro průběžné hodnocení pokroku ve specializační přípravě. Školitel na základě pozorování a zpětné vazby postupně zvyšuje úroveň autonomie školence v těchto krocích:

• Odborný dozor

• Odborný dohled

• Plně samostatná práce

Standardní pětistupňová škála odborného dohledu nad školencem (Olle ten Cate):

• Stupeň 1: Pouze pozorování
  Školenec se činnosti účastní jako přihlížející/pozorovatel. Zatím nemá povolení výkon samostatně provádět

• Stupeň 2: Přímý (proaktivní) odborný dohled
  Školenec provádí činnost sám, ale školitel je fyzicky přítomen v místnosti a aktivně dohlíží, případně může kdykoliv zasáhnout

• Stupeň 3: Nepřímý (reaktivní) odborný dohled
  Školenec provádí činnost samostatně, ale školitel je okamžitě dostupný

• 3a: Školitel je fyzicky blízko (na pracovišti/v budově) a připraven do několika minut přijít.
  (v České republice analogie – odborný dozor nad školencem dle § 4 zákona č. 95/2004 Sb.)

• 3b: Školitel je dostupný na telefonu (v dosahu) a výsledky či postupy se zpětně konzultují (v České republice analogie – odborný dohled nad školencem dle § 4 zákona č. 95/2004 Sb.)

• Stupeň 4: Plná samostatnost (bez odborného dohledu)
  Školenec je oprávněn provádět činnost zcela samostatně bez nutnosti dohledu. Pro tuto EPA dosáhl požadované cílové kompetence (tzv. entrustment threshold)

• Stupeň 5: Schopnost poskytovat odborný dohled (vyučovat)
  Lékař je nejen plně samostatný, ale pro danou činnost působí jako školitel/supervizor pro služebně mladší kolegy a školence. Této úrovně by měl dosahovat každý školitel VPL

Příklady EPAs z reálného specializačního vzdělávání VPL:

1. Obecná konzultace s křehkým pacientem s infekcí HCD a dušností:

• Samostatně odebere anamnézu, provede cílené fyzikální vyšetření, zhodnotí vitální funkce, zvolí a interpretuje základní vyšetření (např. pulzní oxymetr, EKG, point-of-care testy jako CRP či D-dimery v ordinaci nebo odběr krve) a rozhodne o dalším postupu

• Úkoly (Task components):

  • Rozpoznat případné red flags a zhodnotit, zda je pacient bezprostředně ohrožen na životě a vyžaduje urgentní převoz do nemocnice (RZP)

  • Stanovit pracovní diferenciální diagnózu (např. exacerbace astmatu/CHOPN, srdeční selhání, plicní embolie, úzkostný stav)

  • Nastavit úvodní léčbu v ordinaci a domluvit adekvátní návaznou péči (ambulantní specialista nebo hospitalizace)

  • Srozumitelně poučit pacienta o varovných signálech (red flags), kdy má volat záchranu (safety netting)

• Stupeň svěření důvěry (Entrustment level):

  • Začínající školenec: Vyšetřuje pod odborným dozorem, školitel je přítomen nebo okamžitě k dispozici v ordinaci

  • Pokročilý školenec: Vyšetřuje pod odborným dohledem, školitel provádí zpětnou vazbu a retrospektivní kontrolu dokumentace

2. Péče o polymorbidního pacienta s rozsáhlou chronickou medikací (polypragmazie):

• Situace: Lékař provádí revizi léků u seniora užívajícího 10 různých medikamentů od různých specialistů. Musí zhodnotit lékové interakce, vysadit duplicitní či rizikové preparáty a seznámit pacienta s tím, čemu a proč které léky pomáhají

• Zde se uplatňuje role manažera péče a komunikátora, přičemž lékař využívá své znalosti, aby zhodnotil, co je nutné brát, a vysvětlil to pacientovi tak, aby to pochopil

3. Vedení obtížného rozhovoru (např. sdělení nepříznivé diagnózy nebo odmítnutí očkování/léčby):

• Situace: Lékař vede dialog s pacientem, který odmítá doporučenou onkologickou léčbu nebo odmítá akceptovat změnu životního stylu. Musí postupovat empaticky, zvládnout emoce pacienta a respektovat jeho autonomii

• Ukázka role komunikátora a profesionála, kde je důležitá schopnost aktivního naslouchání a práce s psychologickými aspekty péče

4. Management akutní dekompenzace chronického onemocnění v ordinaci (např. astmatický záchvat nebo dušnost u CHOPN):

• Situace: V ordinaci praktického lékaře se náhle zhorší stav pacienta. Lékař musí okamžitě zahájit léčbu, podat terapii či kyslík, vyhodnotit nutnost převozu ZZS a koordinovat předání pacienta do nemocniční péče

• Propojení klinického experta a spolupracovníka (týmová spolupráce se záchrannou službou), kde pod časovým tlakem funguje rychlé rozhodování

5. Preventivní prohlídka a hodnocení kardiovaskulárního rizika:

• Situace: Během preventivní prohlídky VPL zhodnotí laboratorní nálezy, krevní tlak, rodinnou anamnézu a pomocí skórovacích systémů (např. SCORE2) stanoví riziko pacienta pro vznik infarktu či cévní mozkové příhody a nastaví preventivní plán

• Ztělesnění obhájce zdraví (Health Advocate) a kontinuálně se zdokonalujícího lékaře, který aplikuje nejnovější medicínské důkazy do primární prevence v komunitě

Každá taková EPA přesně definuje komplexní klinické problémy, ke kterým už lékař ve specializační přípravě může přistupovat samostatně, jakmile v dané oblasti prokáže kompetenci podloženou odpovídajícími znalostmi, postoji a kognitivní zralostí.

Standardní pětistupňová škála odborného dozoru a dohledu v systému EPAs nese jméno svého autora, Dr. Olleho ten Cate. Jeho práce výrazně ovlivnila kompetenční vzdělávání v medicíně.

Prof. dr. Olle ten Cate je nizozemský profesor na University Medical Center v Utrechtu a uznávaný světový odborník na modernizaci výuky zdravotnických oborů. V roce 2005 jako první navrhl a definoval koncept svěřitelných profesních činností (EPA). Reagoval na problém, že tradiční seznamy „kompetencí“ (například znalosti, komunikace nebo etika) byly pro lékaře v každodenní praxi příliš teoretické a těžko uchopitelné. Hodnocení lékařů v přípravě proto spojil s konkrétním pojmem důvěry a odborného dohledu (entrustment decisions). Místo známkování zavedl jiný princip, který lze vyjádřit větou: „Na základě tvých dovedností ti věřím, že tento konkrétní úkol zvládneš sám, pod odborným dozorem, nebo s odborným dohledem na telefonu.“

Metodika EPA a pětistupňová škála odborného dohledu se postupně staly standardem pro lékařské fakulty i programy specializační přípravy v USA, Kanadě a Evropě. Dnes se prosazují také v České republice při zavádění tzv. kompetenčního vzdělávání.

Pokud chcete lépe porozumět tomu, jak koncept EPA funguje, můžete si pustit video, ve kterém prof. ten Cate vysvětluje koncept EPA a princip svěřování odpovědnosti školencům.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Buďte vzdělanými lékaři, ale nezapomínejte být lidmi, naslouchejte svým pacientům, jednejte s nimi s respektem a zachovejte si pokoru, protože ani ty největší znalosti Vám nezaručí to nejcennější, a sice důvěru pacienta.“

MUDr. Norbert Král

Moderní kompetenčně orientované specializační vzdělávání staví do centra výuky reálnou klinickou praxi a je problémově či symptomově orientované. Klinické situace jako startovní body/Situations as starting Points (SSPs) definují konkrétní momenty, problémy, příznaky nebo životní situace pacientů, se kterými se VPL v reálném provozu běžně setkává.
Klinické situace jako startovní body (SSPs) pokrývají běžné okolnosti, symptomy, obtíže a nálezy, s nimiž by si měl lékař poradit. Jinými slovy, měl by být schopen systematicky posoudit stav, který přichází v některé z těchto situací, stanovit diagnózu a navrhnout terapeutická, sociální a preventivní opatření. Seznam těchto klinických situací tak, jak jej vytvořili švýcarští školitelé, zahrnuje většinu typických situací, s nimiž se může lékař ve specializační přípravě setkat.
Klinické situace jako startovní body zahrnují nejen zdravotní problémy a symptomy, ale také fyziologické nebo běžné zdravotní otázky, například narození dítěte, antikoncepci, denzitometrii nebo prevenci úrazů u seniorů. Nejsou to jen strohé diagnózy, nýbrž komplexní scénáře obohacené o kontext, například pacient přicházející do ordinace s akutní dušností, člověk vyrovnávající se s chronickou bolestí nebo situace vyžadující krizovou komunikaci s vystresovanou rodinou.
Tento obecný seznam klinických situací jako startovních bodů rozšiřuje spektrum možných diagnóz a podporuje interdisciplinární a integrovaný přístup ke klinickým problémům. Například situace „žloutenka“ může být výchozím bodem pro různé patologické stavy, jako je obstrukční ikterus, hepatitida, karcinom pankreatu nebo cirhóza.
Klinické situace jako startovní body otevírají široký prostor pro diferenciálně diagnostické uvažování. Například bolest na hrudi může vést k diskusi o různých příčinách, od srdečních onemocnění, pleurálních a parietálních onemocnění, onemocnění páteře až po stres a úzkost.
Moderní vzdělávání postavené na modelu Klinické situace jako startovní body uvažuje takto:

1. Výuka i hodnocení začínají reálnou situací ze života pacientů

2. Student se setká s klinickým obrazem, se kterým je v praxi konfrontován

3. Tváří v tvář této situaci student aktivuje své teoretické znalosti, rozvíjí profesionální role (CanMEDS) a učí se aplikovat specifické dovednosti v oblasti primární péče

4. Zvládnutí těchto situací vede k postupnému osvojení EPAs

5. Student se učí situaci nejen pochopit, ale také správně vyřešit, zvládnout administrativu, indikovat vyšetření nebo správně pacienta odeslat dál

Hlavní přínosy přístupu založeného na modelu Klinické situace jako startovní body

• Studenti okamžitě vidí smysl toho, co se učí. Teorie je pevně ukotvena v reálných potřebách péče o pacienta

• Namísto mechanického přiřazování nemocí se student učí pracovat s nejednoznačnými a nediagnostikovanými symptomy, což je typické zejména pro primární péči

• Výchozí situace slouží jako ideální měřítko pro zkoušení a ověřování reálných schopností studenta – zkoušející sleduje, zda dokáže vyřešit modelovou situaci odpovídající praxi

Klinické situace jako startovní body mění vzdělávání v aktivní řešení skutečných klinických problémů. Slouží jako pomyslný můstek mezi znalostmi, dovednostmi a postoji v každodenní zdravotnické praxi.
Příklad konkrétní klinické situace jako startovního bodu a kompletního manažerského zvládnutí akutní infekce dýchacích cest v ordinaci VPL školencem:
Tento výkon není rozkouskovaný na izolované úkony (např. jen změřit CRP nebo jen napsat recept), ale tvoří jeden logický, uzavřený klinický celek:

1. První kontakt a triáž:

   • Pacient přichází do ordinace s kašlem, horečkou a dušností. Lékař provede rychlé posouzení stavu (triáž), zda jde o banální infekt, nebo o stav vyžadující okamžitou akutní péči či převoz

2. Odebrání anamnézy a fyzikální vyšetření:

   • Cíleně pátrá po příznacích (poslech plic, vyšetření krku), přičemž využívá CanMEDS roli klinického experta a aplikuje kognitivní modely (eliminace rychlých zkreslení, např. předpoklad, že jde „jen o rýmu“)

3. Provedení POCT testů:

1. Lékař přímo v ordinaci provede orientační vyšetření (např. odběr kapilární krve na CRP, Streptest, antigenní testy na COVID 19 a chřipku a eventuálně i další respirační agens), aby o něco objektivněji odlišil bakteriální infekci od virové (CAVE: např. problematika CRP je daleko komplexnější)

4. Stanovení diagnózy a sestavení léčebného plánu:

   • Na základě výsledku testu a vyšetření stanoví diagnózu, rozhodne o racionální preskripci (zda indikuje antibiotika, či nikoliv, s ohledem na antimikrobiální rezistenci) a poučí pacienta

5. Posouzení pracovní neschopnosti:

   • Zhodnotí schopnost pacienta pracovat, vystaví elektronickou neschopenku a naplánuje kontrolní termín

6. Vykazování péče a administrativa:

   • Správně vykóduje péči pro zdravotní pojišťovnu v počítači a zadá záznam do zdravotnické dokumentace

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Vzdělávání zaměřené na výstupy (outcome-based education – OBE) je moderní vzdělávací přístup, kde se celý výukový proces odvíjí od předem definovaných cílů (výsledků), kterých má student dosáhnout.

Vzdělávání zaměřené na výstupy hodnotí, co přesně školenec na konci vzdělávacího procesu umět má, umí, zná a jaké znalosti, dovednosti a postoje dokáže samostatně uplatnit v praxi.
V prostředí VPL směřuje OBE k reálnému zvládání komplexních klinických situací.

Principy vzdělávání zaměřeného na výstupy:

Orientace na výsledek (tzv. Backward Design): Kurikulum a vzdělávací aktivity se plánují směrem od cíle, nejprve se definuje, jaké kompetence musí lékař prokázat v reálné praxi, a až poté se navrhují odpovídající metody výuky a hodnocení.

Propojení teoretických znalostí a klinických dovedností: Důraz se klade na aplikaci vědomostí a dovedností v praxi.

Průběžné a formativní hodnocení: Pokrok školence se sleduje prostřednictvím kontinuální formativní zpětné vazby v průběhu klinické praxe.

Samotný princip OBE se ve specializačním vzdělávání velmi účinně promítá do propojení teoretických modelů s každodenní realitou VPL. Ústředním prvkem jsou zde svěřitelné profesionální činnosti (EPAs), které fungují jako most mezi standardními kompetenčními rámci a reálnou klinickou praxí, která se projevuje prostřednictvím klinických situací jako startovních bodů.

Vztah mezi OBE (Outcome-Based Education) a EPAs (Entrustable Professional Activities) lze shrnout tak, že OBE představuje filozofický a strategický rámec vzdělávání, zatímco EPAs jsou konkrétním nástrojem, který tento rámec uvádí v život v každodenní praxi klinických situací jako startovních bodů.

Pomocí EPAs řídí školitel tzv. rozhodnutí o udělení důvěry k samostatné činnosti (entrustment decision).

Na základě opakovaného pozorování v reálném provozu ordinace se školitel ptá:

• „Mohu tomuto školenci věřit, že zítra samostatně vyšetří a ošetří pacienta s touto diagnózou, aniž bych mu stál za zády?“

• „Mohu tomuto školenci svěřit péči o svého příbuzného?“
  

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Reference:

1. Strom všeobecného praktického lékařství WONCA

WONCA EUROPE. WONCA Tree. Online. Dostupné z: https://www.woncaeurope.org/page/wonca-tree. [cit. 2026-11-02].

2. Péče zaměřená na člověka

ŠVAB, Igor a CEROVEČKI, Venija. Person-centred care, a core concept of family medicine. Online. European Journal of General Practice. 2024, roč. 30, č. 1, 2393860. DOI: 10.1080/13814788.2024.2393860. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11351358/. [cit. 2026-11-02].

Person Centred Care: Introduction to Person Centred Care. Online. Dostupné z: https://personcentred.care/. [cit. 2026-11-02].

3. Kontinuita péče

PEREIRA GRAY, Denis J.; SIDAWAY-LEE, Kate; WHITE, Eleanor; THORNE, Angus a EVANS, Philip H. Continuity of care with doctors – a matter of life and death? A systematic review of continuity of care and mortality. Online. BMJ Open. 2018, roč. 8, č. 6, e021161. DOI: 10.1136/bmjopen-2017-021161. Dostupné z: https://bmjopen.bmj.com/content/8/6/e021161. [cit. 2026-11-02].

4. Projekt OECD PaRIS

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY [MZČR]. Zdravotní péče očima pacientů: Česká republika dosáhla nadprůměrných výsledků v mezinárodním projektu OECD. Online. Dostupné z: https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/projekt-paris-oecd/. [cit. 2026-11-02].

5. Profesor Olle ten Cate vysvětlující smysl EPAs

TEN CATE, Olle. [Smysl EPAs]. Online, video. Dostupné z: YouTube, https://www.youtube.com/watch?v=2hB7ytdPh6A. [cit. 2026-11-02].

6. SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. Shaping the future of medical education and PROFILES. Online.

Dostupné z: https://smifk-cims.ch/. [cit. 2026-11-02].

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. PROFILES 2023. Online. Dostupné z: https://smifk-cims.ch/profiles-2023. [cit. 2026-11-02].

PROFILES – ohlédnutí za konferencí 2026. Online. WikiMedic.
Dostupné z: https://wikimedic.lf1.cuni.cz/w/PROFILES_-_ohl%C3%A9dnut%C3%AD_za_konferenc%C3%AD_2026. [cit. 2026-11-02].

7. Klinické situace jako startovní body (Starting points)

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. PROFILES: Principal Objectives and Framework for Integrated Learning and Education in Switzerland. Online, PDF. 2023. Dostupné z: https://smifk-cims.ch/application/files/6217/7566/3653/PROFILES-2023.pdf. [cit. 2026-11-02].

8. GPonline. Red flag A–Z. Online.
   Dostupné z: https://www.gponline.com/education/medical-red-flags#e. [cit. 2026-11-02].

9. Evropská definice oboru VPL

WONCA EUROPE. Definition of General Practice / Family Medicine. Online. Dostupné z: https://www.woncaeurope.org/page/definition-of-general-practice-family-medicine. [cit. 2026-11-02].

10. ROYAL COLLEGE OF PHYSICIANS AND SURGEONS OF CANADA. CanMEDS. Online.

Dostupné z: https://www.royalcollege.ca/en/standards-and-accreditation/canmeds.html. [cit. 2026-11-02].

11. Evropské hodnoty oboru VPL

WONCA EUROPE. [Core Values]. Online, PDF. Dostupné z: https://www.woncaeurope.org/file/3e3fa988-e330-49db-abc1-0ba2f3f108d4/Core%20Values.pdf. [cit. 2026-11-02].

MICHELS, Nele R. M.; MAAGAARD, Roar; ŠVAB, Igor a SCHERPBIER, Nynke. Teaching and Learning Core Values in General Practice/Family Medicine: A Narrative Review. Online. Frontiers in Medicine. 2021, roč. 8, 647223. DOI: 10.3389/fmed.2021.647223.
Dostupné z: https://www.frontiersin.org/journals/medicine/articles/10.3389/fmed.2021.647223/full. [cit. 2026-11-02].

12. Hodnoty oboru VPL severských zemí (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko a Island)

NORDIC FEDERATION OF GENERAL PRACTICE [NFGP]. NFGP's Core Values and Principles. Online. Dostupné z: https://www.nfgp.org/about-nfgp/core-values-and-principles. [cit. 2026-11-02].

[Hodnoty oboru VPL severských zemí]. Online, video. Dostupné z: YouTube, https://www.youtube.com/watch?v=cbwtk3Ax0E4. [cit. 2026-11-02].

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Profesní kompetence není něco, co člověk jednou získá a pak má, je vývojová, nestálá a závislá na kontextu.“

Ronald Epstein a Edward Hundert

Specializační vzdělávání v oboru VPL prochází v Evropě proměnou. S rostoucími nároky na kvalitu, efektivitu a bezpečnost primární péče se vyvíjí i pohled na to, co by měl budoucí VPL po skončení své specializační přípravy reálně ovládat.

Moderní specializační vzdělávání směřuje k strukturovaným, prakticky zaměřeným a ověřitelným vzdělávacím programům, klade se důraz na reálnou připravenost lékařů pro každodenní klinickou praxi. Kurikula jednotlivých zemí v Evropě tento posun reflektují.
Než výuka vůbec začne, je přesně definováno, jaké znalosti, dovednosti a postoje musí VPL v ordinaci na konci specializační přípravy prokázat.
Zopakujme si, že teoretický rámec kompetenčního vzdělávání vychází ze stromu všeobecného praktického lékařství WONCA, z hodnot VPL, z CanMEDS modelu a svěřitelných profesionálních činností (EPAs), které tvoří celek:

• Strom VPL WONCA a CanMEDS definují obecné kompetence, dovednosti a role, které má VPL plnit v péči o pacienta i v rámci profese

• OBE (Outcome-Based Education) stanovuje směr a definuje cíle podrobně a konkrétně

• EPAs (svěřitelné profesionální činnosti) slouží k převedení teoretických rolí a kompetencí do reálných, každodenních úkolů a situací přímo v ordinaci

Základní principy kompetenčně založené specializační přípravy dle dokumentu EURACTu:

• Celá příprava by měla být zaměřena na cíle, výsledky, kompetence a způsoby, jak jich dosáhnout

• Zaměření na cíle by mělo převážit zaměření na časové rámce přípravy

• Příprava by měla být orientována na školence a mělo by být nasloucháno jeho/jejím potřebám ve výuce

• Mělo by se vycházet z individuálních cílů učení podle posouzení vzdělávacích potřeb ve vzájemném dialogu mezi školencem a školitelem

• Školenec by měl mít svůj individuální výukový plán, který by se měl snažit systematicky plnit, znát již na začátku studia okruhy atestačních otázek a snažit se porozumět celku v nadhledu

• Zásadní pro přípravu je stáž v ordinaci samotné, na evropské úrovni je její délka stanovena arbitrárně na minimálně 6 měsíců

• Školenci by měli mít kromě času stráveného v ordinaci dost chráněného času i na studium a teoretickou přípravu

• Mělo by být podporováno samostatné učení, reflexe různých odborných problémů v dialogu a sebereflexe přístupů, které školenec zažil a praktikoval

• Důležitá je diskuse a reflexe v malých skupinách tak, jak je realizováno např. v rámci regionálních seminářů pro školence

• Školitel by měl být schopen včas poskytnout školenci zpětnou vazbu i v případě, že charakteristiky školence nejsou vhodné pro výkon práce VPL, stejně tak by měl být např. schopen navrhnout školenci prodloužení praxe nebo stáž ještě v jiné praxi, v případě, že má školenec v některých oblastech velké nedostatky

Hodnocení toho, zda školenec dosáhl požadovaných výstupů v rámci OBE, probíhá přímo na pracovišti (WPBA – Workplace-Based Assessment).
Jedná se o průběžný, strukturovaný a formující proces, který využívá zpětnou vazbu, sebereflexi a ověřování znalostí i praktických klinických dovedností v ordinaci.

