Je vyžadována podpora jazyka JavaScript

Některé stránky na tomto webu vyžadují podporu jazyka JavaScript. Váš webový prohlížeč jazyk JavaScript nepodporuje nebo jazyk JavaScript není povolen.

Chcete-li zjistit, zda webový prohlížeč podporuje jazyk JavaScript nebo jazyk JavaScript chcete povolit, přečtěte si nápovědu k vašemu webovému prohlížeči.


Intervenční a vaskulární radiologie

Intervenční radiologie je poměrně mladý podobor radiologie, který vznikl vlastně na podkladě angiografických vyšetření. Rozvoj angiografií začíná v 50. letech minulého století potom, co švédský profesor Sven Ivar Seldinger zavedl do klinické praxe punkční techniku cévních katetrizací. Na původně pouhé diagnostické cévní výkony začaly postupně navazovat výkony intervenční. Za začátek intervenční radiologie se považuje rok 1964, kdy americký profesor Charles Theodore Dotter provedl rekanalizaci uzavřené povrchové stehenní tepny teleskopickým katétrem. Poté, co v roce 1974 švýcarský profesor Andreas Grünzig nahradil teleskopickou cévku balonkovým katétrem, byla angioplastika jako metoda rekanalizace cév obecně akceptována a následně došlo velmi rychle k vývoji dalších intervenčních cévních metod, jako jsou stenty, mechanická rekanalizační zařízení, stentgrafty, trombolýza. Opačný cíl, než je zprůchodnění cévního řečiště, má terapeutická embolizace, která se používá k endovaskulárnímu uzávěru tepenného řečiště například jako terapie krvácení či ischemizace tumorů. Již v 60. letech se začaly rozvíjet i nevaskulární intervenční metody, většinou opět založené na perkutánním punkčním principu. Začaly se provádět drenáže patologických kolekcí, žlučových cest, dutého systému ledvin a podobně. V poslední době hraje význačnou roli i intervenční onkologie, kdy je používána například chemoembolizace v léčbě maligních tumorů, zejména jater, ale i dalších orgánů. Metodami intervenční onkologie jsou také perkutánní ablace primárních či sekundárních tumorů (radiofrekvenční ablace, termoablace, kryoablace, případně ablace pomocí etanolu).

Jedním ze zakladatelů české intervenční radiologie byl prof. MUDr. Alfred Belán, DrSc. (1925–2011), který byl také současně prvním vedoucím subkatedry intervenční radiologie, jež je umístěna na půdě IKEM a je součástí Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie. Profesor Alfred Belán provedl první koronarografii a první perkutánní transluminální koronární angioplastiku (PTCA) v tehdejším Československu a podílel se na rozvoji periferních angioplastik u nás. Díky jeho aktivitám se obor rychle rozvíjel a na jím řízeném pracovišti se vyškolilo mnoho českých a slovenských radiologů a kardiologů.

Subkatedra intervenční radiologie vznikla v roce 1990 a po odchodu profesora Alfreda Belána převzal její vedení jeho dlouholetý spolupracovník prof. MUDr. Jan Peregrin, CSc. Intervenční radiologie se dále rozvíjí, na našem pracovišti se kromě „klasických“ tepenných angioplastik provádějí intervence na žilním systému a na hemodialyzačních přístupech, také embolizace a chemoembolizace. Byla zavedena metoda transplantace Langerhansových ostrůvků perkutánní cestou do portálního řečiště. V oblasti nevaskulárních intervencí provádíme zejména drenáže žlučových cest, transjugulární intrahepatické portosystémové shunty (TIPS) a nefrostomie a díky profilaci IKEM i celou škálu výkonů, které řeší komplikace po transplantaci orgánů (nejčastěji jater a ledvin).

Současný přednosta subkatedry profesor J. Peregrin je dlouholetým členem CIRSE (Cardiovascular and Interventional Radiological Society of Europe). V této organizaci měl několik funkcí a v letech 2009–2011 byl jejím prezidentem. Subkatedra umožňuje v současné době atestaci nejen z intervenční radiologie, ale i z vaskulární intervenční radiologie, která je otevřena nejen radiologům, ale i cévním chirurgům a angiologům.

Prof. MUDr. Jan Peregrin, CSc.