Je vyžadována podpora jazyka JavaScript

Některé stránky na tomto webu vyžadují podporu jazyka JavaScript. Váš webový prohlížeč jazyk JavaScript nepodporuje nebo jazyk JavaScript není povolen.

Chcete-li zjistit, zda webový prohlížeč podporuje jazyk JavaScript nebo jazyk JavaScript chcete povolit, přečtěte si nápovědu k vašemu webovému prohlížeči.


Vnitřní lékařství

Při příležitosti 50. výročí založení IPVZ jsme podrobně bilancovali celou historii katedry a její největší úspěchy. Za posledních 15 let se událo mnoho změn, které významně ovlivnily činnost katedry.

V souvislosti s převodem postgraduálního vzdělávání na lékařské fakulty a také s mnohými změnami v jeho organizaci a provádění ztratily IPVZ i naše katedra mnohé kompetence. Po zrušení atestací I. stupně jsme je přestali provádět a zajišťovat v Praze i v krajích.

V roce 2004 byl vydán zákon č. 95/2004 Sb., který zásadním způsobem měnil postgraduální vzdělávání a měl celou řadu sporných paragrafů. Jedním z nich bylo získání plné kvalifikace v oboru na základě atestace I. stupně a doplnění praxe (buď soukromé praxe v ambulanci, nebo praxe v nemocnici), což prosadil tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. David Rath. Personálně výrazně oslabená katedra byla zaplavena žádostmi o uznávání praxe a z Ministerstva zdravotnictví ČR vypravovali na katedru dvakrát týdně auto s několika koši žádostí. Tuto ohromnou administrativní zátěž se dařilo zvládat jen s vypětím všech sil a s hodinami přesčasů, abychom všechny žádosti vyhodnotili rychle. Asi u poloviny žádostí byla praxe nedostatečně dokladována (nezřídka i falšována): ty jsme vraceli k doplnění a nezpochybnitelnému ověření, což opakovaně vedlo ke konfliktům na obou stranách.

Naše katedra byla první, která vypracovala novou specializační náplň tak, „abychom se přiblížili zemím EU“, jak nám bylo údajné nařízení Ministerstva zdravotnictví ČR tlumočeno. Vzhledem k tomu, že jsem věděl, jak probíhají atestace např. na Maltě nebo v Řecku, které byly tehdy již členy EU, byl jsem velmi skeptický. Následující roky jsme vypracovávali nové specializační programy, logbooky atd. podle měnících se požadavků MZ ČR a odborných společností.

Pokračovala však i personální redukce členů katedry na současné minimum.

Z hlediska výuky máme zatím stále navštěvované kurzy pro základní interní kmen, ale pořádáme minimálně jednou ročně jednodenní kurz – „internistický den“ o novinkách v oboru pro internisty a praktické lékaře v rámci celoživotního vzdělávání. Kromě toho přednášíme interní problematiku i ve všech kurzech pro ostatní medicínské specializace.

K administrativní činnosti patří pokračující hodnocení a posuzování praxí absolvovaných v zahraničí, zejména u lékařů ze zemí bývalého SSSR.

Problémem je i klesající zájem o náš obor, který se podobně jako ostatní velké obory rozpadá do jednotlivých specializací, jež si s sebou berou i určité kompetence, a tím se pozice interny neustále oslabuje.

Trend, který vedoucí katedry před lety předvídal a vypracoval plán na zařazení ambulantních internistů do první linie, nebyl odbornou společnosti akceptován. Dnes se stále více internistů rekvalifikuje na praktické lékaře. Podobně to bylo i s mnou navrhovanou duální specializací, kdy by v jedné době internista kromě interny získal i další specializaci, přičemž by se doba specializační přípravy prodloužila jen nepatrně – na sedm let. Dnes si zbytek internistů, kteří se nerekvalifikují na praktické lékaře, dělá další užší specializaci, v níž dále pracují.

Přes všechna uvedená negativa katedra i nadále intenzivně pracuje a příležitost pro interní obor – kromě diagnostiky – vidí zejména v péči o starého, polymorbidního a polymedikovaného pacienta. Šířeji vzdělaný internista by měl rovněž pracovat na odděleních akutního příjmu a také jako nemocniční konziliář. Jako klinické zázemí pro katedru v současnosti slouží spolupracující pracoviště ve FN v Motole v Praze a FN Ostrava, kde probíhají zejména klinické stáže.

Vedoucí katedry byl členem akreditační komise maximální možnou dobu – deset let, je kontinuálně i členem atestační komise a pravidelně se účastní atestačních a aprobačních zkoušek. Vedoucí katedry je také členem komise pro doktorandské studium v oboru gerontologie na 1. LF. Je školitelem doktorandů, z nichž čtyři studium úspěšně dokončili a získali titul Ph.D., další kolega je před obhajobou.

Z hlediska výzkumu se členové katedry věnují zejména problematice farmakoterapie ve stáří a problematice diabetu. Práce z katedry jsou citovány v prestižních časopisech a zahraničních monografiích.

Budoucnost katedry závisí na postavení IPVZ v rámci postgraduálního vzdělávání v ČR. Po 25 letech experimentování s postgraduálem jsme se potichu vrátili k původnímu dvoustupňovému systému. Základní kmen trvá 2,5 roku (jako dříve) a je ukončen zkouškou – té se však neříká atestace I. stupně: pouhá změna názvu po čtvrtstoletí práce – to mi připadá opravdu málo. Napáchané škody se budou odstraňovat ještě déle. Nespokojenost s postgraduálním vzděláváním u nás označují mladí lékaři jako jeden z hlavních důvodů odchodu do zahraničí.

V roce 2017 jsme se podíleli na druhém vydání úspěšné postgraduální učebnice Akutní stavy na interním oddělení – Piťha, J., a kol.

Prof. MUDr. Štefan Alušík, CSc.