Otázka délky versus kvality specializačního vzdělávání, často popisovaná jako spor mezi časově a kompetenčně orientovaným vzděláváním, je v moderní medicíně důležitým tématem diskusí. Jádrem kompetenčního přístupu je připravenost školence k samostatné klinické praxi.

Tento posun ke kompetenčně orientovanému vzdělávání má důsledky pro:

• Kurikulum

• Vzdělávací program a výukový proces

• Hodnocení výuky

Tradiční časově orientovaný model obvykle vyžaduje v rámci specializační přípravy absolvování určitého počtu měsíců či let, naopak moderní kompetenční vzdělávání otevírá otázku, zda by lékaři ve specializační přípravě nemohli atestovat dříve, pokud prokáží, že mají potřebné dovednosti a znalosti.
Někteří zkušení školitelé zdůrazňují, že dříve než za „10 000 hodin praxe v oboru VPL“ nelze získat dostatečnou kompetenční kvalitu a identifikovat se s oborem VPL.

Mýtus o 10 000 hodinách praxe nutných k získání mistrovství v jakémkoli oboru zpopularizovala kniha „Outliers: The Story of Success“ od Malcolma Gladwella, vychází však ze studie K. A. Ericssona a kol. (1993) o cíleném tréninku.

Legislativa EU stanovuje nejkratší možnou dobu vzdělávání na 36 měsíců. Tato délka je platná též v České republice. Za 36 měsíců při 40 hodinách týdně člověk odpracuje přibližně 6250 hodin.

Argumenty pro „kratší, ale intenzivnější a kvalitnější“ výcvik

• Zohlednění individuálního tempa a talentu: Každý lékař se učí jinou rychlostí. Intenzivní výuka, moderní simulační medicína a efektivní školitelská podpora mohou u schopných jedinců urychlit získání klinických zkušeností

• Efektivita pro systém: V době nedostatku zdravotníků v mnoha oborech (včetně oboru VPL) by prý dřívější plnohodnotné zapojení specialistů do ostrého provozu pomohlo personální krizi

• Využití moderních metod (WPBA): Díky průběžnému hodnocení na pracovišti (jako jsou mini-CEX nebo portfolia) lze přesně změřit, zda lékař kompetenci již získal, nezávisle na tom, kolik měsíců strávil v ordinaci VPL

Úskalí a limity zkracování výcviku

• Zrání klinické zkušenosti (čas jako faktor): Řada odborníků namítá, že některé kompetence, zejména zvládání atypických a krizových situací, etických dilemat a komplexního rozhodování, nelze urychlit jen vyšší intenzitou práce, vyžadují totiž zrání, časový odstup a reflexi zkušeností

• Riziko přetížení a syndromu vyhoření: „Intenzivní“ výcvik může v již tak náročném zdravotnickém prostředí znamenat extrémní zátěž pro mladé lékaře, což může vést k chybám z únavy a ke snížení kvality péče

• Bezpečnost pacientů: Kritici zkracování upozorňují, že bezpečnost musí mít přednost před rychlostí. Systém musí mít jistotu, že lékař opouštějící specializační přípravu je plně samostatný, což je konečný cíl specializační přípravy

Moderní zdravotnické systémy včetně vlivných akreditačních orgánů, jako je ACGME (The Accreditation Council for Graduate Medical Education), se proto snaží o kompromis. Nejde o to plošně zkrátit atestace na minimum, ale spíše o flexibilitu: zachovat pevné základy, ale umožnit rychlejší postup těm, kteří prokáží excelentní výsledky v kompetenčním hodnocení. Pro každou lékařskou specializaci vytvořila ACGME podrobné mapy pokroku zvané Milestones, které pracují s 6 okruhy kompetencí a 5 úrovněmi (milníky) excelence.

Jde o konkrétní popisy toho, jak se lékař posouvá od začátečníka až po úroveň vhodnou pro nezávislou praxi, kdy je každá ze 6 základních kompetencí se svými subkompetencemi rozepsána do 5 úrovní. Úroveň 4 obvykle představuje cílový a dostatečný stav pro ukončení rezidentury (zdatný specialista).

V České republice též prosazujeme kompromis mezi oběma přístupy, časově ohraničené kurikulum se opírá o kompetenční rámec popsaný ve skillsbooku/logbooku.
Časové ohraničení zajišťuje, že mladý lékař získá dostatečnou šíři zkušeností a rutiny v čase, zatímco kompetenční rámec, popsaný v podobě dovedností ve skillsbooku /logbooku, funguje jako kompas a nástroj pro ověřování reálných dovedností.

Skillsbook/logbook není jen formálním administrativním záznamníkem, ale průvodcem specializační přípravou. Školitelům i školencům umožňuje přehledně sledovat pokrok ve zvládání jednotlivých kompetencí a svěřitelných profesních činností (EPA).

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Věci, které se musíme naučit, než je můžeme dělat, se učíme tím, že je děláme.“

Aristoteles

Moderní specializační vzdělávání školence, které je praktikováno např. v Dánsku, Nizozemí, Velké Británii, se opírá o tyto principy:
1. Klade silný důraz na schopnost vyhledávat, kriticky hodnotit a rychle aplikovat nejnovější vědecké poznatky a klinické guidelines do každodenní praxe v časech, kdy jsme přetíženi množstvím informací.
2. Je kompetenčně orientované, kdy se důraz přesouvá na prokázání reálných schopností a získání profesionálních návyků a kde lékař musí prokázat, že je schopen samostatně vykonávat konkrétní klinické úkony v primární péči a aplikovat je v praxi.
3. Mezioborové vzdělávání a týmová péče: moderní evropské koncepty integrují vzdělávání VPL s dalšími kolegy (se specialisty, sestrami s rozšířenými kompetencemi, fyzioterapeuty, farmaceuty či sociálními pracovníky).
4. Rozvíjí manažerské, digitální kompetence, schopnost leadershipu, schopnosti adaptace v časech změn. S ohledem na rozvoj telemedicíny a digitalizace zdravotnictví se vzdělávání zaměřuje na dovednosti při vedení praxe, řízení kvality, bezpečí pacientů, na adaptabilitu a odolnost lékaře
5. Systematicky rozvíjí komunikační a konzultační dovednosti
6. Zdůrazňuje nutnost sebepéče lékaře
7. Reflektivní praxe jako nástroj celoživotního profesního rozvoje. Pokročilé vzdělávání stojí na schopnosti lékaře kriticky analyzovat vlastní klinická rozhodnutí, zvládnuté i nezvládnuté kazuistiky a emoční náročnost praxe. Reflektivní učení pokročilým lékařům umožňuje aktivně přetvářet každodenní klinickou praxi v trvalý zdroj odborného růstu.
Zásadním nástrojem je tzv. reflection-in-action neboli reflexe „za běhu“, která praktickému lékaři umožňuje flexibilně reagovat a korigovat svůj postup přímo během vyšetřování pacienta, jehož stav se vyvíjí nečekaně.
Na ni navazuje zpětná reflexe typu reflection-on-action, jež slouží k hlubší analýze již ukončených případů, vyhledávání nových doporučených postupů a zpracování klinických nejistot po skončení ordinace.
Systematické zaznamenávání těchto reflexí do digitálního e-portfolia poskytuje cenný materiál pro formativní zpětnou vazbu a konstruktivní dialog se školitelem. Tyto dva pojmy tvoří základ teorie reflektivní praxe, kterou definoval filosof a sociolog Donald Schön. Popisují, jak profesionálové (v našem případě VPL) přemýšlejí o své práci a jak se skrze vlastní zkušenosti učí.
Celkově mohou tyto moderní koncepty ve vzdělávání vést k vyšší sebedůvěře, odolnosti a kvalitě školenců a budoucích VPL.

Naprosto nezbytným předpokladem pro úspěšné uplatnění všech těchto principů v praxi jsou však kvalitní, zkušení a motivovaní školitelé, kteří dokáží jít svým svěřencům příkladem a poskytnout jim tu nejlepší odbornou i lidskou podporu.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Reflexe je důležitá lidská činnost, při níž znovu procházíme své zkušenosti, přemýšlíme o nich a hodnotíme je. Právě toto zpracování zkušeností je důležité pro učení.“

David Boud, Rosemary Keogh a David Walker (1985)

Mnoha kolegům se v praxi osvědčilo vést si svůj výukový deník (výukové portfolio), do kterého si zaznamenávají svůj výukový plán, odborný pokrok a absolvované kurzy. Zapisují si do něj poznámky, poznatky, myšlenky a zkušenosti, ale i vlastní chyby, ze kterých se můžou poučit oni sami nebo další kolegové, pokud je s nimi tyto chyby ochoten sdílet.

K dispozici jsou četné návody, šablony i aplikace pro elektronické vedení výukového portfolia.

Vedení výukového e-portfolia (deníku) může být pro lékaře nástrojem pro profesní i osobní rozvoj, v České republice zatím není formálně zavedeno jako výukový nástroj.

Hlavní přínosy vedení e-portfolia:

1. Sledování odborného růstu a vzdělávání: Portfolio slouží jako přehledná evidence absolvovaných kurzů, získaných dovedností a naplňování osobního výukového plánu

2. Rozvoj sebereflexe a kritického myšlení: Vychází z poctivého a upřímného zhodnocení vlastní práce. Nutí lékaře kriticky nahlížet na své činnosti a provádět průběžný „autoaudit“

3. Učení se z vlastních chyb: Zaznamenávání pochybení a nepovedených situací vytváří bezpečný prostor pro analýzu toho, co se stalo, a umožňuje převést chybu v cennou zkušenost pro sebe i pro kolegy

4. Uchování myšlenek a poznatků: Složité i každodenní zkušenosti z praxe se postupně zapomínají; portfolio pomáhá uchovávat cenné poznámky, nápady a osvědčené postupy pro budoucnost

5. Soustavné zlepšování kvality péče: Díky systematickému vyhodnocování vlastního pokroku a učení se z minulých situací vede vedení portfolia k vyšší odbornosti a bezpečnější praxi

Tipy pro pokročilé školence, jak efektivně vést portfolio ve specializační přípravě VPL:

Školenec v průběhu specializační přípravy:

• Může používat e-portfolio jako složku, do které si průběžně zaznamenává celý svůj odborný růst

• Může si psát nové zápisy pravidelně a bez zbytečného odkladu, nejlépe hned po zajímavém případu nebo absolvovaném kurzu

• Může popisovat pro své potřeby konkrétní pacientské případy a přemýšlet nad tím, co se mu povedlo a co mohl udělat lépe

• Může ke každému případu jasně uvést, jaké poučení si z něj odnáší do své další každodenní praxe (učíme se z reflexe)

• V e-portfoliu se přísně chrání soukromí pacientů a nikdy se neuvádí jejich jména ani jiné osobní údaje

• Přiřazuje své zápisy k předepsaným dovednostem a znalostem ze vzdělávacího programu, uvedeným ve skillsbooku/logbooku

• Nechává se přímo při práci v ordinaci pravidelně hodnotit svým školitelem, pro potřeby e-portfolia nejlépe písemně

• Sbírá dokumenty se zpětnou vazbou od svých kolegyň, kolegů i samotných pacientů

• Probírá své e-portfolio na schůzkách se školitelem a plánuje si s ním další vzdělávací cíle

Proces učení skrze sebereflexi bývá při zapisování svého vývoje a evidenci osobních vzdělávacích zkušeností vědomější, a tím podporuje růst kvality a vede rychleji k zavedení nových návyků a postupů tam, kde jich je potřeba.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Podobně jako si školenec může vést své e-portfolio, i školitel může reflektovat svůj školitelský vývoj v e-portfoliu. Tento způsob práce a sebereflexe se týká pokročilých školitelů a též není v České republice běžný.

E-portfolio školiteli pomáhá ujasnit si, jaké dovednosti by měl jako učitel ovládat v oblastech:

• Plánování a příprava výuky (stanovení cílů vzdělávání pro školence nebo studenta)

• Metody výuky

• Hodnocení a zpětná vazba (zejména poskytování formujícího hodnocení)

• Povědomí o vlivu prostředí a kontextu ordinace na vzdělávání

• Vědomí o různých psychologických typech školenců a druzích jejich přístupu k výuce

Školitel si v e-portfoliu reflektuje a odpovídá zejména na otázky:

• V čem jsem jako učitel nejsilnější?

• Kde mám naopak mezery (např. v hodnocení problémových studentů nebo v technických dovednostech)?

• Jaké konkrétní kroky podniknu v následujícím období ke zlepšení své výuky?

Výsledkem může být konkrétní Osobní plán rozvoje školitele (Personal Development Plan – PDP), díky kterému vzdělávání školitele nezůstává nahodilé, spontánní a živelné, ale stává se systematickým procesem.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

V rozvinutých evropských státech se již plně prosadil kompetenčně orientovaný přístup ke specializačnímu vzdělávání v oboru VPL.
V jednotlivých zemích se liší délka specializačního vzdělávání, za kterou lze dosáhnout požadovaných kompetencí. Evropská legislativa stanovuje jako minimum 3 roky (směrnice EU 2005/36/ES, článek 28), avšak řada států specializační přípravu prodloužila, aby lékaři získali více zkušeností v nemocnicích i v ordinaci VPL.
Evropské diskuse o specializačním vzdělávání se dlouhodobě točí kolem dilematu: délka versus kvalita, tedy debata mezi časově orientovaným a kompetenčně orientovaným vzděláváním.
Otázkou zůstává, zda lze tradiční délku studia zkrátit za předpokladu, že výcvik bude intenzivnější a efektivnější.

Následující příklady z Velké Británie, Irska, Dánska, Nizozemí a Švýcarska ukazují různé způsoby, jak lze kompetenční vzdělávání strukturovat v rámci specializační přípravy VPL.

Velká Británie: RCGP a GMC – „GP Curriculum“

Absolvent zde získává po škole pouze podmíněnou registraci a nastupuje do tzv. Foundation Programme. První rok (FY1 – Foundation Year 1) představuje povinný internship (rotace interna, chirurgie atd.). Teprve po něm získává plnou licenci a během druhého roku (FY2) si podává přihlášku do tříletého výcviku pro VPL (GP).

Ve Velké Británii je specializační vzdělávání v oboru general practice řízeno Royal College of General Practitioners (RCGP) ve spolupráci s General Medical Council (GMC). Od roku 2025 je v plné míře implementováno nové kurikulum s názvem „GP Curriculum: Being a General Practitioner“, které je koncipováno výhradně na kompetenčním základě.

Základem tohoto kurikula jsou tzv. Capabilities in Practice (schopnosti v praxi). Vymezují oblasti, ve kterých musí lékař v přípravě prokázat kompetenci, aby mohl samostatně vykonávat roli VPL. Patří k nim například schopnost komplexně řídit primární péči, pracovat s nejistotou a komplexitou, řešit specifické klinické problémy a poskytovat péči orientovanou na pacienta v jeho bio-psycho-sociálním kontextu.

Výuka je organizována formou kombinace různých vzdělávacích přístupů. Uplatňuje se tzv. blended learning (kombinované vzdělávání), které představuje propojení e-learningu (příprava online) s prezenční výukou a praktickým výcvikem v ordinaci, se systematickou prací s e-portfoliem, peer learning, mentorské vedení a průběžné reflektování vlastní praxe. Hodnocení pokroku lékaře v přípravě probíhá pomocí nástrojů Workplace-Based Assessments (WPBA), které hodnotí výkon školence přímo v klinickém prostředí pomocí těchto metod: mini-CEX, CBD, DOPS, CEPS (CEPS nahrazuje stále častěji DOPS, jelikož hodnotí schopnost lékaře provést komplexní klinické vyšetření nebo vybraný úkon s důrazem na klinický úsudek a komunikaci s pacientem), MSF – 360° zpětná vazba.

Součástí hodnocení jsou také standardizované znalostní a dovednostní zkoušky, zejména Applied Knowledge Test (AKT) a Simulated Consultation Assessment (SCA), které nahradilo Clinical Skills Assessment (CSA) v roce 2023. Celá paleta testů je k prostudování zde (MRCGP exams).

Reference:

ROYAL COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [RCGP]. Being a general practitioner. Online, PDF. London: RCGP, 2025.

ROYAL COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [RCGP]. How the curriculum is structured – Capabilities in practice

ROYAL COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [RCGP]. The RCGP Curriculum: Being a General Practitioner

Irsko: Irish College of General Practitioners (ICGP)

Irský systém ICGP kopíruje britský model. Po promoci následuje povinný Intern Year (12 měsíců). Bez získání osvědčení o jeho absolvování (Certificate of Experience) se lékař nemůže ucházet o místo v žádném specializačním programu, včetně čtyřletého výcviku pro VPL.

Irský systém specializačního vzdělávání VPL je čtyřletý a je strukturován do dvou hlavních fází. První část, Basic Specialist Training (roky 1–2), probíhá převážně v nemocničním prostředí a zahrnuje rotace v hlavních oborech, jako jsou pediatrie, urgentní medicína, psychiatrie či další specializace relevantní pro budoucí práci VPL. Druhá část, Higher Specialist Training (roky 3–4), je již výrazně zaměřena na práci v ordinaci VPL pod přímým odborným dohledem školitele.

Irský výcvik je charakterizován jako „experiential in nature“, tedy založený na přímém získávání zkušeností v reálné klinické praxi. Lékaři v přípravě řeší široké spektrum pacientů a klinických situací, mají vymezený chráněný čas pro výuku (protected teaching time) a pravidelně se setkávají s mentorem. Hodnocení je kompetenčně orientované a zahrnuje i Clinical Competency Test (CCT), v jehož rámci musí kandidáti prokázat nejen znalosti, ale i klinické a praktické dovednosti vycházející z kurikula.

Reference:

IRISH COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [ICGP]. Be a GP

Dánsko: specializační vzdělávání v oboru General Practice

V Dánsku trvá specializační vzdělávání ve VPL přibližně pět let po ukončení pregraduálního studia. Specifikem dánského systému je tzv. „KBU (Klinisk Basisuddannelse)“, tedy úvodní období po absolvování fakulty, během něhož lékař získává první zkušenosti v klinické praxi, seznamuje se s různými specializacemi a zároveň je posuzována jeho vhodnost pro další specializační výcvik.
Bez ohledu na to, zda se chce školenec stát chirurgem, kardiologem, psychiatrem nebo VPL, dánský systém vyžaduje, aby každý absolvent lékařské fakulty nejprve absolvoval tento jednotný základní program. Tato doba je pevně rozdělena na dvě samostatná šestiměsíční období (obvykle ve dvou různých klinických oborech/zařízeních).

• Prvních 6 měsíců: probíhá povinně v nemocničním zařízení

• Druhých 6 měsíců: probíhá v rámci primární péče (v praxi všeobecného praktického lékaře)

Vlastní specializační vzdělávání je rozděleno do jednotlivých fází, které kombinují práci v ordinaci VPL se stážemi v nemocnici a v dalších specializovaných oborech.

Dánsko pracuje s detailně propracovaným kompetenčním systémem. Existuje plán kompetencí pro VPL, který jasně vymezuje, jaké konkrétní kompetence musí lékař během výcviku získat a v jaké fázi specializační přípravy. Hodnocení je kontinuální, založené především na workplace-based assessment, a zahrnuje strukturovanou zpětnou vazbu od školitele i dalších lékařů zapojených do klinické práce.

Reference:

PEDERSEN, Kjeld M.; ANDERSEN, John S. a SØNDERGAARD, Jens. General Practice and Primary Health Care in Denmark

LILLEVANG, G.; MIKINES, K. J.; ØSTERGAARD, H. T. a ENGEL, P. J. [The Danish introductory position provides a qualified choice of specialty]

General Practice Careers in Denmark (Future General Practitioner DK)

DANSK SELSKAB FOR ALMEN MEDICIN [DSAM]. Målbeskrivelse almen medicin. Online, PDF. December 2025

Nizozemí: GP specialty training (Huisartsopleiding Nederland)

V Nizozemí trvá specializační vzdělávání VPL tři roky a je koncipováno jako duální systém. Většinu týdne tráví lékař v přípravě praktickou výukou v ordinaci VPL pod vedením školitele, zatímco jeden den v týdnu (nebo v jiném pravidelném režimu) je věnován teoretické výuce ve výcvikovém centru.
Nizozemí představuje unikátní systém, kde povinný „foundation year“ (podobně jako je zaveden ve Velké Británii) legislativně neexistuje, ale realita jej vyžaduje. Absolvent sice získává plnou licenci ihned po škole, ale výběrová řízení do tříletého programu pro VPL (Huisartsopleiding) jsou tak konkurenční, že absolvent bez praxe nemá šanci uspět. Mladí absolventi po škole nastupují na 1 až 3 roky na tzv. pozice ANIOS (Arts Niet In Opleiding Tot Specialist – lékař mimo specializační výcvik).
Pracují na urgentních příjmech, pediatrii či psychiatrii. Teprve když získají reálnou klinickou zralost a zkušenosti pod tlakem, komise je vybere do specializačního programu. ANIOS je v podstatě tržní „čekárna“.
Nizozemský systém je řízen prostřednictvím jednotného národního rámce, National GP Education Programme, který zajišťuje konzistentní úroveň vzdělávání v jednotlivých výcvikových centrech. Aktualizovaná verze tohoto programu byla implementována od 1. března 2024.
Hodnocení je striktně kompetenčně orientované. Používají se tzv. svěřitelné profesionální činnosti (EPAs), kompetenční profily vycházející z modelu CanMEDS přizpůsobeného potřebám VPL, pravidelné hodnocení práce v ordinaci, reflexe a portfolia. Kurikulum je strukturováno tematicky i kompetenčně a pracuje s konceptem tzv. „typických profesních aktivit“, které jsou rozděleny podle klinických témat a propojeny s kompetenčními liniemi, jako jsou komunikace, profesionalita, prevence či management praxe.

Reference:

HUISARTSOPLEIDING NEDERLAND. GP Specialty Training Alliance

UMC UTRECHT: Julius Centrum. Structure of the program

HUISARTSOPLEIDING NEDERLAND. Summary National GP Training Plan the Netherlands

BONNIE, Linda Helena Anna; VISSER, Mechteld Renee Maria; BONT, Jettie; KRAMER, Anna Wilhelmina Maria a VAN DIJK, Nynke. Trainers’ and trainees’ expectations of entrustable professional activities (EPAs) in a primary care training programme. Online. Education for Primary Care. 2019

Švýcarsko:

Švýcarský vzdělávací systém v rámci BME i ST je kompetenčně orientovaný.

Paradigma tohoto rámce stojí na třech vzájemně provázaných principech. Prvním z nich je model sedmi rolí lékaře CanMEDS, v němž sice zůstává ústřední pozice odborníka (Medical Expert), ale velký důraz se klade na efektivní komunikaci s pacientem (Communicator), týmovou spolupráci (Collaborator), vedení ordinace (Leader), podporu komunitního zdraví (Health Advocate), vědecký přístup a profesionalitu. Druhým principem jsou svěřitelné profesionální činnosti (EPAs), které definují, co je lékař ve specializační přípravě schopen vykonávat samostatně pod odborným dohledem, například odběr anamnézy, precizní zhodnocení stavu, stanovení diferenciální diagnózy u nespecifických symptomů či vytvoření komplexního plánu péče. Třetím principem jsou klinické situace jako startovní body (SSPs), což jsou klinické situace ze života (např. akutní bolest na hrudi, dušnost nebo dlouhodobá polypragmazie), jež slouží jako přirozený kontext pro výuku a rozvoj dovedností. Portfolia a reflektivní reporty (Learning Reports) zde slouží jako důležitá součást hodnocení. Umožňují školencům dlouhodobě zaznamenávat a reflektovat svůj klinický rozvoj, zpětnou vazbu od školitelů a zvládání konkrétních situací a profesních aktivit (EPAs).

Reference:

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. PROFILES 2023

PROFILES – ohlédnutí za konferencí 2026. Online. WikiMedic

Příklady z těchto evropských zemí ukazují, že kompetenčně orientované vzdělávání v oboru VPL může mít různé organizační podoby, ale sdílí společné principy:

• Jasně definované a předem známé požadované kompetence

• Průběžné hodnocení výkonu

• Systematická formující zpětná vazba

• Důraz na učení v reálném klinickém prostředí

• Využití strukturovaného portfolia (shromažďování důkazů o klinické praxi, reflexe vlastního rozvoje a záznamy o absolvovaných aktivitách)

• Aktivní role a sebehodnocení učícího se (vedení lékaře k tomu, aby sám kriticky hodnotil své silné stránky a identifikoval mezery ve vzdělání)

• Podpora ze strany vyškolených školitelů (důraz na pedagogickou připravenost a kvalitu samotných učitelů, kteří zpětnou vazbu poskytují)

• Provázání teoretických znalostí s každodenní klinickou praxí a její reflexí (aplikace poznatků přímo při péči o pacienty v primární péči)

• Reflection-in-action a reflection-on-action

Zahraniční a mezinárodní přístupy mohou inspirovat další rozvoj specializačního vzdělávání v oboru VPL v českém prostředí.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Skillsbook/logbook VPL neboli „Záznam absolvované praxe, znalostí, osvojených klinických dovedností a postojů v oboru VPL“ představuje nástroj pro dokumentaci a sledování vývoje klinických dovedností v rámci specializačního vzdělávání oboru VPL v České republice.

Je moderní pomůckou v rámci kompetenčního vzdělávání a v něm popsané konkrétní doporučené dovednosti jsou analogií svěřitelných profesionálních činností (EPAs).

Skillsbook/logbook je součástí specializační přípravy a slouží k evidenci průběhu odborné praxe školence, včetně praxí absolvovaných v tzv. „malých oborech“. U lékařů zařazených do oboru po 1. 1. 2026 je již zaveden v eIndexu a výkony zde potvrzuje školitel VPL. Přesto doporučujeme seznam znalostí, dovedností a kompetencí vytisknout z webové verze skillsbooku/logbooku a průběžně ho při stážích využívat.

Evidence osvojených klinických dovedností slouží školenci k získávání identity VPL, sebereflexi, odborné formaci a monitorování postupu ve specializačním vzdělávání. Školiteli tato evidence pomáhá v poskytování zpětné vazby a v průběžném a závěrečném hodnocení úrovně znalostí, klinických dovedností a postojů jeho školence. Přehled kompetencí VPL je orientační, tabulka výkonů je jednotná pro celou specializační přípravu v oboru VPL nezávisle na druhu kmene/rozsahu vlastního specializovaného výcviku, lze doplnit další dovednosti v souladu s náplní specializační přípravy dle platného vzdělávacího programu školence.

Ne u všech znalostí/dovedností/postojů lze hodnotit úroveň kompetence (kolonky „Kompetentní vykonávat pod odborným dozorem (datum)“ či „Kompetentní vykonávat pod odborným dohledem (datum)“ (§ 4 zákona č. 95/2004 Sb.) a „Zvládá samostatně (datum)“), ev. stačí se s nimi pouze seznámit, v tom případě potvrďte jen splnění znakem „✓“ (v kolonce „Zvládá samostatně (datum)“).

Nejdůležitější znalosti/dovednosti/postoje jsou ve skillsbooku/logbooku vyznačeny tučně. Znalosti/dovednosti/kompetence osvojené v oborech mimo VPL jsou potvrzovány jako splněné zaškrtnutím „✓“.
Skillsbook/logbook doporučujeme vyplňovat dle skutečnosti, k úspěšnému absolvování zkoušky není bezpodmínečně nutné mít zaškrtnuto vše. Jednotlivé položky, zejména ty důležité, mohou být předmětem kmenové či atestační zkoušky, zejména její praktické části. Osvojit si dovednosti lze na více akreditovaných (nebo školitelem určených) pracovištích, obvykle totiž nelze zajistit dostatečné spektrum pacientů a jejich diagnóz pro naučení se potřebných dovedností pouze na jednom pracovišti. Školitel s příslušnou specializovanou způsobilostí ví, jaké dovednosti a kompetence má školenec během specializační přípravy získat, školence celou dobu vzdělávání odborně vede a formuje, předává mu znalosti, klinické dovednosti, psychologické postoje a návyky VPL, hlavní kompetence VPL (viz strom všeobecného praktického lékařství WONCA), hodnoty oboru VPL a průběžně hodnotí jeho činnost a potvrzuje, že zvládl požadované klinické dovednosti buď na pracovišti VPL, nebo na jiném jím určeném pracovišti.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Specializační vzdělávání budoucích VPL představuje složitý proces odborného i osobnostního růstu, který se odehrává v mnoha rovinách současně. Tento proces není vymezen pouze oficiálními studijními plány, ale je utvářen celou řadou vzájemně se doplňujících vlivů.
Rozlišujeme tři druhy kurikul: formální, neformální a skryté.
Formální kurikulum je to, které je psáno v oficiálních dokumentech, tedy předepsané stáže, kurzy, náplně praxí, atestační otázky.
Neformální kurikulum je nahodilá, neplánovaná výuka přímo při práci, např. ad hoc rozbor zajímavého případu pacienta, kterého jsme právě potkali a vyšetřovali.
Skryté kurikulum je kulturou a prostředím předávaný systém hodnot oboru bez příkras a frází, jak se mluví o pacientech a jak se v denní rutině přistupuje k oboru VPL.
Skryté a neformální kurikulum probíhají souběžně s plánovaným formálním kurikulem, ale mimo něj, a nabízejí výuku, ke které dochází během specializační přípravy a která není plánovaná ani zamýšlená. Skrytá povaha těchto kurikul znamená, že si často nejsme vědomi jejich existence ani toho, co se z nich školenci učí. Neformální a skryté učení může mít na studenty a jejich profesní rozvoj velký, často negativní dopad. Studenti si to však sami nemusí uvědomovat. Učení se z neformálního a skrytého kurikula může být v konfliktu s plánovanými prvky formálního kurikula popsanými výše nebo je může podkopávat.
Výuka prostřednictvím zkušeností z neformálního či skrytého kurikula může být jak pozitivní, tak i negativní, a není-li vědomá, může být nepředvídatelná.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Role modeling představuje pedagogický proces vycházející z teorie sociálního učení, při kterém školenec přejímá hlavní kompetence, postoje a klinické uvažování přímým pozorováním a nápodobou zkušenějšího školitele skrze neformální i skryté kurikulum. V prostředí primární péče je role modeling považován za nejúčinnější nástroj formování identity a profesionality lékaře, neboť přemosťuje propast mezi teoretickými znalostmi a reálnou praxí. Na rozdíl od úzce zaměřených nemocničních oborů učí vzorový VPL školitel svého školence zejména práci s diagnostickou nejistotou, psychosomatickými souvislostmi a holistickým náhledem na pacienta včetně rizika pramenícího z nadměrné diagnostiky a léčby. Výzkumy ukazují, že kvalitní školitel v roli vzoru zásadně učí mladého lékaře efektivní komunikaci, vyjadřování empatie a budování dlouhodobého vztahu důvěry mezi lékařem a pacientem. Pozorování školitele přímo v prostředí ordinace dává školenci odpověď na podstatnou otázku „Jak by tuto složitou situaci vyřešil můj vzor?“, což urychluje jeho osamostatňování. Role modeling je nejsilnější složkou neformálního i skrytého kurikula, školitel svými činy neformálně a skrze prostředí, v kterém působí, předává know-how VPL.
Podle odborné literatury disponuje vynikající „lékařský vzor“ třemi základními atributy:

• Vysokou klinickou erudicí

• Výbornými pedagogickými schopnostmi

• Humanistickými osobnostními rysy

Nejefektivnější v tomto kontextu je tzv. vědomý role modeling (role-modelling consciousness), kdy si školitel plně uvědomuje, že je pozorován, a předváděné postupy se školencem následně aktivně reflektuje a rozebírá (včetně svých chyb). Negativní vzory v přípravě (např. školitel projevující despekt k pacientům nebo cynismus) mohou naopak ve školenci zakotvit špatné návyky a poškodit jeho profesionální identitu. Studie potvrzují, že pozitivní a inspirativní školitelé přímo v akreditovaných ordinacích mají rozhodující vliv na to, zda si mladý lékař obor VPL definitivně zamiluje a zůstane v něm.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Reference:

1. INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ [IPVZ]. Skillsbook/logbook: aktualizace 30. 7. 2026. Online, PDF. Praha: IPVZ, 2026.

2. Dostupné z: https://www.ipvz.cz/seznam-souboru/12151-skillsbook-a5-aktualizace-30-7-2026.pdf. [cit. 2026-11-02].

3. SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. Shaping the future of medical education and PROFILES. Online.

Dostupné z: https://smifk-cims.ch/. [cit. 2026-11-02].

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. PROFILES 2023. Online. Dostupné z: https://smifk-cims.ch/profiles-2023. [cit. 2026-11-02].

PROFILES – ohlédnutí za konferencí 2026. Online. WikiMedic.
Dostupné z: https://wikimedic.lf1.cuni.cz/w/PROFILES_-_ohl%C3%A9dnut%C3%AD_za_konferenc%C3%AD_2026. [cit. 2026-11-02].

4. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. For you as GP/FM Teacher. Online.

Dostupné z: https://www.euract.eu/page/for-you-as-teacher. [cit. 2026-11-02].

5. Jak si vést své e-portfolio

Bradford VTS. E-portfolio Guide. Online, PDF. Dostupné z: https://www.bradfordvts.co.uk/wp-content/onlineresources/mrcgp/eportfolio/e-portfolio%20guide.pdf. [cit. 2026-11-02].

6. ACCREDITATION COUNCIL FOR GRADUATE MEDICAL EDUCATION [ACGME]. Online.

Dostupné z: https://www.acgme.org/. [cit. 2026-11-02].

7. SCHÖN, Donald A. The Reflective Practitioner: How Professionals Think in Action. Online, PDF. New York: Basic Books, 1983.

Dostupné z: https://www.academia.edu/36335079/Donald_A_Sch%C3%B6n_The_Reflective_Practitioner_How_Professionals_Think_In_Action_Basic_Books_1984_pdf. [cit. 2026-11-02].

8. Profesor Olle ten Cate/vysvětlení principů EPAs

TEN CATE, Olle. [Vysvětlení principů EPAs]. Online, video. Dostupné z: YouTube, https://www.youtube.com/watch?v=2hB7ytdPh6A. [cit. 2026-11-02].

9. Kompetenční vzdělávání (Competency-Based Medical Education in Family Medicine)

HOLMBOE, Eric S. The Transformational Path Ahead: Competency-Based Medical Education in Family Medicine. Online. Family Medicine. 2021, roč. 53, č. 7, s. 583–589. DOI: 10.22454/FamMed.2021.296914. Dostupné z: https://journals.stfm.org/familymedicine/2021/july-august/holmboe-2020-0563/. [cit. 2026-11-02].

10. Velká Británie/Being general practitioner 2025

ROYAL COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [RCGP]. Being a general practitioner. Online, PDF. London: RCGP, 2025. Dostupné z: https://www.rcgp.org.uk/getmedia/8437edbc-1960-4eac-89d9-f657e2f28753/being-general-practitioner-2025.pdf. [cit. 2026-11-02].

11. Irsko/Be a GP

IRISH COLLEGE OF GENERAL PRACTITIONERS [ICGP]. Be a GP. Online. Dostupné z: https://www.irishcollegeofgps.ie/BeaGP. [cit. 2026-11-02].

12. Dánské kurikulum specializačního vzdělávání

DANSK SELSKAB FOR ALMEN MEDICIN [DSAM]. Målbeskrivelse almen medicin. Online, PDF. December 2025. Dostupné z: https://content.dsam.dk/guides/uddannelse/malbeskrivelse-almen-medicin-december-2025-endelig-(d15979482).pdf. [cit. 2026-11-02].

13. Holandské kurikulum specializačního vzdělávání

HUISARTSOPLEIDING NEDERLAND. Summary National GP Training Plan the Netherlands. Online, PDF. 2024. Dostupné z: https://www.huisartsopleiding.nl/wp-content/uploads/Summary-National-GP-Training-Plan-the-Netherlands.pdf. [cit. 2026-11-02].

BONNIE, Linda Helena Anna; VISSER, Mechteld Renee Maria; BONT, Jettie; KRAMER, Anna Wilhelmina Maria a VAN DIJK, Nynke. Trainers’ and trainees’ expectations of entrustable professional activities (EPAs) in a primary care training programme. Online. Education for Primary Care. 2019, roč. 30, č. 1, s. 13–21. DOI: 10.1080/14739879.2018.1532773. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14739879.2018.1532773. [cit. 2026-11-02].

14. Švýcarské kompetenční vzdělávání

SCHWEIZERISCHE MEDIZINISCHE INTERFAKULTÄTSKOMMISSION [SMIFK]. [Webové stránky]. Online. Dostupné z: https://smifk-cims.ch/. [cit. 2026-11-02].

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Pacienti v oboru GP/FM v celé Evropě si zaslouží vynikajícím způsobem připravené specialisty.“

Dr. N. Michels, R. Maagaard, N. Scherpbier-de Haan, EURACT

Specializační vzdělávání v oboru VPL má za cíl vychovat vzdělaného a samostatně pracujícího lékaře, schopného řešit široké spektrum zdravotních problémů pacientů.

Péče v tomto oboru se neomezuje pouze na prevenci, diagnostiku a léčbu somatických chorob.
Specifickým rysem oboru je kontinuita péče a důraz kladený na psychosociální kontext nemocí a péče zaměřená na člověka.

VPL je schopen posuzovat zdravotní způsobilost občanů v souvislosti s pracovním zařazením a dalšími aktivitami. Po ukončení vzdělávání má být lékař orientován v managementu vedení praxe, v týmové spolupráci, musí být schopen spolupráce s dalšími specialisty a nelékaři a má být schopen pečovat o zdraví své a dbát na prevenci vyhoření u sebe a u svého týmu.

Celá příprava by měla být orientovaná na cíle, výstupy a kompetence, přičemž hlavní součástí je plánování způsobů, jak těchto cílů dosáhnout a jak zhodnotit, zda jich bylo dosaženo.
Vzdělávání má být zaměřeno na školence, realizováno s respektem k jeho individuálním potřebám a vycházet z dialogu mezi školencem a školitelem. Školenec by měl mít individuální vzdělávací plán, který postupně systematicky plní a měl s předstihem by se měl seznámit s okruhy atestačních otázek.

Zásadní součástí přípravy je praxe přímo v ordinaci VPL. Na evropské úrovni je její minimální délka stanovena na šest měsíců, přičemž školenci by měli mít vyhrazený čas i pro samostatné studium a teoretickou přípravu. Vzdělávání by mělo podporovat samostatné učení, sebereflexi a diskusi o odborných problémech, ideálně prostřednictvím malých skupin, vedení deníku či výukového portfolia.

Specializační vzdělávání v oboru VPL je systematický, akreditovaný proces navazující na pregraduální studium, po jehož skončení je školenec schopen vést vlastní praxi s odpovědností za pacienty v dlouhodobém horizontu a využívat aktuální vědecké poznatky a disponovat komunikačními a organizačními dovednostmi nezbytnými pro koordinaci péče a spolupráci s dalšími obory. V rámci obecného modelu vzdělávání lékařů, známého jako Millerova pyramida klinických kompetencí, dochází ve specializační přípravě k posunu od teoretického poznání k praktické aplikaci.

Zatímco pregraduální studium klade důraz na znalosti a porozumění, specializační vzdělávání se soustředí na schopnost aplikovat znalosti v praxi, rozvíjet klinické dovednosti a samostatně vykonávat každodenní lékařskou činnost. Praktická výuka v ordinaci je proto naprosto nezbytná. Školenec se aktivně podílí na reálné péči o pacienty pod odborným dohledem zkušeného školitele, který poskytuje systematickou podporu, zpětnou vazbu a vedení.

Cílem této fáze není pouze vědět nebo vědět jak, ale především umět konat a převést teoretické znalosti do každodenní lékařské praxe a rozvíjet schopnost samostatného rozhodování.

Dokument SVL ČLS JEP Koncepce oboru VPL zdůrazňuje potřebu kvalitního vzdělávání lékařů v oboru VPL na všech úrovních, tedy pregraduálního, specializačního i celoživotního:

• Kvalitní specializační příprava je podmínkou bezpečného a samostatného výkonu profese VPL

• Celoživotní vzdělávání je nezbytné kvůli rychlému vývoji medicíny, demografickým změnám a rostoucímu počtu chronických onemocnění

• Vzdělávání má být systematické, kontinuální a prakticky orientované, podporovat rozšiřování kompetencí VPL a zvyšovat kvalitu primární péče

Smyslem je zajistit, aby VPL dlouhodobě odpovídal odborným, společenským i systémovým nárokům moderního zdravotnictví.

Tento dokument též uvádí, že význam VPL a trendy v péči o zdraví mají být lépe zahrnuty do pregraduálního vzdělávání. Studenti medicíny mají už během studia poznat reálné podmínky práce v primární péči, rozsah činností VPL a práci v ordinaci mimo nemocnici.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, drž se pravidel, ony podrží Tebe.“

MUDr. Ludmila Bezdíčková

Každý lékař by se měl orientovat v platné legislativě, tedy v zákonech a předpisech, které jsou v daném okamžiku účinné. V českém prostředí představuje primární, byť méně přehledný, oficiální zdroj portál e-sbirka.gov.cz. Uživatelsky přívětivější alternativou je pak portál Zákony pro lidi.
Na těchto portálech lze sledovat i historii předpisů a vývoj změn v čase. Ačkoliv to pro VPL může být v ojedinělých případech užitečné, ve většině situací je pro praxi podstatná pouze aktuálně účinná podoba legislativy.
Aktuální podoba legislativy je platná k datu vydání této verze příručky.
Kromě legislativy účinné existuje také legislativa platná – tedy předpisy, které již byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů, ale závaznými se stanou až k určitému budoucímu datu.
Hlavním pramenem práva je zákon a všechny právní normy je nutné číst a aplikovat dle aktuálně platné verze.
V této kapitole se soustředíme na legislativu specializačního vzdělávání v České republice; legislativa, kterou VPL též potřebuje znát, ale která nesouvisí se samotným vzděláváním, je popsána v kapitole 16.2.
Při odkazování na legislativu v textu níže již záměrně vynecháváme dodatek „v platném znění“. Předpokládáme, že VPL čerpá z aktuálně platných a účinných předpisů, případně v případě historických případů dohledá legislativu účinnou v době vzniku problému, tedy i takovou, která je dnes již zrušená.

Podrobně popsanou legislativu relevantní pro specializační vzdělávání najdete na webu katedry VPL IPVZ v sekci Aktuality. Pro účel této příručky zmapujeme jen podstatné změny.

Specializační vzdělávání v oboru VPL je upraveno zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. 

Specializační příprava VPL je zakotvena ve vyhlášce MZČR č. 397/2020 Sb., o vzdělávání v základních kmenech lékařů, v příloze č. 19 (základní kmen VPL) a č. 6 (základní interní kmen) a pro vlastní specializovaný výcvik (VSV) ve Věstníku MZČR, částka 3/2018, kde jsou stanoveny cíle, minimální požadavky a podmínky vzdělávání, včetně délky výcviku, stáží a teoretických kurzů. Vzdělávací program VPL pro VSV platný k datu vydání této příručky byl novelizován ve Věstníku MZČR č. 21/2025. 

Změny platné od 1. 1. 2025:  

Od tohoto data platí dvě zásadní změny. První je zavedení variability povinné odborné praxe, kdy lze v rámci povinných stáží („koleček“) přesunout až dva měsíce z povinných oborů (anesteziologie a intenzivní medicína, chirurgie nebo vnitřní lékařství) do specializované praxe základního oboru kmene (pro kmen VPL do praxe v oboru VPL, pro interní kmen do praxe v oboru vnitřní lékařství). Druhou změnou je zrušení povinnosti absolvovat průřezové teoretické kurzy, tedy kurzy Lékařská první pomoc, Základy zdravotnické legislativy, etiky a komunikace, Radiační ochrana a Prevence škodlivého užívání návykových látek a léčba závislostí; tyto kurzy však mohou být uznány jako volitelné nebo doporučené vzdělávací aktivity v rámci skillsbooku/logbooku nebo osobního rozvoje (např. pro lékaře rekvalifikující se z jiného oboru).

Změny platné od 1. 1. 2026:  

Byla upřesněna náplň praxe ve kmeni VPL, včetně obsahu stáží v tzv. „malých oborech“, čímž byl uveden do souladu skillsbook/logbook oboru VPL s platnou legislativou a upřesněna povinná minimální frekvence kurzu Novinky ze všeobecného praktického lékařství na 1× v průběhu kmene (dále je potom tento kurz povinný minimálně 1× ve VSV).

Maximální počet školenců na jednoho školitele byl nově stanoven na 3, oproti předchozím dvěma (tedy možné varianty jsou: až 2 školenci v základním kmeni podle vyhlášky, 1 školenec ve kmeni a až 2 školenci ve VSV, 3 školenci ve VSV).  

Povinnou součástí specializačního vzdělávání v oboru VPL jsou potvrzení o získaných teoretických znalostech a praktických dovednostech včetně nabytých kompetencí lékaře zařazeného v oboru VPL potvrzených školitelem. Tímto je míněno vedení skillsbooku/logbooku a jeho potvrzování školitelem včetně absolvování praxí v tzv. malých oborech.   

U lékařů rekvalifikujících se po atestaci z chirurgie byla zrušena podmínka 5 let praxe od atestace v oboru chirurgie.  

Jako doporučené vzdělávací aktivity byly nově přidány kurzy Simulace kritických stavů a Regionální seminář pro lékaře zařazené v oboru VPL, vedený krajským zástupcem SVL pro vzdělávání.

Je zaveden Systém Administrace pro vzdělávání zdravotníků zajišťující elektronickou správu specializačního vzdělávání. Jeho dílčí části včetně eIndexu jsou postupně implementovány a pro zařazené do oboru specializace po 1. 1. 2026 je již zavedena plná elektronizace bez vedení průkazu odbornosti v papírové podobě. Školicí ZZ mají také povinnost registrovat se do systému Administrace a potvrzovat v něm praxi na svém pracovišti i dokládat dokumenty a žádat prostřednictvím něj o udělení či prodloužení akreditace.  

EIndex nahrazuje papírový průkaz odbornosti pro lékaře zařazené do specializačního vzdělávání po 1. 1. 2026 a stejně tak po tomto datu nahrazuje obdobným způsobem také papírový skillsbook/logbook. Doporučujeme školencům si pro jednotlivé stáže mimo ordinaci VPL výkonovou část eIndexu vytisknout z webu pro průběžné zaznamenávání dosažených kompetencí.

Změny při přihlašování ke zkouškám a ve zkoušení:  

• Školenec podává přihlášku ke zkoušce po ukončení vzdělávání v základním kmeni (dále jen kmenová zkouška) i k atestační zkoušce elektronicky prostřednictvím systému Administrace 

• Termíny a místa konání kmenových zkoušek jsou k dispozici v systému Administrace 

• IPVZ školenci, který splnil požadavky kmenové (a stejně atestační) zkoušky, stanoví místo konání zkoušky nejpozději 30 kalendářních dnů před termínem jejího konání. Samotnému školenci to potvrdí společně s termínem jejího konání nejméně 20 kalendářních dnů před termínem zkoušky do systému Administrace  

Novinky ve zkoušení při atestačních zkouškách:  

• V případě, že během zkoušky po ukončení vzdělávání v základním kmeni nebyla odpověď v rámci jednoho ze zkušebních okruhů dostačující, ale uchazeč neprokázal zásadní neznalosti, může zkušební komise položit uchazeči doplňující otázku (dosud se doplňující otázka nepokládala), na kterou se čas na přípravu odpovědi neposkytuje

• Doplňující otázku lze položit pouze jednou v celém průběhu zkoušky po kmeni. Znění doplňující otázky se zaznamená do protokolu o zkoušce. Totéž platí pro zkoušku atestační.  

• Omluva ze zkoušky se provádí elektronicky prostřednictvím systému Administrace

• Je možné, aby se v případě potřeby účastnil jeden zkušební komisař kmenové i atestační zkoušky online, není-li možné zajistit jeho fyzickou přítomnost u zkoušky. To musí být zaznamenáno v protokolu.  

Související právní předpisy:  

Atestační zkoušku upravuje vyhláška č. 282/2019 Sb., o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a o změně vyhlášky č. 188/2009 Sb., o atestační zkoušce, závěrečné zkoušce certifikovaného kurzu a o postupu ověření znalosti českého jazyka pohovorem lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů), ve znění vyhlášky č. 118/2018 Sb. 

Odborné a pracovněprávní požadavky na školitele pro obor VPL, stejně jako organizační a pracovněprávní požadavky na akreditované ZZ týkající se školitelů a rozsah činností, které vyplývají z role školitele, jsou stanoveny vyhláškou č. 414/2025 Sb., o školitelích pro obory specializačního vzdělávání a pro nástavbové obory lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. 

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

V rámci EU vznikla dohoda a legislativa o tom, že jednotlivé země si budou navzájem uznávat své hlavní vzdělávací obory a své atestace. Pro uznání vzdělávání (atestace) v oboru VPL evropská legislativa stanovuje, že minimální doba vzdělávacího programu v oboru VPL musí být 3 roky, přičemž alespoň 6 měsíců musí být absolvováno přímo v ordinaci VPL (směrnice EU 2005/36/ES, článek 28). Tento předpoklad český vzdělávací program splňuje a atestovaný VPL může pracovat v jakékoli zemi EU, samozřejmě za splnění event. dalších podmínek, jako je jazyková zkouška, znalost prostředí v té zemi, která je nutná pro bezpečné poskytování péče.

Některé evropské státy mají ale delší programy, například Norsko – 5 let, z toho až 4 roky povinná praxe v ordinaci.
Jelikož každá země má svůj specifický způsob členění specializační přípravy, nelze vždy zcela jednoznačně říct, kolik let celkem trvá celá příprava v každé jednotlivé zemi. Podrobnou průběžně aktualizovanou evidenci délky specializačního vzdělávání států Evropy lze najít na stránkách EURACTu v sekci databáze BME a ST vzdělávání.

Aktuální příklady orientační délky specializačního vzdělávání několika evropských zemí:

• 3 roky: Slovensko, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie, Maďarsko, Chorvatsko, Estonsko

• 4 roky: Francie, Polsko, Španělsko, Irsko

• 5 let: Německo, Švédsko, Norsko, Dánsko

• 6 let: Finsko

Zatímco pro obor VPL (a další vybrané základní obory) platí v EU automatické uznávání kvalifikace mezi státy EU, u některých úzkých nebo malých lékařských oborů mohou mít státy odlišné podmínky, nebo nemusí být uznávání v rámci EU možné vůbec, protože některé státy např. specializovaný obor vůbec nemají ve své legislativě zavedený, nebo se jeho obsah a délka přípravy zásadně liší.

V České republice proces uznávání specializace získané v jiné zemi EU vede a koordinuje MZČR. V rámci specializační přípravy je rovněž možné její část absolvovat mimo ČR v zemích EU. Musí se prokázat, že se jedná o shodnou část programu (např. stáž na interně s neselektovaným příjmem). Pak i takováto stáž může být uznána, jako by byla absolvována v ČR. Co však v rámci EU nelze uznat, je neporovnatelná část vzdělávacího programu. Pokud např. absolvuji část specializační přípravy v Norsku a budu ji chtít dokončit v ČR, pak se uzná pouze ta část, která odpovídá požadavkům jednotlivých stáží v ČR. Část přípravy tak může zůstat neuznaná, přestože mohla trvat i déle, než je celé vzdělávání VPL v ČR. O uznání praxe absolvované v zahraničí je nutné požádat opět cestou systému Administrace.

EURACT shrnul doporučení pro specializační přípravu v dokumentu European Training Requirements for GP/FM Specialist Training (2018).

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Obor VPL se jako samostatná specializační disciplína formálně etabloval v roce 1978, a to na základě vyhlášky MZČR č. 4/1977 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. března 1978. Obor byl tehdy znovuustaven pod názvem Všeobecné lékařství. Tento krok znamenal obnovení samostatnosti oboru po dlouhém období jeho redukce a marginalizace, která následovala po 2. světové válce.
V následujících desetiletích se náplň i délka vzdělávání v oboru významně proměňovala. Vývoj provázely různé systémové změny, legislativní úpravy a organizační peripetie. Přes tyto výzvy se specializační příprava postupně ustálila do své současné podoby:

Délka specializačního vzdělávání v České republice dnes činí 3 roky.

V evropském kontextu tento obor v České republice začal systematicky dohánět zhruba třicetileté zpoždění oproti západním státům teprve od konce 70. let 20. století. Postupně se české vzdělávání v oboru začalo přibližovat evropským standardům, včetně důrazu na strukturovaný výcvik, praktickou přípravu v akreditovaných praxích a mezinárodní kompetenční rámce (např. EURACT, WONCA Europe).
Specializační vzdělávání ve VPL bylo od počátku úzce spjato s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), který byl založen již v roce 1953 a je dodnes hlavní institucí postgraduálního lékařského vzdělávání.

Vedení katedry VPL v rámci IPVZ postupně zajišťovali tito představitelé oboru:

• MUDr. Jiří Šnajdr (od roku 1978) – autor disertační práce Odborná kompetence odborníka všeobecného lékařství, průkopník v oblasti profesních kompetencí

• MUDr. Libuše Válková (od roku 1991) – významně přispěla k organizačnímu rozvoji katedry, navázala kontakty se zahraničím, jako první se zapojila do mezinárodních aktivit v rámci WONCA, pomohla kolegům absolvovat stáže v zahraničí (King's College v Londýně)

• MUDr. Josef Štolfa (od roku 2008) – zasloužil se o internacionalizaci a modernizaci vzdělávání, stál při vzniku současné podoby vzdělávacího programu VPL a působil jako dlouholetý předseda akreditační komise v oboru VPL při MZČR

• MUDr. Ludmila Bezdíčková (od roku 2022 do 21. 10. 2026) pokračovala v budování školitelských kapacit a v podpoře regionálních pracovišť a kladla důraz na zvyšování kvality vzdělávání, úrovně školitelů a zkoušejících, hodnocení specializační přípravy a revizi metodiky zkoušení.

• Podílela se na tvorbě podcastu Praktici, na tvorbě ATB politiky, spoluorganizovala, prosadila a koordinovala jednotlivé části projektu OPZ+

• MUDr. Jan Bělobrádek (od 22. 10. 2026) navazuje na práci svých předchůdců ve vedení katedry VPL IPVZ

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Léčit s porozuměním, vzdělávat s pokorou, pomáhat s vírou.“

MUDr. Lucie Šefrhansová

Systém Administrace (SA) je oficiální informační systém veřejné správy vytvořený MZČR, který slouží ke správě specializačního a nástavbového vzdělávání zdravotnických pracovníků. Webová stránka Systému Administrace funguje jako centrální portál tohoto projektu.
Centrální informační systém pro správu specializačního a nástavbového vzdělávání zdravotníků se opírá o zákon č. 95/2004 Sb. Na základě § 43c odst. 2 tohoto zákona pověřilo MZČR jeho realizací IPVZ, který zodpovídá za úspěšné spuštění, implementaci i celkový provoz platformy.
V ostrém provozu je systém spuštěn od 1. ledna 2026, přičemž nahrazuje dřívější papírové procesy a starší portály (např. EZP). Projekt vznikl v rámci Národního plánu obnovy ČR s cílem plně digitalizovat agendu zdravotnického vzdělávání. Umožňuje kompletní vedení tzv. eIndexu, tedy elektronického záznamu o studiu, praxi, stážích a povinných kurzech. Zajišťuje elektronické podávání žádostí o akreditace, ověřování vysokoškolských diplomů či přihlašování k atestačním zkouškám. Portál poskytuje uživatelům také návody a technickou podporu.
Součástí Systému Administrace jsou čtyři specializované moduly, přehledný katalog termínů zkoušek a katalog akreditací.

• Modul akreditace: správa akreditací a žádostí o akreditaci pro vzdělávací programy a pracoviště

• Modul účastník vzdělávání: komplexní správa účastníků vzdělávání a jejich vzdělávacích programů

• Modul evaluace: hodnocení kvality vzdělávání a zpětné vazby od účastníků vzdělávání

• Modul statistiky a reportingu: modul přispívá ke zvýšení transparentnosti, sledování trendů a podpoře rozhodovacích procesů

Průvodce systémem administrace

Uživatelské manuály

Do systému se uživatelé přihlašují bezpečně prostřednictvím Národní identitní autority (NIA), jako je bankovní identita nebo Portál občana. Platforma pokrývá potřeby pěti hlavních skupin, mezi nimiž jsou školenci, školitelé, akreditovaná zařízení, pověřené organizace a MZČR.

Školenci:

Školitelé smluvního akreditovaného zařízení:

Akreditované zařízení:

Pověřené organizace (IPVZ):

MZČR:

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Cílem specializačního vzdělávání je připravit budoucího VPL, aby dokázal samostatně řešit problémy a situace, před které bude při práci s pacienty postaven.

Specializační vzdělávání v oboru VPL probíhá v současné době dle platné legislativy ve dvou na sebe navazujících fázích:

• V základním kmeni (trvajícím 30 měsíců)

• Ve vlastním specializovaném výcviku (VSV)

Aktuální podoba legislativy je platná k datu vydání této verze příručky.

V současnosti platný je Vzdělávací program 2018, který nahradil předchozí programy z let 2005 a 2011; platnost Vzdělávacího programu 2011 bude ukončena v roce 2027 a bude nutné se přehlásit do nového Vzdělávacího programu 2018 (v minulosti cestou žádosti 16B z webu IPVZ, bude posléze prostřednictvím Systému Administrace).

• Do tohoto Vzdělávacího programu 2018 se povinně zařazují lékaři zapsaní do oboru VPL od 1. 7. 2017

• Vyhláška č. 578/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 397/2020 Sb., o vzdělávání v základních kmenech lékařů (kmeny)

• Věstník MZ částka 3/2018 upraven Věstníkem 21/2025

• Praxe v tzv. malých oborech specifikuje skillsbook/logbook, jeho online verze k nahlédnutí na webu katedry VPL, pro zařazené po 1. 1. 2026 již jen online v systému Administrace

Lékař již zařazený do oboru VPL si dále zvolí:

• A. Základní kmen
  buď VŠEOBECNÉ PRAKTICKÉ LÉKAŘSTVÍ/ZÁKLADNÍ KMEN, nebo ZÁKLADNÍ INTERNÍ KMEN, kde zvolí interní kmen b)

• B. Vlastní specializovaný výcvik
  VŠEOBECNÉ PRAKTICKÉ LÉKAŘSTVÍ VLASTNÍ SPECIALIZOVANÝ VÝCVIK navazující na kmen VPL v oboru VPL či navazující na základní interní kmen b) v oboru VPL či navazující na základní interní kmen v oboru vnitřní lékařství či vlastní specializovaný výcvik zkrácený (po dokončeném specializačním vzdělávání v jiném oboru)

Podrobný rozpis, členění vzdělávání a délka povinné odborné praxe na tom kterém odborném pracovišti v základním kmeni a ve vlastním specializovaném výcviku najdete v příslušných vzdělávacích programech a také v eIndexu a skillsbooku/logbooku.

Základní kmen VPL platný v roce 2026:

Nově „variabilita společného kolečka“ (novelizovaná vyhláškou číslo 386/2024 Sb.)
Anesteziologie a resuscitace maximálně 2 měsíce (lze přesunout v rámci variability do VPL)

• Zdravotnická záchranná služba 2 týdny v elektronickém indexu pod VPL jako všechny ostatní malé stáže (tato stáž již nespadá pod anesteziologii a resuscitaci)

• Chirurgie maximálně 2 měsíce (lze přesunout v rámci variability pod VPL)

• Interna maximálně 2 měsíce (lze přesunout v rámci variability do VPL) + 6 měsíců (z toho 1 měsíc neurologie – pokud neakreditovaná, tak potvrzuje VPL, alespoň část stáže v oboru neurologie doporučeno absolvovat na lůžkovém pracovišti)

• VPL 14 měsíců: z toho psychiatrie 1 měsíc, otorinolaryngologie + oční + kožní 2 měsíce, zdravotnická záchranná služba 2 týdny

• Gynekologie a porodnictví 1 měsíc, pediatrie lůžková 1 měsíc

• Chirurgie 2 měsíce: urologie, ortopedie, rehabilitace (každá praxe minimálně 2 týdny, dohromady 2 měsíce, některá z praxí bude delší – viz skillsbook/logbook)

Vše výše uvedené je uvedeno v eIndexu, kde stáže na akreditovaných pracovištích potvrzuje školitel daného akreditovaného zdravotnického zařízení, stáže na neakreditovaných pracovištích potvrzuje školitel VPL.
Základní kmeny interní platné v roce 2026

• a) v oboru vnitřní lékařství (VPL 1 měsíc)

• b) v oboru VPL (VPL 6 měsíců – viz skillsbook/logbook)

• c) v ostatních oborech – například alergologie, imunologie, diabetologie, geriatrie, gastroenterologie, hematologie, infekční lékařství, kardiologie, onkologie, lékařská genetika, mikrobiologie, nefrologie, neurologie, pneumologie, rehabilitace, revmatologie, ... (VPL 1 měsíc)

Ve všech interních kmenech je: maximálně 2 měsíce anesteziologie a resuscitace, chirurgie, vnitřní lékařství.
U b) navíc: gynekologie a porodnictví, pediatrie

Všechny interní kmeny mají délku 30 měsíců (viz tabulka výše)

Vzdělávání po kmeni v rámci vlastního specializovaného výcviku

Věstník MZČR částka 3/2018, upraven ve Věstníku MZČR číslo 21/2025:

2.1 Po kmeni VPL (6 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: 0

• Akreditované ambulance: VPL 5 měsíců

• Ambulance: praktické lékařství pro děti a dorost 1 měsíc (nemusí být akreditovaná, ale do konkrétní ordinace vysílá školence akreditovaný školitel v oboru VPL, který za stáž u daného ambulantního lékaře zodpovídá)

2.2 Po interním kmeni v oboru VPL b) (12 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: 0

• Akreditované ambulance: VPL 9 měsíců

• Ambulance: nemusí být akreditovaná, do konkrétní ordinace vysílá školence jeho akreditovaný školitel v oboru VPL, který za konkrétního ambulantního specialistu, u kterého stážuje jeho školenec, zodpovídá:

  • Praktické lékařství pro děti a dorost (1 měsíc)

  • Chirurgie (2 měsíce) ve struktuře ortopedie + urologie + rehabilitace minimálně 2 týdny v každém oboru, ale někde déle, aby délka celkové praxe byla 8 týdnů (lze i v lůžkovém zařízení)

  • Neurologie 1 měsíc

  • Otorinolaryngologie 2 týdny

  • Oční 2 týdny

  • Kožní 2 týdny

  • Zdravotnická záchranná služba 2 týdny

  • Změny platí pro nově zařazené po 1. 1. 2026 (je v elektronickém indexu)

2.3 Po interním kmeni v oboru vnitřní lékařství a) (17 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: gynekologie a porodnictví (1 měsíc)

• Akreditované ambulance: VPL 13 měsíců

• Zdravotnická záchranná služba 2 týdny

• Psychiatrie 1 měsíc

• Malé obory (kožní, oční, otorinolaryngologie) – každý obor 2 týdny

• Doporučujeme těm, kteří ve kmeni v rámci interny neabsolvovali stáž 1 měsíc na neurologii, aby si tuto stáž doplnili, byť v neakreditované ambulanci

• Ambulance nebo lůžka 2 měsíce: chirurgie, z toho minimálně 2 týdny urologie, ortopedie, rehabilitace

• Pediatrie: akreditovaná lůžka nebo akreditovaný praktický lékař pro děti a dorost

2.4 Pro rekvalifikanty s atestací v oboru vnitřní lékařství (12 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: gynekologie a porodnictví (1 měsíc)

• Akreditované ambulance: VPL 9 měsíců

• Psychiatrie 1 měsíc

• Malé obory (kožní, oční, otorinolaryngologie) – každý obor 2 týdny

• Ambulance nebo lůžka 1 měsíc: urologie, ortopedie, rehabilitace (minimálně 1 týden každý z oborů)

• Pediatrie: akreditovaná lůžka nebo akreditovaný praktický lékař pro děti a dorost

2.5 Pro rekvalifikanty s atestací v oboru anesteziologie a resuscitace, urgentní medicíny (14 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: gynekologie a porodnictví (1 měsíc)

• Akreditované ambulance: VPL 12 měsíců

• Psychiatrie 1 měsíc

• Malé obory (kožní, oční, otorinolaryngologie) – každý 2 týdny

• Pediatrie: akreditovaná lůžka nebo akreditovaný praktický lékař pro děti a dorost

2.6 Pro rekvalifikanty s atestací z chirurgie (16 měsíců)

• Akreditovaná lůžka: interna 4 měsíce, gynekologie a porodnictví 1 měsíc

• Akreditované ambulance: VPL 10 měsíců

• Psychiatrie 1 měsíc

• Malé obory (kožní, oční, otorinolaryngologie) – každý 2 týdny

• Pediatrie: akreditovaná lůžka nebo akreditovaný praktický lékař pro děti a dorost

• Úpravou Vzdělávacího programu 2018 ve Věstníku MZČR 21/2025 byla zrušena podmínka minimálně 5leté praxe v oboru chirurgie

• Zdravotnická záchranná služba 2 týdny (doporučeno)

Školenec ve specializační přípravě má řádný pracovněprávní vztah se všemi zákonnými náležitostmi s akreditovaným školitelem v oboru VPL, který zajišťuje odborný dozor, popřípadě dohled podle § 4 zákona č. 95/2004 Sb. Specializační příprava ze zákona předpokládá celodenní výcvik, tedy úvazek 1,0 (40 hodin týdně). Podle zákoníku práce a prováděcích nařízení vlády musí být odměňována mzdou.

Nižší úvazek je akceptován min. v rozsahu 0,5 (resp. 0,2 u školence pečujícího o dítě předškolního věku) s tím, že délka povinné praxe se zdvojnásobí (resp. zpětinásobí – pak hovoříme o tzv. rozvolněné přípravě). Seznam akreditovaných ZZ je veřejně dostupný na webových stránkách MZČR v tzv. katalogu akreditací a nově také přímo uvnitř systému Administrace a na Mapě školitelů v oboru VPL.

Veškerá absolvovaná praxe se zaznamenává pro lékaře zařazené po 1. 1. 2026 do eIndexu (elektronického průkazu odbornosti), který obsahuje v oboru VPL i skillsbook/logbook. Pro průběžnou evidenci a záznam úrovně kompetence u jednotlivých výkonů a přehled obsahu doporučené praxe je možné si vytisknout skillsbook/logbook z webových stránek katedry VPL IPVZ, výkony poté školitel školenci potvrdí do elektronické verze skillsbooku/logbooku v eIndexu (elektronickém průkazu odbornosti).

Ideální je, když školitel se školencem pravidelně procházejí jednotlivé kompetence a cíleně tak dochází k předávání potřebných znalostí a dovedností. Lékaři zařazení do oboru specializace před 1. 1. 2026 pokračují v evidenci do papírového průkazu odbornosti a skillsbooku/logbooku nebo si mohou zvolit přechod na elektronickou evidenci po kmenové zkoušce.

Stáže v tzv. „malých oborech“ zařazené pod praxi v oboru VPL potvrzuje do eIndexu (elektronického průkazu odbornosti) akreditovaný školitel v oboru VPL a uvede zdravotnické zařízení, ve kterém lékař praxi absolvoval, pro možné ověření katedrou.

Pokud uchazeč dosud nemá žádnou specializovanou způsobilost (tzn. že dosud nesložil žádnou specializační atestaci), pak se může ve výběrovém řízení ucházet o rezidenční místo (RM).

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Význam kurzů ve specializační přípravě

• Specializační příprava VPL je systematický proces, který zahrnuje klinickou praxi a také absolvování specifických kurzů. Kurzy doplňují klinickou praxi o aktuality a změny v medicíně, zaměřují se též na legislativní změny.

Kurzy ve kmeni:

• Kurz Novinky ze všeobecného praktického lékařství musí být v souladu se vzdělávacím programem VPL absolvován 1× během kmene (platnost kurzu není omezena), ale je doporučeno jeho absolvování každý rok během celé specializační přípravy

Kurzy ve vlastním specializovaném výcviku (VSV):

• Po ukončení základního kmene následuje vlastní specializovaný výcvik, který má také své povinné i volitelné vzdělávací aktivity

Povinné kurzy ve VSV

Podle aktuálního vzdělávacího programu jsou ve VSV povinné tyto kurzy:

• Kurz Hygiena a epidemiologie – základní přehled hygienicko-epidemiologických principů, prevence infekcí, očkování, ZZS v praxi atd.

• Kurz Paliativní péče – péče o nevyléčitelně nemocné, symptomy bolesti, organizace péče a komunikace s pacienty a rodinami
  Kurz Novinky ze všeobecného praktického lékařství – aktualizace poznatků v oboru a právní problematika (musí být absolvován 1× během VSV)
  Všechny absolvované kurzy se zobrazí v eIndexu, jejich absolvování je součástí podmínek pro přístup k atestační zkoušce

V návaznosti na Kurz Hygiena a epidemiologie je povinností školitele seznámit školence s praktickými aspekty a realizací problematiky v ordinaci VPL (zaznamenává školitel VPL do hodnocení praxe v oboru VPL).
Jedná se zejména o tyto tematické okruhy:

• Legislativní rámec a spolupráce VPL s hygienickou službou (provozní řád ordinace, hlášení infekčních nemocí, dezinfekční režim ordinace, úklid ordinace)

• Globální a aktuální epidemiologická situace (nové a znovu se objevující infekční nemoci jako mpox, arenaviry, dengue, zika; alimentární a importované nákazy)

• Virové hepatitidy v ordinaci VPL (sérologická diagnostika VHA, VHB, VHC, VHE, postexpoziční profylaxe a pravidla očkování)

• Epidemiologická problematika infekcí (tuberkulóza, černý kašel a jeho specifická ATB léčba, záškrt, postpoliomyelitický syndrom, spalničky a příušnice)

• Hygiena výživy, akutní otravy z potravin a falšování (bakteriální toxiny, botulismus, histaminová a tyraminová otrava, amanitový syndrom a otravy houbami)

• Voda, dezinfekce a nemoci z povolání (rizika pitné a koupací vody, přísná kritéria a legislativa pro uznávání nemocí z povolání)

• Oblast hygieny práce: kategorizace prací v rámci PLS a šetření podezření ohledně možné nemoci z povolání

• Požadavky a nařízení KHS: testování kontaktů u infekčních onemocnění, postupy po poranění kontaminovaným biologickým materiálem (nejčastěji jehlou), surveillance nosičů infekčního onemocnění (např. paratyfus)

• Sledování dat o incidenci infekčních onemocnění ze SZÚ

Stáž na hygienické stanici již není povinná v rámci Vzdělávacího programu 2018, ale v indexu musí být záznam školitele VPL, že se školencem problematiku hygieny a epidemiologie v rámci praxe v ordinaci VPL probral. Nelze říct, že by kurz Hygiena a epidemiologie nahrazoval stáž na KHS. Pro školence dokončující přípravu dle Vzdělávacího programu 2011 je stále stáž na KHS povinná a zároveň je povinný i kurz Hygiena a epidemiologie pro VPL.

Volitelné kurzy:

V rámci specializačního vzdělávání je doporučeno absolvovat i kurzy, které jsou nepovinné, ale pro specializační vzdělávání užitečné. Jelikož se nabídka kurzů, webcastů a seminářů na portálu IPVZ průběžně mění a aktualizuje podle vypsaných termínů a akademického roku, aktuální přehled otevřených i plánovaných akcí naleznete na portálu kurzů katedry VPL IPVZ.

Webcast – Knihovna přednášek z diferenciální diagnostiky

• Od roku 2022 přidává katedra VPL IPVZ do kurzu každý nové přednášky a bude tak činit do té doby, než budou zmapována všechna diferenciálně diagnostická témata, která lze vymyslet, kurz je určen k přípravě na atestaci v oboru VPL)

Tento webcast lze zakoupit na období 1 roku od 1. 1. do 31. 12. každého roku.

Seznam již nahraných přednášek (rok 2026):

• Obecný úvod

• Diferenciální diagnostika anémií

• Diferenciální diagnostika bolesti zad

• Diferenciální diagnostika dušnosti + dusící se pacient

• Uzlinový syndrom, diferenciální diagnostika

• Diferenciální diagnostika horečnatých stavů

• Obecný úvod do kurzu diferenciální diagnostiky

• Diferenciální diagnostika potíží, jejichž podkladem je syndrom obstrukční spánkové apnoe

• Sekundární hypertenze, diferenciální diagnostika HT

• Diferenciální diagnostika CHOPN/astma bronchiale, dif. diagnostika fibróz a srdečního selhání

• Diferenciální diagnostika proteinurie a hematurie

• Diferenciální diagnostika hyperbilirubinémie a zvýšených jaterních testů

• Úvod do diferenciální diagnostiky, syndrom diabetické nohy, vyšetření dia nohy/kód 13024

• Diferenciální diagnostika bolestí břicha a krvácení do GIT

• Diferenciální diagnostika/poruchy vědomí a synkopy

• Kašel /diferenciální diagnostika a terapie, hemoptýza diferenciální diagnostika

• Nauzea a zvracení/diferenciální diagnostika nejčastějších příčin, terapie

• Diferenciální diagnostika edémů, zejména otoků DK

• Diferenciální diagnostika dušnosti, kazuistiky

• Únava/diferenciální diagnostika

• Diferenciální diagnostika/koronární intervence pro PL

• Nespecifické potíže seniorů

• Týraný a zanedbávaný senior

• Hubnutí a tloustnutí /diferenciální diagnostika

• Hubnutí /diferenciální diagnostika

• Bolesti hlavy, diferenciální diagnostika a léčba

• Průjem/diferenciální diagnostika

• Zácpa/diferenciální diagnostika

• Diferenciální diagnostika závratí

• Diferenciální diagnostika exantémů

• Diferenciální diagnostika bolestí na hrudi

• Diferenciální diagnostika jinak/dušnost, bolesti na hrudi

• Diferenciální diagnostika elevace jaterních testů v ordinaci praktického lékaře

• Diferenciální diagnostika deprese v ordinaci praktického lékaře

• Diferenciální diagnostika symptomů onemocnění konečníku v ordinaci praktického lékaře

• Diferenciální diagnostika bolestí hlavy v ordinaci praktického lékaře

• Diferenciální diagnostika zvětšených mízních uzlin

• Diferenciální diagnostika ikterického pacienta v ordinaci PL

• Diferenciální diagnostika neuropsychiatrických symptomů

• Diferenciální diagnostika bolestí zad

• Diferenciální diagnostika třesu, pruritu a potíží s uchem v ordinaci VPL

• Diferenciální diagnostika bolestí na hrudi v ordinaci VPL

• Diferenciální diagnostika červeného oka, bolesti oka a nejčastější oční potíže v ordinaci VPL

• Diferenciální diagnostika demence a praktický přístup k demenci v ordinaci VPL

Webcast – Diferenciální diagnostika z pohledu všeobecného praktického lékaře

Tento formát je ukončen k 31. 12. 2026 a od 1. 1. 2027 dále bude k dispozici pouze Webcast – Knihovna přednášek z diferenciální diagnostiky.

Webcast – Knihovna přednášek Vybrané kapitoly

• Nabízí každý rok nové přednášky specialistů, kteří dostávají za úkol sdělit aktuality ze svého oboru, popsat náplň práce svého oboru a sdělit nám své představy o tom, jak má optimálně vypadat spolupráce mezi specialistou a VPL

• Po skončení každého roku se do výše uvedeného kurzu přesunují přednášky z Webcastu Vybrané kapitoly ze všeobecného praktického lékařství

Webcast – Vybrané kapitoly ze všeobecného praktického lékařství

• Nabízí každého ½ roku nové přednášky specialistů, kteří dostávají za úkol sdělit aktuality ze svého oboru, popsat náplň práce svého oboru a sdělit nám své představy o tom, jak má optimálně vypadat spolupráce mezi specialistou a VPL

Kurz – Psychoterapie pro všeobecné praktické lékaře

Pravidelně každý ½ rok vypisovaný kurz, který je prakticky zaměřený, nacvičují se jednotlivé dovednosti.

Program:

• Nácvik technik krátké intervence

• Motivační interview

• Řešení konfliktních situací a techniky deeskalace, KBT v terénu

• Základní techniky KBT

Kurz – EKG pro praktické lékaře

Kurz uváděný každého ½ roku, který je prakticky zaměřený a probírá problematiku EKG v ordinaci VPL

• Základní patologie EKG křivky

• Arytmie

• Obraz EKG při různých systémových onemocněních

• Holterovský monitoring

• Workshop s křivkami z praxe

Reference:

EKG pro praktické lékaře Autoři: Čestmír Číhalík, Miloš Táborský, Robert Hatala, Robert Herman, Tomáš Skála, Svatopluk Býma, Petr Šonka, Ludmila Bezdíčková

• Obsah: Krátký teoretický a historický úvod doplněný o přibližně 50 nejběžnějších klinických scénářů (kombinace EKG záznamů, laboratoře a dalšího vyšetření)

• Cíl publikace: Zlepšit interpretaci EKG křivek přímo v ordinacích VPL v kontextu klinických obtíží pacienta

• Znalost EKG v ordinaci všeobecného praktického lékaře (VPL) je nutná, protože EKG představuje základní, rychle dostupnou a neinvazivní vyšetřovací metodu v primární péči, schopnou odhalit závažné patologie (arytmie, IM, plicní embolii atd.).

Kurz – Screening rizika syndromu diabetické nohy 

• Tento kurz je podmínkou nasmlouvání výkonu 13024

• Ve 20. dílu podcastu Praktici o tématu diabetické nohy hovoří MUDr. Vladimíra Fejfarová

Kurz – Léčba závislosti na tabáku

• Tento kurz je podmínkou nasmlouvání výkonů 25501 a 25503, je zakončen znalostním testem

• Program: Diagnostika a princip závislosti na tabáku, farmakologické interakce cigaret, změny dávkování po abstinenci od kouření, princip léčby, hodnocení úspěšnosti, validizace abstinence, psychobehaviorální intervence, farmakoterapie, kazuistiky „Jak vést motivační rozhovor s kuřákem“, kazuistiky specifické populace: těhotné, psychiatričtí a onkologičtí pacienti, kouření a hmotnost, formy nikotinu na trhu, možnosti léčby závislosti na tabáku v ČR

Vzdělávacím zdrojem v rámci specializační přípravy může být i celý podcast Praktici,

• Podcast Praktici se zaměřuje na obor VPL a medicínu založenou na důkazech. Formou rozhovorů se specialisty z různých oborů otevírá téma zlepšování mezioborové spolupráce. Cílem je propojit teorii s praxí a nabídnout lékařům i zájemcům odborný pohled na moderní trendy v oboru VPL

• K 11/2026 bylo nahráno 52 epizod podcastu Praktici

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Specializační vzdělávání (ST – specialty training) navazuje na pregraduální lékařské vzdělávání (BME – basic medical education) získané na lékařských fakultách. Po jeho absolvování přechází lékař do fáze celoživotního lékařského vzdělávání (CME – continuing medical education), které mu umožňuje průběžně aktualizovat a rozšiřovat odborné znalosti i dovednosti v souladu s vývojem medicíny. Tyto tři složky – BME, ST a CME – tvoří vzájemně propojený, nedělitelný celek, který zajišťuje kvalitní a bezpečnou péči o pacienta po celou profesní dráhu lékaře.
V souvislosti s CME se často též hovoří o CPD/CME (Continuing Professional Development / Continuing Medical Education).

Motivovat studenty lékařských fakult k budoucímu zaměření na obor VPL je žádoucí, proto se v evropském VPL doporučuje umožnit studentům kontakt s oborem již v raných fázích studia.

Na lékařských fakultách je obor VPL součástí pregraduální lékařské výuky, studenti absolvují kurzy, semináře a výuku primární péče jako integrální část osnov.
Fakultní pracoviště spolupracují s odbornými a profesními organizacemi (SVL ČLS JEP, SPL ČR), aby výuka byla relevantní pro praxi v primární péči.
Důležitým aspektem pregraduálního vzdělávání v kontextu primární péče je zavedení včasné klinické expozice oboru VPL, díky níž se studenti setkávají s primární péčí již v raných fázích studia. Důležité je, aby studenti medicíny, bez ohledu na svou budoucí specializaci, porozuměli specifické roli primární péče a holistickému přístupu k pacientovi. Výuka na fakultách by měla pokrývat hlavní kompetence oboru, jako je kontinuální péče VPL, řešení časných stádií zdravotních problémů, práce v komunitě a péče zaměřená na člověka.

Sylaby pro studenty 4. ročníku a pro studenty 6. ročníku předmětů Primární péče 1 a 2 v Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK tyto přístupy zdařile reflektují. Moderním prvkem v pregraduální výuce na 1. LF je zavedení výukového portfolia pro 14denní klinickou stáž v 6. ročníku studia.

Projekt OPZ+ (Podpora vzdělávání v oblasti primární péče, 1. 1. 2025 až 30. 6. 2028) je příkladem konkrétní iniciativy, jejímž cílem je mimo jiné motivovat studenty lékařských fakult k zaměření na obor VPL a umožnit jim náhled na venkovskou praxi. Usiluje také o vytvoření školicích praxí v regionech, které budou studentům přístupné. Pregraduální studenti tak mohou mít od začátku možnost navštívit praxi VPL mimo univerzitní nemocnice. Akreditovaná pracoviště VPL přitom slouží nejen pro specializační přípravu, ale také jako místa, kde studenti během pregraduálního studia mohou pozorovat a prakticky si vyzkoušet některé prvky primární péče.

Vynikající celosvětovou iniciativou WONCA World a její vzdělávací sítě je vydání knihy Family Medicine in the Undergraduate Curriculum.

Tato kniha s podtitulem „Preparing medical students to work in evolving health care systems“ je od roku 2026 volně ke stažení a komplexně mapuje náš obor a jeho měnící se potřeby v dynamickém světě.

V pregraduálním vzdělávání je vydání této volně přístupné knihy cenné tím, že popisuje problematiku VPL a rodinného lékařství a nabízí moderní návody výuky.

Celoživotní vzdělávání (CME – continuing medical education) je definováno jako jakákoliv aktivita, která slouží k udržování, rozvoji nebo zvyšování znalostí, dovedností a profesionálního výkonu a vztahů, které lékař využívá ve službě pacientům, veřejnosti nebo své profesi. Je to nezbytná součást profesionálního života všech lékařů, protože představa, že univerzita budoucího lékaře vybaví pro celoživotní praxi, není akceptovatelná vzhledem k rychlému a stále rychlejšímu tempu změn v oboru.

CME zahrnuje osobnostní profesní vývoj skrze četbu knih a publikací, navštěvování přednášek, kurzů, workshopů, e-lekcí, ale součástí CME může být i vědecká práce v oboru, vyučování studentů lékařských fakult, kolegů, publikace odborných článků, aktivní účast na domácích i mezinárodních konferencích, sdílení svých v ordinaci nabytých zkušeností s kolegy z oboru VPL nebo z jiných oborů.
CME začíná dnem složení atestační zkoušky a celoživotní vzdělávání se všemi jeho aktivitami poté pokrývá nejdelší část profesního života VPL.
Společnosti, státu a pacientům CME garantuje poskytování důvěryhodné, kvalitní a bezpečné léčebné a preventivní péče. Existují důkazy o tom, že CME je účinné a má pozitivní dopad na výkon lékaře a výsledky zdraví pacientů.

Síťová organizace WONCA Europe EURACT vydala v roce 2020 dokument nazvaný European Requirements for GP/FM Continuous Medical Education proto, aby podpořila kolegy, kteří se snaží zlepšit a rozvíjet programy CME pro praktické a rodinné lékaře.

Dokument zformuloval základní principy efektivního celoživotního vzdělávání.

Je potřeba, aby:

• Bylo založeno na vzdělávacích potřebách relevantních pro současnou praxi

• Využívalo metody podporující aktivní zapojení do výuky a reflexi

• Zohledňovalo perspektivu pacientů, jejich očekávání a potřeby v oblasti zdravotní péče

• Vyvažovalo potřeby a požadavky pacientů

• Podporovalo lékaře v zavádění žádoucích změn do jejich dosavadní praxe

• Bylo průběžně vyhodnocováno a přizpůsobováno měnícím se potřebám populace

• Bylo nezávislé

• Podporovalo sociální kontakt a sdílení zkušeností mezi kolegy prostřednictvím komunit praxe

• Zohledňovalo sebepéči lékařů

V některých evropských zemích je proces CME povinný, někde doporučený, jinde není jako takový formálně vůbec zavedený.

První evropskou zemí, která zavedla povinnou CME recertifikaci, bylo Norsko (1985), následovalo Slovinsko (1992), většina zemí se připojila po roce 2000, Česká republika pak v roce 2005.

Recertifikace je ve většině zemí založena na získávání tzv. vzdělávacích kreditů, které jsou přidělovány za absolvování různých vzdělávacích aktivit podle stanovených pravidel a v závislosti na době věnované vzdělávání.

Viz: Aktuální situace CME v Evropě (rok 2025), CME/CPD Database

V České republice jsou požadavky na CME formalizovány Stavovským předpisem České lékařské komory č. 16, který popisuje systém celoživotního vzdělávání lékařů v České republice a v rámci CME požaduje získání 150 kreditů za období pěti let. Na základě splnění tohoto požadavku je lékaři v ČR udělen Diplom celoživotního vzdělávání a zdravotní pojišťovny jeho získání posléze bonifikují a navyšují lékaři kapitační platbu. Každý lékař a člen ČLK v České republice má povinnost účastnit se systému celoživotního vzdělávání.

Nesplní-li lékař tuto povinnost, není v České republice sankcionován.

V České republice je možné kredity legálně získávat těmito způsoby:

• Vzdělávací akce pořádané ČLK; není-li stanoveno či nevyplývá-li z povahy věci jinak, rozumí se ČLK i okresní (obvodní) sdružení ČLK (dále též „OS ČLK“), vzdělávací akce pořádané dalšími subjekty sdruženými v asociaci

• Vzdělávací akce pořádané subjekty provádějícími celoživotní vzdělávání dle zákona č. 95/2004 Sb. vyjma subjektů uvedených v předchozím bodě

• Klinické stáže a klinické dny

• Publikační a přednášková činnost

• Studium odborné literatury s autodidaktickými testy

• Elektronické formy vzdělávání

• Vzdělávací akce musí být pořádány na území České republiky

Systém přidělování kreditů

Počty kreditů za vzdělávací akce se stanoví takto:

• Jedna vzdělávací hodina (45 min) = 1 kredit (maximální počet kreditů za 1 den = 6)

• Vzdělávací texty dle § 4 odst. 1 písm. g) a § 11 SP 16 = 2 kredity

• Elektronické vzdělávání dle § 4 odst. 1 písm. h) a § 12 SP 16 =

  • Webinář: 2–4 kredity

  • E-learning: 2 kredity (maximální počet 75 kreditů)

  • Videokurz: 2–6 kreditů

• Den individuální stáže 4 kredity dle § 8 odst. 1 (maximální počet 75 kreditů)

• Za publikační a přednáškovou činnost v rámci systému celoživotního vzdělávání lékařů se kredity udělují dle § 5 Přílohy č. 1 Stavovského předpisu č. 16

V Evropě se periody recertifikace, za které je třeba určitý počet kreditů nasbírat, liší. Recertifikační období jsou dlouhá od jednoho roku (Rumunsko, Malta) až do sedmi let (Slovinsko). Rozdílný je též počet požadovaných kreditů. Průměrný a v Evropě obvyklý počet kreditů k nasbírání je 40–50 za rok.

V rámci EU působí různé autority, které vyvíjejí snahu o harmonizaci požadavků na CPD/CME v celé Evropě, jelikož pacienti a lékaři se v EU pohybují volně a vzájemné uznávání vzdělávání a potřeba poskytování kvalitní a bezpečné lékařské péče na celém kontinentě je aktuální téma.

Evropská unie ve směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a ve směrnici 2013/55/EU, kterou se mění směrnice 2005/36/ES, stanovuje, že jednotlivé členské státy EU zajistí podporu CPD/CME ve své zemi a že zdravotničtí pracovníci jsou schopni aktualizací svých znalostí udržovat bezpečnou a kvalitní praxi v oboru.
Evropský svaz lékařských specialistů (UEMS) zřídil zvláštní komisi pro celoživotní vzdělávání lékařů The European Accreditation Council for Continuing Medical Education (EACCME), která se mimo jiné věnuje vývoji, předávání a standardizaci druhů výuky a studijních procesů v rámci CME. Tato komise vzniklá v roce 2000 zavedla např. tzv. evropské vzdělávací kredity, v roce 2009 definovala kritéria pro akreditaci e-výuky a v roce 2016 další kritéria pro udělování kreditů za publikace, aktivní výuku, recenzi článků a jiné aktivní druhy vzdělávání.

Organizační odpovědnost za zajištění CME náleží tradičně odborným společnostem. V případě VPL v České republice je to SVL ČLS JEP, která využívá pro CPD/CME vytvořenou regionální infrastrukturu, v níž je realizováno až 150 seminářů ročně. Hlavními událostmi pro kontinuální vzdělávání jsou dvě celostátní konference, v jarním a podzimním termínu. Kromě klasických seminářů, konaných pravidelně jednou za měsíc ve čtrnácti regionech České republiky současně, a konferencí se v CPD/CME stále více uplatňují distanční formy vzdělávání.

VPL v jedné ze svých rolí v modelu CanMEDS/Kontinuálně se vzdělávající lékař

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Obor VPL je nejčastější volbou pro lékaře, kteří se rekvalifikují. Lékař, který již získal specializovanou způsobilost v alespoň jednom lékařském oboru (tj. má jednu atestaci), si v tomto případě kvalifikaci prohlubuje a hovoříme o tzv. rekvalifikantovi. V širším slova smyslu se rekvalifikuje i lékař, který část specializační přípravy (základní kmen) absolvoval v jiném oboru, v případě rekvalifikace do VPL typicky absolvoval základní interní kmen (ten lze uznat, pokud byl vydán certifikát o jeho absolvování, a navázat VSV v oboru VPL).

Prvním krokem je zařazení do oboru VPL. Rekvalifikující se lékař, který již dosáhl jakékoliv specializace (má atestaci v jiném oboru), nemá nárok na rezidenční místo (RM) a jeho školitel nemůže na jeho či její výuku žádat dotaci ze státního rozpočtu. Tito lékaři si proto hledají školitele mimo systém RM. Školitel musí mít akreditaci na příslušný výcvik VPL, ale nemusí mít přidělenou dotaci na rezidenční místo. Rekvalifikant absolvuje tzv. zkrácený výcvik. Zkrácené výcviky ve specializační přípravě VPL jsou určeny pro lékaře, kteří již mají atestaci v příbuzném oboru, například ve vnitřním lékařství, urgentní medicíně, ARO nebo chirurgii.

Lékaři s absolvovaným interním kmenem v oboru vnitřní lékařství, s atestací v oboru vnitřní lékařství/ARO/urgentní medicína/chirurgie se vzdělávají v tzv. zkráceném vlastním specializovaném výcviku dle bodů 2.3–2.6 Věstníku MZ 3/2018 (17 měsíců po interním kmeni v interně, 12 měsíců po atestaci z interny, 14 měsíců po atestaci z ARO a 16 měsíců po atestaci z chirurgie). Lékaři s absolvovaným základním interním kmenem v jiném interním oboru, než je samotné vnitřní lékařství (např. kardiologie, infekční lékařství, nefrologie, hepatologie ...), se mohou vzdělávat v individuálním VSV, jehož rozsah jim bude stanoven na základě zpětného zápočtu. Žádost se podává prostřednictvím systému Administrace. Zkrácené výcviky umožňují absolvovat menší objem praxe a kurzů a rychleji získat specializaci VPL, již absolvované vzdělávání lze uznat, protože je dobře aplikovatelné pro práci v oboru VPL.

Délka zkráceného výcviku se liší podle předchozí kvalifikace; pro lékaře s atestacemi z výše vyjmenovaných oborů je vlastní specializovaný výcvik ukotven přímo ve vzdělávacím programu a není tedy nutné žádat o zpětné uznání praxe absolvované před zařazením do oboru VPL, pouze navázat zkráceným výcvikem, který je specifikován v aktuálně platném vzdělávacím programu v oboru VPL. Lékaři s praxí, kmenovou zkouškou či atestací v jiných oborech specializace mohou po zařazení do oboru VPL požádat o zpětné uznání praxe absolvované před zařazením do oboru, a to též prostřednictvím žádosti v systému Administrace, kde v přílohách doloží veškerou uznatelnou absolvovanou praxi. Výsledkem je potom odborné stanovisko IPVZ, které stanoví zápočet uznatelné praxe a rozsah praxe k doplnění. Na základě stanoviska potom školenec ve spolupráci se školitelem vypracuje individuální vzdělávací plán.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Vyhláška č. 282/2019 Sb., o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, je právní předpis, který upravuje podrobnosti k atestačním zkouškám, závěrečným zkouškám pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty.

Celá specializační příprava v oboru VPL se skládá ze dvou hlavních částí:

1. Základní kmen

• Trvá ve všech oborech minimálně 30 měsíců

• Tuto část vzdělávání ukončuje úspěšně složená kmenová zkouška z oboru VPL, pro rekvalifikanty kmenová zkouška z jejich oboru (pro zařazené do oboru VPL lze uznat absolvovaný základní interní kmen)

2. Vlastní specializovaný výcvik (VSV)

• Délka VSV po základním kmeni VPL = 6 měsíců
  Délka VSV po základním interním kmeni = 12 měsíců

• Zkrácené VSV: 17 měsíců po interním kmeni v oboru vnitřní lékařství, 12 měsíců po atestaci z interny, 14 měsíců po atestaci z ARO a 16 měsíců po atestaci z chirurgie

• Po absolvování kmene a VSV musíte úspěšně složit atestační zkoušku z oboru VPL, která se skládá z teoretické a praktické části

Zkušební komise pro zkoušku po základním kmeni i pro teoretickou část atestační zkoušky je tvořena třemi komisaři jmenovanými MZČR. Praktickou část atestační zkoušky v oboru VPL zkouší dva zkoušející, minimálně jeden z nich musí být komisař schválený MZČR a přísedící musí být lékař s atestací v oboru VPL.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Akreditaci ZZ upravuje zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. 
Zdravotnické zařízení, v němž je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn poskytovat specializační vzdělávání, musí být akreditováno (ustanovení § 13). Tzn. pokud se školenec chce připravovat k atestační zkoušce, musí si ověřit, že pracoviště má aktuální a platnou akreditaci. V případě, že má přidělené rezidenční místo, pak je to jisté. V případě, že se vzdělává na pracovišti bez rezidenčního místa, doporučujeme akreditaci pracoviště ověřit. 
Akreditované zařízení, které realizuje specializační vzdělávání školenců, musí zajistit každému školenci absolvování vzdělávacího programu. K tomu slouží řádné a plné zapojení školence do práce a dále umožnění studia a pobytu v jiném akreditovaném zařízení, které může poskytovat část přípravy, pokud není dostupná ve vlastním akreditovaném zařízení. Smluvní spolupráce je doložena v žádosti o udělení/prodloužení akreditace (poskytovatel zdravotních služeb nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, která nemá akreditaci, musí být akreditována v rámci akreditačního řízení žadatele (dle ustanovení § 14 odst. 2 písm. c)). 

Katalog akreditací MZČR je od 1. 7. 2026 dostupný v systému Administrace.  

Akreditace se uděluje na základě žádosti ZZ v oboru VPL, které si přeje vzdělávat školence v oboru VPL po doložení podmínek stanovených vzdělávacím programem VPL (specifikováno v bodě 7.1 vzdělávacího programu VPL). 
Minimální podmínky pro akreditované ZZ pro personální zabezpečení jsou stanoveny vyhláškou č. 99/2012 Sb. (o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb) a pro technické a věcné vybavení vyhláškou č. 92/2012 Sb. (Vyhláška o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení ZZ a kontaktních pracovišť). 

Personální požadavky:  

• Školitel má specializovanou způsobilost v oboru praktické lékařství pro dospělé nebo všeobecné praktické lékařství; pro školence v základním kmeni a v nástavbovém oboru musí mít 1 rok odborné praxe od získání specializované způsobilosti nebo zvláštní specializované způsobilosti v oboru, ve kterém vykonává funkci školitele

• Pro školence ve vlastním specializovaném výcviku musí mít 3 roky odborné praxe od získání specializované způsobilosti nebo zvláštní specializované způsobilosti v oboru, ve kterém vykonává funkci školitele

• Školitel může mít pracovní úvazek nižší než 1,0 u daného poskytovatele zdravotních služeb a v takovém případě žadatel při žádosti o akreditaci dokládá seznam lékařů, kteří v době nepřítomnosti školitele budou vykonávat odborný dohled v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. Pracovní úvazek školitele u daného poskytovatele zdravotních služeb nesmí být v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. nižší než 0,5  

• Jeden školitel může vzdělávat max. 3 školence, max. 2 v základním kmeni  

Technické a věcné vybavení:  

Pracoviště je vybaveno nad rámec minimálního technického a věcného vybavení: 

• EKG přístroj 

• Přístrojové vybavení pro POCT  

Dále jsou ještě specifikovány další charakteristiky akreditovaného ZZ dle strany 56 Věstníku MZ č. 21/2025, a to následující: 

• Poskytovatel zdravotních služeb má v místě poskytování zdravotních služeb, kde probíhá specializační příprava, oprávnění k poskytování ambulantní péče v oboru praktické lékařství pro dospělé nebo všeobecné praktické lékařství  

• Minimální počet registrovaných pacientů (osob) v ambulanci praktického lékaře je 900  

• Minimální počet návštěvních služeb v domácnostech 25/kalendářní rok 

• Ordinační doba pracoviště je minimálně 25 hodin týdně rozložených do 5 pracovních dnů   

Akreditace se uděluje na 5 let pro vzdělávání v základním kmeni a na 6 let pro vzdělávání ve vlastním specializovaném výcviku.  

Podání žádosti o akreditaci 

Žádost o akreditaci se podává elektronicky cestou systému Administrace.

Našemu oboru se t.č. věnuje paní Ing. Helga Lehm,  [email protected], 
tel.: 224 972 897 (Oddělení lékařských povolání Odboru zdravotnických povolání MZČR) 
Pro pomoc se žádostí o akreditaci si lze také sjednat firmu, která se tímto zabývá, jako např. 
Servisní organizace SPL ČR. 

Před podáním žádosti je třeba si uvědomit, co chceme akreditovat.  

V našem oboru můžeme získat akreditaci pro základní kmen a pro vlastní specializovaný výcvik. Tyto dvě akreditace jsou nutné pro to, aby ZZ mohlo žádat o rezidenční místo.  

Dále může být však také ještě vhodné zažádat o akreditaci pro vzdělávání v základním kmeni interním. Ta umožňuje zajištění stáží pro VPL vzdělávající se cestou interního kmene b) a pro internisty z nemocnic stážující v našich ordinacích. 

Akreditační komise a její činnost 

Akreditace zdravotnických zařízení je v kompetenci MZČR. Podle § 15 zákona č. 95/2004 Sb. MZČR zřizuje jako své poradní orgány akreditační komise pro jednotlivé obory, tedy i pro obor VPL. Kompetence akreditační komise jsou následující:

• Stanovuje kritéria pro udělení akreditace

• Spolupodílí se na přípravě Metodiky rezidenčních míst MZČR

• Každoročně vydává doporučující stanovisko MZČR k žádostem o udělení dotace v rámci dotačního programu č. 2 rezidenčních míst

• Vyjadřuje se ke stížnostem a problémům spojeným se specializačním vzděláváním a může případně navrhnout externí kontroly na problémovém pracovišti

• Podílí se na tvorbě a úpravách vzdělávacího programu (ve spolupráci s katedrou VPL IPVZ a SVL ČLS JEP)

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Rezidenční místo (RM) je školicí místo na akreditovaném pracovišti spolufinancované ze státního rozpočtu. MZČR takto poskytuje finanční podporu mladým lékařům připravujícím se na atestaci.
Na RM vypisuje MZČR každoročně výběrové řízení. 

O RM však „nesoutěží“ zájemci z řad mladých lékařů, ale akreditovaná ZZ, to znamená VPL nebo jiná ZZ, kterým MZČR udělilo školicí akreditaci.
Jedná se o program dotací na specializační přípravu vypisovaný MZČR, jehož cílem je finanční podpora absolventů LF nebo i lékařů, kteří dosud nezískali specializovanou způsobilost v žádném oboru (nikoli tedy pro rekvalifikace atestovaných lékařů jiných oborů) pro postgraduální studium po dobu celého specializačního vzdělávání (dotační program č. 2) u vybraných nedostatkových lékařských oborů. Je vypisován též dotační program č. 1, který slouží pouze k financování specializační přípravy v základním kmeni lékařů a má jiné parametry (je stanovena nižší fixní měsíční částka, neprobíhá výběrové řízení, hradí pouze malou část nákladů spojených se vzděláváním školence).

RM ovlivňují dostupnost lékařské péče v oboru VPL podporou náboru nových VPL a jsou financována ze státního rozpočtu České republiky. Metodiku RM vydává pravidelně MZČR (je zpracována ve spolupráci s akreditační komisí VPL), celková výše dotace a počet RM jsou schvalovány každoročně jako výdaj ze státního rozpočtu. RM poskytují finanční podporu zaměstnavateli i školenci během specializační přípravy a jsou vyhlašována prostřednictvím výběrových řízení.
Žádost o přidělení RM podává akreditované zdravotnické zařízení, které chce vzdělávat školence, každý rok do 15. března.
Pro úspěšné získání RM je důležité splnit formální a programové požadavky výběrového řízení dle aktuálně platné metodiky. Celý proces se řídí vyhláškou č. 186/2009 Sb. o postupu při vyhlášení výběrového řízení na rezidenční místo, průběhu výběrového řízení na rezidenční místo a základních kritériích výběru školence (o rezidenčních místech) a je podrobně popsán na webu Oddělení RM IPVZ nebo na webu MZČR – pro rok 2026 zde Výzva a Metodika pro žadatele o dotaci ze státního rozpočtu na rezidenční místo pro rok 2026 a formuláře žádostí o poskytnutí dotace pro rok 2026 – specializační vzdělávání lékařů – aktualizace k 30. 4.

Mapa školitelů ukazuje, která ZZ mají platnou akreditaci a potenciální možnost požádat o RM.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Reference:

1. Vzdělávací programy v oboru VPL

INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ [IPVZ]. Vzdělávací programy – Katedra všeobecného praktického lékařství. Online. Dostupné z: https://www.ipvz.cz/o-ipvz/kontakty/pedagogicka-pracoviste/vseobecne-prakticke-lekarstvi/vzdelavaci-programy. [cit. 2026-11-02].

2. Systém administrace pro vzdělávání zdravotníků

Systém Administrace pro vzdělávání zdravotníků. Online. Dostupné z: https://www.systemadministrace.cz/. [cit. 2026-11-02].

3. Mapa školitelů

Mapa školitelů. Online. Dostupné z: https://mapaskolitelu.cz/. [cit. 2026-11-02].

4. Koncepce oboru VPL

SPOLEČNOST VŠEOBECNÉHO LÉKAŘSTVÍ ČLS JEP [SVL]. Koncepce oboru VPL. Online. Dostupné z: https://www.svl.cz/svl/koncepce-oboru-vpl. [cit. 2026-11-02].

5. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. European Education Requirements for the Undergraduate General Practice/Family Medicine Curriculum (BME). Online, PDF. 2020.

Dostupné z: https://www.euract.eu/download/0c939377-3ef2-4e92-9692-7712bb4b7f5b/bmeeducation-requirements-151220finalwith-we.pdf. [cit. 2026-11-02].

6. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. Educational training requirements for general practice/family medicine specialty training (ST). Online, PDF. 2018.

Dostupné z: https://www.euract.eu/download/3f90e605-bd09-443b-bab5-98a91545713d/educational-training-requirements-general-practice-family-medicine-specialty-training-education.pdf. [cit. 2026-11-02].

7. EUROPEAN ACADEMY OF TEACHERS IN GENERAL PRACTICE AND FAMILY MEDICINE [EURACT]. European Requirements for GP/FM – Continuous Medical Education (CME). Online, PDF.

Dostupné z: https://www.euract.eu/download/290be230-5126-4239-b1c2-84ec70356616/european-requirements-gpfmcmedef-converted.pdf. [cit. 2026-11-02].

8. Oddělení rezidenčních míst (RM) IPVZ pro lékařská povolání: INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ [IPVZ]. Rezidenční místa pro lékařská povolání. Online. Dostupné z: https://www.ipvz.cz/rezidencnimista/rezidencni-mista-pro-lekarska-povolani. [cit. 2026-11-02].

9. Kontakty na pracovníky Oddělení Rezidenčních míst (RM) IPVZ pro lékařská povolání

INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ [IPVZ]. Kontakty pracoviště – Oddělení rezidenčních míst. Online. Dostupné z: https://www.ipvz.cz/o-ipvz/kontakty/ostatni-pracoviste/oddeleni-rezidencnich-mist/kontakty-pracoviste. [cit. 2026-11-02].

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Chceš-li postavit loď, nenuť lidi sbírat dříví. Probuď v nich touhu po moři.“

Antoine de Saint-Exupéry

Vzdělávací potřeby českých školitelů byly zmapovány pomocí on-line dotazníků MENTI během

1. a 2. běhu kurzu Leonardo LEVEL 1 (červen 2025 a květen 2026 v Praze).

Z provedeného šetření vyplynulo, že k hlavním deficitům a potřebám českých školitelů VPL patří:

• Nedostatek času pro výuku

• Vysoká administrativní zátěž

• Vnímaná absence jasné metodiky a

• Cílená pedagogická podpora

Šetření zároveň ukázalo, že školitelům chybí adekvátní finanční ocenění, platformy pro sdílení zkušeností a systémové zázemí pro vedení školenců.

Podrobné výsledky dotazníkového šetření

1. Nedostatek času jako hlavní limit kvality školení

Nedostatek času byl nejčastěji zmiňovaným limitem kvality školení. Školitel je především VPL, který musí zvládat běžný provoz ordinace, a výuka se proto často děje „při tom“.

• Čas na samotné školení během ordinace. Konzultace, návštěvy i akutní případy mají přednost před výukou. Školitel tak často nemá prostor školenci cokoli vysvětlit, nechat ho pracovat samostatně a poté s ním případ probrat.

• Čas na přípravu, zpětnou vazbu, supervizi i sebevzdělávání. Kvalitní výuka vyžaduje i práci mimo konzultaci: příprava na výuku, hodnocení školence, rozhovor o jeho pokroku, vlastní vzdělávání a supervize. Právě tyto činnosti se při časovém tlaku odsouvají jako první.

• Administrativa jako zásadní omezení časové kapacity. Čas, který by šel do výuky, se spotřebuje na dokumentaci a formuláře. Časový nedostatek a administrativní zátěž spolu proto přímo souvisejí.

2. Administrativní zátěž („papíry“)

Školitelé vnímají silnou potřebu zjednodušení a sjednocení procesů.

• Nadbytečná, složitá a často se měnící administrativa. Častá změna pravidel nutí školitele neustále sledovat, co platí. To zvyšuje riziko chyb a zbytečně zatěžuje i ty, kteří ji dobře zvládají.

• Nejasné a nekonzistentní informace od vzdělávacích institucí. Školitelé uvádějí, že informace od různých institucí si někdy odporují nebo se mění bez jasného vysvětlení. Je pak obtížné poznat, co je správný postup.

• Administrace rezidenčních míst a stáží jako významná překážka. Vedení rezidenčního místa a organizace stáží vyžadují smlouvy, hlášení, zprávy a finanční agendu. Pro malou ordinaci bez administrativního zázemí je to zvlášť náročné.

3. Metodická a didaktická podpora

Školitelé mají zájem o praktické didaktické materiály a o konkrétní návody, jak ve výuce postupovat.

• Potřeba konkrétních návodů, jak školence vést. Školitelé hledají vzory studijních plánů, doporučenou strukturu školení a příklady dobré praxe, které by mohli přizpůsobit své ordinaci.

• Práce na metodice vzdělávání není systematicky uchopena. Chybí ucelený a široce dostupný rámec metodiky, takže každý školitel postupuje po svém.

• Chybí jasná struktura jinak „intuitivního“ procesu školitelství. Školitelé se často spoléhají na vlastní zkušenost a intuici. Jasná struktura by jim pomohla postupovat jistěji a předvídatelně.

4. Pedagogické kompetence a vzdělávání školitelů

Školitelé chtějí být nejen dobrými odborníky v oboru VPL, ale také dobrými učiteli. Odborná zdatnost ještě neznamená schopnost učit a mnozí to vnímají jako vlastní mezeru.

• Potřeba pravidelných kurzů a supervizí pro školitele. Jednorázový kurz nestačí. Školitelé oceňují opakované vzdělávání a možnost probrat své zkušenosti s jinými.

• Silná poptávka po „pedagogickém minimu“. Tedy po základním souboru znalostí a dovedností, který by měl zvládnout každý školitel před zahájením výuky.

• Rozvoj zejména těchto dovedností: poskytování zpětné vazby, hodnocení školence a komunikace mezi školitelem a školencem. Jde o oblasti, ve kterých je rozdíl mezi odborným a pedagogickým uvažováním nejpatrnější.

5. Výběr, motivace a kontakt se školencem

Školitelé uvádějí potřebu lepší koordinace vzdělávací cesty školence a podpory při výběru vhodného kandidáta.

• Potřeba podpory při výběru vhodného školence. Školitelé by uvítali spolupráci s lékařskými fakultami, která by pomohla najít školence s předpoklady a zájmem o obor.

• Chybí možnost zkušební doby. Po uzavření pracovního poměru je obtížné ukončit spolupráci, pokud se ukáže nesoulad. Zkušební doba by oběma stranám umožnila ověřit, zda spolu mohou dlouhodobě pracovat.

• Problémy s docházkou školence (souběh nemocnice × praxe). Školenec často pracuje na více místech současně, takže není dostupný v pravidelném režimu a výuka v ordinaci se těžko plánuje.

• Slabý kontakt se školencem během jeho stáží. Když je školenec na stáži mimo ordinaci, školitel často nemá přehled o jeho pokroku ani možnost ho podpořit.

6. Stáže a mezioborová spolupráce

Jde o systémové bariéry, které školitel nemůže přímo ovlivnit.

• Obtížné zajištění stáží, zejména v menších oborech (například dermatologie nebo ortopedie). Pracovišť, která stáže nabízejí, je málo a kapacity bývají omezené.

• Komplikovaná domluva mezi aktéry a logistika celého procesu specializační přípravy. Do přípravy vstupuje řada subjektů (školitel, školenec, stážové pracoviště, vzdělávací instituce) a jejich vzájemná koordinace spotřebovává mnoho času.

7. Zájem školitelů o podporu, ocenění a zpětnou vazbu

Mezi školiteli byl zájem o:

• Pravidelná regionální setkávání, sdílení zkušeností, supervizi a inspiraci od ostatních. Školitelé chtějí „nebýt na školitelství sami“. Výměna zkušeností mezi kolegy snižuje pocit izolace a pomáhá řešit konkrétní situace.

• Ocenění a prestiž. Ocenění, nejen finanční, je důležité pro motivaci i dlouhodobou udržitelnost role školitele. Konkrétně školitelé zmiňují:

  • Lepší finanční ohodnocení práce školitele,

  • Společenské uznání role školitele,

  • Zvýšení prestiže oboru VPL, například mediálním obrazem a prezentací studentům a školencům

• Zpětnou vazbu a zvyšování kvality systému. Školitelé postrádají zpětnou vazbu od školenců i od zkoušejících při atestacích. V důsledku toho je mezi nimi častá nejistota: „Školím dobře?“ Proto mají zájem o způsoby, jak kvalitu školitelství hodnotit.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Studovat nemoci bez knih je plavba po neznámém moři, ale studovat knihy bez pacientů znamená vůbec nevyplout.“

Dr. William Osler

Potřeby školenců ve VPL dle dokumentu Educational Training Requirements for General Practice/Family Medicine Specialty Training od EURACTu:

Bezpečné a podpůrné vzdělávací prostředí

Školenci potřebují prostředí, kde se mohou učit bez strachu z nepřiměřeného hodnocení či sankcí, kde chybovat znamená učit se. Toto zahrnuje: přátelskou supervizi školitelů, konstruktivní zpětnou vazbu, peer support (podpora vrstevníků), bezpečnou komunitu pro sdílení zkušeností

EURACT zdůrazňuje, že vzdělávání je proces, který se lépe daří v prostředí důvěry a respektu

Jasné kompetenční rámce a očekávání

Školenci potřebují jasně definované kompetence, které mají během vzdělávání získat. To znamená:

vědět, co se od nich očekává, mít přehled o úrovních dovedností a znalostí, mít přístup k hodnoticím kritériím, rozumět tomu, jak se hodnotí postup v kompetencích

EURACT podporuje transparentní kompetenční rámce, aby se školenci mohli cíleně učit

Multimodální a kontextově relevantní výuka

Rozvoj kompetencí musí být prakticky orientovaný, založený na reálných klinických situacích. Školenci potřebují: klinické expozice v různých typech praxí, OSCE a jiné strukturované metody hodnocení, WPBA (workplace-based assessment), případové studie a simulace

Taková výuka podporuje klinické uvažování i reálné rozhodování v ordinaci

Podpora při učení komplexnímu klinickému myšlení

Školenci potřebují rozvíjet schopnost diferenciální diagnostiky v kontextu neselektované primární péče, schopnost tolerovat nejistotu, která je typická pro VPL, a trénovat rozhodování, které zohlední bio‑psycho‑sociální model

Rozvoj komunikačních, behaviorálních a interpersonálních dovedností

Školenci by měli být schopni: efektivně komunikovat s pacienty, jejich příbuznými a týmem, měli by se naučit zvládat obtížné rozhovory (např. špatné zprávy, empatie), porozumět kulturním, sociálním a psychologickým faktorům, psychosomatice

Reflexe a sebehodnocení

Školenci se potřebují učit reflektovat své rozhodnutí a jednání, získávat pravidelnou, strukturovanou zpětnou vazbu, plánovat cíle pro další rozvoj

Schopnost sebereflexe je jedním ze základních principů celoživotního učení v GP/FM

Podpora osobního a profesního rozvoje (well‑being)

EURACT uznává, že učení není izolovaný klinický úkol, ale proces, který je ovlivněn pracovním prostředím, péčí o vlastní duševní a fyzickou pohodu, rovnováhou mezi prací a osobním životem

Sebepéče podporuje dlouhodobou udržitelnost praxe a snižuje riziko vyhoření

Expozice rozmanitým klinickým kontextům

Školenci by měli pracovat v různých typech praxí (město i venkov), zažít různé populace a kontexty pacientů, rozvíjet adaptivní a kontextově citlivé postupy

Tento aspekt je podstatný pro získání identity všeobecného lékaře

Mentoring a dobré lékařské vzory

Školenci potřebují dostupné mentory se zkušenostmi v GP/FM, modely chování, které integrují profesionalitu i lidskost, vedení, které pomáhá zvládat složité situace. Sledování a následování dobrých příkladů a lékařských vzorů je jedním z hlavních způsobů, jak se „učí být lékařem“

Přístup k formalizovaným vzdělávacím kurzům a komunitním zdrojům

Školenci potřebují pestré kurzy, konference, online materiály a peer‑platformy, možnost setkávat se s kolegy na regionálních a mezinárodních fórech. To vše podporuje sdílení dobré praxe a neustálé učení

Potřeby školenců ve VPL se podle EURACTu principiálně netýkají pouze klinických znalostí a dovedností. Efektivní specializační vzdělávání zahrnuje bezpečné prostředí, jasně formulovaná očekávání a potřeby, kontinuální reflexi výuky, výuku komunikačních kompetencí, podporu well‑being a expozici širokému spektru klinických situací.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Velký učitel inspiruje.“

William Arthur Ward

Dobrý školitel je důležitou postavou v profesním i osobnostním růstu mladého lékaře ve specializační přípravě. Nejde pouze o předávání odborných znalostí, ale také o formování postojů, hodnot a pracovních návyků. Kvalitní školitel dokáže vytvořit bezpečné a podnětné prostředí pro učení, ve kterém se školenec může ptát, zkoušet a postupně přebírat odpovědnost.

Hlavní charakteristiky dobrého školitele lze rozdělit do 3 oblastí:

1. Osobní kvality

• Dobré zdraví. Školitel má dostatek fyzických i psychických sil na klinickou práci i výuku. Dlouhodobé přetížení nebo vyhoření se přenáší na školence a snižuje kvalitu výuky, proto k dobrému zdraví patří také péče o sebe.

• Schopnost naslouchat. Školitel dokáže vnímat otázky, obavy i potřeby školence, nechá ho domluvit a zjišťuje, co mu dělá potíže. Díky tomu přizpůsobí výuku skutečné situaci školence a školenec cítí, že je slyšen.

• Ochota dělit se o zkušenosti a kompetence. Školitel nezadržuje své znalosti ani postupy a rád předává to, co se v praxi osvědčilo, včetně vlastních chyb a poučení z nich.

• Komunikační schopnosti. Školitel jasně vysvětluje, vyjadřuje se srozumitelně a v rozhovoru s pacienty i školenci vystupuje respektujícím způsobem. Umí také podat zpětnou vazbu bez zbytečných konfliktů.

• Dobrá organizace a struktura. Školitel umí plánovat čas, dodržuje domluvené termíny a výuku strukturuje. Dává tím školenci jistotu a vzor, jak řídit práci v ordinaci.

• Otevřená mysl. Školitel je ochoten přijmout nové názory, postupy i kritiku, včetně těch od mladšího kolegy. Uznává, že se může učit i od školence, a není zaujatý vůči jiným způsobům práce.

2. Profesní kompetence

• Zkušený praktik. Školitel má dostatečnou klinickou praxi, aby dokázal řešit běžné i složité situace v primární péči a vysvětlit, proč postupuje právě tak.

• Je „up to date“ a kontinuálně se vzdělává. Sleduje novinky v oboru, doporučené postupy a změny legislativy a promítá je do své práce i výuky, aby školenec nepřebíral staré postupy.

• Dbá na kvalitu péče. Školitel pracuje bezpečně a systematicky, hodnotí vlastní výsledky a vede k tomu i školence. Kvalita péče je pro něj standardem, ne výjimkou.

• Etika a morálka jsou mu blízké. Jedná čestně, respektuje práva a důstojnost pacienta a chrání jeho soukromí. Svým chováním ukazuje školenci, jak řešit etická dilemata.

• Schopnost kvalitně vést dokumentaci. Zápisy jsou úplné, přehledné, srozumitelné a včasné. Školitel učí školence, že dokumentace je součástí bezpečné péče i právní ochrany.

3. Učitelské kvality

• Zapálení pro učení. Školitele výuka baví a chápe ji jako přirozenou součást své práce. Jeho nadšení motivuje školence a vytváří příznivé klima.

• Absolvované školení v pedagogice. Prošel kurzem o výuce a zpětné vazbě (například Leonardo EURACT) a zná základy didaktiky. Vyučuje tedy podle ověřených metod.

• Čas a chuť na výuku. Školitel má vyhrazený čas na konzultace a nepovažuje výuku za zátěž navíc. Výuka se tak nestane něčím, co se dělá jen mimochodem.

• Orientace ve zdrojích a kontaktech. Ví, kde najít doporučené postupy, literaturu a výukové materiály, koho se zeptat a s kým se poradit, když si neví rady. Tuto dovednost zároveň předává školenci.

• Diplom celoživotního vzdělávání. Doložené vzdělávání je důkazem, že školitel dlouhodobě a systematicky udržuje své znalosti. Je to také vzor pro školence.

• Aktivní zapojení do celoživotního vzdělávání. Školitel se nejen účastní kurzů a konferencí, ale také sám přednáší, sdílí zkušenosti nebo se podílí na vzdělávacích projektech.

Role školitele (viz kapitola 5.5)

• Odbornost a všeobecný přehled. Školitel je zdrojem odborných znalostí a přehledu o oboru, systému zdravotní péče a souvislostech, které školenec jinde nezíská.

• Facilitace. Školitel školence nejen informuje, ale vede ho k samostatnému hledání odpovědí, ptá se a vytváří příležitosti k učení v reálné praxi.

• Povzbuzování. Školitel oceňuje pokrok, podporuje sebedůvěru školence a pomáhá mu zvládat nejistotu a chyby. Dobré povzbuzení je konkrétní a upřímné.

• Posouzení. Školitel pravidelně hodnotí znalosti, dovednosti i postoje školence, poskytuje zpětnou vazbu a rozhoduje o míře samostatnosti, kterou lze školenci svěřit.

• Školitel je vzorem (role model). Školenec se učí i tím, jak školitel mluví s pacienty, jedná s týmem a zvládá stres. Školitel může být dobrým i špatným vzorem, a měl by si proto být svého vlivu vědom.

• Předává identitu lékaře oboru VPL. Školitel ukazuje, co znamená být VPL: kontinuita péče, dlouhodobý vztah s pacientem, práce s nejistotou a celostní přístup.

• Dobrý školitel má velkou šanci vychovat dobrého budoucího VPL. Kvalita školitele významně ovlivňuje kvalitu budoucí péče. Zkušenosti ukazují, že školenec často přebírá způsob práce, který viděl u svého školitele.

• Školitel zná vzdělávací program. Orientuje se v požadavcích, stážích, kurzech a hodnocení a dohlíží na jejich plnění v souladu s legislativou.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Rozdíl mezi amatérem a profesionálem je v hloubce porozumění a schopnosti aplikovat znalosti v různých situacích.“

Nassim Nicholas Taleb

Školitel zásadně ovlivňuje odborný růst a přípravu budoucích specialistů. Kompetence školitele jsou systematicky členěny do několika domén a stupňů odborností, které pokrývají různé oblasti pedagogické a profesní expertizy.
Kompetenční rámec školitelů vypracovala v roce 2012 organizace EURACT v rámci projektu Framework for Continuing Educational Development of Trainers in General Practice/Family Medicine in Europe (projekt č. 2010-1-PL1-LEO05-11460).

Rámec rozlišuje čtyři úrovně pokroku, jichž školitel může v jednotlivých kompetencích dosáhnout, které vycházejí z Dreyfusova modelu osvojování dovedností (Dreyfus & Dreyfus, 1980):

Začátečník pracuje podle pravidel a pokynů, drží se postupu krok za krokem a nevidí širší souvislosti. Potřebuje jasné instrukce. Kompetentní si dokáže práci naplánovat, stanovit priority a zvládat běžné situace samostatně. Postupuje uvědoměle, analyticky a často s velkým úsilím. Zkušený vnímá situaci jako celek, rychle pozná, co je podstatné, a odchylky od typického průběhu. K rozhodnutí však stále potřebuje analytické zhodnocení. Expert chápe složité situace celostně a přirozeně přechází mezi intuitivním a analytickým uvažováním. Většinu činností zvládá téměř automaticky, ale u nového problému se vrací k vědomému analytickému přístupu.

Dreyfusův model popisuje, jak se člověk postupně učí složitým dovednostem a jak se jeho myšlení a práce mění s rostoucí zkušeností. Navrhli ho v roce 1980 bratři Stuart a Hubert Dreyfusovi z Kalifornské univerzity v Berkeley, když pro americké letectvo zkoumali, jak se lidé učí například pilotovat letadlo. Později ho široce využívalo ošetřovatelské vzdělávání (P. Benner) a dnes se používá i v lékařském vzdělávání redukované na 4 stupně.

Důležité je, že úroveň se netýká člověka jako celku, ale konkrétní oblasti expertízy. VPL může být expertem v diagnostice a začátečníkem například ve výzkumu nebo v pedagogice. EURACT proto model využívá u školitelů, kteří bývají v různých doménách výuky na různé úrovni.

Dále tento kompetenční rámec rozlišuje 13 domén seskupených do tří hlavních kategorií:

• Prostředí pro výuku

• Poskytování výuky

• Výukový proces

Každá doména vymezuje dovednosti, znalosti a postoje, které školitel potřebuje k efektivnímu vedení a podpoře školenců. Účelem kompetenčního rámce je zajistit, aby školitelé neměli jen předávat informace, ale také vytvářet stimulující vzdělávací prostředí. Patří sem schopnost plánovat a hodnotit vzdělávací aktivity, poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu a reflektovat vlastní praxi. Školitelé tak podporují aktivní učení a rozvoj klinických i mezilidských dovedností svých školenců.

Kategorie I: Prostředí pro výuku

• Doména 1: Bezpečnost pacienta. Školitel vytváří prostředí, ve kterém je péče o pacienta při výuce bezpečná. Určuje míru dozoru a dohledu podle zkušenosti školence, vede ho k hlášení chyb a událostí a učí ho vidět bezpečnost jako součást každé konzultace.

• Doména 2: Management výuky. Školitel organizuje praxi tak, aby se výuka vešla do běžného provozu. Plánuje čas na konzultace, rozvrh a stáže školence a zajišťuje potřebné zázemí a informovanost týmu i pacientů.

• Doména 3: Výukové zdroje. Školitel ví, kde najít doporučené postupy, literaturu, kurzy a výukové materiály, a umí je vybírat a využívat. Zároveň k tomu vede školence, aby se naučil hledat informace samostatně.

Kategorie II: Poskytování výuky

• Doména 4: Práce v týmech pro výuku. Školitel spolupracuje s dalšími školiteli, sestrami a pracovníky stáží a tým ordinace zapojuje do výuky. Předává školenci, že učení v praxi je týmová činnost.

• Doména 5: Teorie výuky. Školitel zná základní vzdělávací teorie a principy učení dospělých a umí je využívat v praxi. Rozumí tomu, jak se školenec učí a jak lze učení podpořit.

• Doména 6: Hodnocení a zpětná vazba. Školitel používá vhodné metody hodnocení (například mini-CEX, DOPS nebo CBD) a poskytuje konstruktivní zpětnou vazbu. Odlišuje formativní a sumativní hodnocení a podle hodnocení určuje míru samostatnosti školence.

• Doména 7: Management problémů. Školitel rozpozná školence, který má potíže, zjišťuje příčiny a vybírá vhodný postup, například další podporu nebo změnu plánu. Umí řešit konfliktní situace a ví, kam se obrátit o pomoc.

• Doména 8: Dohled nad výukou a podpora. Školitel zajišťuje potřebný dohled a oporu při práci školence a ví, kdy ho nechat jednat samostatně. Podporuje jeho profesní i osobní růst a pomáhá mu zvládat zátěž.

• Doména 9: Výukové dovednosti. Školitel ovládá praktické metody učení: výuku při konzultaci, vedení malých skupin, vysvětlování, kladení otázek a vedení reflexe. Přizpůsobuje je situaci a zkušenosti školence.

Kategorie III: Výukový proces

• Doména 10: Studijní plán. Školitel s pomocí školence sestavuje individuální vzdělávací plán v souladu se vzdělávacím programem. Plán reflektuje potřeby školence, zahrnuje stáže a kurzy a průběžně se aktualizuje.

• Doména 11: Vyhodnocení. Školitel sleduje a vyhodnocuje, jak výuka probíhá a jak školenec postupuje. Zjišťuje vzdělávací potřeby, ověřuje, zda se cíle plní, a podle výsledků upravuje další postup.

• Doména 12: Výzkum ve výuce. Školitel se zajímá o důkazy v oblasti vzdělávání, využívá je při plánování výuky a podle možností se sám zapojuje do vzdělávacích studií nebo projektů.

• Doména 13: Zlepšování kvality. Školitel systematicky zlepšuje vlastní výuku. Získává zpětnou vazbu od školenců i kolegů, reflektuje ji a mění své postupy.

Kruh expertízy školitele

(13 domén ve 3 kategoriích, 4 úrovně pokroku)

Expertíza každého školitele se liší, zároveň se neskládá z jedné dovednosti, ale z několika oblastí, ve kterých se může lišit úroveň zkušeností. Tento obrázek znovu ukazuje třináct oblastí rozdělených do tří skupin: prostředí pro výuku, poskytování výuky a výukový proces. Každou oblast lze znovu hodnotit na čtyřech úrovních podle Dreyfusova modelu:
Začátečník, kompetentní, zkušený a expert
Čím dál od středu kola prstenec leží, tím vyšší úroveň znamená. Tmavě je vyznačena úroveň, které školitel v dané oblasti dosáhl. Viditelná barva ukazuje, kam se může ještě posunout. VPL, který školí ve své ordinaci, je typicky nejsilnější tam, kde pracuje se školencem přímo.

Na úrovni zkušeného bývá v oblastech:

• Výukové zdroje

• Výukové dovednosti

• Dohled nad výukou a podpora

• Management problémů

• Hodnocení a zpětná vazba

• Práce v týmech pro výuku

• Zlepšování kvality

Tyto dovednosti školitel získává každodenním vedením školence a řešením konkrétních situací v praxi. Úrovně experta obvykle nedosahuje v žádné oblasti, což je přirozené: expertíza ve všech oblastech nemá být cílem jednotlivce.

Slabší stránky se obvykle týkají oblastí, které s každodenní prací v ordinaci souvisejí méně:

• Teorie výuky

• Studijní plán

• Vyhodnocení

• Výzkum ve výuce

Bezpečnost pacienta a management výuky zůstávají na úrovni kompetentního. Výsledkem není nedostatek, ale přirozený profil učitele z praxe. Ukazuje také, kde se může školitel dále vzdělávat, například v kurzech pro školitele, nebo kde může využít spolupráci s univerzitními pracovišti, která bývají v těchto oblastech silnější (viz další obrázek).

Další obrázek ukazuje, jak může vypadat profil expertízy školitele, resp. učitele, který působí převážně na univerzitním pracovišti. Čte se stejně – tmavě je vyznačena úroveň, které školitel v dané oblasti dosáhl, a viditelná barva ukazuje, kam se může ještě posunout. Na první pohled je zřejmé, že se profil od školitele z praxe výrazně liší. Univerzitní školitel dosahuje nejvyšší úrovně, tedy úrovně experta, v oblastech, které se týkají teoretického a systémového rámce výuky:

• Teorie výuky

• Hodnocení a zpětná vazba,

• Vyhodnocení

• Výzkum ve výuce

Tyto oblasti jsou přirozenou součástí akademického prostředí a školitel se jimi zabývá soustavně, vzdělává se v nich a pracuje s odbornou literaturou.

Na úrovni zkušeného je ve většině ostatních oblastí:

• Zlepšování kvality

• Management výuky

• Výukové dovednosti

• Dohled nad výukou a podpora

• Management problémů

• Práce v týmech

• Studijní plán

Slabší stránky univerzitního školitele mohou (a nemusí) být bezpečnost pacienta, výukové zdroje, kde dosahuje úrovně kompetentního. U bezpečnosti pacienta to může souviset s tím, že školitel nepracuje s pacienty tak přímo jako VPL v ordinaci. Profil tedy není ani lepší, ani horší než profil školitele z praxe, jen se opírá o jiné silné stránky.

Oba profily se vzájemně doplňují, školitel z praxe přináší každodenní zkušenost s vedením školence a řešením konkrétních situací, univerzitní učitel pedagogickou teorii, hodnocení a výzkum.

Nejlepších výsledků se proto dosáhne tehdy, když tyto dva světy spolupracují.

13 domén odbornosti školitele ve výuce ve vztahu ke 4 stupňům jeho pokročilosti:

I. Prostředí pro výuku

II. Poskytování výuky

III. Výukový proces

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

„Školitel je lékař, pedagog a garant kvality vzdělávání, je zároveň facilitátorem, mentorem a hodnotitelem školence.“

Dr. Ramesh Mehay (Bradford VTS)

Školitel ve spolupráci se školencem systematicky plánuje, realizuje a hodnotí praxi podle legislativních a odborných standardů. Výsledkem přípravy má být odborně kvalifikovaný a eticky připravený VPL s kompetencemi potřebnými pro samostatnou praxi.

Školitel odpovídá za průběžné vedení a hodnocení lékaře ve specializační přípravě, včetně sestavení individuálního studijního plánu a osvojování praktických výkonů a kompetencí. Zajišťuje, aby vzdělávání probíhalo podle programu schváleného MZČR a odpovídalo kompetencím budoucího VPL, a je jeho garantem. Pro školence je zároveň profesním a osobnostním vzorem. Dobrý školitel má vysokou šanci vychovat kvalitního budoucího VPL, a tím přímo ovlivnit úroveň primární péče.

Organizační a administrativní povinnosti

Školitel nese řadu organizačních a administrativních povinností. Patří k nim:

• Podání žádosti o rezidenční místo

• Tvorba vzdělávacího plánu a vedení dokumentace o vzdělávání

• Správa smluv a faktur

• Zpracování průběžné a závěrečné zprávy (nejpozději do konce ledna daného roku) a finančních reportů

Změny plánu a dotace. Školitel zaznamenává změny vzdělávacího plánu. Pokud se čerpá státní dotace na rezidenční místo, hlásí tyto změny IPVZ spolu se změnami finančního plánu podle platné metodiky RM pro daný rok. Odpovídá za vedení a odevzdávání administrativních výstupů, tedy aktualizací plánu, zpráv o průběhu vzdělávání, plánů stáží a reportů pro akreditaci a kontrolní orgány. Dohlíží také na smlouvy se zdravotnickými zařízeními a podepisuje je a hradí faktury spojené se vzděláváním školence.

Orientace ve vzdělávacím programu a koordinace stáží

Školitel se musí orientovat ve vzdělávacím programu specializační přípravy a dbát na jeho plnění v souladu s legislativou. Zajišťuje návaznost jednotlivých částí přípravy a koordinuje vysílání školence na povinné stáže do akreditovaných zařízení. Obvykle dobře zná odbornou úroveň i personální zázemí těchto pracovišť a kolegy, ke kterým školence vysílá, a garantuje jejich kvalitu.

Protože ordinace VPL nabízí široké spektrum péče, školitel vybírá a doporučuje školenci vhodné povinné i fakultativní stáže, například interní medicínu, urgentní péči, neurologii nebo ambulantní praxi. Některé stáže jsou podle platných pravidel flexibilnější, školitel by však měl respektovat minimum požadovaných zkušeností. Navrhuje, doporučuje a koordinuje také účast školence na povinných i doporučených vzdělávacích akcích a kurzech, například Novinky z VPL, Hygiena a epidemiologie nebo Paliativní péče.

Hodnocení a výuka v praxi

Školitel pravidelně hodnotí teoretickou i praktickou úroveň školence a zapisuje výsledky do průkazu odbornosti. U lékařů zařazených po 1. 1. 2026 je zapisuje do eIndexu a skillsbooku/logbooku. Jeho úkolem je také promítnout teoretické vědomosti ze seminářů do každodenní práce ordinace, aby školenec rozvíjel kompetence v reálném prostředí, a nejen teoreticky. Součástí jeho role je i seznamování školence s manažerskou a organizační rolí VPL, včetně chodu ordinace.

Atestační zkouška

Po splnění všech požadavků vzdělávacího plánu (praxe i kurzů) školitel potvrzuje školencovu přihlášku k atestační zkoušce. Za její úplnost a správnost odpovídá spolu se školencem.

Pracovněprávní rámec

Podle zákona č. 67/2017 Sb., čl. I bodu 19, se specializační vzdělávání uskutečňuje v základním pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru. Probíhá formou celodenní přípravy při úvazku 40 hodin týdně podle § 83 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

• Rozvolněná příprava: je možný nižší úvazek, nejméně však 0,5. Celková doba předepsaných stáží se v takovém případě zdvojnásobuje.

• Rodič pečující o dítě předškolního věku: je možný úvazek nejméně 0,2 a doba stáží se prodlužuje pětinásobně

• Změna „rychlosti“ přípravy: lze ji během vzdělávání měnit, je však nutné aktualizovat vzdělávací plán

Odborný dozor a dohled

Součástí vstupu do praxe je uzavření pracovní smlouvy, která upřesňuje rozsah kompetencí školence a formu odborného dozoru či dohledu podle § 4 zákona č. 95/2004 Sb.

• Před získáním certifikátu o absolvování základního kmene vykonává školenec činnosti výhradně pod odborným dozorem. Školitel nebo jím pověřený lékař s atestací v oboru VPL je fyzicky přítomen ve stejném zdravotnickém zařízení a je stále telefonicky dostupný. Další činnosti může lékař v přípravě před atestací vykonávat jen v rozsahu, který mu písemně stanoví školitel, a vždy pod odborným dohledem.

• Po získání certifikátu přechází školenec k činnostem pod odborným dohledem. Při něm je zajištěna nepřetržitá telefonická dostupnost lékaře se specializovanou způsobilostí a zároveň fyzická dosažitelnost zdravotnického zařízení, ve kterém tento lékař působí, do 30 minut. Lékař s odbornou způsobilostí může bez odborného dohledu vykonávat činnosti odpovídající znalostem a dovednostem, které získal teoretickým i praktickým vzděláváním v základním kmeni.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Školenec má v průběhu specializačního vzdělávání následující povinnosti a spolu se školitelem tyto odpovědnosti:

• Absolvování odborné praxe: Absolvovat celodenní praxi v rozsahu stanoveném příslušným vzdělávacím programem na akreditovaných pracovištích, kam jej po vzájemné dohodě vysílá školitel

• Plnění vzdělávacích povinností: Absolvovat všechny předepsané povinné kurzy a odpovědně plnit další požadavky vzdělávacího plánu, včetně průběžného vedení záznamů v eIndexu a skillsbooku/logbooku

• Vymezení pracovních činností: Konkrétní rozsah pracovních činností školence by měl být optimálně vymezen v pracovní smlouvě formou dokumentu „Náplň práce školence“

• Dohoda o vzájemných očekáváních: Již na začátku spolupráce je vhodné písemně stanovit vzájemná očekávání školitele a školence, zejména frekvenci pravidelných schůzek, způsob hodnocení, pravidla omlouvání absencí a postup při řešení případných neshod

Školenec může postupně získávat větší míru samostatnosti, vždy v souladu s legislativou a svými dosavadními zkušenostmi. Současně musí respektovat profesní, etické a právní povinnosti.

• Postupné rozšiřování kompetencí: Po ukončení základního kmene lze školenci svěřit vybrané úkony v režimu odborného dohledu (např. očkování při návštěvě pacienta doma). Rozsah svěřených činností se písemně zaznamenává a postupně rozšiřuje podle získaných zkušeností.

• Posudková činnost: Lékařské posudky může podle § 42 vyhlášky č. 373/2011 Sb. vydávat pouze lékař se specializovanou způsobilostí. Každý posudek připravený školencem proto musí schválit a podepsat oprávněný lékař.

• Profesní etika a ochrana údajů: Školenec dodržuje lékařské etické kodexy, lékařské tajemství a pravidla GDPR. To platí i pro elektronickou komunikaci a sdílení kazuistik, které musí být důsledně anonymizovány.

• Důvěrnost: Rozhovory školitele se školencem o jeho pracovním výkonu jsou důvěrné. Výjimkou jsou situace ohrožující bezpečnost pacienta nebo závažné profesní problémy.

Školenec má povinnost včas a otevřeně informovat školitele o důležitých změnách a případných obtížích:

• Plánované změny: Včas hlásit podstatné změny v průběhu specializační přípravy, například změnu struktury stáží, přerušení přípravy nebo nástup na mateřskou či rodičovskou dovolenou

• Osobní a pracovní obtíže: Bez zbytečného odkladu informovat školitele o problémech, jako jsou nejistota v klinické práci, přetížení, zdravotní potíže nebo konflikty na pracovišti

Britské materiály zdůrazňují, že čím dříve školenec o problému promluví, tím dříve mu lze pomoci. Skrývání potíží a pozdní řešení bývají horší než samotný problém. Velmi podrobně o tomto tématu hovoří kapitola 5.15. Školitel a školenec pravidelně provádějí průběžné hodnocení dosavadních výsledků vzdělávání. Toto hodnocení slouží k reflexi nabytých zkušeností, identifikaci případných mezer v přípravě a stanovení cílů pro další období. Doporučuje se k němu využívat také nástroje hodnocení na pracovišti (například mini-CEX, DOPS nebo CBD) a výsledky zaznamenávat tak, aby bylo možné sledovat vývoj školence v čase.

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴

Níže nabízíme možnou variantu vzoru náplně práce, která může sloužit jako praktický nástroj pro akreditovaná pracoviště a školitele. Jejím hlavním cílem je strukturovaně a srozumitelně nastavit adaptační proces školence tak, aby byla plně zajištěna bezpečnost pacientů, dodrženy legislativní požadavky a zároveň vytvořen bezpečný a podnětný prostor pro profesní růst budoucího praktického lékaře.

Společnost: ……………………………………
Obor: Všeobecné praktické lékařství (VPL)
Hlavní účel pracovní pozice

Poskytování primární ambulantní péče dospělým pacientům pod odborným dohledem (resp. na pracovišti akreditovaného školitele), systematické získávání klinických zkušeností a dovedností v oboru VPL, preventivní péče a posudkové činnosti s cílem úspěšného složení atestační zkoušky.

1. Stupně zapracování a úroveň odborného dozoru a dohledu

Školenec prochází adaptačním procesem s postupným navyšováním pracovní náplně tak, aby byla minimalizována možnost odborného pochybení a současně byla zachována bezpečnost pacientů. Rozsah samostatné činnosti je školenci určován školitelem písemnou formou v souladu s jeho vývojem ve vzdělávání:

• Stupeň L1 (před složením kmenové zkoušky): Školitel je fyzicky blízko (na pracovišti/v budově) a připraven do 15 minut přijít (odborný dozor nad školencem dle § 4 zákona č. 95/2004 Sb.)

• Stupeň L2 (po složení kmenové zkoušky): Školitel je dostupný na telefonu / v dosahu a výsledky či postupy se zpětně konzultují (odborný dohled nad školencem dle § 4 zákona č. 95/2004 Sb.)

2. Odborné činnosti a kompetence

• Léčebně-preventivní péče v primární péči:

  • Provádění běžných a akutních ambulantních vyšetření pacientů, odebírání anamnézy, fyzikální vyšetření, stanovení diagnostického závěru a plánu léčby

  • Poskytování preventivní péče (preventivní prohlídky, onkologický screening, očkování) v souladu s platnými doporučenými postupy

  • Dispenzarizace pacientů s chronickými onemocněními (např. hypertenze, diabetes mellitus, dyslipidémie) pod metodickým vedením školitele

  • Postupná indikace léků a vyšetření u specialistů

• Diagnostika a krizové situace:

  • Indikace a vyhodnocení základních laboratorních a zobrazovacích vyšetření (odběry krve, moči, EKG, rychlotesty v ordinaci)

  • Včasné rozpoznání stavů vyžadujících urgentní péči, poskytnutí první pomoci a zajištění bezpečné eskalace / transportu pacienta do lůžkového zařízení

• Posudková a administrativní činnost:

  • Posuzování pracovní schopnosti (vystavování a ukončování e-DPN)

  • Posudky (např. pro řidičský či zbrojní průkaz nebo pro účely studia/zaměstnání). Školenec se učí provádět posudkovou činnost ve spolupráci se školitelem. Připraví podklady (anamnézu, vyšetření, event. vystaví žádanky na doplňující vyšetření) i předběžný posudkový závěr. Školitel práci školence zkontroluje, vyhodnotí zdravotní způsobilost posuzované osoby a vystaví posudek, protože školenec sám nemůže provádět posudkovou činnost (dle § 42 vyhlášky č. 373/2011 Sb.)

  • Vedení úplné a průkazné zdravotnické dokumentace v ambulantním informačním systému (SW)

  • Vystavování receptů, poukazů na zdravotnické prostředky a žádanek

• Vzdělávací činnost a rozvoj:

  • Absolvování celodenní praxe v předepsaném rozsahu na akreditovaných pracovištích, včetně povinných bázových a nástavbových kurzů a stáží v nemocničních oborech (interna, chirurgie, gynekologie, ARO atd.)

  • Získávání znalostí samostudiem, účast na odborných seminářích, webinářích a konferencích

  • Řádné vedení průkazu odbornosti (skillsbooku/logbooku/indexu) a plnění požadavků MZČR a IPVZ

  • Podrobování se formativnímu hodnocení školitelem metodami WPBA (DOPS, CEPS, CBD, mini-CEX) a absolvování závěrečného hodnocení

• Komunikace, etika a provoz ordinace:

  • Dodržování základních etických norem lékařského povolání, pravidel mlčenlivosti a ochrany osobních údajů

  • Úzká a profesionální spolupráce s ordinační sestrou a týmem primární péče

  • Empatická komunikace s pacienty, jejich rodinami a návaznými specialisty

  • Seznamování se s managementem, ekonomikou ordinace, provozem a zvládání administrativních povinností (využití PC a ambulantního softwaru)

Tento dokument slouží jako závazný podklad pro vymezení kompetencí, odpovědností a hranic samostatného výkonu práce školence v …………………………………………………………..
Datum: ................................
Podpis zaměstnance (školenec): ..........................................................................
Podpis zaměstnavatele (školitel / jednatel): .......................................................

Kopírovat sekciSbalit sekci ▴